3. 1/2

24. července 2009 v 21:49 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha:Jsme moc rádi, že se vám naše povídka líbí!! Jsme opravdu šťastné!!Je tu další kapča a snad se vám bude líbit!!! A je na dvě části!!
Aňulka: Konečně se to pomalu, ale jistě začíná rozjíždět:-DJupí!!!!Bohužel je to na dvě části, protože je kapitola moc dlouhá...

Angie Aurora Ginnara:
Ráno jsem se probudila opravdu brzy. Vzbudila jsem se oblečená v hábitu. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila proč. Pak mi došlo, že při vymýšlení, jak ublížím nebo jak se pomstím Siriusi Blackovi, jsem usnula. Nic jsem nevymyslela, což se mě a mému chytrému mozečku nestává moc často. Asi to bude tím, že jsem v jednom dni viděla Blacka tolikrát.
Vstala jsem z postele a převlékla se do čisté uniformy, kterou jsem musela vyhrabat z kufru, protože jsem byla shnilá si včera večer vybalit.
Holky spaly jako zabité a já se pomalu začínala nudit. A za chvíli jsem se nudila tak moc, že jsem si začala vybalovat. To byl stupeň té nejnudnější nudy.
A zrovna když jsem si vybalovala mudlovské oblečení a v ruce jsem měla svoje černé tričko a červeným nápisem Judas Priest, tak mě to napadlo. Napadlo mě, jak se pomstít Blackovi. Merline, já jsem ale hlavička!
Vrhla jsem se k Hopeině posteli a začala jsem ji budit.
Předminulý rok jsme ukecaly McGonagallku, abychom mohly mít pokoj po pěti, místo po čtyřech a tak jsem byla v pokoji se svými nejlepšími kamarádkami, za což jsem byla nesmírně vděčná.
"Hope! Vstávej!" budila jsem ji šeptem. Hope se ale ospale otočila na druhou stranu. To snad dělá schválně! Já přijdu s takovou senzací a ona se otočí.
A tak jsem se otočila taky. A uviděla jsem Moreeninu hlavu, jak vyčuhuje z pod peřiny. Tak jsem se rozhodla, že mou obětí se stane ona.
"Moreen! Vstávej, musím ti něco říct!" šeptala jsem. Tmavovláska otevřela oči a já měla pocit, že kdyby pohled zabíjel, skácela bych se k zemi mrtvá.
"Co je, Angie?!" sykla na mě. Kdybych ji neznala, bála bych se jí. Zvláště po ránu.
"Musím ti říct, co jsem vymyslela, " řekla jsem s nadšením a bylo vidět, že i kdyby mě chtěla zabít sebevíc, neudělala by to, protože když jsem nadšená, vypadám jako roztomilý andílek a všichni mi všechno hned odpustí.
Tak to byl teda pěkný kec. Já a roztomilá? Nikdy! To ďábelství mí přímo srší z očí, takže andílek ani náhodou. Možná jsem vypadala jako anděl pomsty, ale to už je jedno. Moreen byla prostě zvědavá. A tak jsem jí to všechno pověděla.
"McGonagallka tě zabije, " řekla mi, když jí svůj dokonalý plán vyklopila. Ale vypadala, že je taky nadšená, jako já.
"To je sice pravda, ale stojí to za to, ne?" smála jsem se.
"Tak to je jasné. Ty jsi prostě číslo, Angie, "
"Nejvíc se těším na ten Blackův obličej. To bude pohled za všechny galeony!" mnula jsem si ruce a vážně se upřímně těšila. On bude ještě litovat, že se vůbec narodil. O to se postarám.
Dneska mě Black štval od první chvíle, kdy jsem ho uviděla. Proč? Mě totiž stačilo jen ho vidět. Prostě mě u snídaně naštval. Ostatně to dělal skoro celý minulý rok.
Každopádně jsem přišla na to, že sladké má i nevýhody. Zřejmě se mi chtěl pomstít za tu koblihu, tak na mě dneska ráno při snídani začal útočit gumovými čarodějkami.
S holkama jsme si musely vzít tácky jako štít, aby nás to nesejmulo. Vypadalo to, že se docela dobře baví. Zato já zrovna nejásala. Gumové čarodějky jsem měla i ve vlasech.
Lilly přišla na snídani poslední. A když prošla kolem Jamese, který se zrovna chystal k útoku, zakroutila hlavou.
"Jako malé děti, " poznamenala. Já ale moc dobře viděla, že by se nejradši přidala taky a pořádně bychom jim to nandaly.
James okamžitě položil gumovou čarodějku a předstíral, že se věnuje snídani. Ale fakt mu to nešlo, já i přes okraj svého štítu viděla, jak pokukuje po té čarodějce a že se musí hodně ovládat.
První hodinu jsme měli s McGonagallovou a Zmijozeláky. Brr! Na slunečné září bylo v učeně nějak moc chladno. Čím to asi bude?
Osobně jsem McGonagallovou fakt litovala. Věděla jsem, že po tom, co udělám, budu litovat sama sebe, ale prostě jsem si to nemohla odpustit. Chuť pomsty byla až příliš sladká.
Schválně jsem si sedla za Blacka. Oni sice vždycky sedí v poslední lavici, ale kdo dřív přijde, ten dřív mele. Dneska prostě měli smůlu. Než se stačil posadit, obdařil mě ještě děsně "milým" úsměvem. A já jen viděla, jak cení ty upíří špičáky.
V lavici jsem seděla s Claire. S ní už jsem se taky stihla podělit o svůj plán pomsty. Samo sebou souhlasila. Však on si to zasloužil, abych na něj byla taková. Pitomec jeden.
Asi v polovině hodiny, když McGonagallová nedávala až tak velký pozor, začala jsem čarovat. A za nedlouho se na Blackově bílé košili vyjímal krásný růžovoučký nápis a pod nim otisk rtů. Claire se vedle mě dusila smíchy a popravdě já se jí ani nedivila. Taky mi cukaly koutky.
Myslela jsem na všechno a začarovala Jamesovi brýle, aby ho neviděl a nemohl mu to říct. Rema jsem očarovávat nemusela, věděla jsem, že je to tak trochu cynik a navíc Rem věděl, že si to Black zaslouží.
Když hodina skončila, nemohla jsem si nevšimnout, jak mají Zmijozelští na tváři přešťastný úšklebek. Viděla jsem i Alyshu, jak se usmívá a nemá daleko k tomu, aby se rozesmála na celé kolo. Raději rychle vyšla z učebny.
"Vypadá to dost luxusně!" přišla ke mně a ke Claire. Moreen s Hope a obě se usmívaly.
"Fakt skvělé, Angie, " pochválila mě Hope. Tak co jiného by ode mě čekala, že? Moje hlavička byla vždycky plná takových srandiček. Jediného koho jsem litovala, byla naše obětní profesorka přeměňování.
Vyšla jsem s holkama na chodbu a viděla, jak se všichni usmívají a někteří mají dokonce výbuchy smíchu. A to všude, kde prošel Black. Nechápavě se po všech díval.
Musím říct, byla jsem se sebou velmi spokojená. A upřímně? Jsem zvědavá, co vymyslí on. Jak se mi pomstí.
"Ale, ale náš Drahoušek, " řekl nějaký kluk z celé skupinky asi sedmi kluků, kteří kolem mě prošli a sjel mě pohledem. Všichni se rozesmáli. Ušklíbla jsem se.
Drahoušek. Tak mi zase říkali ti, kteří mě měli rádi. Většinou mí bývalí kluci, se kterýma jsem se kamarádila. A taky holky ze srandy. Prostě si na to nějak zvykly. Někteří to vyslovovali s velkou dávkou zlosti, jiní zase provokativně.
Ani nevím, jak jsem k téhle přezdívce přišla. Ono to bude asi tím mým renomé. Nemohla jsem za to, že jsem v jedné věci byla jako Black. Že jsem se vyspala skoro s půlkou Bradavic. V něčem byl ale přece rozdíl. Já jména kluků, se kterými jsem spala, věděla, dokonce si je pamatovala, což se o něm říct nedalo. Navíc já se s nimi rozcházela většinou v dobrém, zato on se svýma holkama? To o tom věděly celé Bradavice. A ještě něco: mnozí mě nazývali děvkou či kurvou, ale já nebyla ani jedno. si totiž kluky vybírala, ne oni mě. Byla jsem něco jako Casanova v sukni.
"Ahoj, Angie, " pozdravil mě John. S ním jsem chodila v třetím ročníku. Je a byl to prima kluk, jako každého svého kluka jsem ho měla ráda, ale do žádného jsem nebyla nikdy zapálená tak, abych mohla říct, že jsem ho milovala.
"Ahoj, Johne, co prázdniny?" usmála jsem se. S ním jsem si vždycky ráda popovídala.
"Super. S Kate jsme jeli do Řecka, bez rodičů, takže pohoda." usmál se.
"Doufám, že půjdu za kmotřičku, " usmála jsem se.
"Někdy určitě jo, ale v nejbližší době to na mimino nevidím. Teda doufám. Asi bych se měl Kate zeptat." řekl a najednou vypadal nějak moc vyděšeně.
"Tak ji pozdravuj!" zavolala jsem za ním.
"Čau, Angie, " usmál se na mě Erik.
"Ahoj." oplatila jsem mu úsměv. Kdybych měla počítat, s kolika lidmi jsem se pozdravila, nedopočítala bych se. Matika nikdy nebyla mou silnou stránkou.

"Tohle je Angie Aurora Ginnara alias Drahoušek," řekl nějaký kluk ze Zmijozelu posměšně polohlasem a ukazoval na mě prstem. Vedle něj stál vysoký, tmavovlasý a modrooký kluk, který měl uprostřed brady vousy, oholené do nepatrné kotvičky.
Taky byl celkem namakaný a já jsem vytušila, že je tady asi nový. Za prvé jsem ho neznala a za druhé proč jinak to představování?
Byl nádherný, okamžitě mi padl do oka. Dívala jsem se mu přímo do obličeje a on se na mě usmíval. Vzhledem k zmijozelské uniformě jsem ani nevěřila, že to umí. Byla jsem víc jak překvapená.
Tenhle ale už od pohledu vypadal zvláštně, jedinečně.
Jupí! Tralala! Už vím, kdo bude můj příští kluk! Je třeba nováčka zaučit. Trochu jsem litovala, že jsem si ho v první hodině nevšimla, protože on stál za víc, než jen za všimnutí.
"Po kom zas čumíš, Angie?" zeptala se Lilly a podívala se směrem, kde já. "No, ty vado! Tak to je luxusní kousek. Holky, mrkejte!" zatahala Lilly Moreen za rukáv a tak jsme tam na něj všechny zíraly jako na zázrak. Probral nás až zvonek na hodinu.
Po nudné hodině s Křiklanem jsme se stěhovaly na hodinu věštění. Jedna nuda za druhou.
"Čau, Ang," pozdravil mě Ryan.
"Ahoj." usmála jsem se, a když jsem ho míjela, chytil mě jemně za předloktí.
"To, co má Black na košili je tvoje práce?" usmál se. Vesele jsem se na něj ušklíbla a on pochopil. "Je to luxusní, Angie, " pochválil mě a někam zmizel.
"Křiklan si toho všiml, Angie. A myslím, že to šel napráskat McGonagallové." řekla mi Karol s neurčitým výrazem.
"Pane Blacku!" uslyšela jsem profesorčin hlas. A příjemně zrovna nezněl. Musela jsem se ušklíbnout.
Black se zastavil a nechápavě se podíval na profesorku. Pokývla hlavou, aby přišel k ní. S nechápavým výrazem přišel k ní. Kolem už stál velký hlouček studentů. Já s holkama mezi nimi.
"Pane Blacku, myslela jsem si, že už jste dospěl, ale očividně jsem se zmýlila. Dostanete školní trest a ještě dnes napíšu vašim rodičům." oznámila mu profesorka přísně a já se nad jeho výrazem dusila smíchy. To se vážně nedalo!
"Ale proč, paní profesorko? Nic jsem neudělal!" bránil se. Chudáček.
"Urážet mě je jedna věc, ale dělat ze mě hlupáka, je věc druhá!!!" ječela naše profesorka přeměňování a Black vypadal jako větší a větší idiot.
"Ale paní profesorko, já z vás hlupáka nedělám. Jen nechápu, proč bych měl dostat školní trest?" Opravdu jsem se dusila smíchy a nebyla jsem jediná. I holky kolem mě a ostatní studenti. Pomalu nám tekly slzy…
"Tak vy nevíte?" ušklíbla se profesorka. "Svlečte si košili!" přikázala mu a Black se na ni tak vyděšeně podíval, až mi ho bylo trochu líto.
"Ale paní profesorko, co to má znamenat?" nechápal a díval se na ni, jako by se ho chystala zneužít. Musela jsem Karol, která k nám přišla, pořádně zmáčknout ruku, dokonce jsem ji jí drtila. Přestávala jsem se ovládat. Karol mě kopla do nohy a já povolila.
"Ale to není možné! Já jsem to tam opravdu nenapsal!" kroutil hlavou polonahý Black, když si přečetl, co má na košili.
McGonagallová je fakt sexy kundička, ne žádná husička a příjemná bude její službička.
Studenti už ten pohled prostě vydržet nemohli a začali se nahlas smát. A ani já nebyla výjimkou.
Black se na mě nenávistně podíval, došlo mu, že je to moje práce. Sladce jsem se na něj usmála, a zatímco on šel s profesorkou, já šla vesele a úsměvem na tváři na hodinu věštění.
"Angie Aurora Ginnara se okamžitě dostaví do kabinetu profesorky McGonagallové!" uslyšela jsem asi pět minut po tom, co jsem se posadila. Skvělé! Práskač jeden. To nepochopí srandu?

Alysha Alexandra Fionn

Ráno mě probudil řev z koupelny. Posadila jsem se a zjistila jsem, že jsem nebyla sama, koho to probudilo. Probudilo to i Narcisu a Belatrix. Obě vypadly, jako by je před chvíli mučili.

,,Co tam řveš?" vyletěla z postele Bella.

,,Nemůžu najít řasenku." vyjekla ta nádhera, která má s námi pokoj. Pořád neznám její jméno.

Bože řasenku! Typická blondýna. Ještě by mohla zařvat, že nemůže najít gelový nehet a mě škubne.

,,A můžu jsi půjčit tuhle?" zeptala se a ukázala řasenku v červené tubě ve dveřích. Ta je moje! Tu ji nikdy nepůjčím. Ani ve snu.

,,Ne!" Vstala jsem a vytrhla jsem jí řasenku z ruky.

Nasupeně odešla do jiné ložnice, aby si půjčila nějakou jinou.

Konečně bylo v pokoji ticho. Šla jsem tedy do koupelny se převléknout do uniformy, namalovat se a udělat další nezbytné zušlechťovací věci. Po chvíli jsem vyšla z koupelny a viděla jsem, že ty dvě jsou už převlečené.

A čekali snad na mně?!

To se nestává, že by sestry Blackovy na mě čekaly. Ale nezabývala jsem se tím a vyrazily jsme. Po cestě se k nám přidal ještě Lucius, Regulus, Rodolfus, Rabastan a Severus.

Rabastan je tady nový, je mu 19. Nechodil dva roky do školy, protože prý byl nějak vážně nemocný či co.

Ty dvě, tím myslím Narcisu a Belatrix se hned vrhli kolem krku svým snoubencům. Já osobně bych nebrala ani jednoho.

Jen já, Regulus, Rabastan a Severus jsme šli sami, ale vůbec nám to nevadilo. Teda nevím jak jim, ale mě to určitě nevadilo.

,,Co máme za hodinu?" zeptal Lucius, ale stále se věnoval Cisse. Jak rozkošný páreček byli ti dva. Přímo k pohledání.

,,Přeměňování." odpověděl pohotově Sev, ale vypadal jaksi otráveně. Měli jsme totiž první hodinu s nebelvírskými. Kdo by otráveně nevypadal.

,,Zase ta stará rašple." řekl znuděně Rodolfus a dál věnoval pozornost Bellininému krku.

Protočila jsem oči ve sloup.

Taková romantika, až se mi s toho chce brečet. Naprosto se k sobě hodili. Oba tak fanaticky milovali Voldemorta.

Někdo se ke mně zezadu přibližoval. Byl to divný pocit. O pár sekund později jsem se ocitla v něčí náruči.

Otočila jsem se na toho dotyčného a nebyl to nikdo jiný, než Regulus. Zase! Trochu jsem zčervenala. Neměla jsem ponětí, co tím sleduje. Nesl mě a přitom šel do Velké síně.

Nechtěla jsem být středem pozornosti a pomluv, už by mě mohl pustit.

,,Jak to, že taková krásná zmijozelská princezna nemá kluka?" zeptal se a ďábelsky se mu zajiskřilo v očích.

Naše, ehm ,,parta" na nás dost překvapeně koukala, ale mě to bylo jedno. Nevím proč, ale líbilo se mi to. Když chce hrát hru, tak já na tu jeho hru přistoupím.

,,A ty bys chtěl být první adept na prince?" zeptala jsem se a rošťácky jsem se na něj usmála.

,,No, chtěl bych." řekl sebevědomě a už se přibližoval, aby mě políbil. Ale já jsem mu dala na rty ukazováček.

Hochu jdeš na to moc rychle. Budeš si muset počkat. Na kvalitu se vždycky čeká déle.

,,Pusť mě dolů, už jsme skoro u Velké síně." řekla jsem nervózně a pokusila jsem se vymanit. Zastavil se.

,,A co za to, že tě pustím?" zeptal se a lišácky se usmál.

,,Co třeba nic?" ušklíbla jsem se ve chvíli, kdy mě naštěstí už pouštěl dolů. Ale stihl svoje rty přiložit na můj krk. Podívala jsem se na něho a usmála jsem se. Ani nevím, co to bylo za úsměv.

Když jsme vcházeli do síně na snídani, tak prváci a druháci před námi uhýbali. Báli se nás a to se mi ani trochu nelíbilo.

Já nejsem taková, ledová. Já s nimi jen chodím, aby se neřeklo, že jsem černá ovce Zmijozelu. Doma by se to okamžitě dozvěděli a měla bych průser. A to se přece na zmijozelskou princeznu nesluší.

Začali jsme snídat a přisedli si k nám ty dvě gorily, tím myslím Grabba a Goyla. Nadšením jsem se málem zadusila kouskem topinky.

To byli zase témata. Že zase máme všechny hodiny z Nebelvírem, že by mudlovské šmejdy a krvezrádce nejraději do posledního vyhladili atd.

Už jsem byla nasnídaná, pomalu jsem vstala a najednou vstali všichni.

To mě jako hlídají nebo co? Já trefím do učebny sama! Slepá fakt nejsem.



Konečně jsme došli do učebny přeměňování. Samozřejmě nebelvířští tam byli už dávno a zabrali si ty poslední nebo-li nejlepší lavice.

Když jsem procházela uličkami mezi lavicemi, tak polovina nebelvírských se na mě zhnuseně dívala.

Jsem na to už zvyklá, vždyť to vidím už sedm let, tak kdo by si nezvyknul. Očima jsem zabrousila k Siriusi Blackovi, který se na mě koukal tak hnusně, že by se i Voldemort leknul.

Mile ráda jsem mu pohled oplatila. Všimla jsem si, že za ním sedí Angie z nějakou holkou a na něčem se s ďábelským leskem v očích domlouvají. Odvrátila jsem od nich pohled a sedla jsem si do lavice, která byla nejblíže. Nějak jsem nevnímala, kdo sedí za mnou a kdo přede mnou, prostě mi to bylo jedno.

Ale musela jsem se otočil, abych viděla, kdo si ke mně přisedá.

To snad není možné?! Zase Regulus? Pane Bože to mi dělá za trest?! Nebo za odměnu? Napadala mě spousta věcí, když byl v mé přítomnosti tak blízko.

,,Máš tady volno?" zeptal se, ale stejně se posadil. Na odpověď prostě nečekal, spratek nevychovaný!

,,Už ne, když sis sem sednul." řekla jsem podrážděně. Byla jsem skvělá herečka.

,,Ale copak, ráno veselá a teď?" Nevěřícně kroutil hlavou.

,,Kdyby tvůj bratříček hodil na tebe takový obličej jako na mě, taky bys nebyl veselý a neskákal radostí do stropu." sykla jsem a odvrátila jsem od něj pohled. Ale koutkem oka jsem viděla, jak se podíval na Siriuse.

Věděl, že Sirius Zmijozelem opovrhuje, tak věděl proč taky dělá obličeje. Ne jenom Sirius, ale celý Nebelvír. Ale nedivím se, vzhledem k našemu chování. My rozhodně nejsme svatí.

Kdyby jste chtěli posadit do jedné lavice Zmijozel s Nebelvírem, tak by to skončilo vybouchnutým hradem. Ono stačí, když se hádáme s Nebelvírem na chodbách. To musí přijít asi 5 profesorů, aby nás rozdělili.

Konečně zazvonilo na tu nudnou hodinu a profesorka byla v učebně na vteřinu přesně.

Opakovali jsme učivo ze 6.ročníku a dál jsem tomu nevěnovala pozornost. Začala jsem si malovat na kus pergamenu. Z mého malovacího rozjímání mě vytrhlo nějaké hihňání z poslední lavice.

Nenápadně jsem se otočila a kdo jiný než Angie a její spolusedící.

Otočila jsem zpátky a věnovala jsem se zase malování. Malovala jsem všelijaké obrazce, od srdíčka po neslušné obrázky. Najednou jsem, ale začala psát ozdobným písmem naše heslo rodiny ,,Bleu sang Victoires.", což znamená "Modrá krev vítězí.".

Položila jsem brk a přemýšlela jsem, proč to píšu? Zrovna tohle, co nenávidím? Z mého přemýšlení mě vytrhl Regulus, který mi sebral pergamen a šoupl mi jeho kousek. Tak jsem ho rozbalila a četla:

Tak co Alysho? Budu ten první adept? Víš, že se já jen tak nevzdám!

Toujours pur…

Když jsem to přečetla, musela jsem se usmát. Má pravdu, Regulus se jen tak ničeho nevzdá. Toho jsem se možná i bála.

Proč tam ale napsal to jejich heslo?

Asi mě viděl, jak tam maluji to naše. Tak jsem ten kousek otočila a začala psát.

Já moc dobře vím, že se jen tak nevzdáš, proto to budeš mít těžší.

Poslala jsem mu to nazpátek, otočil se na mě.

,,To se ještě uvidí." zašeptal tak, aby ho McGonagallka neslyšela a odvrátil hlavu.

Jak uvidí?!

Budu se snažit mu nepodlehnout. Neboj, budu s tebou hrát tu tvojí hru, když si jí dneska ráno začal. A pokusím se neprohrát.

Jestli budu chtít tuhle hru vyhrát tak se s ním nesmím vyspat, ale to se mi zatím ani nechce. Ale abych vyhrála, budu se muset hodně ovládat. Velice hodně. Ale zvládnu to. Přece zmijozelští dostanou vždycky to, co chtějí.

Kdybych se vyspala s takovým krasavcem, jako je on, tak bych to brala jako zpestření noci. A to bych i moc ráda uvítala.

Ale odhodit ho jako kus použitého hadru, jako to dělá jeho bratříček, tak to taky nechci. Ještě by si o mně myslel, že jsem nějaká kurva.

Ale tuhle přezdívku už na škole někdo vlastní. Nenápadně jsem se otočila na Angie, která ukazovala na Blackova záda a kdyby mohla rozesmála by se na celé kolo.

Radši na to přestanu myslet a budu se zabývat něčím jiným. Chvíli jsem koukala po třídě.

Nevím proč, ale začala jsem prozkoumávat Regulovy rysy, okem jsem si prohlédla i Siriuse. Tak stejní! Jde poznat, že jsou to dvojčata. I když zas tak moc stejní nebyli. Jednovaječná dvojčata nebyli. Taky byl každý jiný. Povahově samozřejmě. Ale určitě mají něco společného a tím rozhodně nemyslím rodinu.

Regulus si mě všiml, že na něj zírám jak na svatý obrázek. Poznala jsem to, protože se usmál. Nevím proč, ale ten jeho úsměv miluji. Je takový okouzlující, ale Bůh ví, co se pod tím úsměvem skrývá.

Radši jsem se šla věnovat malování. Nějak se mi zalíbily kosočtverce s čárkou uprostřed, tak jsem je kreslila na pergamen.

,,To tě to pořád baví?" šeptl na mě Reg a nevěřícně vrtěl hlavou nad mým uměleckým dílem.

,,Asi neuvěříš, ale strašně mě to baví." ušklíbla jsem. Konečně zazvonilo. Popadla jsem brašnu z učebnicemi a vypadla z učebny. Když jsem odcházela tak šel kousek přede mnou Sirius a měl na košili nápis:

McGonagallová je fakt sexy kundička, ne žádná husička a příjemná bude její službička.



Pochopila jsem proč Angie a její spolusedící zadržovali smích. Mám sama se sebou, co dělat, abych nevyprskla.

Podívala jsem se po naší ,,partě" a taky měli na tvářích úsměv. Spíše škleb.

Když jsme šli na další hodinu, kterou jsme měli z Křiklanem, tak nám všichni studenti zase uvolňovali cestu. Samozřejmě kromě nebelvírských.

To je děsné, jak se nás všichni bojí a mě to vážně štve. Připadá mi to děsně ujeté, jako bychom byli nějaký vraždící gang. I když, možná…

Po cestě jsem zpozorovala, jak Angie zdraví pomalu všechny kluky, které míjela a ještě s nimi stačila prohodila pár slov. Divím se jí, že si pamatuje všechny jejich jména. To já bych si asi pamatovala jen jména těch kluků, kteří byli dobří v posteli.

Všimla jsem si jak Rabastan stojí z nějakým klukem ze Zmijozelu, který ukazuje na Angie. A taky jsem slyšela jsem něco ve smyslu jako Afrodita a ještě něco.

A na Rabastanovi bylo vidět, že se mu Angie líbí. Dokonce se na ni usmál! On, zmijozelák. Vypadala, že je z toho stejně vedle, jako já.

Radši bych už měla pohnout jinak to nestihnu. Tak jsem nasadila svojí svižnou chůzi. Už jsem byla pomalu u sklepení, když v tom mě zastavila něčí ruka na mém rameni.

Otočila jsem se a byl to Rabastan. Pořád za mnou šla naše ,,parta" a já si všimla, jak Regulus hypnotizuje svýma očima jeho ruku.

,,Alysho, kdo je to ta Angie?" zeptal se a držel chůzi se mnou.

,,Angie Aurora Ginnara. Je to temperament sám o sobě, její rodiče určitě znáš. Ginnarovi. Všichni jí oslovují podle té nejznámější děvky na světě Marie Magdaleny. Ona vlastně je taková Maria Magdalena nebo-li bradavická děvka. Nevím, co si tím kompenzuje." usmála jsem se.

,,Její rodiče znám. Ale ji jsem nikdy neviděl."

"Večírky nemá zrovna v lásce."

"Říkáš děvka? Nechce se mi věřit. Ona si může vybírat." řekl, skoro neslyšně.

,,Ale je to pravda, vyspala se snad s polovinou Bradavic." řekla jsem mu. Neslo se to celou školou. Pořád někdo přibýval.

,,Je nádherná, okouzlující. To nemůže být pravda." sykl tiše. Prostě mi nevěřil, ale v očích mu zablesklo. Chtěl by být taky ten jeden, který dostal Mariu Magdalenu.

Ale on by ji vlastně nedostal. To ona by dostala jeho. Možná, že nařčení děvka není až tak úplně to správně. Ona si vybírala, ne oni.

,,Tak mi nevěř, ale když se zeptáš nějakého kluka, potvrdí ti to." Jeho uličnický výraz mu ale z obličeje nezmizel.

Zapadla jsem do učebny na lektvary. Zase jsme probírali učivo z minulého roku a zase si vedle mě sedl Regulus.

To mě jako hlídá?! To je jedno, budu se snažit vytvořit tu smradlavou tekutinu, co nám ukazoval Křiklan.

Mám ráda lektvary, ale víc mám ráda Obranu proti černé magii.

Zase mi sem strká kousek pergamenu! Co zase napsal?!

Tak co?Jak ses rozhodla?

On prostě nedá pokoj! Pořád bude otravovat! Já bych si ale taky ráda něco zopakovala. Nerada se učím, ale prostě člověk v té hlavě něco musí mít! A on mi pocitu, že něco vím, rozhodně nedopřává…

Nepruď pořád! Chci se učit!

To se mu poslala s úšklebkem. Přečetl si to a usmál se. Celou hodinu jsme se pachtili s těmi žábami, atd.

Konečně skončila hodina a jdeme na věštění. A to mě vážně nebaví, pořád tam mele samé kraviny, které se nikdy nevyplní. Takže škoda času.

Vyšli jsme z učebny a šli jsme do té věže.

,,Pane Blacku!" řvala ta stará rašple na Blacka.

Tak to se musím podívat! Myslím si, že to bude kvůli tomu nápisu a to si nemůžu nechat ujít. Šla jsem k hloučku studentů.

,,Pane Blacku, myslela jsem si, že už jste dospěl, ale očividně jsem se zmýlila. Dostanete školní trest a ještě dnes napíšu vašim rodičům."

Oooo to je drsné, nechtěla bych být v jeho kůži. Jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet. Každopádně, sranda bude.

"Ale proč paní profesorko? Nic jsem neudělal!" Teď je mi ho docela líto. Toho, kdo by mi to udělal, toho bych asi zabila. Né asi, ale určitě.

"Urážet mě je jedna věc, ale dělat ze mě vola je věc druhá!" zaječela až mi naskákala husí kůže. Takový ječák.

"Ale paní profesorko, já z vás vola nedělám. Jen nechápu, proč bych měl dostat školní trest?" Já to nemůžu vydržet už mi tečou slzy smíchu. Je to chudák, ale on si to zaslouží.

"Tak vy nevíte?" ušklíbla se profesorka. "Svlečte si košili!" Vyděšeně se na profesorku podíval. Oooo uvidím, jak vypadá Black polonahý, aspoň pak můžu uvěřit těm pipkám, jak říkají, že má úžasné tělo.

"Ale paní profesorko, co to má znamenat?" nechápal chudinek náš maličký. Konečně si jí svlékl! Ooo, musím říct pěkná postava. Ty pipky měly pravdu. Hned bych na něj skočila.

Alysho, sakra na co myslíš! Ovládej se! zlobila jsem se sama na sebe. Ale vážně jsem to nezvládala. Začínala jsem uvažovat jestli je mu Regulus alespoň do poloviny podobný. Bohatě by to stačilo.

"Ale to není možné! Já jsem to tam opravdu nenapsal!" kroutil hlavou. Ani se mu nedivím, já bych si to hned vyřídila s tím dotyčným. Všichni studenti to už nemohli vydržet a vyprskli nahlas smíchy a já se z radostí přidala. Musela jsem se chytnout Rega, abych nespadla, ten taky neměl daleko k tomu, aby spadl.

Black hodil ošklivý pohled na Angie a ta se na něj ušklíbla. Závidím jí její odvahu. Po představení se studenti se začali lopotit do svých učeben a my jsme šli pomalu na věštění. Začala hodina a posadili jsme a ani za 5 minut se ozval hlas.

"Angie Aurora Ginnara se okamžitě dostaví do kabinetu profesorky McGonagallové!" Všichni se podívali po Angie, která už odcházela. A začali jsme věštit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Denika Denika | E-mail | Web | 29. července 2009 v 21:34 | Reagovat

Super kapitola to s tym napisom som zvedava ako to bude dalej s regulusom:)

2 Drow Drow | Web | 26. března 2011 v 16:42 | Reagovat

Fakt, tyjo, ty máš talent...zatím je mi z těch dvou sympatičtější Alysha, ale Angie je taky dost dobrá :D

Akorát to s tim Regulusem...co si pamatuju psaníčka typu "Budeš se mnou chodit" se posílali ve třetí třídě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama