3. 2/2

24. července 2009 v 21:52 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Druhá část!!!


Angie Aurora Ginnara:
Celá třída se po mě podívala a já bezeslova odešla. Holky věděly důvod. To stačilo. Takže jsem vyfasovala dvoutýdenní trest, který začíná dnes odpoledne. Plus dopis rodičům, samozřejmě.
Dva týdny. To není moc, myslím, že na to, co jsem udělala je to ještě hodně slabé. Jediné, co mě na tom štve, že si to musím odpykat s Blackem. To už je trest sám o sobě. Vždyť ani tohle si nezasloužím! To je moc kruté!
U oběda jsem to řekla holkám.
"Jen dva týdny?" nevěřila mi Hope. A co čekala, když nasadím svoje nevinné oči? Navíc jsem řekla McGonagallové, že to nebylo nic proti ní, ale že jsem chtěla ublížit jemu, což je velmi polehčující okolnost! A taky že se velice za ta slova omlouvám, že rozhodně nebyly hodny skoro dospělé slečny, přičemž jsem slíbila, že už to nikdy neudělám.
"Ty jsi prostě dítě štěstěny, Angie, " kroutila hlavou Claire a Karol s Moreen přikyvovaly. Lilly se zase někde courala, takže jsem ji na obědě ani nepotkala.
"Štěstěny? Ani bych neřekla, ten trest mám společně s Blackem, " zasyčela jsem a rychle se zvedla. Musela jsem spěchat kvůli tomu trestu. "Zatím holky!" křikla jsem na ně, když jsem utíkala z Velké síně. Všechny mi zamávaly.
Milovala jsem je. Všechny! Život bez nich by si už nedokázala představit. Každá měla nějakou extra výjimečnou a silnou vlastnost nebo schopnost.
Karol a její hlášky, Moreen a její dokonalé spiklenectví a společné zájmy, Hope a její obětavost smíšená s porozuměním, Claire a její rozum a pomoc, Lilly a její hádání s Potterem a samozřejmě její mazanost, ale i laskavost.
Každá z nich byla krásná, každá z nich mi vždycky pomohla a každá z nich mě měla ráda. A to je co říct, protože já jsem takový typ, u kterého musíte hodně vydržet. Za tohle je obdivuji, obdivuji, že se mnou vydrží.
Když jsem vešla do učebny, Black už tam seděl. Pokud se tomu tak dá říct. Tvářil se hodně nasraně a byl rozvalený na židli.
"Ty jedna pitomá debilní krávo!" sykl na mě, sotva jsem si sedla. Nohy jsem si dala na lavici a mile se usmála. "Tos tam nemohla napsat alespoň něco jiného?! Nejradši bych tě praštil." vrčel. A já se toho pohledu nemohla nabažit, bylo tak - osvobozující!
"Ale Siriusku, za pravdu se nebije!" dráždila jsem hada bosou nohou. Zlostně se na mě podíval. Docela jsem se i polekala. Takovou nenávist v očích měl. Drsné. Ale na některé stejně neměl.
"Druhý den ve škole a hned trest, " kroutil nevěřícně hlavou.
"Taky si říkám. Nějak jste to s Potterem zanedbali, " řekla jsem. Prý druhý den! To je to debil nebo si dělá srandu? S Potterem už mají trest vždycky dřív, než dojedou do Bradavic!
Neskutečně hnusně se na mě podíval. Mám dojem, že jsem dokonce viděla ty zmijozelské rysy. Než ale stačil něco říct, přišla profesorka.
Když jsme si první dvě hodiny trestu odbyli, mohli jsme jít. Nechtěla jsem jít s Blackem, proto jsem raději zamířila na druhou stranu. Což byla velká chyba, jak jsem později zjistila. Narazila jsem totiž na příjemnou partičku Zmijozelských. Byl tam Lucius, Regulus, Rodolfus, Crabbe, Goyle, Narcisa, Belatrix, Alysha a dokonce i ten nový kluk. Musím o něm zjistit něco víc. Celkem slušný počet.
Hodlala jsem kolem nich nenápadně proplout, ale zastavila jsem se po Luciusově nevhodné větě, která mě přinejmenším urazila. Nemohla jsem to prostě jen tak ignorovat.
"Hele naše nebelvírská kurvička. Nedala by sis říct?" zeptal se Malfoy svým "rozkošným" hláskem a já slyšela, jak se všichni rozesmáli.
Otočila jsem se a uviděla Narcisinu tvář mnohem bělejší, než kdy jindy. Jediná se asi nesmála. No, no, žárlivka jedna. Taky jsem od ní schytala nenávistný pohled.
Vážně jsem nechápala proč. Jako konkurenci mě brát vážně nemusela, zas tak zvrácený vkus jsem neměla. To bych raději žrala trávu, než abych se vyspala s Malfoyem. Občas mi připadá, že není psychicky v pořádku. Copak jsi mohl myslet, že bych si někdy začala s ním?!
Taky jsem si všimla, že jediný, kdo se nesmál, nebyla jen Narcisa, ale i ten nový kluk.
"To jako s tebou?" podívala jsem se na Malfoye. Nikdy jsem nedoufala, že by mohl být vtipný, ale asi jsem ho podcenila. "Počkej, až se pozvracím a pak ti odpovím." ušklíbla jsem se. "Raději s olihní, než s tebou!" sykla jsem.
Asi mi nedocházelo, že je jich devět. Devět, kteří jsou možná tak nějak schopni mě zabít.
"Neradil bych ti, abys mě urážela, nemusí se ti to vyplatit!" řekl chladně.
"No jasně, Malfoyi, když si to myslíš, tak tě přitom nechám." odsekla jsem. Zřejmě jsem neměla. Spatřila jsem, jak jeho ruka rychle zajela pod hábit a už na mě mířil tím svým děsně ozdobeným dřívkem. Ještě by mohl udělat bu, bu bu a dala bych se na útěk.
"Kdybys nebyla tak pěkná a já nevěděl, že mi stejně jednou dáš, byla bys už mrtvá, " řekl se šklebem na tváři a přitiskl mi svou hůlku na krk. Ohoho! Začínal předstírat, že je nebezpečný.
Proč by mi teď, v tuto chvíli bylo jedno, kdyby mě zabil? Nechápala jsem sama sebe. Ale už i já jsem věděla, že to není sranda.
"Vážně?" zašklebila jsem se. "Dík, žes mi to řekl, " nemohla jsem si odpustit. Vypadalo to, že už je vážně nasraný. Ale to já začínala být taky.
Viděla jsem Alyshyn obličej. Viděla jsem, že by nejraději odešla pryč a s nimi se vůbec nezahazovala. Teda vypadala na to. Najednou se pousmála. No, asi jsem se spletla.
Nenápadně stiskla Regovi ruku, čímž mě trochu - hodně vyvedla z míry!!! Tak to bych nečekala ani ve snu. Jaké překvápko. Ale nevinnost z ní nikdy moc nevyzařovala, spíš naopak.
"Neser mě, ty malá děvko!" řekl Malfoy a drtivým stiskem mě chytil za předloktí.
Tak jestli mi chce amputovat ruku, tak může klidně ještě víc zatlačit. Ale musí počítat s tím, že mu potom ublížím. Do očí mi vyhrkly slzy.
"Že vás to baví. Jste jako malá děcka, " řekl ten nový kluk a opíral se o zeď. Ruce měl založené na prsou a tvářil se povrchně. Zmijozelsky. Ale i tak vypadal příjemněji, než všech osm ostatních dohromady.
Prudce jsem se na něj otočila a hypnotizovala pohledem. Už se na mě neusmíval, byl jako socha. Viděla jsem jen, jak svýma modrýma očima propaluje Malfoye.
"Drž hubu, Rabastane!" obořil se na něj Rodolfus.
"Neříkej mi, co mám dělat!" zasyčel tak nebezpečně, že jsem se polekala a asi jsem nebyla jediná. Dokonce i Rodolfus vypadal vyvedený z míry. Bylo jasně poznat, že tenhle kluk si od Lestrange na hlavu srát nenechá.
Tak, teď je vhodná chvíle zmizet. Papa, milí zlatí zmijozelští! Ráda jsem si pokecala.
"My jsme ještě spolu neskončili, krásko!" zavolal za mnou Malfoy, ale to já už byla na konci chodby a nehodlala se zastavovat. Útěk není zrovna nebelvírský, ale víte co je životní moudrost? Vědět, na koho se vysrat a před kým se posrat.

Alysha Alexandra Fionn:

Konečně skončilo vyučování. Seděla ve společenské místnosti a koukala, jako debil do krbu. Nějak mě to zaujalo. Někdo mi zamával před obličejem rukou.

,,Alysho, jdeš s námi?" zeptal se znuděně a chladně Rabastan. Celkem mě to překvapilo.

,,A kam?" zeptala jsem se ho a podívala se na něj.

,,Projít se." řekl ironicky. Zvedla jsem se ze sedačky a šla se s naší ,,partou" ,,projít".

Tak jsme procházeli chodbami hradu a mluva se odebírala zase k tématu: nesnáším mudlovské šmejdy, jenom já a Rabastan jsme se neúčastnili. I když jsem věděla, že i on nemá ty šmejdy rád. Ale asi neměl potřebu to dávat až tak najevo nebo se raději bavil už s dospělejšími lidmi.

Zastavili jsme na nějaké chodbě.

,,Na kdy plánujete svatbu?" zeptal se Rodolfus Luciuse.

,,Na příští rok." odpověděl a Narcisa horlivě přikyvovala a samozřejmě se museli políbit.

,,A vy?" zase se zeptal Lucius Rodolfuse.

,,Taky na příští rok." řekl a chytl Belatrix kolem pasu. Ještě by to mohli mít ve stejný den a já se zblázním .Aby se nerozplynuli, jako pára. Ne, že by mi to vadilo.

Slyšela jsem kroky z vedlejší chodby. Angie.

Lekla se, když nás viděla. Taky bych se lekla. Procházela kolem nás, nevěnovala nám pozornost, ale zastavila se, protože jí Lucius řekl fakt hnusnou větu.

"Hele naše nebelvírská kurvička…nedala by sis říct?" řekl svým medovým hláskem. Asi ho taky zdědil, jako já. Všichni se zasmáli, jen Narcisa vypadala, že Angie za chvíli vyrve všechny vlasy.

"To jako s tebou?" zeptala se ze smíchem v hlase hnědovláska. "Počkej až se pozvracím a pak ti odpovím." ušklíbla se. "Raději s olihní, než s tebou!" sykla, už naštvaná.

"Neradil bych ti, abys mě urážela, nemusí se ti to vyplatit!" řekl chladně.

"No jasně Malfoyi, když si to myslíš, tak tě přitom nechám." ušklíbla se. V tom Malfoy strčil ruku pod hábit a ve vteřině měl v ruce hůlku. Musím říct, že má docela dobrý reflexy. No jo, rozený Smrtijed.

"Kdybys nebyla tak pěkná a já nevěděl, že mi stejně jednou dáš, byla bys už mrtvá." syčel. Tak to si o sobě hoch hodně myslí.

Dal jí hůlku ke krku. I já bych se ho určitě bála. Mile nevypadal.

"Vážně?" zašklebila se. "Dík, žes mi to řekl."

Tak to říkat fakt neměla, to se jí vážně nemusí vyplatit. V ruce, kde Lucius držel hůlku, mu naběhla žíla vzteku.

Viděla jsem, že si mě Angie všimla. Teď jsem dostala nápad, začnu hrát Regulusovou hru. Pousmála jsem se a nenápadně jsem mu stiskla ruku. Byl docela překvapený, ale držel jí. Měla jsem obrovskou chuť se usmát, ale v téhle situaci? No radji ne, abych to taky neschytala.

"Neser mě ty malá děvko!" zařval Lucius na Angie a přitom jí chytil za předloktí.

Viděla jsem, jak jí do očí vhrkly slzy. Bylo mi jí upřímně líto.

"Že vás to baví…jste jako malé děcka." řekl Rabastan a flegmaticky se opíral o zeď. Ruce měl složené na hrudi a tvářil se, že mu je všechno jedno. Ale oči ho prozrazovaly. Ušklíbla jsem se.

"Drž hubu Rabastane!" obořil se na něj Rodolfus. Fakt milý bráška. Nechtěla bych.

"Neříkej mi, co mám dělat!" sykl tak chladně až jsem se lekla. Musela jsem asi hodně zmáčknout Regovi rukou, protože skřivil obličej bolestí.

Angie pomalu brala nohy na ramena, když viděla, jak se blonďák začal věnovat bratrské hádce. Už byla na konci chodby, když v tom Malfoy na ní zařval:

"My jsme ještě spolu neskončili krásko!" Ale ona s ním ano.

Lucius se s toho ještě pět minut vzpamatovával. Narcisa mu v tom pomohla. Popravdě jsem ji nechápala. To se ani nezlobila?

Já a Reg jsme se ještě nepustili.

,,Že bysme tady měli nový pár?" ušklíbla se Belatrix a tím narážela na naše spojené ruce. Zvedla jsem je a řekla:

,,To se ještě uvidí." Pustila jsem ho.

Už jsem byla na konci chodby, když v tom jsem uslyšela Malfoye jak něco říká Regovi. Našpicovala jsem uši.

,,Nenechal bych si utéct takový kus, jako je ona, těch je málo a jsou vzácné." řekl.

No-ty-vole! Překvapeně jsem zamrkla. Jedna mu zdrhla a hned myslel na další.

,,Neboj, nenechám." odpověděl Regulus a já cítila, jak se na mě všichni dívají. Neotočila jsem se a pokračovala dál v chůzi.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 moreen moreen | Web | 25. července 2009 v 14:28 | Reagovat

pěkný.. a rabastan... jsem zvědavá, jak se vybarví :) a taky jak to dopadne s alyshou a regem.. a se siriusem a angie.. no prostě jsem zvědavá na všechno :)

2 Hope Hope | Web | 25. července 2009 v 15:06 | Reagovat

Aly, ty a Reg? zajímavé =o) doufám, že to vydrží...chtěla jsem koment napsat už včera, ale bohužel jsem to nestihla...kapitola byla hezká a já se těším na další =o)

3 nat nat | Web | 27. července 2009 v 10:33 | Reagovat

jak uz jsem psala k aniülce  skvele rozjeta povidka

4 Denika Denika | E-mail | Web | 29. července 2009 v 21:44 | Reagovat

dobré s tým ako ju nepusti a uprimne lutujem Angie ze ostáva po škole so Siriusom:)

5 Prostě Prostě | Web | 2. listopadu 2012 v 16:01 | Reagovat

Láska je spíše břemenem života, než jeho ulehčením.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama