5. kapitola 1/2

12. srpna 2009 v 13:11 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Aňulka: Tak tady je další kapitola, sorry za ten název, ale musel být.Doufám, že mě nezabiješ Moreen, nezapomeň, že jsi mi psala, že bydlím dost daleko od tebe, takže to nehrozí...já vážně bydlím daleko, byla by to zbytečná cesta, byla bys unavená a ospalá, navíc mě strašně miluješ, protože jsem úžasný člověk, byla by mě škoda,..... tak já už radši mlčím!A děkujeme všem za komentáře.P.S.Další část je tu za deset minut
Alysha: Už to konečně začíná mít nějaký pořádný děj a není to jen slátanina.Už se to pomalu blíží ke kapitole kvůli které se tam stane spousta událostí a to hodně důležitých pro tuhle povídku...užijte si ji a děkujeme!P.S.Dneska výjimečně obě části najednou, ale byly bychom rády, kdyby jste okomentovali obě dvě...jsme děsné, my to víme.



Angie Aurora Ginnara:
Nikdy bych nevěřila, že někdy budu takhle šťastná. Od té doby, kdy jsem začala chodit se Stanem, jsem často usínala a probouzela s pocitem neskutečného štěstí. A ten pocit mě pak provázel celý den. Bylo to neskutečné. Vydržela jsem s ním už celý týden a půl. Bylo to neuvěřitelné!
Věděla jsem, že ty jeho hádky s ostatními jsou nekonečné. Pořád mu kvůli mně nadávali, dokonce se popral s Malfoyem. Malfoy není žádný ufňukaný slaboch, i když tak vypadá, ale Stan není taky žádná tyčka. O tom jsem se už několikrát přesvědčila na vlastní oči.
Nemohla jsem posoudit, kdo vyhrál. Asi ten, který na tom byl hůř. Malfoy. Ale Stan na tom zase byl hůř co se týče těch jejich vztahů v tom čistokrevném gangu. Mu to ale bylo jedno. Jenže mě ne. Nechtěla jsem, spíš jsem nesnesla jen pomyšlení, že by mu ublížili.
To, co jsem se k němu cítila, nebyla jen ta nezkrotná spalující vášeň. Bylo v tom něco víc. Nikdy jsem to nezažila. Možná jsem tušila, co to je, ale odmítala jsem si to přiznat.
A tak jsem ležela v posteli a přemýšlela jsem. O tom všem.
Podívala jsem se na spící holky. Usmála jsem se. Vzpomněla jsem si na jejich obličeje, když jsem jim oznámila, že ho nechci jen na pobavení, že s ním chci chodit. Jak nejdéle to bude možné. Nenadchlo je to a já se ani nedivím. Naše vzájemné vztahy se zmijozelskými nebyly nejlepší. Oni byli led, my oheň a tyhle živly se snést nedokáží.
Pomalu jsem vstala a oblékla. Svou upravenou uniformu mi ještě ten den zakázala profesorka McGonagallová, když mě profesor Parker napráskal. Děda jeden! Neví, co je to styl.
Přešla jsem k oknu a podívala jsem se ven. Podzim byl úchvatné roční období. Listy opadlých stromů hrály všemi barvami a zdobily trávu. Vítr už ani zdaleka nebyl tak horký, jako ještě před pár týdny. A slunce taky nesvítilo tak intenzivně, aby nám hřálo ksichtíky.
Na půlku října jsem se vždycky těšila. Znamenalo to, že budou konkurzy na nové hráče do famfrpálových družstev. A taky ještě několik zápasů, které stejně díky Potterovi vyhrajeme, jako obvykle.
Strašně ráda jsem ale posmívala zmijozelským. Pokaždé, když prohráli. Regulus Black sice nechytal špatně, ale co zmohl proti našemu úžasnému chytači?
Úžasnému? Ne, to jsem vážně trochu ujela. Byl úžasný jen v tom chytání a obraně. Jinak jsem nic jiného nenašla. Ať jsem pátrala, jak jsem pátrala.
"Dobré ranko, " zívla si Karol. Byla jsem tak zadumaná, že jsem málem poskočila. Strašně mě polekala.
"Čau, Karol, " Obdarovala jsem kamarádku úsměvem.
Na to, že byla dneska sobota, jsem vstala hodně brzy. I Karol. Asi se taky chtěla jít podívat na výběrové řízení neboli smrtící kolečko Jamese Pottera.
"Do prdele! Asi budu zvracet!" vyštěkla Moreen a běžela do koupelny. Překvapeně jsem se za ní dívala, nevšimla jsem si, že se vzbudila.
"Taky ti přeji dobré ráno, Moreen!" zavolala jsem za ní, ale slyšela jsem jen nechutné zvuky, jejichž výplod směřoval do záchodu.
Za chvíli vyšla celá upocená. Byla ale už oblečená a umytá. Ušklíbla se na mě. "Dobré ráno, Angie, " řekla tak škodolibě a málem mi vysekla pukrle.
"No, tys ho asi moc dobré neměla, co?" poznamenala Karol, zatímco se soukala do džínů.
"Bez tebe bych to nevěděla, Karol, " sykla Moreen a posadila se na postel. Tvářila se divně.
"Ty jsi zase moc chlastala, že?" zeptala jsem se.
"No, jasně, že chlastala. Včera to do sebe lila jako dýňovou šťávu, " napráskala ji Claire, která se před chvíli vzbudila a náš rozhovor slyšela. Podívala se na Moreen a její výraz.
"No-to-snad-ne-Moreen! Řekni, že je to jen blbá sranda!" vypískla jsem a letěla k jejímu lůžku. Vyskočila na nohy.
"Asi ne, Angie, " zavrtěla hlavou, ve tváři pořád ten divný výraz. Zamyslela se.
"A co budeme dělat? Co chceš ty dělat? Kdo…kdo to je? Ví to?" vřískala jsem hystericky a držela ji za ruce.
Holky se na nás dívaly, jako na blázny. Tím vřískáním jsem probudila Hope a Lilly.
"Co se děje? Proč ječíš, Ang?" ptala se rozespalá Lilly.
"Myslím, že neví. A já zas nevím, co budu dělat, " řekla smutně a koukala na zem. Takové řečičky jsem nesnášela. Chtělo to plán.
"Mohl by mi sakra někdo říct, co se děje?!" zvýšila hlas Claire. Nasupeně jsem se na ni podívala. Nechtěla jsem, ať Moreen vystavuje zbytečnému stresu a řve.
"Claire, jestli ti to ještě nedošlo, tak Moreen je těhotná, " řekla jsem a pronikavě jsem se na ni dívala. Karol, která stála za mnou a pila vodu při mých slovech vyprskla.
Docela chápu, že ji to šokovalo, mě taky, ale poprskat mi oblečení fakt nemusela. To si odčaruje!
"Angie, to je dost blbý vtip, " pokárala mě Hope. Nechápu, proč mi nevěří. Všechny jsme se otočily na tmavovlásku. A ta stroze přikývla a sotva slyšitelně řekla: "Je to pravda. Jsem těhotná." přiznala.
A pak to začalo. Diskuze a otázky všeho typu. Žádný ostych, tolerance, nic. Musely jsme něco vymyslet. Chtělo to spolupráci.
"Myslím, že jsem někde viděla nějaké kouzlo nebo lektvar, jak to břicho zakrýt, " zamyslela se Hope. "No, nic, jdu to najít do knihovny." řekla a vstala. Karol šla s ní.
"Kdo to je, Moreen?" zeptala jsem se bez okolků.
Na chvíli mě přepadly výčitky svědomí. Nevěnovala jsem svým kamarádkám ani tak málo pozornosti, abych věděla, s kým chodí. Poslední dobou jsem je pěkně zanedbávala.
"Tobias Lucao, " řekla šeptem.
"Aha, tak toho neznám, " přiznala jsem.
"No, právě. Jeden z mála, se kterými jsi nespala, " podívala se na mě smutně.
"Tak moment, Moreen. Co si to o mě myslíš?" lapala jsem po dechu, ale když jsem spatřila její obličej s úšklebkem, stáhla jsem se. "No, tak jo, máš pravdu." připustila jsem.
"A z které koleje je?" ptala se Claire.
"Z Havraspáru, " řekla a pak se na nás vyděšeně podívala. "Ne ale, že za ním půjdete a řeknete mu to!" vypískla šokovaně.
Slyšela jsem, jak se jí hlas třese. Ne, ne zlato, ať si pěkně sežere, co si nadrobil. "Ani náhodou, Moreen. Pěkně za ním zajdu a všechno mu povím." upnula jsem na ni svoje trojbarevné oči. "A jestli se nezachová zodpovědně, tak ho lituji, " řekla jsem a protočila si hůlku mezi prsty.
Moreen věděla, že prostě nemá smysl mi odporovat. Stejně by tím ničeho nedocílila. Spíš by mě ještě více vyhecovala.
"No, jak chceš." řekla a lehla si do postele.
"Nejdeš na snídani?" zeptala se jí Claire.
"Ovšem, že půjde. Musí jíst. Tak dělej kočko, vstávej!" brblala jsem a stáhla z ní peřinu. Moreen jsem měla hodně ráda. Ona vždycky věděla, že nemá smysl se se mnou hádat a proto mě vždycky raději poslechla. Ne že by to nezkoušela.
Zbytek dne jsme strávily vymýšlením, jak "zneviditelníme" její bříško až poroste. Hope s Lilly přitáhly skoro celou knihovnu, a zatímco my jsme studovaly, ostatní se šli podívat na konkurzy do famfrpálových družstev. Celkem jsem těm všem záviděla, ale Moreen pro mě byla přednější.
Karol s Claire byly asi před několika hodinami za Tobiasem. Řekly mi, že já bych mu mohla ublížit a z návštěvy mě vynechaly.
Nakonec to nebylo ani nutné. Tobias se prý rozzářil jako sluníčko a hned chtěl vědět, kde Moreen je, aby si mohli promluvit.
No, a tak je teď tenhle famfrpálový nadšenec a odrážeč Havraspáru tady s námi a od Moreen se nehnul ani na krok.
Cítila jsem se neuvěřitelně šťastná, když jsem je viděla spolu. Bavili se, plánovali a hlavně se těšili. Bylo to nádherné a já byla přímo zaplavená radostí. Ta jejich se přenášela na nás všechny.
Ležela jsem na zemi, na břiše a listovala v knize. Jedné z těch, které donesla Hope s Lilly a které nám měly pomoci.
U čtení jsem ale ještě stihala i přemýšlet. Něco mi v té dokonalé radosti chybělo. Nebo spíš někdo. Stan.
Viděla jsem ho naposled dnes u oběda a jeho nepřítomnost měla špatné vlivy na moje citové rozpoložení.
"Našla jsem to!" vyjekla Lilly a hnala se s knihou v ruce k Moreen, která i s Tobiasem seděla na pohovce. Ruce měli propletené.
"Ukaž! Ukaž!" vybízela ji netrpělivě Moreen.
"Je tu napsané, že to musíš vypít jednou týdně." řekla zaujatě Lilly a svýma nádhernýma očima těkala po stránce knihy.
"Je to teda lektvar?" ujišťovala se Karol a Lilly mlčky přikývla.
"A neublíží to nějak tomu špuntovi?" starala jsem se.
"Ne, ne. Je tu psané, že dítěti to nijak neublíží." kroutila hlavou Lilly.
"A na jakém principu to funguje? Z čeho ten lektvar musí být?" zajímal se budoucí otec.
Nikdy jsem Tobiase nezaregistrovala. Což mě docela udivilo, protože byl vskutku pěkný. Měl takové delší světle hnědé vlasy, vysoké čelo, plnější rty a takový ten sebevědomý pohled. No, Moreen, vybrala sis dobře. Fakt že jo.
"Principu?" zopakovala Lilly a očima hltala řádek po řádku. "No, když to vypije, tak se to břicho stane neviditelným. Bude růst, všechno, jen ho prostě neuvidíme. Nevím, jak to vysvětlit. A ingredience? Je to spíš něco jako dětská kašička." řekla Lilly. "Má tam být mlíko, taky nějaká zelenina, ovoce, maso, ale i taky nějaké bylinky a kouzelnické přísady…"
"No, fuj! To bude hnus." zacpala si pusu Moreen. A Lilly s úsměvem zavrtěla hlavou.
"Ne, prý to všechno dohromady chutná, jako…"
"Jako co?" zeptala se Karol se zájmem.
"…jako marmeláda." Moreen si oddychla.
"Alespoň, že tak." řekl Tobias a stiskl jí ruku.
Večer jsem ležela v dívčích ložnicích a četla jsem si mudlovsku knížku o U.F.O. Ano, přesně tak.U.F.O. mě vždycky fascinovalo, ani nevím proč. Když jsem si přečetla o mimozemšťanech, usoudila jsem, že Black bude jejich blízký příbuzný.
V ložnici jsem byla sama, holky šly psát úkoly do společenky. Ne, ne, je to kec.
Ony si nešly psát úkoly, ony šly drbat. A já věděla, že moje chození se Stanem je téma číslo dvě. Jednička bylo Moreenino těhotenství.
Fakt by mě zajímalo, co si o nás povídají. Zas tak ale, abych šla s nimi, mě to nezajímalo. Věděla jsem, že ony mi to stejně poví. Všechno, co probíraly.
Byla jsem tak začtená, že jsem si ani nevšimla, že za oknem je sova, která na okno klepala zobákem. Neochotně, ale vážně neochotně jsem vstala a otevřela jí okno. Do nastavené ruky mi upustila kousek úhledně přeloženého pergamenu, který nesla. Otevřela jsem ho a začala číst.
Ahoj, Angie,
byl bych rád, kdybys teď hned přišla do komnaty Nejvyšší potřeby.
R. L.




Alysha Alexandra Fionn:

Seděla jsem ve společenské místnosti s Belatrix. Je tu vážně trapné ticho!

Radši jsem koukala jinam, ale ona pořád kouká na mě! Vážně mě to štve! Najednou se otevřely dveře z chodby, kde jsou ložnice vyšla Narcisa. Držela něco v ruce a z delšího pozorování jsem zjistila, že je to fotka Luciuse.

Cože? Ona všude nosí jeho fotku?! To je magor! Sedla si na sedačku k Belle a prohlížela si tu fotku.

,,Holky, myslíte si, že mi je věrný?" zeptala se. To myslí jako vážně?! Na tohle se ptát?

,,Narciso, to snad nemyslíš vážně?" vyštěkla Bella. Jak je vidět myslí to vážně. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. To je prostě blondýna! Nemám nic proti blondýnám, ale tohle je naivita.

,,Vždyť jste to viděli, jak na tu krvezrádkyni koukal a co jí říkal…" odmlčela se. S tím má Narcisa pravdu. Kdyby mohl začal by jí tam líbat a Bůh ví, co ještě.

,,To je sice pravda, ale kdyby tě nemiloval, tak by si tě nevzal!" hustila do ní nervózně Bella a přecházela po společence. Začínala ztrácet nervy. Ani se jí nedivím.

Věděla jsem, že takové nejisté padavky ona přímo nesnáší.

Já s tímhle přijít za svými kamarádkami, počkat já vlastně žádné kamarádky nemám….s nimi se bavím, protože je to samozřejmost. Čistokrevní s čistokrevnými.

Najednou do místnosti přišel Regulus. Sedl si na opěradlo mého křesla. Si jako myslí, že bude ještě něco jako minule? Tak to se spletl…možná se ještě něco malého stane. Ale co si od toho slibuje? Co očekává?

,,Co tady řešíte?" zeptal se nás.

,,To, že si Narcisa myslí, že jí Lucius podvádí!" sykla z nervy na pochodu Bella. Zamířila ke schodům do ložnice, protože by to asi dlouho nevydržela.

,,Spadla si z višně Narciso?" vstal Regulus a tlačil Bellu do sedačky.

Podíval se na mě a protočil oči ve sloup. A já mu to oplatila tím nejlepším úsměvem, který umím.

,,Vždycky, když okolo něj projde nějaká holka, má ty blbé kecy a čumí na ní!" řekla přidušeně mezi vzlyky Narcisa.

,,Hlavně neřvi Narciso!" upozornil jí ostře Regulus. Najednou mi začala být té holky líto. Neměl by se k ní takhle chovat. Když je žárlivá, tak to je její věc. Vstala jsem a přešla jsem k Cisse.

,,Tak si to tak neber…" začala jsem jí utěšovat a objala jsem jí okolo ramen.

,,Myslíš?" zeptala se mě a upřela na mě své ledové oči.

Přikývla jsem s povzbudivým úsměvem a vedla do ložnice, aby se trochu uklidnila. Otočila jsem se na ty dva a oni přikývli.

Měla jsem to brát jako, že mám dobrý nápad jí odvést do ložnice?

Pokrčila jsem rameny a za chvíli už jsme byli u nás v ložnici. Posadila jsem jí na postel, chtěla jsem odejít, ale přitáhla mě k sobě. Objala mě a začala brečet. Ježíši! To mám být jako matka utěšovatelka?!

Tak jsem jí objetí oplatila a ona si z mé košile udělala kapesník. Bezva!

Má právo být žárlivá, já být s ním zasnoubená, tak mu taky nevěřím. Nikdy moc důvěřivě nevypadal, to ne.

Vymanila se z objetí a podívala se na mně.

,,Díky Alysho…" utírala si slzy. Podívala jsem se na rameno a naštěstí bylo jen mokré.

,,Nemáš zač." polkla jsem a šla si vzít něco jiného na sebe. Místo košile jsem si vzala černé tílko ze stříbrným nápisem. ,,Trošku se uprav Cissy…" řekla jsem.

,,A všímej si ho trochu a neposlouchej blbé kecy Belly…" dodala jsem. Překvapeně se na mě podívala.

,,Jako Luciuse?" Ne asi…ježíš…! Myslí někdy?

,,Ano!" přikývla jsem hlavou a vyšla jsem z ložnice.

Šla jsem po chodbě a ze společenský místnosti šel Regulus. Snažila jsem si ho nevšímat, ale to nešlo, když mě plácl přes zadek. Otočila jsem se na něj a na tváři měl Blackovský úsměv. Ani netuší, jak se Siriovi podobá…

,,Co to mělo znamenat?" zeptala jsem se ho překvapivě klidně.

,,To, že se mi líbilo to ve společence rád bych si to zopakoval…" řekl a sebevědomě se přibližoval. Srdce mi poskočilo.

,,To byl úlet…takhle to mu budeme říkat, úlet." přikyvovala jsem a nevím, koho jsem ujišťovala o tom víc. Jestli sebe nebo jeho. Pořád se přibližoval.

,,Ale někdo to mohl brát vážně." zajiskřilo mu v očích.

,,Ale já to určitě nebyla!" založila jsem si ruce na prsou. Strčil do mě takovou silou, že jsem se hodně bouchla o zeď do zad. Sesunula jsem se podél zdi na zem, protože to neuvěřitelně bolelo. Dokonce mi stékaly slzy. Silně mě stiskl za zápěstí a vytáhl na nohy. Nechápala jsem, kde se to v něm bere.

,,Tak proč si mi to začala oplácet?!" sykl a pořád mi drtil zápěstí.

,,Protože jsem měla v té chvíli chuť…" snažila jsem ze sevření a potlačovala slzy. Marně.

,,Aha tak chuť? Schválně jestli mi začneš oplácet tohle!" silně se přisál na moje rty. Bránila jsem se, ale on byl silnější. Kousla jsem ho do jazyku a ochutnala jsem tak Blackovu modrou krev.

Pustil moje zápěstí a dal mi takovou facku, že jsem měla co dělat, abych se udržela na nohou. Cítila jsem, jak mi hoří tvář.

,,Tos udělala naposledy!" vyhrožoval a držel si ruku u rtů. Neboj, udělala.

,,Taky že ano!" Viděla jsem, jak je vzteky rudý.

,,Neboj holčičko, však ono ti už brzy sklapne!" štěkl a odešel.

Další věta, kterou můj mozeček nepobral. Přitiskla jsem tvář, na kterou mě uhodil na studenou zeď.

V té chvíli jsem vypadala jako debil. Teď se budu modlit, abych neměla modřinu přes celý záda.

Odlepila jsem se od zdi a šla nazpátek do ložnice. Zapadla jsem hned do koupelny.

Svlékla jsem ze sebe tílko a zády jsem se natočila na zrcadlo. Záda mám odřené a dvě modřiny, od těch posunovacích čudlíků na ramínkách podprsenky. Najednou do koupelny vlítla Narcisa.

,,Co se stalo?" K mé smůle jí neunikly ty modřiny.

,,Tvůj bratránek si hrál…" odpověděla jsem suše, bez emocí. Oblékla jsem si tílko na sebe.

,,Mám mu něco říct?" zeptala se.

,,Ne, to je dobrý, to je mezi námi." odpověděla jsem jí a odešla.

To vážně přehnal, záda mě bolí jako čert a to nemluvím o zápěstí. Si jako myslí, že zavolá a já za ním poběžím, jak to dělají ty husy, když zavolá jeho bratříček? Tak to vážně ne.

Otevřela jsem dveře a narazila jsem do Belly. Změřila si mě.

,,Sorry." řekla jsem a pomalu se protahovala dveřmi ven.

,,Co se to děje mezi tebou a Regulusem?" vypálila okamžitě.

,,Nic!" odsekla jsem.

,,Alysho! Mluví o tom celý Zmijozel!" Tak to vážně nevěděla. Netušila jsem, že o tom mluví celá kolej. Tak to jsem vážně pozadu.

,,To je sice hezký, že o tom všichni mluví, ale mezi námi nic není." ujišťovala jsem ji. To není jsem zdůraznila a odešla jsem.

Když jsem procházela společenskou místností tak se všichni na mě dívali. Bylo mi to nepříjemné. Nevšímala jsem si toho a rychle vypadla na chodbu.

Bella měla pravdu! Všichni si o tom povídají! Půjdu se najíst a někam se zahrabu, aby mě nikdo neviděl.



Seděla jsem ve Velké síni a jedla jsem. Podívala jsem po našem stole a všichni se na mě divně koukali. Radši jsem se zase začala věnovat jídlu. Ani jsem si nevšimla, že si ke mně sednul Rabastan.

,,Alysho, co se děje mezi tebou a jim?" ukázal na Reguluse, který seděl o kousek dál.

,,Musíte to všichni řešit?!" vyštěkla jsem. Už jsem se začala vztekat.

,,Tak promiň." řekl uraženě.

,,Já se omlouvám, ale jsi dneska druhý, který se ptal. Co třeba jiné téma? Jak ti to klape s Angie?" zeptala jsem se. Po tváři se mu rozlil rozkošný sebevědomý úsměv.

,,Musím ti říct, že mi je s ní úžasně…" zasnil se a debilně se u toho díval někam do blba.

Opřela jsem si hlavu o ruce a koukala jsem, jak je mimo realitu. Všiml si mě, jak na něj koukám a vstal. Rozesmála jsem se.

,,Promiň, ještě si něco musím zařídit." S tím odešel. Ještě chvilku jsem na něj koukala, co to mělo znamenat. Podle jeho výrazu to vypadalo, že má plán s Angie.

Radši jsem rychle dojedla, protože Regulus na mě koukal, jak kdyby mě chtěl zabít. Vypadla jsem z Velké síně. On by toho totiž byl schopný.

Měl na to všechny proporce, dokonale zmijozelské, byl na to dost krutý a zlý, výtečný jako budoucí Smrtijed.

Procházela jsem se chodbami bradavického hradu, který miluji. Tohle je můj druhý domov. Ten první je náš dům, jak jinak. Moc hezkých chvil jsem v něm nezažila, ale miluji ho. Hlavně můj pokoj.

Už se těším na Vánoce domů, že zase uvidím mojí skřítku Teu. Byla mi oporou v těžkých chvílích. Bude divné, ale já jí beru jako svojí mladší sestru. Můžu jí říct všechno a vím, že to neřekne rodičům. Ale nesnáším když na ní matka řve a ona si pak například spálí ruce žehličkou. Za to bych matku zabila a samozřejmě otec podporuje, že domácí skřítci by se měli trestat. Jak slyším, že na ně řve musím se zavřít do pokoje a zacpat si uši. Nebudu radši na to myslet.

Najednou do mě někdo vrazil.

,,Nemůžeš koukat na cestu?!" sykla jsem ledově. Všimla jsem si, že je to prvák z Mrzimoru. Vystrašeně se na mě podíval a utekl. To jsem vážně tak zlá? Už jsem stejná jako oni, zlá, ledová a nečitelná.

Vylezla jsem na bradavické pozemky. Zavál okolo mě studený podzimní vítr. Kouzlem jsem si přičarovala plášť z uniformy.

Hezky jsem se do něj zabalila a šla si sednout pod velký dub k jezeru. Když jsem se posadila porozhlédla jsem se okolo sebe, jen pár studentů bylo venku. Opřela jsem si hlavu o kmen a zavřela jsem oči. Najednou mi začali naskakovat vzpomínky z dětství.



Byly mi asi 4 roky a měla na sobě zelené po kolena dlouhé šaty. A zrovna jsme s rodiči někam šli. Pořád jsem tahala matku za sukni a ptala jsem se jí, kam jdeme. Pořád mi to nechtěla říct.

Viděla jsem, že matka se chytila otce, že jsme se někam přemístili.

Jako malá jsem to nesnášela, možná proto si to pamatuji.

Přešel ke mně můj otec a s úsměvem mě vzal do své náruče. Obtočila jsem mu ruce okolo krku a hlavu jsem si opřela o jeho rameno. Ocitli jsme se v nějakém domě, kde jsem byla poprvé

Otec mě postavil na zem, ale já jsem se jej odmítala pustit a tak mě pořád držel. Cítila jsem se bezpečněji. Zvedla jsem hlavu a porozhlížela jsem se okolo sebe.

Najednou k nákladnou chůzí přišla paní s dvěma chlapci a pravděpodobně jejich otcem. Bylo vidět, že otec a matka se s tou paní znají. Chlapce nám představila jako Siriuse a Reguluse a otec jim zase představil mě.

Vedle nás objevili další lidé s malou dívkou, asi dcerou. Ty lidi jsem znala, občas k nám přišli.

Jejich dceru ale ne. Představili nám jí jako Angie.

Měla na sobě stříbrné šatičky a měla na svůj věk dlouhé vlasy, tvořené kudrlinkami a prstýnky. Ona se nebála vůbec, žadonila, aby mohla jít dolů. Vesele se smála a schovávala se matce za šaty. Jednou vykoukla zleva, podruhé zprava. Středem jejích pohledů se stali oni dva malí chlapci.

Já jsem se jen dívala shora, z otcovy náruče a přemáhala se pokušení připojit se k ní a hrát si.

Otec mě pustil na zem a řekl, abychom si šli s kluky do jejich pokojů hrát. Usmál se na mě a pohladil mě po hebké tvářičce. Chtěla jsem mu udělat radost a proto jsem šla.



A najednou se to všechno rozplynulo. Vzpomínkou jsem se nezabývala.

Podívala jsem se na hodinky. Už začala večeře. To jsem tady byla tak dlouho?

Radši jsem rychle vyrazila do Velké síně, než zavřou hlavní bránu. Doběhla do hradu.

Seděla jsem ve Velké síni a večeřela. Připadalo mi, že dneska jsem nedělala nic jiného, než seděla. Bolí mě zadek. Přisedla si ke mně Cissa s Bellou.

,,Kde si byla celý den?" zeptala se mě Cissa a dál se cpala večeří.

,,Seděla jsem u jezera." odpověděla jsem.

,,Vždyť je tam zima." Nepovídej! Sama bych na to nepřišla! Vstala jsem a šla jsem do ložnice.

Udělala jsem večerní hygienu a zalezla jsem do postele. Chvíli jsem si četla knihu a pak usnula.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucy-y Lucy-y | Web | 12. srpna 2009 v 23:06 | Reagovat

Regulus se zachoval jako úplný bídák,ale jinak to bylo moc pěkný :)

2 Hope Hope | Web | 13. srpna 2009 v 0:03 | Reagovat

tak Moreen bude mít miminko? tak to bude zajímavé =oD
Black příbuzný mimozemšťanů? to sedí =oD
grrr...Regulus je ale hajzl...
prosedět celý den u jezera? to by se mi taky líbilo =o)

3 Denika Denika | E-mail | Web | 17. srpna 2009 v 23:57 | Reagovat

Teším sa na bábo:)
A potom páči sa mi Alyshine myšlienky. A regulus je sviniar:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama