4. kapitola 2/2

4. srpna 2009 v 6:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná




Alysha Alexandra Fionn:

Nejdřív jsem si došla na toaletu a když jsem vylezla opřela jsem se o umyvadlo a začala si prohmatávat krk. Rýsovala se mi pěkná modřina. A na zápěstí taky. No bezva! Můžu radostí skákat. Vždycky jsem si přála takhle vypadat.

Opřela jsem se dvěma rukama umyvadla a koukala na sebe do zrcadla.

,,Alysho, stává se s tebe stejná svině jako z nich!"

,,Nikdy si taková nebyla, Blackovi to dáváš sežrat a Malfoyovi taky!"

,,Pokročila jsi."

Tyhle hlasy ke mně promlouvaly a ta poslední věta mi vrtala hlavou. "Záleží na tom jestli k horšímu či lepšímu." zašeptala jsem.

Někdo vkročil do umývárny, otočila jsem polekaně hlavu a byla to Angie. Chvíli tam stála, ale pak šla k umyvadlu a pak se obrátila na mě.

,,To se ti povedlo." řekla, plná veselosti a veliké škodolibosti. Docela jsem se divila, že se mnou baví.

,,A co?" zeptala jsem a už jsme stáli naproti sobě, všimla jsem si, že jsem asi o pár centimetrů větší.

,,No to s tím Regulusem." řekla a zablýsklo se jí ďábelsky v očích.

,,Díky, tobě s Bellou taky." prohodila jsem ledabyle. Zvláště to díky.

,,Alysho? Ten nový kluk od vás...kdo to je?" zeptala se, jako kdybych byla věštec.

,,Koho přesně myslíš?" vyhrnula jsem jedno obočí.

,,Toho vysokého kluka, který má vousy oholené do kotvičky uprostřed brady." řekla, že se málem rozplynula. Ve tváři měla přiblblý výraz a koukala do blba.

,,Jasně, už vím! To je Rabastan Lestrange." Při vyslovení příjmení vykulila oči.

"Lestrange?!" vyštěkla až jsem se polekala. "Jako příbuzný toho Lestrange?!" lapala do dechu, jako by běžela. Pustila vodu z kohoutku a namočila si dlaň. Pak si ji přitiskla na hruď. ,,A můžeš mí říct něco víc?" prosila mě, když se uklidnila. Pořád přerývavě dýchala.

,,No, Rodolfus je jeho bratr. Povahu má jako všichni zmijozelští a je mu devatenáct."

,,Bratr? Devatenáct?!" nechápavě se na mě podívala. "Asi mi toho uniklo víc, než jen jméno." kroutila hlavou.

,,On byl dva roky nějak vážně nemocný, či co a musel být u Munga." Usmála jsem se zmijozelským úsměvem.

,,Díky." řekla a už jako šílenec běžela pryč. Určitě to šla říct svým kámoškám, co právě nového zjistila.

Počítám tak týden a už s ním bude chodit. A možná ani to ne, protože ona a Black tady v nabalování trhali rekordy. Ale Rabastan byl oříšek, to jsem se jí "zapomněla" zmínit. On nechtěl jen tak někoho a nenechal se jen tak sbalit.

A samozřejmě, jestli spolu budou, to bude vědět celý hrad, včetně učitelů. Už vidím obličej třeba Malfoye nebo Rodolfuse. Musela jsem se zasmát. Když si to představím, tak to prostě nejde se nezasmát.

Měla bych už jít na Kouzelné formule, jinak to nestihnu. Podívala jsem se a zjistila jsem, že mám ještě 10 minut k dobru. Tak jsem pomalu vyrazila. Už jsem byla pomalu u učebny a stála tam postava, která koukala na zem. Bez brýlí na dálku fakt nic nevidím.

Konečně jsem byla blízko a poznala jsem, že je to Regulus. On je tu sám! Ježíši to bude trapné ticho! Naproti třídě byl výklenek a tak jsem se do něj posadila. A koukala jsem z okna.

,,Proč si to udělala?" zeptal se mě a já k němu otočila hlavu. Byl opřený o zeď na druhý straně chodby.

,,Jen tak." odbyla jsem ho a bylo vidět, že se naštval.

,,Jen tak?!" Už začal zvyšovat hlas a začali se přibližovat studenti, ale hlavně z Nebelvíru a mezi nimi Angie. Postavila jsem se a už jsem byla taky napěněná.

,,Mohla si mě zabít, kdyby mě to odhodilo dál!" To už nás všichni poslouchali.

,,To je možné." ušklíbla jsem se.

,,Tobě je to jedno?!" zeptal se nevěřícně.

,,Jo, je mi to jedno a neřvi ne mě!" To už jsem soptila. Činnost zahájena. A teď odpočítávání. Jedna…

,,Já na tebe budu řvát!" Byli od sebe asi deset centimetrů.

,,To nebudeš! Já jsem jen udělala to, co chtěl profesor!" …dva…

,,Jenže řekl jen odzbrojit! A ne zabít!" sykl a na můj vkus už byl hodně blízko.

,,Víš co! Mysli si co chceš, mě je to jedno!" chtěla jsem odejít do třídy, ale chytl mě a přitáhl k sobě. Chytl mojí hlavu do svých rukou a začal mě líbat. …TŘI!

To mě chce jako ještě víc naštvat! To přehnal! Bylo slyšet jak nebelvírští pískají a tleskají. Ani nevím jestli úžasem nebo škodolibostí.

To celé už bylo na mě hodně! Vytrhla jsem hlavu z jeho rukou a dala jsem mu takovou facku, že se mu hlava zatočila o 90° a ještě tam měl obtisk mých prstů. Nebelvírští zakřičeli : "ouuuuuuu!" jako na famfrpálovém zápase, když je out.

A já naštvaně odešla do třídy.

Věděla jsem, že se stanu obětí drben. A to v Nebelvíru si o tom budou určitě povídat ve své společenské místnosti, ale hlavně Black. Bude se smát, jak to bratříček schytal…

To zase bude pozdvižení v celém hradu. Viděla jsem, že si Regulus sednul radši jinam a stále měl na tváři otisk mých prstů. Sednul si k mě Rabastan. Angie po mě střelila pohledem a mile nevypadal. Začala hodina.



O týden později...

Procházela se po hradě a přemýšlela jsem. Teda pokud to umím. Vůbec nevím, jak se to mezi mnou a Regulusem spravilo. Ano, už je to mezi námi dobré. Už se spolu normálně bavíme a zase sedíme v lavicích spolu! Je tohle normální?! Asi ne.

Jak jsem si myslela, Angie začala chodit z Rabastanem. Rodolfus a Malfoy ti se mohli štěstím posrat.To byla hádka ve společenský místnosti. Na to se jen tak nezapomene jako na to líbání s Regulusem.

O tom líbání se ještě dodnes baví celá škola! Samozřejmě místní drby ze mě udělali druhou kurvu! Třeba Jessica to podala naprosto nezapomenutelně. Když jsem to zjistila skákala jsem radostí! Po ničem jiném jsem netoužila.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem před naším tajným vchodem do společenky. Řekla jsem heslo a vchod mě pustil dál. Ve společenský místnosti seděli: Lucius, Regulus, Narcisa, Belatrix, Rodolfus, Severus, Crabbe a Goyle. Pomalu jsem si sedala do volného křesla.

,,Alysho, dojdi do naší ložnice pro Rabastana." řekl Rodolfus. To si myslí, že jsem jeho služka?! Já bych mu řekla své, ale nechala jsem to plavat.

Stejně jsem se ještě chtěla stavit u nás v ložnici. Švihla jsem po něm pohledem, že to bylo naposledy. Tak jsem šla do chodby, kde byli dveře do našich ložnic. Otevřela jsem a hodila jsem knížku, kterou jsem měla s sebou na postel. Ještě jsem šla podívat do zrcadla jestli vypadám k světu. No ujde to.Vypadala jsem už i hůř.

Vyšla jsem na chodbu, na které byli obrazy slavných zmijozelských studentů. Šla jsem k ložnici kde byl Rabastan a ta byla až na konci chodby. Bože! Tak daleko! Nějak jsem se neobtěžovala zaťukat a otevřela jsem dveře.

,,Raba - áááááá!" Rychle jsem dveřmi škubla a zavřela. Až venku jsem ztuhla a vykulila oči.

Byla tam Angie a byli v dosti, ehm… "citlivé" poloze! Navíc stroze oděni.

On byl opřený o polštáře a ona seděla na něm! Ááá noční můra! To je snad zážitek na celý život! Musím to vydýchat nebo dostanu infarkt.

,,Alysho, pojď dovnitř!" zařval přes dveře Rabastan.

,,Tak na to zapomeň!" zařvala jsem nazpátek. Sebevrah nejsem!

,,Už jsme pod peřinou." řekl a z hlasu jsem pocítila, jak se usmívá. Sice jsem nadšená vůbec nebyla, ale aspoň, že tak. Pomalu jsem otevřela dveře a vážně byli pod peřinou. A ty dveře jsem rychle zavřela.

,,Co tady děláš Angie?! Rabastane oni tě zabijou, pokud jí tady najdou!" syčela jsem a ukázala jsem prstem na Angie. Bylo mi na omdlení.

,,Já vím Alysho, co si chtěla?" zeptal se, jako bych to nevarovala před jistou smrtí. Prostě pohodička, tak vypadal. A Angie? Tvářila se, že se velice baví.

,,Rodolfus tě chce a mě poslal jako služku." vrčela jsem a založila jsem si ruce na prsou. Podívala jsem se trucovitě do okna.

,,Tak mu řekni, že spím." řekl.

,,Ještě ty začínej. Copak jsem sova pálená?" vrčela jsem už o něco mírněji a podívala se na ně.

Kdybych je viděla pod peřinou už napoprvé, teď bych si řekla, že jsou sladcí až skoro nevinní. Ale nějaká nevinnost tady vážně nepanovala, o tom jsem stačila přesvědčit.

Koukal na mě s prosíkem v očích. "No jo, tak dobře, ale nezaručuji výsledek." řekla jsem a už jsem za sebou zavírala dveře.

Šla jsem zpátky do společenské místnosti. To má docela odvahu si jí přivést až sem k nám? To já udělat, tak jsem mrtvá! Konečně jsem došla do společenky a všichni na mě koukali.

,,Kde je?" zeptal se Rodolfus.

,,Spí." řekla jsem klidně.

,,A to si ho nemohla vzbudit?" štěkl a už se postavil, že si pro něj dojde sám.

,,Ne, nemohla a nech ho spát." Opřela jsem se futra vchodu do ložnic a tím pádem jsem mu bránila v pokračování cesty.

,,Alysho, pust mě!" sykl, ale zatím se nepohnul a stál tak tři metry ode mne. Sakra, dlouho ho tady nezdržím. Musím něco vymyslet! Alysho, mysli! A to rychle! Už vím!

,,Expecto partonum." myslela jsem v duchu a přitom myslela na něco veselého a šťastného. Moc takových vzpomínek jsem ale neměla.

Hůlku jsem měla skrytou za zády a za pár sekund z ní konečně vystřelil patron ve tvaru vlka. V hlavě jsem si představovala, že už je u nich v ložnici a začala jsem myslet co jim právě říkám.

,,Honem, dlouho ho tady neudržím! Máte málo času!"

A patron se rozplynul. Byl krátký vzkaz, ale jasný.

,,Uhni mi z cesty." sykl a odžduchl mě z vchodu, aby mohl projít. Šel. Všichni sedící na mě koukali, jako na cvoka, ale taky proč ne, že? V tom případě jsem se od nich moc nelišila. Šlo mi to bláznovství vyčíst z tváře. To jsem byla přece celá já.

,,Co koukáte? Spal." S těmito slovy jsem odešla do ložnice.

Sedla jsem si na postel a přemítala jsem si co jsem právě viděla! Na to musím hned zapomenout! No, ale zapomenout tuhle scénku by byla škoda.

Namířila jsem si hůlkou na hlavu a to co jsem viděla jsem si poupravila. Podívala jsem se na hodinky a už bylo pomalu devět večer.

Šla jsem do koupelny a ponořila jsem se do horké vody. To je úleva. Po takovým šoku co jsem uviděla. Vylezla jsem z koupelny a šla spát.





Dalšího dne jsem se probudila až v deset hodin ráno, protože byla sobota. Tak jsem si na sebe vzala černou sukni, kterou jsem si koupila u mudlů a školní košili. Ta košile tak ta se mi líbila s uniformy nejvíc. Tak jsem šla na pozdní snídani.

Vešla jsem do Velké síně a moje ,,parta" tam ještě seděla a o něčem naštvaně diskutovala.

Už jsem si seděla vedle nich. Poslouchala jsem a přitom jsem si mazala topinku.

,,Hele, naše princezna se probudila." řekl Lucius a změřil si mě pohledem.

,,Já nemusím vstávat v sedm hodin ráno, jako vy. Je víkend a já se chci pořádně prospat." Začala jsem konečně snídat. Rabastan pořád pokukoval po Angie a ona po něm. I přes všechny ty stoly jsem viděla, jak se culí. On ovšem měl neurčitý výraz, ale hlídal si ji.

Asi za čtvrt hodiny jsem byla nasnídaná a šla jsem pryč z Velké síně. Chtěla jsem být chvíli sama. Rabastan mě doběhl.

,,Alysho, díky za včerejšek." řekl.

,,Nemáš zač a snad jsem vám nezkazila večer." omluvně jsem se na něj podívala.

,,Ne, nezkazila. Když tam Rodolfus vtrhnul, vypadal, jako Bůh Pomsty. Viděl mě, jak se zrovna čerstvě probuzeného…se špatnou náladou, samozřejmě." dodal a ušklíbl se.

Nestačila jsem se divit. Ta holka s ním ale dělala své. Ten výsměch bratrovi mu z očí tak sršel.

Odešel zpátky za nimi a já se šla konečně projít. Začala jsem se procházet chodbami a zabrousila jsem na školní pozemky.

Byl krásný studený podzimní den a já miluju podzim. Zašla jsem si k jezeru, podrbala jsem oliheň na chapadlu a šla jsem pomalu do hradu, protože mi už začínala být zima. Věděla jsem kam půjdu, kde budu stoprocentně sama.

Do Komnaty nejvyšší potřeby a tak jsem pomalu vyrazila. Už jsem byla konečně v sedmém patře u gobelínů.

Musela jsem nejdřív myslet na to, co bych tam chtěla mít. A tak jsem začala přemýšlet. Myslela jsem na svůj pokoj doma. Ten pokoj opravdu miluju. Mohla jsem si ho zařídit podle sebe a to mě dost překvapilo. Jen jsem si představila svojí postel a sedačku.

Postel měla fialový potah a sedačka byla stříbrná. Sedla jsem si na sedačku a přemýšlela jsem co tady budu dělat. Dostala jsem nápad! Budu si procvičovat nitrozpyt.

Další nápad, dostanu se někomu do hlavy a vytvořím mu v hlavě nějaký obrázky. A napadlo mě jen jedno jméno: Goyle.

Nejdřív jsem si ho musela najít. No jasně, cpal se ve Velké síni a jsou tam všichni. Ten má v hlavě jen samé jídlo!Fuj, nemohla bych. Tak jsem mu v hlavě začala vytvářet nahý ženský.

Nejsem žádná úchylačka, ale prostě mě to napadlo. Viděla jsem, že odhodil jídlo a začal chrochtat. Všichni se na něj podívali. Bylo to k popukání. Kdybych se nemusela soustředit, vyprskla bych smíchy. Ale Severus mě prokouknul a spojil se semnou.

,,Alysho, přestaň!"

,,Ale mě se nechce. Na to je to až příliš zábavné! Koukni, je to sranda." usmívala jsem se. V mysli jsem se nahlas zasmála a Severus semnou.

Odpojil se a bavil se koukáním na Goyle, jak chrochtá a děla přitom vtipný pohyby.

Už mě to přestalo bavit a tak jsem si šla lehnout do postele. Lehla jsem si, chvíli jsem se smála a pak hned usnula.

Probudila jsem se a pohotově jsem se podívala na hodinky. Bylo pět odpoledne. Radši bych už měla jít do společenské místnosti a tak jsem vyrazila. Po cestě jsem potkávala prváky, kteří se na mě dívali s opovržením a uhýbali. Konečně jsem došla před tajný vchod

,,Čistá krev." řekla jsem a vchod mě pustil dál. Ještě pořád to heslo platilo.

Ve společence nikdo nebyl a tak jsem šla do ložnice. Chtěla jsem vejít, ale uslyšela jsem z ložnice, kde spali kluci jako Lucius, Regulus, Rodolfus a Rabastan, křik. A tak jsem se blížila k jejich ložnici, slyšela jsem přes dveře:

,,Je ti jasné, že to nenecháme jen tak?! A už tě tady nechceme nikdy vidět!" poznala jsem, že je to Regulus. Vešla jsem. Překvapila jsem je.

V Rabastanové posteli ležela Angie a Regulus jí mířil hůlkou na krk. Překvapeně se podíval se na mě a přešel ke mně. Chytl mě kolem pasu. Nechala jsem ho a Angie to trochu vyvedlo z míry. Pak se nenápadně ušklíbla.

,,Co tady dělá ta kurva?" zeptala jsem se ledově. Lucius se ošil, ale všimla jsem si toho jen já. Sám pro sebe se usmál. A Regulus se usmál na mě.

,,Ale nic, rozuměla jsi nám dost jasně?" zeptal se Lucius a sjížděl ji pohledem. U něj byla kombinace postel a Angie nebezpečná. Ne jednou se pokoušel, aby ta postel byla jeho.

Angie horlivě přikyvovala. Taková naivita, když si mysleli, že zrovna ona bude skákat, jak oni pískají.

Viděla jsem, že Regulus namířil hůlkou na dveře, kde byla koupelna a cvaklo to v nich. On je předtím zamknul! Za vteřinu z nich vylezl Rabastan jen v trenýrkách. Zarazil se, když mě viděl. Má fakt luxusní postavu. Angie má vkus.

,,Alysho co tady děláš?" zeptal se.

,,Já jsem tady jen něco sly-" nestačila jsem dopovědět, protože Regulus mě držel za ten pas a silně mě zmáčknul. Poznala jsem, že mám držet hubu.

,,Hledala jsem Rega." vypadlo ze mě a už jsme za sebou zavírali dveře. Vymanila jsem se z jeho sevření a pádila jsem naštvaná do společenské místnosti. Sedla jsem si na sedačku a čekala, až se taky posadí.

,,Co to jako mělo znamenat?" vyjela jsem na něj. "Já vás už víckrát krýt nebudu!" syčela jsem naštvaně a pak jsem zpozorovala, co vlastně dělá.

Vstal a přibližoval se k mně. Žďuchnul do mě a já si lehla na sedačku. Pomalu si obkročmo sedal na mojí pánev. Začala mě líbat a přitom rozepínal moje knoflíky.

Líbilo se mi to a tak jsem mu začala polibky oplácet. Už jsem to nemohla vydržet a tak jsem se prohodili, teď jsem seděla já obkročmo na něm. Jednu nohu jsem mu ale dala mezi ty jeho. Líbala jsem ho a taky jsem mu rozepínala knoflíky. Zanedlouho je měl rozepnuté a tak jsem špičkou jazyka jela po jeho rozpálené hrudi k pupíku. Pupík jsem mu jazykem obkroužila. A začala jsem se věnovat jeho bradavce. Obkroužila jsem jí, stejně, jako pupík a on nahlas vzdychl. Něco mě začalo tlačit na vnitřní straně stehna. Došlo mi co a musela jsem se pousmát. Vstala jsem a on se na mě nechápavě podíval.

,,V nejlepším se má přestat." usmála jsem se a odešla.

V chodbě, kde byli ložnice jsem si zapínala knoflíky. Potkala jsem Angie v kalhotkách a obrovském černém tričku. Bylo zřejmé, že není její. Mlčky jsem zapadla do ložnice.


Angie Aurora Ginnara:
"To se ti povedlo," řekla jsem celá šťastná. Měla jsem obrovskou radost. A kdo z nebelvírských neměl, že?
Black myslel, že se smíchy přímo zadusí, když jsem ho chvíli pozorovala. Já jsem ho pozorovala? Né, to není možné. Ne, jeho. Možná. Trochu.
"A co?" zeptala se. Trochu mě zklamaly její pomalé pochody, ale já taky někdy neměla den.
"To s tím Regulusem, " vysvětlila jsem a řekla to tónem, jakoby to bylo nad Bradavice jasné. Když jsem si na to vzpomněla, v očích se mi leskla touha to vidět znova. Letěl jako hadrový panáček.
"Díky, tobě s Bellou taky, " řekla, ale mě teď už zajímalo něco jiného.
"Alysho? Ten nový kluk od vás, kdo to je?" zeptala jsem se opatrně, ale i nedočkavě.
"Koho přesně myslíš?" koukla na mě. Ááá, ona má teda pochody, dneska má vážně blbý den.
"Toho vysokého kluka, který má vousy oholené do kotvičky uprostřed brady." řekla jsem a představila si ho.
Byl vážně k nakousnutí. Asi jsem musela vypadat, jako omámená, protože se na mě Alysha dívala, jako by mi chybělo duševní zdraví.
"Jasně, už vím! To je Rabastan Lestrange, " řekla, jakoby nic. Ale pro mě to byla rána bleskem. Lestrange?!
To-si-dělá-prdel. To přece nemůže být jeho příbuzný, nic. Nejsou si vůbec podobní. Ani oči. Věděla jsem to, protože jsem Rodolfusovy oči znala moc dobře.
"Lestrange?" neovládla jsem ani před ní. "Jako příbuzný toho Lestrange?!" Jaksi jsem nemohla popadnout dech. Byl to moc velký šok. To se nedalo.
Otočila jsem kohoutkem a začala téct studená voda. Smočila jsem v ní dlaň a přitiskla si ji na hruď. Snažila jsem se pravidelně nadechovat a vydechovat. Nedařilo se mi to.
"Nó, Rodolfus je jeho bratr. Povahu má jako všichni zmijozelští a je mu devatenáct." řekla mi, jakoby se nic nedělo, ale já měla málem infarkt. BRATR?!
"Bratr? Devatenáct?!" Teď jsem nechápala vůbec nic. "Asi mi toho uniklo víc, než jen jméno, " Zlobila jsem se sama na sebe.
"On byl dva roky nějak vážně nemocný či co a musel být u Munga." Neunikl mi ten úsměv. Měla snad z toho, že ten chudáček byl nemocný, radost? Nedivila bych se, byla ze Zmijozelu. Tam neexistuje něco, jako je slitování. A ten chudáček je možná moc přetažené za vlasy. Ne možná, ale určitě.
"Díky," řekla jsem a běžela pryč. Už se začínala chovat na můj vkus moc zmijozelsky.
"Holky!" vykřikla zadýchaně jsem na skupinku koček, která se pomalu loudala na Kouzelné formule.
"Angie, co je?" zeptala se Hope starostlivě, ale když viděla můj výraz, starost byla ta tam. Spíš všechny měly ve tváři zvědavost.
"Teď se něčeho pevně chytněte, zlatíčka, " odmlčela jsem se významně. "Ten nový kluk se jmenuje Rabastan Lestrange a je to Rodolfusův bratr. Má devatenáct, na dva roky opustil školu kvůli nějaké nemoci." vysypala jsem to ze sebe. Asi se hodně změnil, protože jsem si nikoho jako on, nepamatovala, že by tu chodil. Navíc před dvěma lety jsme se se zmijozelskými ignorovali, vztahy se vyhrotily až později.
"Lestrange?!" vyštěkla Lilly. Její reakce byla stejná, jako před chvílí moje.
"Měla by ses od něj držet dál, Ang. Mile nevypadá, " radila mi Hope. Věděla jsem, že to myslí dobře, ale bylo mi to ukradené.
"Jak dál?" zavrtěla hlavou Moreen. "Vždyť on je dokonalost sama až na tu uniformu. A Hope? Znáš přece Ang, " Hope přikývla. Pokrčila jsem rameny.
"Ta ho nepustí, " usmála se Claire.
"Tak holky, o co se vsadíme?" promnula si ruce Karol.
"Dávám jí tři dny, " řekla Lilly.
"Podceňuje mě, " mrkla jsem na ostatní.
"Spíš přeceňuje, " usadila mě Karol. Uraženě jsem se na ni podívala.
"Zhodnotíme to::je Zmijozelák, vypadá nebezpečně a nepřátelsky, nezná tě, neví, co od tebe může čekat, bratříčkuje se s tím naším čistokrevným gangem, který mu beztak nedovolí být s tebou. Znáš Malfoye, " chrlila Claire a zatraceně měla pravdu.
"Jdu do extrému holky, dám jí týden, a pokud nic, začnu poslouchat disko, " řekla Moreen.
"Ty jí teda věříš!" užasla Karol, zatímco jsme šly na formule.
"Věřím jí, že to zvládne. Už kvůli mně, Angie, " koukala na mě svýma očima a já s úsměvem přikývla. To víš, že se budu snažit Moreen.
"Jen tak?!" uslyšela jsem Regulusův hlas a když jsme s holkama vyšli z boční chodby, uviděli jsme Alyshu s Regulusem, jak jdou krutě do sebe.
"Mohla jsi mě zabít, kdyby mě to odhodilo dál!" ječel na ni. Vypadalo to, že začíná ztrácet nervy.
"To je možné, " ušklíbla se na něj. Milé.
"Tobě je to jedno?!" vykuli na ni oči. Jo, holt jsi pěkná svině Regulusi, tak se jí ani nedivím.
"Jo je mi to jedno a neřvi ne mě!"
"Já na tebe budu řvát!" Ou! Začínalo se to vyostřovat.
"To nebudeš! Já jsem jen udělala to, co chtěl profesor!" No jasně! Proč by měla mít výčitky. Sice ho málem zabila, kdyby to bylo silnější a narazil do zdi, ale jinak pohoda, ne? Jeho by škoda nebyla.
"Jenže řekl jen odzbrojit! A ne zabít!" zasyčel jako hrozivé, moc, moc hrozivé háďátko a šel stále blíž a blíž.
"Víš co! Mysli si co chceš, mě je to u prdele!" Vážně mě to pobavilo. To se jen tak nevidí. Tolik vášně u Zmijozeláků…
Chytil ji, přitáhl k sobě a začal tak vášnivě líbat, že jsem možná na chvíli chtěla být na jejím místě. Chtěla vědět kolik vášně v sobě má. Ale co, já už jednoho zelenáče vyhlédnutého měla. Každopádně to bylo překvapivé zakončení hádky.
Vytrhla se mu a vrazila mu facku. Všichni zasténali radostí. Dneska to Regulus pěkně schytal. Dvakrát v jednom dni a navíc od holky. O skvělou náladu už jsem měla vystaráno na celý den.
Než ale začala hodina, začala jsem se rozhlížet po…ehm, ne tom novém klukovi, ale po Rabastanu Lestrangeovi. K mé zlosti seděl s Alyshou a tak jsem jí věnovala můj příjemný pohled.
Ale to je jedno. Ona už má Reguluse a já stejně Rodolfusova bratra dostanu. Stejně, jako každého, kterého chci.
O týden později
Dalo to obrovskou práci, chození v mini, roztomilé provokování, laškování, toužebné pohledy, skousávání spodnímu rtu, pohazování dlouhými vlasy a další věci. Ale bez práce nejsou koláče.
Já ale pracovala hodně, více než bylo obvykle třeba. A místo koláče jsem měla spíš obrovský dortík, který byl přímo neodolatelný a k nakousnutí.
"Doufám, že neseš dobré zprávy Angie. Nechci, aby byl ze mě nějaký diskant, " řekla Moreen a seděla v křesle na turka.
"To by s ní pak bylo k nevydržení, " zvedla hlavu Hope od knihy. Moreen se na ni zašklebila.
"Tak jak jsi dopadla?" vybafla na mě Karol.
"Tak se pochlub!"vybídla mě Lilly, a Claire se na mě jen tázavě dívala. Jejich tváře mi připomínaly tváře hladových vlků, kteří čekají, až kořist udělá chybu.
"Diskařka z tebe nebude, Moreen, " prohodila jsem jen tak a svalila se na pohovku vedle Claire. Se Stanem jsem začala "chodit" dnes ráno a už to věděla celá škola. Kromě holek. Vyvalily oči a dožadovaly se detailů.
"Oni nás zabijí, " zašeptala jsem s úsměvem.
Byl zády opřený o kupu polštářů a já jsem mu nohama objímala pas. Zadek jsem měla na jeho klíně.
Na sobě měl jen džíny. Vypadal neskutečně sladce. Ten jeho pohled by rozpálil všechno pevného stavu do stavu kapalného. Začínala jsem přemýšlet, kdy i ze mě zbude jen pára. Na sobě jsem měla taky džíny a taky jsem neměla tričko. Podprsenku zatím ano.
"S tebou to klidně risknu, " řekl a políbil mě. Byli jsme tam už dobrou půlhodinu a nedokázali jsme se od sebe odtrhnout. Na to byla naše touha po tom druhém až moc silná, neovladatelná.
Rozepnula jsem mu džíny, aniž bych ho přestala líbat. Prsty mi přejížděl po holých zádech až našel zapínání podprsenky.
"Raba - ááá!" uslyšeli jsme hlas a rychle se od sebe odtrhli. Současně jsme se podívali ke dveřím. Musela jsem se usmát.
"Alysho, pojď dovnitř!" zavolal na ni a usmíval se. Stáhla jsem mu ty džíny.
"Tak na to zapomeň!" řekla rázně. Museli jsme se začít smát.
"Už jsme pod peřinou, " zkusil to znova a oba jsme se skoro dusili smíchy. Chudák Alysha, musela mít asi pěkný šok. Vlezli jsme si teda pod peřinu. Schoulila jsem se mu do náručí.
"Co tady děláš, Angie?! Rabastane oni tě zabijou, pokud jí tady najdou!" ukázala na mě a v tváři měla zděšení. Byla jsem jiného názoru.
"Já vím, Alysho, co si chtěla?" zeptal se klidně. Nechápala, kde se to v něm bere. Před chvíli tolik vášní - však zase budou. Věnovala jsem pozornost Alyshe, ale bylo to těžké vzhledem k blízkosti toho dokonalého, horkého, toužícího a překrásného těla. Bavila mě ale její hysterie, kterou měla tváři.
"Rodolfus tě chce a mě poslal jako služku, " sykla.
"Tak mu řekni, že spím, " řekl. Ale ještě ne zlato, na spaní je brzo.
"Ještě ty začínej. Copak jsem sova pálená?" Musela jsem se pousmát. "No jo, tak dobře, ale nezaručuji výsledek, " řekla nakonec a šla. A my pokračovali tam, kde jsme přestali.
Zanedlouho jsme spatřili patrona - vlka. Alyshyným hlasem promluvil:
"Honem, dlouho ho tady neudržím! Máte málo času!" Sakra! Ani jsem nedokázala popsat, jak jsem byla zklamaná. A soudě podle jeho výrazu, jsem nebyla sama.
Oblékla jsem si džíny, tričko jsem popadla do ruky a chtěla co nejrychleji vypadnout. Když jsem byla u dveří, chytil mě silně za zápěstí, ale ne až tak, aby mě to bolelo. S tričkem, které jsem držela v ruce, si mě přitáhl k sobě a políbil.
"Nemohl jsem si to odpustit, " řekl a hned nato mě žduchl do kouta. O vteřinu později se otevřely dveře. Vešel dovnitř Rodolfus, ale mě si nevšiml, protože jsem stála v koutě, schovaná dveřmi.
"Co chceš?" zeptal se Stan bratra a měl tak omrzlý tón, jako by se právě probudil ze sladkého snu. Sladké to nepochybně bylo, ale určitě to nebyl sen. Usmála jsem se.
"Proč jsi nepřišel dolů?" vyjel na něj mladší bratr. Tiskla jsem v ruce tričko a ani jsem nedýchala.
"Spal jsem. A ten tón si propříště odpusť, " syčel na něj Stan.
"Doufám, že ne s tou děvkou?" zeptal se o něco klidněji a poznala, jak se šklebí. Dokázala jsem si to živě představit.
"Tak a dost! Už jsme si to vyříkali dneska dopoledne!" vyštěkl, až jsem nadskočila.
"Jo, ale pěsti jsi do toho tahat nemusel, " řekl Rodolfus a mě se málem zastavilo srdce. Pane Bože! On se s nimi popral. Bylo mi do breku. Copak je šílený? Bylo to od nás obou sobecké. Být spolu. Zadělali jsme si navzájem na problémy.
"Ty ani nikdo jiný ji nebudete urážet. Ne přede mnou. Varuju vás, " syčel Stan tak nebezpečně, že mi vůbec nepřipomínal toho nádherného člověka, se kterým jsem ležela v posteli. Neměl dvojče? Nejspíš ne, asi jen dvě stránky osobnosti.
A když se tam tak bavili, pomalu jsem vyklouzla ven. Za běhu jsem si oblékala tričko. Proběhla jsem tiše jejich tmavou nepřátelskou společenkou, aniž by si mě někdo všiml.
Další den jsem holkám všechny vyprávěla. Některé menší a nedůležité detaily jsem raději vynechala. Ale nic podstatného. Asi je nezajímalo, co jsem měla či neměla na sobě.
U snídaně jsem pořád okem pokukovala po Stanovi. A viděla jsem, jak i on pokukuje po mě. Holky mi řekly, že jsem červená. Což se mi samozřejmě nechtělo věřit.
"Odkdy šilháš, Angie?" řekl Black, když viděl, jak pokukuju po Stanovi. Celý týden jsem byla Stanem tak zaměstnaná, že kdyby Black neměl ty "chytré" poznámky, asi bych na něj zapomněla.
"Dej si pozor nebo moje noha začne pošilhávat po tvém rozkroku, " řekla jsem a viděla jsem, jak se malinko odsunul dál. Usmála jsem se.
"A ruka by to být nemohla?" prohlédl si mě. A k mému neštěstí mě přistihl, jak moje tvář dostala nachovou barvu. Zašklebil se tím svým blackovským šklebem.
"Tak to na rychle zapomeň, tupče, to se nikdy nestane, " syčela jsem. "Já mám jiné na pošilhávání, " upozornila jsem ho šeptem a zase se věnovala Stanovi.
Odpoledne jsem byla s ním. Nevím, jak to udělal, ale řekl mi, že klidně s ním dneska můžu spát u nich ložnici a nemusím se bát, že by se mi něco stalo. Což o to. To jsem se nebála, ale nebylo mi tam příjemně.
Když jsme si ale k večeru lehli, zjistila jsem, že je mi nádherné. V jeho náručí by mi bylo nádherné i v pekle. Dlouho jsme si povídali. Bylo mi s ním dobře. Když přišli ostatní, řekl, že se musí jít osprchovat. Sedla jsem si na postel a čekala, až se vrátí.
Regulus přešel ke dveřím koupelny, zpod kterých byla slyšet tekoucí voda. Zpozorněla jsem. Vytáhl hůlku a zamkl Stana v koupelně. Pak přišel ke mně a začal mi nadávat. Byla jsem zvyklá.
"Je ti jasné, že to nenecháme jen tak?! A už tě tady nechceme nikdy vidět!!!" syčel, a abych se přestala tvářit, jakože je mi ukradený, přiložil mi hůlku na hrdlo. Docela mě vyděsil, ale nedala jsem to znát. Otevřely se dveře a dovnitř vešla Alysha.
Regulusova tvář se roztáhla do úsměvu a přešel k ní. Chytil ji kolem pasu. Zalapala jsem po dechu. Nevyškubla se. No, byla jsem překvapená. Ale viděla jsem, že tohle není ta normální Alysha, kterou "znám", ale ta zmijozelská.
"Co tady dělá ta kurva?" sykla ledově. Au, Alysho! To bolelo. Ne že bych si z toho něco dělala. Nepoznávala jsem ji. To sezení s Regulusem ji asi moc neprospívá.
Zašklebila jsem se.
"Ale nic, rozuměla jsi nám dost jasně?" zeptal se mě Lucius a já z jeho očí poznala, že teď bude nejlepší přikývnout. Bylo mi jasně, že kdybych to neudělala, dal mi ochutnávku z toho, co mi slíbili, pokud se tu ještě ukážu. Pak mávl hůlkou směrem ke dveřím.
Začala jsem přikyvovat, ale v duchu jsem se mu smála. Hlupáci. Nebyla jsem ale zas tak blbá, tak jsem se tvářila vážně.
"Alysho, co tady děláš?" zeptal se Stan, který právě vylezl ze sprchy.
"Já jsem tady jen něco sly - " Ani to nedořekla, tak moc ji Regulus stiskl. Stan si toho ale nevšiml. "Hledala jsem Rega, " řekla a pak vypadli.
Stan si lehl vedle mě a já se mu už podruhé schoulila do teplé náruče. Rukou mě chytil kolem pasu a přitiskl víc k sobě. Políbil mě na rameno.
"Zajdu, zajdu si na toaletu, " řekla jsem, hodila přes sebe jeho tričko a vypadla. Popravdě jsem na wc nechtěla vůbec. Ale nemohla jsem jeho a to tělo ignorovat. Musela jsem se uklidnit tady venku.
Když jsem vylezla, zrovna jsem viděla Alyshu, jak jde do ložnic a zapíná si knoflíky košile. A to jako s Regulusem? Och můj bože! Nakoukla jsem do společenky a vážně! Taky si zapínal košili.
Raději jsem zase rychle vpadla do ložnice, než by mě mohl potkat a příležitostně u toho zabít. Díky, nechci.
Vklouzla jsem k Stanovi pod peřinu a přitulila se k němu. Byl strašně horký a ten jeho žár se pomalu přenášel na mě. Mísil se s mou touhou, což bylo k nevydržení. Políbila jsem ho. Chvíli mě nechal, ale když jsem mu ruku položila na vnitřní stranu stehna, odtáhl se.
"Neboj, dočkáš se, " řekl a přiložil mi ukazováček na rty.
"Ale já nechci čekat, " zaprotestovala jsem. Marně. Objal mě a začal mi kreslit obrázky na zádech.
"Dobrou noc, " zašeptal Stan sladce a já věděla, že bude víc, než dobrá. K němu jsem toho totiž cítila mnohem víc, než jen touhu. A uvědomila jsem si, že jsem i ochotná čekat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 moreen moreen | Web | 4. srpna 2009 v 12:09 | Reagovat

noo, to čekání stálo za to :) krásná kapitolka. moc moc moc se těším, jak to bude pokračovat.. a dostala jsem geniální nápad.. u tebe budu komentova tvou část kapitol a u alyshy tu její, jo já vím, jsem génius :D takžee, alysho.. bylo to úžasné.. moc se mi líbily ty části s regem, akorát chudák, tu facku :( ale pak to ve společence, dobře ty :D taky oceňuju ten nápad s patronem :)
jo a mimochodem, jednorázovka je konečně hotová, přepsaná a na webu, takže mrkni.. doufám, že se bude líbit :-)

2 Peťka Peťka | 4. srpna 2009 v 12:25 | Reagovat

líbí:-)

3 nat nat | Web | 4. srpna 2009 v 18:44 | Reagovat

hezka kapitola

4 Denika Denika | E-mail | Web | 4. srpna 2009 v 20:28 | Reagovat

Bomba páči sa mi aká je Alysha nevyspitateľná a som zvedavá ako to bude s Regulusom:) A angie no som bez slov:)

5 Lucy-y Lucy-y | Web | 4. srpna 2009 v 23:38 | Reagovat

ahojky,zatím jsem ti nic nekomentovala,ale četla jsem tuto povídku u Aňulky na blogu a je skvělá a ty si taky zasloužíš velikánskou pochvalu,nejlepší byl Regelus,chudáček,takhle mu nafackovat :)

6 Hope Hope | Web | 5. srpna 2009 v 0:32 | Reagovat

jejda, kdybys mi nenapsala, že tady je druhá část, tak bych na ni dočista zapomněla =o(

slíbila jsem dlouhý koment, já vím, ale nevím, jak se mi to povede...

mno, ta část vyprávěná tebou byla...drsná...ovšem líbání s Regulem ti přeju, to ne, že ne ;o) někdy mám Regula dokonce radši než Siria =oP teda jen do doby než se z něj stane Smrtijed, ale když se pak Voldemortovi vzepřel, tak si získal mé sympatie ;o)

Angie s Rabastanem mě překvapila, hodně překvapila, já myslela, že Angie chce Siria, ale třeba to je jenom románek pro zpestření dlouhé chvíle... =oD

"Měla by ses od něj držet dál Ang.Mile nevypadá." radila mi Hope.Věděla jsem, že to myslí dobře, ale bylo mi to ukradené.- mno, tomu se ani moc nedivím... =oD ono totiž ani v reálu moc lidí moje rady neposlouchá =oD

7 Lucy-y Lucy-y | Web | 5. srpna 2009 v 12:41 | Reagovat

nevím,jestli to psát sem ale ráda spřátelím :)

8 Andii Andii | E-mail | Web | 11. srpna 2009 v 21:11 | Reagovat

Tak už jsem to dočetla všechno, a těším se na pokračování :-)

9 Drow Drow | Web | 26. března 2011 v 17:26 | Reagovat

tahle kapitola je asi nejlepší, co jsem zatím četla...síla tvýho psaní, podle mně, spočívá v tom, že ty dokážeš dát správnou dávku děje, myšlenkových pochodů a dialogů...ale nejvíc se mi líbí ty jejich hlášky "Rodolfus a Malfoy ti se mohli štěstím posrat" nebo "Tak na to zapomeň" :D
Je úžasný pozorovat příběhy dvou různých holek, které se v určitých místech prolínají...když jsem začínala číst tuhle povídku, netušila jsem jak moc mě chytne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama