6. kapitola

20. srpna 2009 v 16:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Tak tady máme takové spestření povídky . Od dalších kapitol se to začne rozjíždět!!! Máte se na co těšit. A abych nezapomněla pište komentáře!!!
Aňulka: další kapitolka je na světě....tak to novorozeně přivítejte hodně komentáři!!!!

Angie Aurora Ginnara:
Probudila jsem se jako obvykle ve své posteli. Posadila jsem se a najednou jsem pocítila obrovskou tupou bolest v noze. Rychle jsem odkryla peřinu a podívala se na nohu. Na holeni jsem měla fialovomodrou modřinu velikosti míčku na golf.
A pak jsem si vzpomněla.
Nečekaně mě naprosto neozbrojenou, nepřipravenou přepadl pláč a pokoušel se mě znásilnit. A nakonec se mu to povedlo. Z očí mi vytryskly slzy a v hlavě se mi přehrávala včerejší chvilka s Malfoyem. Lehla jsem si zpátky na postel a ustavičně fňukala do polštáře, jako malá.
Za ramena mě chytily něčí ruce a otočily. Byly to Lillyiny ruce. Stála nad mou postelí se všema holkama jako sudičky a starostlivě si mě prohlížely.
"Vzpomínáš si na to?" zeptala se tiše Hope.
"Jo," vzlykla jsem a přes slzy v očích jsem je ani pomalu neviděla.
Ani jsem nevěděla, proč vlastně brečím. Jestli je to kvůli toho, že mě zmlátil nebo kvůli toho, že jsem ho nechala, aby mě zmlátil, nebo taky kvůli toho, jak ohromně moc je to pro mě ponižující a nebo kvůli toho, že mě potupil, přemohl a podmanil si mě. A udělal ze mě obyčejnou slabošku, bezvýznamnou nicku, která si bez přátel neutře ani zadek. Tohle moje hrdá povaha nemohla strávit, tohle ne.
"To bude dobré, Angie, hlavně nebreč, " utěšovala mě Karol a sedla si vedle mě. Objala mě a já se cítila uvolněněji. Jakoby se část těch mých tíživých pocitů přenesla na ni a mě se ulevilo.
"Ale já nebrečím kvůli němu, ale kvůli sobě!" zavzlykala jsem zase a holkám se po tváři mihla nechápavost. Musela jsem jim to všechno říct, ulevit si. "Slíbila jsem si, že na mě už nikdy nesáhne a přesto se to stalo! Ponížil mě nejen před sebou, ale přede mnou samotnou! A já nevím, co je pro mě horší! Mé rozhodnutí udělal bezvýznamným, jako by nikdy neexistovalo, "
"Angie! Neznám silnějšího člověka, a to nemyslím fyzicky, než jsi ty. Nikdy tě jen tak něco nebo někdo nedostane na kolena! Seber se!" řekla Moreen. Dost ji moje chování vyvádělo z míry, nebyla na to u mě zvyklá.
"Přesně tak. Přece se jím nedáš zastrašit, přece mu neukážeš, jak tě ponížil!" přidala se k ní Hope.
"Ukaž tu sílu, kterou v sobě máš. Ukaž mu, že tě tímhle na kolena nedostane! Ukaž mu, že jsi silnější, než si myslí!" pokračovala v povzbuzování Claire a zatínala u toho pěstí, jako když fandila Nebelvíru ve famfrpálu.
"Nesmí vědět, že tě to takhle složilo, musí si myslet, že ti to nic neudělalo, " uvažovala nahlas Lilly.
Dívala jsem se jim do odhodlaných tváří, které otevřeně toužily po tom, abych se vzchopila a skrytě, abych se Malfoyovi vysmála do ksichtu.
Jejich tváře mě podněcovaly a já na malou chvíli opravdu dostala chuť vstát a udělat to. Opravdu jen na chvíli.
Ale alespoň jednu věc z toho jsem udělala. Vstala jsem a ušklíbla se. Holkám určitě neunikla ta pomstychtivost.
"To je ono, Ang. A dneska s námi jdeš na ten halloweenský ples." přikázala mi Claire s radostným úsměvem. Hádat se s Claire bylo něco, jako hádat se se mnou. Neustoupila by. Tak jsem to radši ani nezkoušela.
"Ta modřina bude do večera pryč, Hope s Moreen si "vypůjčily" od Madame Pomfreyové nějakou rychle léčivou mast." usmála se Karol.
"A ty rty už máš zahojené." usmála se Lilly.
"Rty?" zopakovala jsem.
"No…měla jsi je něco jako…no…pokousané, sem tam rozkousané." svraštila čelo Moreen a zatvářila se, jako by mi řekla, že zítra umřu. Já ale věděla, kdo v nejbližší době umře a já to nebudu.
"Já ho zabiju!" zasyčela jsem a dlaní si zakryla pusu. Běžela jsem do koupelny a s hrůzou dávala ruku pryč ze rtů.
Překvapením jsem vydechla. Na rtech nebyla ani známka toho, že by je někdo kousal. Byly rudé, plné, hebké a ostře tvarované, jako vždycky. A mně se neskutečně ulevilo.
"Holky chci vám všem poděkovat, " vyhrkla jsem, sotva jsem vešla do ložnice. Podívaly se po sobě.
"Nám bys děkovat neměla, " řekla suše Karol, skoro tu větu spolkla, jako by byl problém ji říct hlasitěji.
"Cože?" nechápala jsem. No, ani jsem se nedivila, po tom dýchánku o páté s Malfoyem jsem byla "mírně" mimo sebe. Však já mu příště čajíček ještě osladím. Vzedmula se ve mně touha, obrovská touha se mu pomstít.
"Poděkuj té Zmijozelačce, " řekla Moreen přidušeně a o nic míň neslyšitelně, jako Karol.
"Jaké?"
"Myslím, že se jmenuje Alysha. Ona ti pomohla Angie. A Moreen ji málem zabila." potlačovala smích při té vzpomínce Claire.
"Alysha?" zopakovala jsem, dneska už po několikáté. Holky se mnou měly zlatou trpělivost, já už bych se poslala někam. Ani mě moc netankoval fakt, že ji moje kámoška málem zabila.
"Jo, to ona ti pomohla a zavolala nás, abychom si pro tebe přišly, " přisvědčila Hope. "Nechala si tam plášť. Asi bys jí ho měla vrátit." nabádala mě.
"Jo, vrátím jí ho, " přikývla jsem a vzala si plášť, který mi Hope podávala. Už jen ta zelenostříbrná barva nás v pokoji všechny děsila.
"A nezapomeň na ten Halloween, " upozornila mě Karol a Hope si povzdychla.
Věděla jsem, jak ona tyhle společenské akce nenávidí, ale neuměla jsem si to bez kterékoliv z nic představit. A tak jsme ji začaly přesvědčovat, vedly s ní dlouhé debaty, diskutovaly a přemlouvaly ji.
"Ale no tak, Hope, pojď s námi, " škemrala Karol.
"Ne, já na to vážně nejsem, však to víte už dlouho, " odporovala. Copak ještě nepobrala, že je nás proti ní pět? Nemá sebemenší šanci.
"To jsou kecy, půjdeš s námi a konec debat!" dupla Moreen.
"Ne, ne, já zůstanu tady s knížkou, " trvala na svém. Bože, tak tvrdohlavá jsem jenom já.
"Odneseme tě tam násilím, " začala s výhrůžkami Claire. Ty byly vždycky její specialitou. Hope jen s úsměvem zavrtěla hlavou. Ona ví, jak člověka vytočit.
"Nesnaž se být Removým klonem, na něj nemáš, " rýpala jsem do ní, ale pak jsem zvážněla. "Hope, pojď, já taky jdu sama, i holky, kromě Moreen." upnula jsem na ni oči.
"Ale houby, ty jdeš s Rabastanem, " dloubla mě do žeber Karol. Všechny jsme se po sobě vyděšeně podívaly. Do háje, Stan!
"Nesmíte mu to říct!" vyštěkla jsem okamžitě.
"Bude zuřit. Možná, možná už to ví od ní, " zamyslela se Lilly.
"Nesmí se to dozvědět!" zaječela jsem na celou ložnici a jako šílená po nich těkala očima.
"A proč ne?" zvýšila hlas Moreen, to asi aby se mi vyrovnala.
"Má s nimi dost svých starostí." odpověděla jsem tišeji a bezmocně si sedla na svou postel. Určitě mu to Alysha hned řekla. Určitě to už věděl a já jsem tady snažila namlouvat si, že to neví, jako nějaká duševně chorá, co si myslí, že bílý polštář je její mimino. Fakt úžasné!
Můžu jen čekat, kdy se tím svým nebezpečným (pro mě děsně přitažlivým) pohledem koukne na nějakého prváka, aby z něj dostal heslo, a vtrhne sem jak velká voda. Je jí naprosto jasné, že bude zuřit.
A nějaký pocit hluboko ve mně mi napovídal, že hodně. A proto jsem už začínala vymýšlet plán, jak ho zastavím. Šly jsme na snídani.
Pozdě odpoledne jsme se s holkami začaly připravovat. Praly jsme se o koupelnu, malovaly se a každá měla svůj kostým položený na posteli.
Jelikož se nikdo se mnou nechtěl prát (načerpala jsem nový elán na pomstu a ony se bály, že bych ho chtěla vyzkoušet) tak jsem byla v koupelně první. Snažila jsem se všechnu hygienu udělat co nejrychleji.
Osprchovala jsem se, umyla a vysušila vlasy a rychle vypadla ven. Než jsem se začala oblékat podívala jsem se na svou nohu. Opravdu modřina už tam nebyla a ani mě noha moc nebolela.
K černému spodnímu prádlu jsem si vzala černý podvazkový pás a oblekla černé silonky, které jsem na něj připevnila.
Pak jsem se začala soukat do těch černobílých šatů. Na sukni jsem měla malý křížek. Vypadalo to krásně. Nakonec jsem si nasadila černobílou pokrývku hlavy a byla jsem hotová. S malováním jsem se nijak neobtěžovala, jen rty jsem si přetřela balzámem.
Chvíli jsem ještě seděla na posteli a čekala, až budou holky hotové. Přemýšlela jsem u toho. O své hrdosti, o Malfoyovi, o pomstě a o díku pro Alyshu.
Usoudila jsem, že plášť jí vrátím hned, jak ji uvidím přicházet, tak to bude nejlepší, nemusí nás všichni vidět.
"Tak jdeme!" probral mě z přemýšlení hlas Lilly. Musela jsem se pousmát, když jsem spatřila její kostým.
Měla černé minišaty se svislými úzkými bílými proužky, černý klobouk, rozpuštěné vlnité hnědé vlasy, bílé silonky a černobílé boty. V ruce držela zbraň. Lilly šla za gangsterku.
"Jo, " přikývla Karol. Ta měla na sobě modré minišaty, které byly vzadu spuštěné dolů a zakrývaly ji nohy. Ale pouze zezadu. Měla ty šaty s dlouhým rukávem a přes břicho měla hrubý černý saténový pás. Takovými pásky, ale už užšími měla oblemované i konce rukávů. Na šatech měla draka a k tomu všemu černé boty na podpatku. Šla za Dračí dívku.
Vlasy si sepnula skřipcem a nechala spuštěných jen pár pramínků. Některé nechala schválně trčet.
Nejoriginálnější z nás všech byla bezesporu Moreen. Šla za kissačku. Pro ty méně chápající: prostě na sebe navlékla kostým Gene Simmonse, kytaristy a u pravé oko si namalovala hvězdu, jakou má Paul Stanley, zpěvák.
Celou tvář měla na bílo a rty měla rudě červené.Musím říct, vypadala božsky. Myslím, že vidět ji tak Kiss, hned by ji braly k sobě do party.
Hope měla kostým víly. Takový hezký světle modrý byl, sukně byla ke kolenům a přes ni byl ještě spuštěný cípatý průhledný satén, který měla i na rukávech. Korzet šatů měla modrý, prošívaný.
Vlasy měla sepnuté nahoře a měla věnec z květin. Jen pár pramínků nechala spadnutých. Jako poslední jí zdobily světle modrá křídla.
Claire měla jednoduchý kostým, přesto však vypadala luxusně. Měla dlouhé krémově bílé šaty se zlatým páskem pod hrudníkem, v hlavě korunu a na paži zlatý náramek. Vlasy měla rozpuštěné a natočené.Nakonec zlaté boty .Tahle bohyně šla za Řekyni.
"Ale, ale Ginnaro. Tohle se k tobě vážně moc nehodí, " sjel mě Black pohledem a okomentoval můj kostým. Neměla jsem náladu, zvlášť ne na něj a jeho debilní kecy.
"A za co jdeš ty, Blacku? Za nafoukaného hlupáka?" ušklíbla jsem se a než stačil odpovědět, dodala jsem: "To sis ten kostým nemusel ani brát, mohl sis ušetřit čas, " Holky se zasmály. S tím hlupákem jsem to trošku přehnala, přiznávám. Patřil v ročníku k těm nejlepším, i s Jamesem a Remem.
"To měl být vtip? Promiň, že jsem se nesmál, " ušklíbl se a založil si ruce na prsou.
"No, jasně, od tebe to sedí. Ty inteligentními vtipy jen oplýváš, " podotkla jsem s ironií.
Black ale výjimečně vůbec nevypadal špatně. To na tom bylo nejhorší. Měl černé velmi úplé kalhoty, černé mokasíny, červenou vestu (pod kterou neměl žádnou košili, stojí to za zmínku), červené rohy a čertovský ocas vyčnívající ze zadu kalhot. Zřejmě Lucifer, to sedí.
"To víš, každý není tak vtipný jako já. Někomu to nejde, někdo se o to pokouší, ale kde nic, tu nic, " No, jasně, ty pitomče! Škoda, že není soutěž Nafoukanec s drakem v kalhotách, já bych totiž měla jasného vítěze. Přikrčila jsem se a pomalu ho obešla. Zakřenila jsem se.
"No páni, Blacku! Ty už máš ocas i vzadu? Nezdáš se, člověče, " řekla jsem s veškerou vážností a holky dusily smích.
Jen suverénně pokrčil rameny. "Kdo umí, umí, " odvětil.
"Ahoj, Angie, " uslyšela jsem za sebou a otočila se.
"Ááá!" zaječela jsem, vytřeštila bulvy a polekala se tak, až jsem poskočila. Přede mnou se tyčil vlkodlak neboli Remus, ale přes kostým ho nešlo poznat. Zjistila jsem to jen podle hlasu.
S přerývavým dýcháním jsem se chytila za srdce, běžící, jako o život. Na sucho jsem polkla a snažila se chytit správný rytmus dýchání. Black a Potter, který šel mimochodem za policistu se začali smát, jako šílenci.
"Promiň." zamumlal Remus.
"V pohodě, v pohodě, " ujišťovala jsem ho bez dechu. "Jen jsem to…nečekala!" přiznala jsem.
"Lilly Evansová asi vás budu nucen zatknout a odvést vás v poutech, " řekl drsně James. No, netušila jsem, že se bude hrát i divadlo. Lilly byla gangsterka a on policista. Myslím ale, že bude "mrtvý" dřív, než se naděje.
"Angie!" uslyšela jsem za sebou hlas. Obličej se mi zkřivil provinilým výrazem a já si skousla spodní ret. Otočila jsem se na Stana v kostýmu kněze, který se jako býk řítil ke mně. Black se na mě zkoumavě díval.
"Siriusi! Tady jsi!" uslyšela jsem písklavý hlásek a otočila se po jeho majiteli, spíše majitelce. Nejprve přišlo její poprsí a po chvíli vedle Blacka stála blondýna (další tupá husička, co se nechala nabalit na sladké řečičky. Když Black chtěl, byl sladší, než všechny produkty Medového Ráje dohromady) a na sobě měla červené, kožené, korzetové šatičky bez ramínek, ze kterých jí trčel čertovský ocas, na hlavě červené rohy, červené kožené rukavičky, v ruce červený tenký bič s černou rukojetí, červené samodržící děrované silonky a červené, kožené, plné boty na podpatku. Až se mi z té červené dělalo špatně. Na okamžik jsem zatoužila, aby měla červený i obličej, díky mé pěstí. Možná by se vzpamatovala a od Blacka utekla. Spíše bych jí měla litovat.
"Angie, proč jsi mi nic neřekla?!" vystartoval po mě Stan přede všemi. Zastyděla jsem se.
"Já jsem tě od té doby ještě neviděla, " připomněla jsem mu. Bylo to podlé. Měla jsem čas celý den za ním zajít.
"Tyhle výmluvy si nech pro někoho jiného. Zvažuju, co bych mu měl udělat. Zmlátit ho nebo rovnou zabít?!" šlehl ke mně pohledem.
"Co se stalo?" zeptal se Black, ale ani s náznakem smíchu.
"Nestarej se, to není tvoje věc!" vyštěkla jsem rychle a tvrději, než jsem plánovala, protože už jsem viděla, jak se Stan nadechuje, aby mu to všechno vyklopil. V tomhle emocionální rozpoložení by to vyklopil klidně všem kolemjdoucím. Tady nenávist Nebelvír x Zmijozel končila.
A já věděla, že kdyby se to Black a spol. dozvěděli, uspořádali by na Malfoye hon. Ne kvůli mně, ale kvůli tomu, že oni si nikdy nenechali ujít jakoukoli příležitost mu ublížit.
Black zvedl ruce nad hlavu a zatvářil se, jako by chtěl říct: no jak chceš, zatímco ta nána se na něm byla přilepená, jako žvýkačky na lavici.
"Nic mu nedělej, nech ho být. Musím si odskočit." řekla jsem a odešla, než stačili cokoli říct. Do Velké síně totiž vcházela Alysha, mimochodem v rozkošném kostýmu včelky, a když viděla, jak se k ní řítím, zastavila se.
"Chtěla bych - " odmlčela jsem se a popadala dech, "ti poděkovat. Dík." vyklopila jsem na ni, podala jí plášť a otočila se k odchodu.
"Tak tobě včera nestačilo to neškodné ponaučení vůči krvezrádcům?" řekl chladný hlas, při němž mi po celém těle naskočila husí kůže, a mozek instinktivně napovídal, abych začala utíkat pryč.
Jenže já nebyla schopna pohybu. Stála jsem tam zády k nim s vytřeštěnýma očima. Asi jsem nebyla jediná, kdo měl blbý den.
Byla jsem jako zmražená šokem. Chápala jsem, proč to udělal mě, ale nechápala, proč jí? I když to vlastně vysvětlil.
Ona by mě tam nenechala, ona měla v sobě alespoň kousek charakteru a dobré vůle a on ji mučil za to, že se odvážila to projevit? Začala jsem se vzteky potit. Třásla jsem se po celém těle a měla obrovskou chuť se k němu otočit a polaskat svou pěstí jeho obličej. Taky jsem hledala nejbližší vidličku.
Alysha nic neřekla, asi stála stejně nehybně, jako já. Vypadala, že by nejradši odletěla, zmizela, jako včelka, za kterou šla. Slušelo jí to.
"A hele, Angie. Vidím, že ses nějak rychle vzpamatovala, " poškleboval se a Alysha se raději vytratila. Ne, ale ty se jen tak nevzpamatuješ z toho, co ti teď udělám!
"Já tě nenávidím!" zasyčela jsem a vrhla se proti němu. Sotva po dvou krocích mě někdo chytil za pas a táhl pryč. Malfoy ve svém slizkém kostýmu se zasmál.
"Přesně tak to bude nejlepší, " přikývl k tomu dotyčnému, který mě držel hodně pevně, s úsměvem, zatímco já jsem k tomu hajzlovi nakláněla a chňapala po něm rukama, bohužel na prázdno.
"Taky tě nerad vidím, Malfoyi. Už ti došla barva na vlasy?" Black?!
Malfoy nasupeně odešel.
"Klid, " zašeptal za mnou Blackův hlas.
Napřímila jsem se a on mě bez problémů pustil. Založila jsem si ruce v bok a nasupeně se na něj podívala. Výraz mu myslím stačil.
"Přece nechceš, aby tě zase zmlátil, " řekl vážně, snad se soucitem, o němž jsem nevěděla, že ho Blackovi mají. Zalapala jsem po dechu.
Chvilku jsem nemohla najít slova. Zalapala jsem po dechu. "Jak to víš?" vypadlo ze mě nakonec. Viděla jsem, jak se Stan v podobě kněze blíží k zmijozelskému stolu. To nebylo dobré. Snad si to nic mu nedělej, vzal k srdci. Mohla jsem jen doufat.
"Tvoje kámošky mluví moc nahlas a mimochodem vzkaž Claire, že ten výstřih do véčka jí sluší, o Karoliných nohou nemluvě, " zabloudil k nim pohledem.
"Prase, " skoro jsem to slovo vyplivla.
Zničehonic se za mnou objevil Stan. "Nějaký problém?" zeptal se mě.
"Ne, Black už odchází, " řekla jsem chladně.
"Přesně tak, " přikývl a potichu směrem k Stanovi dodal: "Je to tu s ní k nevydržení, obdivuju tě, člověče, " Konečně vysmahl pryč. Otočila jsem se na něj.
"Slyšíš? Nothing Else Matters, pojď." vybídla jsem ho a udělala jsem psí oči. Pomalu to táhla na parket, aby si se mnou zatančil.
Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Konečně, protože podpatky mi to umožnily. Byl nehorázně vysoký, stejně jako všichni kluci ve Zmijozelu, i v Nebelvíru. Mám pocit, že žádný z nich neměl pod metr osmdesát pět. Ze Stana jsem vytáhla, že má metr devadesát dva, což mi ubralo na sebevědomí velice.
Všichni byli oproti mě vysocí. Black, Potter a Remus taky mohli mít okolo metr devadesát, protože když stáli vedle Stana koukali mu přímo do očí. Zato já musela natahovat krk a on se ke mně sklánět. Jo, holt, dvaadvacet centimetrů je dvaadvacet centimetrů.
Ploužili jsme na pomalou písničku od Metallicy a já jsem si všimla, že Moreen tancuje s nějakým černovlasým a dlouhovlasým týpkem v černé kožené bundě. Ale kde byl vůbec Tobias? Když se otočili, poznala jsem, že ten týpek je Tobias. Asi se převlékl za metalového fanouška.
Kousek on nás tančil Black s tou svou, no radši nic, co mu ochutnávala hlavu. Nechutný pohled.
Na druhé straně se zase ploužila Belatrix v kostýmu čarodějnice (náhodou výjimečně vypadala dobře) s někým, kdo asi spadl do mouky. Ááá! Byl to Rodolfus, šel za ducha.
Ten, jemuž došla barva na vlasy, jak řekl Black, tančil s Narcisou, která šla za princeznu. Ani se nedivím, že se k ní Malfoy choval tak galantně a mile, když jí do výstřihu viděli snad i Somálci z Afriky.
Bylo mi líto, že Malfoy nešel sám za sebe, mohla jsem ho jako jeptiška pokapat svěcenou vodou a zabilo by ho to. Snad někdy příště.
Jen moje včelí zachránkyně nevypadala, že jí ploužení s Jackem Rozparovačem Regulusem nějak nebaví.
Čistě mezi námi, koho by to bavilo tisknout se na zabijáka s nožem o kterém si stejně myslím, že není pouhá, ubohoučká maketa. Já to věděla. Alyshu!
Už hráli Kiss - Forever, z čehož měla nesmírnou radost Moreen (myslím, že tomu DJovi se líbila, proto to pustil) a Alysha stále vypadala, jako by cucala medový bonbón.
U písničky Richarda Marxe - Right Here Waiting jsem Stanovi málem usnula v náručí. Na Bryana Adamse už jsem neměla, tak jsme se šli se Stanem posadit.
"Miluju tě," zašeptala jsem mu a ani to nebolelo tak, jak jsem se kdysi domnívala.
Alysha Alexandra Fionn:
Ráno jsem se probudila ve své posteli. Všechno jsem si ze včerejška pamatovala i tu strašnou bolest. Musím najít Rabastana a poděkovat mu.
Pomalu jsem se začala zvedat, ale všechny moje svaly zařvaly bolestí. Tak jsem si zase lehla.Vždycky, když mě mučil otec, tak mě svaly nebolely.
Opatrně jsem se zvedla a pocítila bolest v obličeji.
Konečně jsem stála na nohou a došourala se ke skříni.Vyndala jsem uniformu a šla jsem se převléknout do koupelny a udělala jsem hygienu.
Šla jsem pomalu do Velké síně a radši jsem nedělala prudké pohyby. Snažila jsem se vypadat normálně.
Zabrousila jsem očima k nebelvírskému stolu a viděla jsem Angie, že je úplně v pohodě.
Podivila jsem se a šla si sednout k našemu stolu. Rabastan seděl na konci stolu sám, tak jsem si k němu sedla.
,,Díky za včerejšek." usmála jsem se ztěžka . Dělalo mi problém se i usmát.
,,Nemáš zač. A co se vůbec stalo?" zeptal se zvídavě. Musela jsem mu to prostě říct! Možná to není nejlepší nápad, ale uleví se mi.
,,Řeknu ti to, ale budeš sedět!" kladla jsem podmínky. Přikývl.
,,Včera ráno jsem se šla projít po hradě. Náhodou jsem narazila na Angie a Malfoye. Nějak se hádali a on jí po tom zbil. Když odešel, šla jsem jí pomoct. Odnesla jsem jí do Komnaty Nejvyšší potřeby a zavolala její kamarádky.Ty se o ní postarali a já šla na kolej. Hned jak jsme vešla tak na mě Malfoy poslal Cruciatus a dal mi facku, proto si mě našel ležet na zemi." vysypala jsem ze sebe a měla pocit, že ty tíživé kameny jsou ty tam. Konečně to někdo věděl.
Bylo vidět, že zuří vzteky. Krev se mu nahrnula do obličeje a já se začínala bát, aby někomu neublížil. Podíval se na Malfoye a málem zlomil vidličku.
Pak se podíval na Angie a jeho výraz zjihl. Neměla na sobě ani škrábanec, tak dobře se o ní kamarádky postaraly. Nemohla jsem si ale nevšimnout těch několika vrásek
,,Díky, že jsi mi to řekla." upřel na mě své temně modré oči, ale z hlasu mu sálala zuřivost.
,,Nemáš zač, ale já si připadám jako bonzák." přiznala jsem. Zakroutil nesouhlasně hlavou, aniž by z ní svůj pohled spustil.
,,Nejsi a taky je dobře, že jsi to někomu řekla." Pocit úlevy byl obrovský požitek.
Pomaličku jsem se zvedala, abych si nezpůsobila moc velkou bolest.
Všimnul si, že mi to dělá problémy, ale já mu ukázala, aby seděl. Všichni si přáli, aby dnešek uběhl rychle. Nevěděla jsem, co budu až do večera dělat.
Dneska večer se měl konat halloweenský ples pro šesťáky a sedmáky.
I já jsem se těšila a to takovéhle akce nemám ráda. Budu se modlit, aby ta bolest do večera zmizela. Už pomalu ustávala, ale ještě mě bolela záda.

Ležela jsem na posteli a čekala až se ty dvě převléknout, tím myslím Belatrix a Narcisu.
Z koupelny vylezla Narcisa a byla převléknutá za princeznu.
Měla krásné modré šaty jako nebe, které ladily z jejíma modrýma očima. Své blond vlasy si z česala do úhledného drdolu a ozdobila ho korunkou. A samozřejmě měla výstřih až já nevím kam a k tomu měla bílé rukavice, které končily na loktech.
,,Moc ti to sluší Cissy." pochválila jsem jí.
,,Díky. Aspoň z Luciusem budeme k sobě ladit" Při vyslovení toho jména se mi udělalo špatně.
Tak to bych vážně chtěla vědět, za co jde on. Chtěla jsem se zeptat, ale v tom vylezla Belatrix z koupelny. Málem jsem se jí lekla.
Měla síťkované punčocháče, šaty černé z fialovými fleky a vzadu je měla delší než vepředu. Na hlavě měla obrovský klobouk do špičky, jaký nosí i McGonagallová a okolo krku nějaký přívěšek. Na očích měla fialové stíny a černé linky.
Vzala jsem si svůj kostým a zapadla do koupelny. Svlékla jsem ze sebe uniformu a cpala jsem do žlutočerných šatů. Na nohy jsem si natáhla nadkolenky stejných barev, jako šaty a vzala jsem si černé boty na podpatku. Na záda jsem si přidělala křídla. Na hlavu jsem nasadila čelenku s tykadly. Za čelenkou jsem vlasy pořádně rozcuchala a před čelenkou uhladila. Namalovala jsem si linky, žluté stíny a navoněla jsem se vanilkovou vůní. Vylezla jsem z koupelny a ty dvě na mě koukaly, jak já nevím na co.
,,Alysho, to je trochu nemravný. Alespoň, že máš ty podkolenky." podotkla Cissy a potlačovala smích. Bella si nás nevšímala. Ty šaty jsou sice kratší, než jsem zvyklá, ale co?
,,Cissy, ty nemáš co říkat s tím tvým výstřihem." zamumlala jsem a dívala se na sebe. Zčervenala a pokrčila rameny.
Vešli jsme do společenské místnosti kde na nás čekali kluci. Sjeli nás od paty až k hlavě, ale na mě všichni koukali nejdéle. Jako druhý v pořadí byl Narcisin výstřih. No asi byli překvapení tím, za co jdu. Jinak nechápu, proč tak civěli.
Podívala jsem se po klucích. Rodolfus byl celý v bílém, šel totiž za ducha. Měl bílou paruku, no prostě byl celý bílý s kloboukem a holí.
Lucius šel za anglického aristokrata. Ha, ha to se nemusel převlíkat.
Nejvíc mu slušela ta paruka, měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Rabastan šel za kněze, ale vážně mu to seklo a ten kříž okolo krku. Musela jsem se pousmát. A nakonec jsem se podívala na Reguluse nebo-li Jacka Rozparovače. Měl černé kalhoty, boty, klobouk a plášť, jen košile byla bílá. Měl u sebe nůž a nebyla to maketa! Ruce složené na prsou, flegmatický postoj a usmíval se na mě.
Já vážně ten jeho úsměv zbožňuju! Akorát by mě příště nemusel mlátit.
Rozpažila jsem ruce v úrovni prsou a zatočila jsem se na místě.
Podívala jsem znovu na něj, jemně zakroutil hlavou a usmál se. Pokrčila jsem rameny a vyšli jsme do Velké síně.
,,To sis nemohla vzít něco jiného?" podíval se na mě Malfoy. Co je všem po tom, co mám za kostým?! Měl by si radši hlídat Narcisu, aby jí něco nevypadlo.
,,Nemohla!" odsekla jsem. Viděla jsem, že ruku stiskl do pěsti. Moc dobře jsem věděla, že se k němu takhle chovat nesmím, ale bavilo mě to. I když ten včerejšek…nechtěla bych to opakovat.
,,Vždyť je to jedno, co má na sobě." sykl kněz a lá Rabastan. Aspoň někdo. Ale spíš myslím, že si nechtěl nechat ujít jakoukoli příležitost, aby se s Malfoyem mohl pohádat, ne-li něco víc.
Kývla jsem hlavou, jakože děkuju. Šel před námi a vřítil se do Velké síně dřív.

O pár minut později jsme vcházeli do Velké síně, když v tom ke mně šla Angie. Šla za jeptišku. Ona a jeptiška?! To nejde dohromady, nikdy. Ještě by si mohla dát třeba měsíc celibát.
Zastavila jsem se a čekala až ke mně dojde.
"Chtěla bych…." odmlčela se a popadala dech. "…ti poděkovat. Dík." vyklopila na mě a dala mi plášť. Otočila se k odchodu. No jo, to se ale neměl ozvat Malfoy.
"Tak tobě včera nestačilo to neškodné ponaučení vůči krvezrádcům?" řekl chladným hlasem Malfoy a já stála jako zmražená. Angie, stojící k nám zády se taky zarazila.
"A hele, Angie…vidím, že ses nějak rychle vzpamatovala." šklebil se Malfoy a já radši vzala nohy na ramena. Doslova jsem letěla pryč.
Sedla jsem si a chvíli koukala kolem sebe. Zrovna začali hrát Nothing Else Matters od Metallicy. Popadla jsem skleničku ze šampaňským, která stála na stole a začala pít.
,,Smím prosit?" Věděla jsem, že je to Regulus. Sice mě úsměv hezký, ale tanec? Přijala jsem jeho ruku a přemístili jsme se na taneční parket.
Obtočila jsem mu ruce okolo krku a hlavu jsem si opřela o jeho rameno. Cítila jsem jak sjíždí rukama od mého pasu na zadek. Radši jsem to nechala být, ještě by mě propíchnul tím nožem! Zvedla jsem hlavu a porozhlídla jsem se okolo. Angie tančila s knězem, moc jim to spolu slušelo. Kousek od nich tancovala Belatrix s bílou spermií, pardon z duchem. Další koho jsem viděla byl Malfoy z Narcisou. Lepil se na ní, aby mu ji nikdo nevykoukal.
Chtěla jsem dát hlavu zpátky jemu na rameno, ale místo toho jsem si hlavu opřela o jeho čelo. Čelo na čelo.
Koukali jsme si přímo do očí. Svýma zářivě modrýma očima mě hypnotizoval. Dřív jsem si jeho očí nevšímala, spíš jsem si všímala úsměvu a to jsem udělala chybu. Měl úžasně krásné oči. Ježíš Alysho! Nebásni tady!
Všimla jsem si, že se hnul hlavou a jemně se otřel jeho rty o mé. Chtěla jsem ho políbit, ale ovládla jsem to. Jen jsem se na něj usmála. Skončila písnička a já si šla sednout.
Vzala jsem si nedopitou sklenička a vyprázdnila jsem jí. Začala písnička od Kiss - Forever a zase si pro mě přišel Regulus. Zase jsem přijala a šli jsme tancovat. Zase jsem si opřela hlavu o jeho rameno a on mě držel za zadek.
,,Nikdy jsem si nevšiml, že tak hezky voníš." Cože? Asi smrdím ne? To je pako. Minule jsme se po sobě plazili ve společenské místnosti a on to necítil? Vždyť tím voním pořád!
,,To si to necítil, když se stal ten náš úlet?" zeptala jsem se ho.
,,Já jsem si všímal jiných partií." usmál se. Zrudla jsem. No jo vlastně. Já měla rozepnutou košili tím pádem uviděl mou překrásnou podprsenku!
,,Ale díky za pochvalu." zamumlala jsem nakonec. Zase jsem si hlavu položila na jeho rameno.
Pohupovali jsme se do rytmů pomalé hudby. Skončili Kissáci a začali hrát Richarda Marxe - Right here waiting.
Tuhle písničku jsem zbožňovala a tak jsme z Regulusem dál tančili. Vážně tuhle písničku miluji a tak jsem si pobrukovala její melodii.
Všimla jsem si, že Angie málem usnula Rabastanovi v náručí. Tahle písnička je vskutku taková uspávací.
Podívala jsem se dál a viděla jsem, že se Malfoy a Narcisa líbali a Malfoy jí u toho osahával, jako zboží. Belatrix a Rodolfus naštěstí jen tancovali. Ale taky jim to slušelo, ti k sobě patří.
Poprvé za celou dobu jsem si všimla, že Black tancuje z nějakou blondýnou, která se okolo něj plazí. On byl za Lucifera a ona za ďáblici. Ježíš, co to vidím?! Ona si hrála s tím umělým ocasem, co měl na kalhotech!
Radši už jsem se na to nekoukala, ještě bych dostala infarkt. Skončila písnička a já se šla napít ze skleničky, která už byla plná. Nějak mi to zachutnalo, tak jsem jí podruhé vyprázdnila.
Začali hrát písničku od Bryana Adamse - Everything I do...
Přišel si pro mě nějaký šesťák ze Zmijozelu, který byl o hlavu vyšší než já. Přijala jsem jeho nabídku a šli jsme tancovat. Chytl mě za boky a já si spojila ruce za jeho krkem, ale neopřela jsem si hlavu, jako u Reguluse. Protože ho moc neznám a Rega znám od prvního ročníku.
Okem jsem se podívala na Reguluse. Propaloval toho kluka očima. Docela se divila, že ten kluk nehoří.
Všimla jsem si, jak si pohrával v ruce s tím svým nožem a nechtěla jsem vědět, na co myslí.
Písnička dohrála a já schválně toho kluka políbila na tvář a poděkovala jsem mu za tanec.
Viděla jsem, jak Regulus prudce vstal, div nezvrhl stůl. Odešla jsem z Velké síně.
Sundala jsem si ty boty a šla jsem jen v těch nadkolenkách. Za pár minut jsem stála před tajným vchodem a řekla heslo.
Sedla jsem si na pohovku, zavřela oči a přemýšlela proč ta pusa na tvář Reguluse tak vyvedla z míry.
Něco nás k sobě vedlo a něco nás zase oddalovalo.Věděla jsem, že mě chce, ale brala jsem to jen jako pobavení. A mě přišlo, že on taky. Tak proč?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jul Jul | Web | 20. srpna 2009 v 16:36 | Reagovat

Úžasně napsaný. Jak vidím, tak štvát někoho ti v této povídce jde opravdu skvěle

2 Hope Hope | Web | 20. srpna 2009 v 21:17 | Reagovat

ha, Hope by v reálu nepřesvědčilo ani sto lidí, ale prosím =oD a druhej Remus? hm, to možná jsem =oD první část byla senzační a já rychle postupuju na druhou =o)

3 Denika Denika | E-mail | Web | 20. srpna 2009 v 21:52 | Reagovat

Som zvedavá zo čo idú baby z chrabromilu:) už aj idem na ďalsiu.

4 Kate Kate | 22. srpna 2009 v 11:34 | Reagovat

Super kapča :)

5 Lucy-y Lucy-y | Web | 24. srpna 2009 v 22:01 | Reagovat

skvělý,Alysha musela v tom kostýmku vypadat skvěle,jdu číst dál...

6 Drow Drow | Web | 26. března 2011 v 17:53 | Reagovat

krásný, jako vždycky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama