4. kapitola 1/2

31. července 2009 v 15:36 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Aňulka: Další kapitolka, byla na 22 stránek, takže bude na dvě části.Další část by se měla objevit příští týden v úterý.
Alysha: Děkujeme všem za skvělé komentáře...je to doping pro naše mozky a prsty...




Alysha Alexandra Fionn:

Celý týden probíhal normálně v klidu, teda až na pár hádek mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Klasika.

Ležela jsem v posteli a četla si knihu. Zvedla jsem oči od knihy a podívala se po spolubydlících, které spaly. Protože já jsem se dneska vzbudila brzy.

Bude to asi tím, že máme první hodinu Obranu proti Černé magii. A já se tak nehorázně těším! To je snad jediná věc, ve které výborně vynikám a to nepočítám nitrozpyt, který se učím sama.

Občas mi pomáhá Severus, ale to jen zřídka. Podívala jsem se na hodinky a už bylo sedm. Cissy a Bella se pomalu probouzely, jenom ta nána ne. Budit jí nebudu!

Šla jsem se rychle převléknout a zabrat si první koupelnu. Sedla jsem si na okraj vany, protože se mi zamotala hlava. Asi to bylo tím, že jsem moc rychle vstala. Rychle jsem se převlékla a zase udělala ze sebe člověka. Vypadla jsem z koupelny. Už jsem otevírala dveře ložnice a chtěla odejít, když jsem uslyšela hlas.

,,To na nás jako nepočkáš?" sykla Belatrix.

,,Dneska ne, stejně za čtvrt hodiny začíná vyučování." řekla jsem a odešla. Společenskou místností jsem proletěla jako tryskáč a pádila jsem do Velké síně. Ve Velké síni jsem do sebe nacpala jeden toast s marmeládou a celá natěšená jsem šla před učebnu Obrany proti Černé magii. Šla jsem chodbou a přitom narazila na Blacka a tu jeho partu.

,,Jak to, že nejsi v obležení mého bratříčka?" zeptal se posměšně.

,,Nestarej se. Jak vidím, tak okolo tebe se taky žádná nemotá, takže si dneska nevrzneš." ušklíbla jsem sladce. Removi a Potterovi cukali koutky.

"Uvidíme." řekl. Musím se nějak bránit. Přece mě nebude urážet tenhle exot!

Ukázala jsem na něj prostředníček a odešla jsem. To asi nečekal.

Konečně jsem byla před učebnou a nikdo tam ještě nebyl. Tak jsem se opřela o zeď a čekala. Uslyšela jsem hlasy z chodby a najednou se objevila Angie v obležení svými kamarádkami.

Viděla jsem, že Angie si vylepšila uniformu. Děrované punčochy, kratší sukně, síťkované rukavice a kravatu měla ledabyle uvázanou kolem krku.

Vypadá to, že se trochu změnila i povahově. Chci vidět profesory, co na ní budou říkat.

Jak se holky přibližovali zjistili, že jsem to já, královna ledová. Změřili si mě zlostnými pohledy a zarazili se, že jsem tu sama. Že nemám okolo sebe ty ,,lidi" To nejsou lidi, to jsou monstra a já patřím bohužel mezi ně.

Postavili se do hloučku a začali se mezi sebou vybavovat a já si všimla, že Angie po mě pokukuje. Z druhé strany chodby k nám mířila moje ,,parta" a už hned ze začátku se na holky hnusně se tvářili.

Všimla jsem si, že Lucius je nějaký podrážděný. Přišel rychle ke mně.

,,Jak to, že si na nás nepočkala?" zeptal se. Co mu je sakra do toho? To je moje věc a nejsem jeho vlastnictví.

,,Co je tobě do toho?" sykla jsem a všichni nás pozorovali. Taky to slyšeli, protože se to rozléhalo po chodbě.

,,Mě je do toho hodně." řekl a ještě víc se přibližoval. Ježíši!

,,Tobě může být u prdele kam chodím a s kým!" Sotva jsem to dořekla, chytl mě pod krkem a přimáčkl ke zdi. Už jsem nemohla pomalu dýchat. Musela jsem stát na špičkách. Nebrečela jsem a z očí mi sršela pohrdavost.

,,Takhle semnou mluvit nebudeš ty jedna čubko." sykl. Mě nebude urážet, ale když se vzepřu, tak mě klidně zabije.

Pustil mě a já si promnula krk. Určitě tam budu mít modřinu a bude to vypadat jako bych chtěla spáchat sebevraždu.

Konečně se otevřely dveře do učebny a já překvapivě jsem tam byla první a tak jsem si strategicky zabrala poslední lavici.

Konečně jsem seděla vzadu! Byla jsem šťastná, že jsem seděla vzadu a že jsme už konečně měli Obranu proti Černé magii. Byla jsem jako malé dítě, které se těší na dárky.

Ani jsem se nemusela koukat, kdo sedí vedle mě. Zase Regulus.

Profesor Parker byl opřený o stůl a čekal až se všichni posadí. Konečně dorazili i Poberti a hodina mohla začít. Konečně! Neměli bychom jim zatleskat?

,,Milí studenti, vítám vás v novém školním roce…" usmál se na nás. To mě nezajímá, já chci už praxi.

,,Dneska si připomene kouzla z minulého roku a hned potom bude praxe." Hurá!

Tak jsme začali opakovat. Nějak jsem se do toho opakování zažrala a to se u mě nestává často. Podívala jsem se na Rega a ten se smál.

,,Co se tak směješ?" zeptala jsem se ho a nemohla jsem se nabažit toho úsměvu.

,,Pořád se hlásíš jako šílenec." řekl a pořád se smál.

,,Tak když mě to baví a umím to?" mrkla jsem.

,,To se divím, že něco umíš." řekl. Tak to od něj bylo pěkné hnusné.

,,Ty si ale vůl." řekla jsem, ale ani já ani on jsme se neudrželi a nahlas zasmáli.

,,Vy dva vzadu, čemu se to smějete?" zeptal se profesor a celá třída se na nás otočila. Sklopila jsem hlavu a pod lavicí jsem dupla Regovi na nohu, aby něco řekl.

,,Ale ničemu pane profesore." usmál se. Profesor přikývl a dál se věnoval látce. Celkem jsem se divila.

,,Bolelo to." sykl.

,,Já vím." zašklebila jsem se. A začala jsem poslouchat výklad profesora.

Koukla jsem se na hodinky a už uběhlo deset minut.

"Uděláme to tak, že mezi vámi vyberu dvojice nebelvír-nebelvír, nebelvír-zmijozel a zmijozel-zmijozel. Budu se snažit o to, aby to bylo kluk-kluk, holka-holka, ale občas to vyjde i na kluk-holka. A rozdělím vás podle toho, jak dobré vaše schopnosti jsou. Vstaňte a pojďte sem."

řekl a všichni šli dopředu. Najednou se před námi objevilo soubojové molo. No paráda! Budeme se moct předvést.

, Belatrix Blacková - Angie Ginnara, Narcisa Blacková - Moreen Hallenová a Amanda Rosierová - Hope Jonesová…..." začetl se do seznamu žáků.

Profesor jasně zakázal Černou magii a kouzla, jež se nepromíjejí. Několik studentů z mé koleje zesmutnělo.

Jako první šla teda Bella s Angie. Belatrix se tvářila, jako by ji nejradši zabila. Bojovaly celkem dlouho a ze všech soubojů snad nejdéle. Z holek určitě. Dost dlouho ještě bojoval Rabastan s Potterem, ale nakonec Rabastan vyhrál. Ušklíbla jsem se a neskrývala potěšení. A neskrývala jsem ani potěšení, když Luciusovi, díky Blackovi, tekla z nosu krev.

Bylo nás víc, kteří z toho měli Vánoce. Třeba Angie a její kámošky se popadaly za břicho a v očích měly slzy smíchu.

,,Nakonec půjde slečna Alysha Fionn a pan Regulus Black." zvedl hlavu profesor a já už stoupala na molo.

To je za trest! Zase on! Usmál se tím Blackovským úšklebkem, který dokonale zvládali oba dva Blackové. Arogantní, ironický, výsměšný, pobavený…asi tahle kombinace.

Jestli si myslí, že vyhraje, je na omylu.

Postavili jsme se do postoje a čekali jsme dokud profesor neřekne.

,,Můžete začít."

Regulus už se nadechoval, ale já byla rychlejší.

,, Expelliarmus!" vykřikla jsem. Hůlka mu vyletěla z ruky a já jí chytila. Začínalo mě to bavit. Nějak mě to dostalo a ještě křikla:

,,Impedimenta!" Kouzlo ho trefilo a přeletěl celou učebnu. Angie vyprskla smíchy a vlastně všichni nebelvírští se mohli potrhat smíchy. Angie už doslova brečela smíchy až jí muselo bolet břicho.

Vyděšeně jsem se podívala na zmijozelské a ti třeštili oči. A nakonec jsem se podívala na Reguluse, který ležel na zemi. Konečně se zvedl, podpíral se rukama, nasupeně se na mě díval a tekla mu z nosu krev.

Vstal a šel naproti mně. Zpozorněla jsem. Nastavila jsem mojí ruku, kde ležela jeho hůlka. Vzal si jí, vrazil do mě a já se u toho ještě škodolibě usmála. A toho ještě víc dorazilo.

Vzal si brašnu a vypadl ze třídy.Věděla jsem, že jsem mu zranila ego a jeho sebevědomí. Prohrál z holkou!To si bude pamatovat hodně dlouho. Ale nemohla jsem se ubránit úsměvu.

"Pro dnešek to stačilo." řekl profesor a rychle sbíral saky paky.,

,Tos trochu přehnala!" sykl na mě Lucius na chodbě, No, trochu jsem to fakt přepískla, ale co?

,,No a co?" odbyla jsem ho.

Porazit Blacka je takový povznášející pocit, který mám teď v sobě.

,,Slečno Fionn? Na moment." zavolal mě profesor ze svého kabinetu. Protočila jsem oči a šla za ním. "Měla byste se omluvit panu Blackovi." řekl jen tak. Se zbláznil nebo co!

,,A to jako proč?" zeptala jsem se ho a nahodila zmijozelský obličej.

,,Protože to kouzlo, které jste na něj poslala. Bylo hodně silné, divím se, že studentka sedmého ročníku ho bude mít až tak silné." řekl zamyšleně.

"Ale co Angie Ginnara? A ti ostatní?! Používali různé kletby a já nesmím? Vždyť i Malfoyovi tekla krev." bránila jsem se. Ti po sobě metali všechno možné a já nesmím? To mě urazilo.

"Slečna Blacková a slečna Ginnara to braly velmi osobně, jako všichni ostatní, pokud se jednalo o dvojici nebelvír-zmijozel. Vy i já víme, jaký je mezi těmito kolejemi vztah. Vy jste ale zranila člena své koleje, slečno. Omluva by byla na místě."

Jen jsem pokrčila rameny a odešla jsem. Musela jsem přiznat, docela to dávalo smysl. Hned jak jsem vylezla z učebny zastavil si mě Lucius.

,,Nejradši bych tě zabil!" sykl.

,,Mé krve by byla škoda." ušklíbla jsem se. Chtěla jsem odejít, ale chytl mě za zápěstí.

,,Kdybys nebyla hezká a čistokrevná, tak bych tě za to zabil."

,,Pusť mě, nic jsem ti neudělala." řekla jsem ledově a radši mě pustil. Paráda další modřina! Jsem fakt šťastná!

Šla jsem se do umýváren podívat, jak vypadá můj krk. Konečně jsem byla v chodbě, kde se nacházely. Z chlapeckých umýváren vylezl Regulus a pořád si držel nos.

Změřil si mě pohledem a vypadalo to, že mi by dal facku, ale ovládl se. Přidal do kroku a už byl za rohem, zakroutila jsem nad tím hlavou a vlezla do umývárny.


Angie Aurora Ginnara:
"Ta pitomá sukně mě už pěkně štve!" vztekala jsem se, když jsem si oblékala sukni ze školní uniformy.
"Tebe poslední dobou štve hodně věcí, " ušklíbla se Karol a hledala po pokoji učebnici Obrany.
"Ale já s tím udělám krátký proces, " usmála jsem se ďábelsky a zmizela v koupelně.
"Angie, co zase chceš dělat?" zajímala se Hope.
"Nechte se překvapit!" zavolala jsem na ně přes zavřené dveře koupelny. Asi za pět minut jsem vylezla. "Tak co?" usmála jsem se a otočila se dokolečka.
"To si děláš prdel?" vyvalila na mě oči Moreen. Karol se zastavila na místě a jen koukala. Hope s úsměvem zavrtěla hlavou. Ona věděla, že mě nepřesvědčí už nic, abych to ze sebe sundala. Lilly s Claire musely zakročit.
"Angie, ty hanobíš školní uniformu!" snažila se o vážný tón Claire a viděla jsem, jak jí je do smíchu. Musela se otočit.
"Originalita se cení, Angie, ale McGonagallka tě zabije. Nezapomeň, že ještě tento týden máš mít ten trest." řekla Lilly.
"A to chceš hned další?" ušklíbla se Moreen.
"Holky vždyť samy víte, že ty sukně jsou moc dlouhé. Připadám si v nich, jako Skotka. Ještě dudy mi chybí, " ušklíbla jsem se na ně a holky se rozesmály.
"Ani bych neřekla, " rýpla si Karol. Vyplázla jsem na ni jazyk, pochopila jsem, na kterou partii mého těla naráží.
"Tak jdeme?" zeptala se Hope. Všechny jsme lenivě vstaly a pomalu se šouraly z dívčích ložnic.
Vyšly jsme směrem k Velké síni na snídani. Spousta studentů se za námi otáčela. Zřejmě kvůli mé upravené uniformě a zbytku.
Sukně, patřící k uniformě, byla razantně zkrácená na minisukni, pod ní jsem místo podkolenek měla děrované černé silonky, na halence jsem měla porozepnuté asi tři, čtyři knoflíčky, děrované krátké rukavičky, vestu jsem neměla a kravatu jsem měla naschvál nakřivo. To všechno doplňovaly černé stíny a linky kolem očí, přívěsek se znakem anarchie na černé kůži ovázané kolem krku a ve vlasech zapletený jeden copánek, který měl černou barvu.
"Člověk si nemůže nic přizpůsobit, aniž by se na něj všichni dívali, " sykla jsem, ale dělalo mi to radost. Možná moje uniforma vypadala o mnoho líp, ale věděla jsem, že mi to stejně nějaký profesor zakáže, takže všichni mohli být v klidu. Protože zítra už mě v tom neuvidí. To je nad Bradavice jasné.
"Přizpůsobit?!" vyštěkla přiškrceným hlasem Lilly.
"Já spíš myslím, že se bojí, abys na ně třeba neposlala nějaké démony." zasmála se Karol. No jasně, na některé bych je poslala až moc ráda.
"Vážně si to ještě nechceš rozmyslet, Angie? Než zase dostaneš trest, " hustila do mě Hope.
"Jen ji nech, má to styl, " přidala se na mou stranu Moreen. Alespoň někdo.
"Jo, přesně. Nechte mě. Navíc co by to bylo za školní rok bez trestů?" zatvářila jsem se nevinně. Holky se na mě nasupeně podívaly.
"Ty máš snad kouzelné oči nebo co. Vždycky, když se tak nevinně podíváš, máš to, co chceš, " kroutila hlavou Claire.
"Tak ji necháme, náš trest to nebude, " řekla Lilly a zvedla ruce na znamení, že se vzdává.
"No, vlastně možná i jo, " zamyslela jsem se a celou cestu do Velké síně jsem filozofovala, jak by můj trest mohl ovlivnit holky. Opravdu mě napadaly děsné šílenosti.
"Mrtvá nevěsta. Tak kdy si pro tebe Smrťák přijde?" neodpustil si Black, jen co jsem se posadila. To byl celý on. Blbé kecy, to by mu šlo. Samozřejmě by nezůstalo jen u tohoto, že.
"Zítra kolem tří. Ale neboj se, zařídím ti protekci, abys nemusel dlouho čekat, " usmála jsem se sladce, vzala si crossaint s čokoládou a dál ho ignorovala.
Po snídani jsme šly s holkama na hodinu Obrany. Obranu proti Černé magii jsem měla velice ráda. A to hlavně praxi. Vždycky jsem se mohla pořádně vydovádět a dostat alespoň trochu té nezměrné energie, která mi kolovala v žilách.
Jediné, co mi na té hodině nebo spíš na všech hodinách vadilo, bylo, že je máme se Zmijozelskými. Poslední rok a chytneme ty chladnokrevné bestie.
Jo, člověk si musí dávat pozor a sem tam i krýt záda, protože tyhle zmije vás uštknou ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte a to přímo do zad. Žádná férovka, podlost.
"Angie?" vytrhla mě z mého přemýšlení Karol. To přece nesmí, když promýšlím nové kousky, které by Zmijozelské naštvaly.
"Co?" zeptala jsem se horlivě. Chtěla jsem se zase zabrat do svých spásných myšlenek.
"Už jsi zjistila, jak se jmenuje ten nový kluk?" No dobrá, tak s to promýšlení může na chvíli počkat. Zas tak mě neubude.
"No, ještě ne, ale chystám se na to, " zalhala jsem. Popravdě jsem se na to dneska nechystala nebo jsem spíš zapomněla, ale když už mi to připomněla, tak proč ne? Takže jsem zas tak moc nelhala, protože už jsem se na to fakt chystala.
"To je ovšem chyba, Angie, " zavrtěla hlavou vážně Lilly. I jí se ten nový kluk líbil.
"Jak se to tobě mohlo stát?" rýpla si Hope. Jenže potíž byla v tom, že ona mě nikdy nedokázala naštvat. Ať se snažila šklebit, jak chtěla, vždycky jí ve tváři zůstala ta dobrosrdečnost, takže ona štvát lidi prostě neuměla.
"Nevím, Hope, " řekla jsem s hranou hysterií. Snažila jsem si vzpomenout na to jeho jméno. Vzpomínala jsem na tu chvíli, když jsem se vracela z trestu a potkala Zmijozeláky.
Rodolfus na něj křikl, ale to jméno jsem si nemohla ani za Brumbála vybavit. "Já se zeptám nějakých kamarádů, " slíbila jsem.
"Ty máš nějaké kamarády v tom čistokrevném gangu?" změřila si mě pohledem Claire. No jasně Claire, přímo celou fůru kámošů! Kteří se nemohou dočkat chvíle, kdy mě zabijí.
O tom večírku o prázdninách a o Alyshe jsem se jim jaksi zapomněla zmínit. Snad někdy najdu odvahu. Ne, ne, musím jim to v nejbližší době vyklopit.
"No to ne. Já tam mám jen několik bývalých kluků. Ale mám kamarády a ti zase taky mají kamarády a tak dále…" vysvětlovala jsem. Zrovna jsme došly k učebně. Stála tam Alysha a byla sama. Podívaly jsme se na ni a pak se sestoupily do hloučku. Načež přišel ten čistokrevný gang a Malfoy tam cosi po Alyshe začal řvát. Dokonce ji chytil pod krkem. On si pořád něco musel dokazovat. Každopádně se do toho míchat nebudu, měla jsem svých starostí s nimi až nad hlavu.
"Ještě, že tak. Už jsem měla strach." řekla významně Karol.
Vešly jsme do učebny Obrany. Zmijozelští by ale radši místo Obrany proti Černé magii měli jen Černou magii.
Skoro všichni z nich měli totiž být budoucími Smrtijedy, takže jim by se to určitě hodilo.
Zato já, já se chci stát členem nějaké komunity, která bude bojovat proti nim. Zatím takovou nikdo nezaložil, protože ty útoky byly ojedinělé, ale po tomhle školním roce se jistě začnou stupňovat. Stačí se jen podívat třeba na Belatrix Blackovou. Ta šílenost jí šlehá z očí. Asi to mají v rodině, i když Black zrovna fanaticky Voldemorta nežere. Spíš ho fanaticky nenávidí.
Znám spoustu lidí, kteří budou proti těm útokům, Smrtijedům a samotnému Voldemortovi. Samozřejmě, včetně mě.
"Sorry, " řekla jsem, když jsem zahloubaná do svého boje se Smrtijedy do někoho vrazila. Neobtěžovala jsem se podívat do koho.
Na svých ramenou jsem pocítila něčí ruce, jak mě pevně stiskly a málem několik centimetrů nad zemi, mě odsunuly z cesty. Byl to tak silný stisk, až mě to bolelo. Teď už jsem se zvednout hlavu obtěžovala.
"V pohodě, " řekl ten nový kluk, pro mě Bůh. Asi jsem se tvářila dost debilně, protože se na mě tak pobaveně zašklebil a pak odešel k těm svým. Dívala jsem se za ním a přitom si masirovala paže.
Slyšela jsem celou moji nervovou a pohlavní soustavu, jak volá: Ne, ne, vrať se! Pojď sem! Kam to odcházíš?!
Nevypadal nijak přátelsky, to vůbec, ale když se usmál, bylo to žúžo. Spíš vypadal, myslím, že i byl, nebezpečný, protože jak syknul na Lestrange, hrozně jsem se lekla, naskočila mi taková husí kůže, kterou dokázal vyvolat jen pohled na někoho mučeného, ba hůř, mrtvého. Ale to nebezpečí mě na něm nejvíc přitahovalo. Ani jsem nevěděla, jak dlouho tam stojím, dokud mě nezatahala za ruku Moreen, se kterou jsem dneska seděla.
Pořád jsem viděla, jak všichni hodnotí mou novou uniformu. Raději jsem rychle zapadla do lavice k Moreen, aby si profesor nestačil všimnout té velké, bohužel jen jednodenní změny. A to pokud se zadaří.
Seděla jsem s Moreen v předposlední lavici. Ve svých zádech jsem cítila zabodnutý něčí pohled. Nedalo mi to a otočila jsem se. A když jsem to udělala, dívala jsem se mu přímo do očí. Do těch modrých, nádherných, tajemných a nebezpečných očí. Tělem mi projel proud něčeho zvláštního. Už jsem nevydržela ten jeho pronikavý pohled a musela jsem se otočit. Slyšela jsem, jak se pobaveně tiše zasmál. Nelíbilo se mi, že se smál mně.
Bylo to zvláštní. U jiných kluků bych se zpátky neotočila, nekoukala na ně jako debil, když bych do nich vrazila a určitě bych neměla zvláštní pocit, kdyby se na mě dívali.
Řekla jsem si, že se jím přece nedám vystrašit. Přece z něj nebudu v rozpacích, i když nepochybně bylo být z čeho.
Já jsem profesora od začátku hodiny moc neposlouchala a opakování jsem nevěnovala pozornost. Věnovala jsem ji někomu jinému.
Najednou se někdo zasmál. Celá třída včetně mě se otočila dozadu. V poslední lavici nalevo od nás se smála Alysha s Regulusem.
"Vy dva vzadu, čemu se to smějete?" zeptal se profesor a Alysha sklopila hlavu.
,,Ale ničemu, pane profesore." zakecal to Regulus a profesor si jich dál nevšímal. A já si zase nevšímala profesora. Pořád jsem myslela a dumala nad tím novým klukem.
"…vyberu dvojice Nebelvír-Nebelvír, Nebelvír-Zmijozel a Zmijozel-Zmijozel. Budu se snažit o to, aby to bylo kluk-kluk, holka-holka, ale občas to vyjde i na kluk-holka. A rozdělím vás podle toho, jak dobré vaše schopnosti jsou. Vstaňte a pojďte sem."
Všichni okamžitě vstali a šli k profesorovi. Učebna se najednou zvětšila a uprostřed podélně stálo molo na souboje. Pak začal profesor předčítat jména žáků, kteří budou spolu soupeřit.
"Dámy mají přednost, " řekl profesor a vzal si do ruky kus pergamenu, kde měl napsaná naše jména. "Belatrix Blacková - Angie Ginnara, Narcisa Blacková - Moreen Halenová a Amanda Rosierová - Hope Jonesová, "
Učitel domluvil a já se málem skácela k zemi. Ne, ne, NE. Sakra. Já a šílenka Belatrix?! To je snad noční můra. Už jsem neposlouchala, co říká profesor, takže jsem ani nevěděla, s kým jsou ostatní. Promýšlela jsem taktiku.
"Jsem s Goylem." slyšela jsem odpovídat Claire na Hopeinu otázku.
A neodpustila jsem si poznámku. "Tak to nepotřebuješ ani hůlku, " smála jsem se, ale když jsem viděla Bellu, bylo mi spíš na blití.
Ona byla zlá a zákeřná. Kdyby mohla, zabila by mě. Na druhou stranu, já můžu říct to samé.
"Nebudete, zdůrazňuji, nebudete používat zakázané kletby a kletby Černé magie." řekl profesor a díval se hlavně na Zmijozelské. Malfoy se ušklíbl, Bella protočila oči v sloup.
"Belatrix Blacková a Angie Ginnara." vyvolal nás. Né, já tam nechci.
Prudce jsem se otočila na Moreen.
Ušklíbla se a řekla: "Přece se jí nebojíš, Angie, "
Věděla jsem, že se mě snaží vyhecovat a kupodivu i při mém vědomí se jí to dařilo. V hlavě jsem viděla ty spousty malých prváků, se kterými se Belatrix "bavila" a začínala jsem dostávat zlost a to obrovskou.
Nasupeně jsem vystoupila na molo, a když jsem procházela kolem ní, zašeptala: "Těš se! Natřu ti to!"
Cože? Cože to řekla? Já jí teprve ukážu! S křečí v mé levé zaťaté pěsti jsem se postavila asi čtyři metry od ní.
"Až řeknu tři, začnete. Jedna, dva - "
"Impedimenta!" zaječela Belatrix a přerušila profesora. Typicky zmijozelské, bez pravidel. Začala zlehka.
Viděla jsem, jak se paprsek ke mně nekontrolovatelnou rychlostí blíží a asi mě trefí přímo do palice. Zřejmě by se odrazil.
Ale nechtěla jsem nic riskovat a prudce se předklonila. Hned nato mi proletěl nad zády.
"Do prdele, " ulevila jsem si tiše a než jsem se stačila vzpamatovat, Belatrix už po mně pálila další a už černé kletby. Zmijozelští se radostně šklebili.
Otočila jsem hlavu a podívala se na holky. Nasupeně na mě koukaly a já věděla, že pokud nevyhraju, budou mi to vyčítat. Zvláště . Té, které Obrana tak jde. Sakra. Musím něco udělat.
"Imobilis!" vyštěkla jsem a Belatrix vypadala překvapená. To si vážně myslela, že se jen tak vzdám? Nejspíš čekala, že jen budu poskakovat a uhýbat jejím kletbám. Čůza. A tak jsme neúnavně bojovaly.
"Protego!" odrazila to a mě to už vážně začínalo štvát.
Všichni koukali na naše škleby a mě i Belatrix se na čele třpytily kapky potu. Obě jsme uskakovaly kletbám té druhé a já si začínala myslet, že ta hodina nemá konce.
Sotva dopověděla Protego, objevila jsem se kolem ní asi pětkrát a ona nevěděla, která je ta pravá a která přelud. Než se stačila zorientovat, vypálila jsem po ní další kletbu.
"Petrificus totalus!" vyštěkla jsem a do vteřiny přede mnou stála ochromená Belatrix. Oddechla jsem si a seskočila k holkám. Byly celé šťastné a plácaly mě po rameni.
Další na řadě byla Moreen a Narcisa. Souboj vyhrála Moreen, ale jen tak tak. Asi jako já.
Hope bojovala s Amandou a ta ji porazila. Hope byla nadanější spíš na bylinky, věštění a takové ty další věci. Ale čarodějka taky nebyla špatná. Jenže její specialitou spíš bylo domácí kouzlení, které jí pomáhalo při vaření, úklidu.
Claire a bojovala s Goylem. A jak jsem řekla, hůlku skoro ani nepotřebovala. To samé Karol, která to nandala Crabbemu. Ale u něj se už musela trochu snažit. Severus bojoval s Lilly a vyhrál, protože Lilly nebyla v jeden moment dost rychlá.
Nám zase ale zvýšil skóre Remus, který bojoval s Rodolfusem a Black, který bojoval s Malfoyem. Natřel mu to pěkně, to se musí Blackovi nechat. Dokonce jsem se přistihla, jak jásám, když na Luciuse poslal kletbu a začalo mu téct z nosu. Málem jsem se neudržela a rozesmála se na celé kolo. Zarazilo mě ale, že Malfoyova krev nebyla modrá, když to všude tak hlasitě demonstruje.
Začala jsem o tom vášnivě diskutovat se všema holkama a na molo jsme se podívaly až když do nás "omylem" vrazila jedna Zmijozelačka.
Na molo zrovna vycházel ten nový kluk, který měl bojovat s Potterem. Sama sobě jsem si chtěla vlepit, že jsem neposlouchala jeho jméno.
Byla jsem upřímně zvědavá, jak tenhle souboj dopadne. Ruce jsem si založila na prsou a stejně jako všichni jsem těkala očima po Potterovi a tom klukovi. Fascinovalo mě, jak uhýbal kletbám, jak je vysílal, jak se u toho tvářil…prostě mě fascinoval celý. Byl tak klidný.
Ani když ho Potter málem sejmul, nezmizel ten dokonalý, nádherný a pobavený škleb, který zdobil jeho dokonalou tvář.
Mohla jsem na něm oči nechat. Vyvádělo mě z míry, že o něm ještě nic nevím. Musela jsem o něm něco zjistit. A napadl mě jediný člověk.
Překvapivě vyhrál on. Vidět bojovat Pottera je něco úžasného a určitě je to zážitek na celý život. Ta rychlost, ten postřeh, to zapálení do boje, horkokrevnost…
Ale ten kluk měl něco, co Potter ne a právě kvůli tomu prohrál. Ten kluk byl strašně mazaný, působil, jako by tohle zažil, jako by to, co předváděl teď, byla jen hra, zatímco on už prožil realitu. Oproti němu, Potter bojoval poctivě a férově. Neuvěřitelné, že zrovna kvůli své poctivosti a férovosti prohrál.
A nakonec po všech ostatních, kteří byli ještě po Potterovi, se odehrál ten nejzajímavější souboj. Zmijozel se Zmijozelem neboli Regulus Black s Alyshou Fionn.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. V té holce vážně něco bylo a když Regulus odletěl na druhou stranu učebny, začínalo se mi to něco velice líbit. Málem jsem se s holkama, ale i s ostatními potrhala smíchy. Popadaly jsme se za břicho a z očí nám tekly slzy smíchu. Tohle se vážně nedalo! Muselo to pro něj být obrovské ponížení a trapas. Jistě, nebylo od nás Nebelvírských zrovna nejchytřejší se smát, ale vážně to bylo něco.
Viděla jsem, že Zmijozelští nás za chvíli zabijí, pokud se nepřestaneme smát. Taky jsem viděla Alyshyn vyděšené výraz, když se na Zmijozelské dívala. Ale nechápala jsem. Měla z nich snad strach? Proč, proboha? Protože je lepší, než Regulus Black?
Black byl Regulusův bratr a přesto se smál, jako pominutý. Divná to rodina, ale docela jsem to i chápala. Regulus vstal a z nosu mu tekla krev. Naštvaně se rozhlížel a Alyshu propaloval tak, že málem hořela.
Namířil si to pěkně k ní. Nikdo nemluvil, všichni sledovali. Když si vzal svou hůlku, kterou mu podávala, vrazil do ní. Pak si vzal tašku a zmizel z učebny. A najednou bylo všem jasné, že hodina skončila.
"Pro dnešek to stačí, " řekl přiškrceně profesor a rozpustil nás. Vypadla jsem ven a s holkama jsem probírala tu hodinu. Na chodbách ještě nikdo nebyl, protože my skončili dřív.
"Viděly jste Reguluse? Vypadal jako ztělesnění nenávisti." smála se Claire.
"Spíše ztělesnění trapasu. Bylo to kruté," přidala se Moreen.
"Angie, už jsem pomalu začínala ztrácet nervy, když jste s Bellou bojovaly." otočila se na mě Karol.
"No, to já taky. Zvláště, když jsem vás viděla, jak se tváříte. Vyhecovalo mě to," přiznala jsem. Jinak bych ji možná neporazila.
"Stejně nejlepší byl Sirius, když trefil Malfoye tou kletbou a on spadl tak blbě až mu tekla krev. To bylo boží!" tleskla Lilly.
Jo, bylo. I když nerada to přiznávám.
"Black i Potter jednou budou postrachem Smrtijedů," řekla Hope a všechny jsme přikývly.
"Holky, odskočím si," řekla jsem a rychlou chůzí zamířila do umýváren. Když jsem vešla, uviděla jsem Alyshu, jak se opírá o umyvadlo. Okamžitě jsem přešla k ní a musela jsem ji pochválit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 moreen moreen | Web | 31. července 2009 v 19:00 | Reagovat

skvělý :D jako dobrý, jak si angie upravila tu uniformu, chtělo by to obrázek, to bych se smála ještě víc :D a ty souboje... hm, na to bych se podívala v reálu, bella musela být šílená, že prohrála :D a regulus... no, podle mě bude mít alyshino chování ještě dohru, jen doufám, že to přežije :-)
no jako, ty komentáře vážně musej být dopink, protože si nedokážu, jak by někdo v normálním stavu mohl napsat tolik stránek do jedné kapitolky :D

2 Hope Hope | Web | 31. července 2009 v 21:58 | Reagovat

já dneska nějak nejsem schopná vyprodukovat dlouhý komentář, takže budu stručná, ale snad se u druhé části rozepíšu...uvidíme, mno...kapitola byla skvělá =o) a já se nemůžu dočkat pokračování =o)

3 Denika Denika | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 15:10 | Reagovat

Suprová kapitola Angie je bohovská so rada ze to natrela Belle. A chú´da Alysha tej to ešte nadarujú:)

4 deadlik deadlik | Web | 21. října 2010 v 21:32 | Reagovat

Normálně mám taky husí kůži po celém těle.Hehe jde vám to skvěle dámy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama