7. kapitola 2/2

4. září 2009 v 22:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Aňulka: říkám, konec je přitažený za vlasy....a že já mám pořádně dlouhé pačesytak se nezlobte...je to totitž dost nereálné, ale člověk nikdy neví, co se v lidech skrývá...
Alysha: Konečně se to začíná rozjíždět.




Alysha Alexandra Fionn:
Další den
Vzala jsem si brašnu a z Narcisou a Belatrix vyrazila na snídani. Po cestě se k nám ještě přidali kluci a stala se z nás opět ta ,,oblíbená parta" .
Nevím, jak jsme se seřadili, ale kluci šli vepředu a holky vzadu. Podivné seskupení. Mladší studenti, kteří šli před námi, tak ti už leželi na zemi, protože Malfoy, Regulus a Rodolfus je srazili k zemi a velmi se u toho bavili.
Fakt jsem se málem počůrala smíchy, jak jsem se bavila!!!! Když ty děti byli za námi, vstávali a dost hlasitě nadávali. Divila jsem se, že se Malfoy neotočil a nezabil je. Musel se asi hodně přemáhat, chudinka.
Vcházeli jsme do Velké síně a všichni zase měli na ksichtech ty nechutné výrazy.Už jsme byli na to zvyklí.Sedli jsme si ke stolu a začali snídat.
,,Vidíš, už je jí dobře." drcla jsem do Rabastana, aby se podíval k nebelvírskému stolu.Angie zrovna mlátila Blacka táckem.Zvedl hlavu a usmál.
,,Ještě jednou díky, že jsi se na ní podívala." poděkoval a dál se věnoval snídani.
Nalila jsem si jahodový čaj, který miluji a namazala topinku z džemem. Přišli k nám Grabbe a Goyle a bohužel si sedli vedle mě.
Zrovna jsem pila čaj, který jsem vyprskla, když mi Goyle šlápl na nohu pod stolem. ,,Au!" vykřikla jsem. ,,Ty vypatlaný debilní idiote!!!!" zařvala jsem na celou Velkou síň a všichni se na mě otočili.
,,Promiň." řekl takovým hlasem, že má nedostatek cukru v krvi.
,,Promiň?! Máš přes sto kilo a řekneš jenom promiň?!!!" prskala jsem na něj.
,,A co jako mám udělat?!" Bylo vidět, že už je taky nasraný.
,,Vypadni!!" zařvala jsem a strčila jsem do něj.Nohy jsem si položila na lavičku. Nárt byl trochu spláclý, ale nabíral na velikosti.Naštěstí to už nebolelo. Dala jsem jí nazpátek pod stůl a dojedla jsem konečně tu topinku.
,,V pohodě?" zeptal se mě známý hlas přívětivého Reguluse Blacka.
,,Jo!" odsekla jsem.Měla jsem v sobě ještě ten řvoucí adrenalin, který jsem chtěla dostat ven.Zvedl ruce na znamení, že se vzdává, že to nemá semnou cenu a nechává mě být.Tím líp…pro něj.
Dojedla jsem a všichni vstali. Zase!!!!Já se vážně neztratím!!! Možná jsem to tady znala líp, než oni všichni dohromady, díky mým procházkám po hradě.
Ještě naštvaná jsem belhala na první hodinu pondělního dne.
Všichni šli přede mnou a já šla vzadu, aspoň jsem nemusela poslouchat čistokrevný kecy.Narcisa se zastavila a čekala na mě, až jsem jí došla. Tak schválně o čem začala kecat.
,,Chci abys mi šla za družičku na mé svatbě." vyklopila na mě jen tak.
,,Za co?" Já a družička?? V růžovoučkých šatičkách?!!!! Se zbláznila!!!
,,Vždyť se vdáváš až příští rok?" upozornila jsem ji.Navíc se té svatby možná ani nedožiju.
,,To nevadí. Mám už i dokonce koupené svatební šaty." řekla pyšně. Ta holka je vážně blázen!! Mít už koupené šaty rok před svatbou. Já si vzít nějakého čistokrevného hajzla, tak nejsem tak aktivní.Zvlášť ne do svatby.
,,Půjdu ráda, ale jestli budu mít růžové šaty tak na to zapomeň." řekla jsem rázně.
,,Neboj, ty šaty budou stříbrné." odpověděla a podivně se na mě dívala..Mohlo mi to být jasné, v jakých barvách to bude.Teď jsem byla za debila.
Radši jsem to už nekomentovala, ještě by řekla, že má vybranou výzdobu na stoly. Rychle jsem zapadla do učebny.Sedla jsem do poslední lavice a zase si vedle mě sedl Regulus.
Měli jsme Kouzelné formule. Celou hodinu se mě nevšímal, protože jsem byla trochu nabroušená kvůli Goylovi. Mamut jeden, proti němu jsem byla párátko. Někteří nebelvírští v hodině kecali a tak profesor udělil pár školních trestů. Mezi nimi byli samozřejmě Potter a Black. Ty kdyby nedostali školní trest, tak by to nebyli oni. Určitě budou drhnout věci v Pamětní síni jako obvykle.Směju se jim.
Konečně skončila hodina a všichni se ploužili na další hodinu a tou měli být Dějiny čar a kouzel. Nuda!!!! Nikdy jsem toho ducha, který nám to tam vyprávěl neposlouchala a divím se, že jsem prošla do dalšího ročníku.
Zase jsem šla poslední a nějak mi to nevadilo. Lucius se věnoval Narcise, Rodolfus zase něco říkal Belatrix, Regulus něco řešil ze Severusem a Rabastan určitě šel za Angie.
Ten kluk byl do ní úplně zblázněný a ona do něj.Místo očí měla takové ty dvě srdíčka.Angie si vždycky vybírala ty lepší.Rabastan byl docela v pohodě, teda když se nechoval jako Malfoy. Měl podle mě v sobě alespoň malé zrníčko dobra, jinak by si ho Angie nevybrala.
Konečně jsme zapadli do učebny a poslouchali jsme nudné kecy profesora Binnse. Jediný kdo si psal zápisky byl Lupin a ta světlovlasá hnědovláska, tuším Hope, jako obvykle.
Já jsem si položila hlavu na lavici a zavřela oči. Hlas profesora byl takový uspávací a tak jsem usnula v hodině. A to se mi nikdy nestalo!!!
Někdo do mě drcal a tak jsem ospale otevřela oči. Byl to Regulus.
,,Za chvíli bude konec hodiny." sykl. Musela jsem vypadat strašně.Vždycky, když jsem se probudila vypadala jsem strašně. Vždycky jsem měla napuchlé tváře. Podívala jsem se na Reguluse a ten se mému vzhledu smál.
,,Nesměj se!!!To není vtipné!" Už bych se zase hádala.Měla jsem v sobě zase ten adrenalin, tu chuť.
,,Tak nemáš usínat!" sykl ledově. Asi byl nasraný, jakou jsem měla dneska náladu. Podívala jsem se po třídě a nebyla jsem sama, kdo usnul.
Třeba Potter a Black ti taky chrápali, jak by celý týden nespali.Lupin na ně musel mlaskat, aby tak nahlas nechrápali.Holky v Nebelvíru se ale tvářily zamilovaně a prohlížely si je.Až na jednu skupinku.
,,Nejsem sama, kdo spal. Třeba i tvůj bratříček spí." oplatila jsem mu to stejným hláskem.
,,Ten mě ale nezajímá!" řekl a balil si věci, protože byl konec hodiny. On ho nezajímá a mě tady budil.Tak krásně jsem se snad nikdy nevyspala.
Vzala jsem si svojí brašnu z věcmi a vypadla ven.Čekala nás dvouhodinovka lektvarů z Křiklanem.
,,Už aby bylo konec vyučování. Dneska mě to vážně nebaví." pomyslela jsem si a šla do sklepení k učebně lektvarů. Profesor tam byl na minutu přesně a začala dvouhodinová nuda učení se ničeho.Jen Severus měl radost.

Konečně už bylo po vyučování a naše ,,parta"seděla ve společenské místnosti. Nikdo nic neříkal, každý koukal na ostatní. Takhle to bylo vždycky, když jsme neměli co říct.
,,Půjdeme si pohrát." navrhl Lucius a Rodolfus se radostně zašklebil. Neměla jsem páru o čem mluví, ale naznačil, abychom šli všichni. Tak jsem neochotně vstala a šla za nimi.
Procházeli jsme se chodbami, všichni nám uhýbali, teda až na nebelvírské.Ti hrdě stáli, jako ten lev, co ho mají ve znaku.
Podle mě na škole nikdy nenávist mezi Nebelvírem a Zmijozelem nikdy neustane. Když už i prváci mají předměty s Nebelvírem.
Konečně jsme se zastavili v chodbě kde se moc nechodí.
,,Tak jak se těšíš na svatbu?" zeptal se Lucius Narcisy a přivinul si jí k sobě. To jako chtěli řešit tohle!!! To mě vážně nezajímá!!!
,,Moc zlato…" políbila ho.Se divím, že mu neříká čumáčku.Asi budu zvracet. Už jsem chtěla odejít když v tom okolo nás prošel nějaký druhák z Havraspáru.
,,Hej ty!" zavolal na něj Rodolfus.Ten druhák se na něj otočil a bylo vidět, že se ho bojí.Měl z něj strach a kdo by taky neměl, že?
Všichni jsme se okolo něj seskupili, mě se nechtělo, ale Belatrix mě tam dotáhla. Couval až narazil do zdi, chudák, bylo mi ho docela líto.
,,Tys nás poslouchal!" vyštěkl najednou Lucius. A co by jako poslouchal?? Jak jste se bavili o té stupidní svatbě? Kdybych byla on tak bych se za rohem pozvracela.
,,Ne pane!" Už mu začali téct slzy.Pane?!!!Málem začaly téct slzy i mě, ale smíchem.Chudák malý.Podle mě Malfoy přitvrdí.
,,Nelži!!" vykřikl Rodolfus.Nechte toho už sakra být!!! Chtěla jsem zakročit, ale nic mě nenapadlo. Slyšela jsem kroky z postranní chodby.
,,Já nelžu." pípl.Ten kluk vypadal, že se za chvíli nervově složí. A přes slzy pomalu nic neviděl.
,,Lžeš!! Crucio!!" vykřikl Lucius.Instinktivně jsem zavřela oči na dala si dlaně na obličej.
To nemyslí vážně!!! Vždyť je to pomalu ještě mimino!!!Jestli přidá na síle, tak zemře!!! Ten kluk sebou škubal ze strany na stranu. Hlavou se bouchal o studenou podlahu!
Zažíval stejné muka, jako já. To jsem mu vážně nepřála!!!! Konečně Lucius přestal. Kluk se pomalu zvedal na ruce, což mě překvapilo.To by vyřídilo i otrlejší.
Rodolfus toho kluka kopl do boku a svalil se zpátky na zem.Belatrix se zasmála, jako šílenec.Muselo ho to bolet!!!
Kluk měl zavřené oči, ale stejně z nich tekl proud čirých slz. Malfoy se znovu nadechoval, že použije Crucio, když v tom z postranní chodby vylezla Angie.Neměla sem chodit. Odnese to.
,,Už zase blonďáčku?Proč mučíš prcky, proč ne třeba páťáky hm?Nebo ještě lépe, sedmáky, rovný s rovným ne?" zasyčela a opřela se o zeď.Jednu nohu pokrčila a dívala se na svou hůlku, kterou držela mezi prsty.Byla celá rudá vzteky, ale překvapivě mluvila klidně.
,,Nabízíš se snad?" usmál se sladce Malfoy. Musím říct, že byla až tak drzá, že přišla k nám a pomohla tomu klukovi na nohy.Ten s potížemi odešel.Lucius si pohrával s hůlkou v ruce, Bella na ni mířila, Rodolfus na ni hleděl s nenávistí v očích, Regulus si ji prohlížel a já s Cissy jsme stály a raději mlčely.
"Pouta na tebe!" štěkla Bella.Už to nevydržela, ona chtěla vždycky boj.
"Protego!" šlehla hnědovláska rukou, přičemž se rozevlály její dlouhé vlasy a štít Bellinu kletbu odrazil.Rodolfus ji chytil za ramena a stáhl k sobě.
,,Jestli jen cekneš, tak uvidíš!" zařval za tím klukem Regulus a pak se otočil na Angie. ,Nějaká drzá, takhle nám vzít hračku." řekl ledově a přibližoval se k ní. Na Angie to bylo moc blízko a tak mu plivla do tváře. Regulus si to z namyšleným úsměvem otřel a dal jí takovou facku, že to chudák neustála a spadla na zem. Na zemi byla nezbranná.
"Štěstí, že jsem si vzala čočky." usmála se sladce na všechny a vzhlížela k nám ze země.Tak ona si nedá pokoj?!
,Co kdybychom udělali to, co minule?Nebo zkusíme něco nového?" ušklíbl se Malfoy. Angie se na něj nenávistně podívala.I mě se ta vzpomínka vynořila velmi, velmi jasně.
,,Tak dělej Malfoyi!Vraž mi!" sykla hrdě. Statečnost z ní vyzařovala, ona patřila tam, kde byla.Neměla ho ale takhle hecovat.
,,Crucio!!" vykřikl Lucius, Regulus a Belatrix najednou.Zabijí ji!!!
Angie sebou začala házet, jako ten kluk.Nevydala ale ani hlásek.Nechtěla mu tím udělat radost.
Viděla jsem, že jí začaly téct slzy. Musela prožívat neuvěřitelné křeče ve svalech, které ji nutili sebou házet. Najednou se Belatrix začala hystericky smát. To bylo moc už na mě! Přestali.
,,Teď si to vyzkouší naše myška Alysha." nabádal mě, abych použila to kouzlo. Na to jsem neměla žaludek. Tak ať na to zapomene. Podívala jsem se na Angie a ta se na mě taky dívala.Pak položila hlavu na zem, jako by čekala až to udělám.
,,Tak na to zapomeň!" sykla jsem a odcházela jsem. Už jsem byla na konci chodby.
,,Okamžitě se vrať Alysho!!" zařval na mě.Zastavila jsem se.Cítila jsem, jak se zmijozelsky usmívá.
,,Tak je to správně a teď se hezky vrať sem." nabádal mě, jako psa.Otočila jsem se a v ruce už jsem měla hůlku.Schválně jsem udělala krok dopředu.
,,Impedimenta!" vykřikla jsem a kouzlo ho trefilo.Nečekal to, myslel si, že začnu mučit ji.Odletěl stejně, jako Regulus na Obraně proti černé magii.
Uvědomovala jsem si, že jsem to přehnala, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Otočila jsem se na podpatku a šla do společenské místnosti.

Angie Aurora Ginnara:
"Hope!" štěkla jsem další den ráno, sotva vešla s Lilly do ložnice. Trochu nadskočila, asi jsem ji polekala.
"Co?" podívala se na mě.
"Byla jsi už na snídani, že?" ověřovala jsem a běhala po ložnici. Hledala jsem uniformu.
"Jo." přikývla a sledovala mě.
"Proč se ptáš?" zeptala se Lilly.
"Byl tam už Black? Viděly jste ho?" ptala jsem se a soukala se do sukně.
"No, když jsme vcházely, tak zrovna šli na snídani." předběhla Lilly Hope, která už se nadechovala k odpovědi.
"Dobře, díky." přikývla jsem a zapínala si knoflíčky u košile. Pak jsem do ruky popadla kravatu a přehodila si ji kolem krku. "Sejdeme se na formulích. Holky, jdete?!" otočila jsem ke koupelně.
Moreen, Karol a Claire vylezly ven.
"Klídek, budeš mít na to dost času." usmála se Moreen, očividně ji to těšilo.
"Tak makejte!" popoháněla nás Karol a s Claire už netrpělivě stála u dveří.
Schodiště jsem brala po dvou, jak jsem byla naštvaná. Vztek ve mě vzbuzoval spoustu energie.
"Pohyb, pohyb!" volala jsem se na holky, které mě dobíhaly. "Levá, pravá, levá, pravá…" odříkávala jsem.
"Jo, jo, tobě se to řekne, ty nenosíš s sebou dalšího člověka!" syčela Moreen.
"Co ty víš, " zasmála se Karol a doběhla mě. Podívala jsem se na ni.
"No, Angie! Nekecej, že jsi taky těhotná!" smála se Claire. Ha, ha, moc vtipné.
"Chtěla bys s ním mimino?" zvážněla Moreen. Chtěla jsem okamžitě vypálit ne, ale zarazila jsem se. Popřemýšlela jsem.
"To je jedno, teď mě zajímá něco jiného!" Už jsme se blížily k vchodu do Velké síně a mě proudil tělem jen vztek, na nic jiného nebyl čas.
Sotva jsem vešla a řítila se podél nebelvírského stolu, zvedli všichni od nás hlavy a prohlíželi si mě s pobaveným úsměvem. Já věděla, kdo to měl na svědomí, která podlá drbna.
"Blacku!" vypískla jsem a popadla nejbližší nerezový tácek. Usmíval se jako debil a Potter potlačoval výbuch smíchu. "Ty jedna proradná sketo! Ty tupče, cos to udělal? Fakt super vtípek, škoda, že jsem se nesmála!" ječela a ohnala jsem se táckem přes stůl. K mému smutku stačil uhnout. Moreen, Karol, Claire a zbytek našeho stolu se dusil smíchy.
"Já nevím, o čem to mluvíš, " smál se Black a vždycky tam, kde jsem ho chtěla táckem praštit, dal ruce. Syčák jeden, tak on neví?
"Ne?!" zavrčela jsem. "Tak já ti osvěžím paměť!" Začala jsem ho mlátit táckem po hlavě, ale chránil se rukama. Tak jsem alespoň přitvrdila. Mlátila jsem ho tak moc, že musel vstát.
A byla jsem nahraná. Protože už jsem ho mlátit nemohla, nebyla jsem totiž tak vysoká, jako on, ale o dobrých dvacet centimetrů menší. Sklonil hlavu a já si zaklonila, abychom si navzájem viděli do obličeje.
"A bavil ses alespoň dobře?" procedila jsem skrz zuby a sarkasticky se usmála.
"Jo, celkem jo, " přiznal a shlížel na mě se svým okouzlujícím úsměvem. Měla jsem chuť ho kousnout, aby se tak nesmál. Ono tady totiž nebylo nic k smíchu. "Byla jsi vážně úžasná, Angie. V životě bych neřekl, jak může být někdo až tak povolný, když je opilý, jako ty. Bylas tak miloučká, prostě Drahoušek, " založil si ruce na prsou.
Zalapala jsem po dechu a střelila pohledem k Moreen, Claire a Karol. Všechny nepatrně zavrtěly hlavou. Řekl to ale přesvědčivě, to se musí nechat.
Možná jsem oproti němu byla malý prcek, ale byla jsem dost velká na to, abych dosáhla tam, kde jsem potřebovala.
"Vážně?" usmála jsem se. "Já jsem úžasná vždycky. Drahoušek je moje druhé jméno, ale miloučká teď vážně nebudu." prohodila jsem a kopla ho kolenem mezi nohy.
Najednou byl stejně velký, jako já a zaúpěl bolestí. To dodá sebevědomí. Tělem mi místo vzteku proudilo zadostiučinění a vítězství. Spokojeně jsem si do ruky vzala dva toasty a odešla s holkama na první hodinu.
Táhlo se to. Znuděně jsem zírala před sebe a přemýšlela o té otázce, kterou mi položila Moreen. Pořád mi to znělo v hlavě: Chtěla bys s ním mimino?
Byl to první kluk, kterého jsem milovala. Měla jsem k němu hodně silné pouto a uvnitř sebe jsem si přála, aby se nikdy nepřetrhlo, abych ho milovala pořád.
Poohlédla jsem se po něm. Znuděně a povýšeně se díval před sebe a nevšiml si, že se na něj dívám. Přemítala jsem, jak by to dítě asi vypadalo, do jaké koleje by chodilo a jestli bychom to všechno nějak dokázali skloubit dohromady.
"Zase do knihovny?!" funěla jsem, když se Hope řítila, jako tornádo směrem ke knihovně. Milovala jsem knihy, ale když jsem měla čas. A teď se mi ho rozhodně nedostávalo. "Můžeš mi říct, co tam pořád děláš? Mě připadá, že ty tam za knížkami nechodíš, " šlapala jsem schody.
"Blbost!" odmítla rázně Hope a zčervenala. Ha, ha, já to věděla.
"Člověče, dneska mě tam nedostaneš. Půjdu se projít. Potřebuju přemýšlet, "
"O tom miminu?" zeptala se. Překvapeně jsem zamrkala. No to snad ne! Komu dalšímu to ta mamina ještě vykecala?
"Jak-jak to víš?" vydechla jsem. Já se nestačím divit, to jsou věci.
"Vyřiď si to s těmi třemi," poradila mi Hope, "já padám, měj se!" zamávala mi a zapadla v knihovně.
Courala jsem se po chodbách a přemýšlela. Uslyšela jsem hlasy a vzlykání v boční chodbě.
Zastavila jsem se a nakoukla dovnitř. Zmijozelští mučili nějakého malého kluka. Bylo to pro mě dost emotivní, jelikož moje kámoška jedno mrně nosila v sobě a tak jsem se rozhodla, i přes nedávné události, poctít je svou návštěvou.
"Už zase, blonďáčku? Proč mučíš prcky, proč ne třeba páťáky, hm? Nebo ještě lépe, sedmáky. Rovný s rovným, ne?" zasyčela jsem a pohodlně se opřela o zeď. Podívala jsem se na svou hůlku a protáčela ji mezi prsty. Přemáhala jsem se, abych nezačala ječet.
"Nabízíš se snad?" optal se sladce, až mi bylo špatně. Nesnáším ho, nenávidím ho! Zatnula jsem zuby a šla blíž.
Všimla jsem si, že ten klouček je bráška jedné holky z koleje. Nemohla jsem to ignorovat, neignorovala bych to, ani kdyby to její bratr nebyl. Pomohla jsem prckovi na nohy a rukávem jsem mu otřela slzy. Pak jsem ho poslala pryč.
Belatrix vypadla dost vynervovaná. Asi jsem jim překazila hru.
"Pouta na tebe!" štěkla. Divila jsem se, ona znala mnohem černější kouzla. Černější, než její jméno.
"Protego!" vypálila jsem ani ne půl vteřiny po ní. Kletba se odrazila od mého štítu. Vypadala jako šílenec.
"Jestli jen cekneš, tak uvidíš!" Regulus nevypadal vůbec nadšeně. Otočil se na mě. "Nějaká drzá, takhle nám vzít hračku." Byl po fyzické stránce úplně stejný, jako Sirius. A mě připadalo, jako by se ke mně přibližoval on.
"Táhni." sykla jsem a plivla mu do obličeje. To malé dítě ve mně vědělo, že jsem to přehnala, ale vybuchlo radostí. Ulevilo se mu stejně jako mě.
S úsměvem si plivanec setřel a já jsem se na něj dívala s mírně pozvednutým obočím. Ani jsem nestačila zaregistrovat, že se napřáhl a přiletěla mi taková facka, že jsem zavrávorala a pak spadla na zem. Možná jsem fakt měla jít do té knihovny.
"Co kdybychom udělali to, co minule? Nebo zkusíme něco nového?" navrhl Malfoy se svým slizkým šklebem.
A ještě dřív, než se to skutečně stalo, jsem věděla, jak skončím. Když už ale, tak se vší hrdostí. Příště si dám asi říct a budu se mu klidit z očí.
"Tak dělej, Malfoyi! Vraž mi!" pobízela jsem ho. Dneska ale na mlácení nedojde, to jsem věděla. Ale uvítala bych ho vlídněji.
"Crucio!" slyšela jsem několik hlasů najednou a spatřila, jak ze tří hůlek na mě dopadá červené světlo. Odevzdala jsem se mu, nic jiného mi nezbývalo.
A asi za milisekundu to začalo. Mé tělo sebou škubalo, můj mozek ho pod vlnami bolesti nedokázal ovládat. V mysli mi proplouvala bolest, jako rozbouřená řeka a já jsem jen cítila, jak se mé tělo zmítá na podlaze v bolestech. Byla jsem jako v ohni, i podlaha mi připadala horká. V celém těle jsem měla křeče a začaly mi téct slzy.
Měla jsem ale v sobě ještě dost hrdosti na to, abych nekřičela. Abych nekřičela, abych nevolala o pomoc a abych neprosila.
I přes tu bolest, kterou mí působili a kvůli které se mi draly oči ven, i přes ni jsem byla hrdá. Hrdá na sebe, že nekřičím, že se i zmítaná v bolestech dokážu ovládnout.
S bolestí se mísil hlučný smích, jaký dokázal ze sebe vydat jen jediný člověk, pokud to byl člověk…a to Belatrix.
A pak to přestalo.
"Teď si to vyzkouší naše myška Alysha." slyšela jsem ledový hlas a měla chuť si odplivnout. Udělala bych to, kdybych na to měla sílu. Přemohla jsem se a zvedla hlavu. Tak už to udělej, Alysho! Tak hrozné od tebe to nebude!
Odevzdaně jsem hlavu zase položila a se zavřenýma očima čekala na další příval křečovité, mučivé bolesti.
Ale nepřišlo nic. Vůbec nic. Byla jsem snad už mrtvá? Ne, to asi ne. Slyšela jsem kroky a hlasy a nakonec jsem se propadla do hluboké tmy.
"Ty jsi magor, člověče! Copak si myslíš, že ji na tohle sbalíš?" smál se někdo a někdo další se přidal.
Trhla jsem sebou. Ty hlasy mě probudily. Bolest mi proudila tělem a musela jsem se přemáhat, abych vůbec otevřela oči.
Bolelo mě všechno. Zašátrala jsem v paměti a vzpomněla si, co se stalo. Pořád jsem byla na té chodbě.
Posadila jsem se a opřela se zády o studenou zeď, která mě příjemně chladila.
"Koukej! Vypadá to, že si Zmijozeláci zase dneska hráli, " poznamenal nenávistně jeden ze tří hlasů. Věděla jsem, že jsou tři. Poznala jsem hlas Jamese Pottera. Nebylo těžké uhodnout, kdo jsou ti další dva.
"Zasloužili by pořádně přes hubu, debilové, " zavrčel hlas Siriuse Blacka. "Kdo to je? Zase nějaký zmučený prvák?" zeptal se a kroky se pomalu přibližovaly.
"Kluci," Chvilka ticha. "Tohle, tohle není prvák," slyšela jsem vážný a zděšený hlas Remuse Lupina.
"A kdo teda? Na starší si netroufnou." podotkl Potter.
"Tohle je Angie, jsi slepý, Jamesi?" řekl Remus a kroky se začaly přibližovat rychleji. Poznala jsem, že běží.
"Cože? Angie?!" vyštěkl Black.
Chopily se mě něčí teplé ruce. Ale já nechtěla teplo, já chtěla chlad. Připadalo mi, že hořím.
"Pane Bože, ta je zřízená." pípl Potter. Z jeho hlasu bylo poznat, že znervózněl.
"Musíme s ní na ošetřovnu, " rozhodl Remus. "Siriusi?" zavolal ho. Neviděla jsem, co Black udělal. Já to pocítila.
Vzaly mě zřejmě jeho ruce, už po druhé za posledních pár dní. No, prima!
Byla jsem ale tak slabá, že jsem se nezmohla ani na odpor.
"Co se ti stalo, Angie?" ptal se mě Remus, zatímco mě Black nesl. Cítila jsem, jak jeho srdce tluče a jak se mu zvedají plíce.
"Ne…nepove…nepovedlo se m-mi k-kou…zlo…" zamumlala jsem. Nechtěla jsem, aby to věděli. Sice si to mysleli už od začátku, že mě Zmijozelští mučili, ale nemohli být si úplně jistí.
"No, to určitě, " zabručel Black a dál mě nesl. Hezky to houpalo.
"Madame Pomfreyová! Madame!" slyšela jsem Pottera křičet na ošetřovatelku. Asi jsme tam už museli být.
"Pane Bože! Co, co se jí stalo?!" vypískla ošetřovatelka. Asi jsem musela vypadat vážně příšerně. "Položte ji sem! Sem, pane Blacku!" navigovala.
Octla jsem se na měkké posteli a vyčerpaná se znova oddala spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denika Denika | E-mail | Web | 7. září 2009 v 22:25 | Reagovat

no tak toto hnusaci zase ju zmlátili no a alysha samozrejme zase prekvapila:)

2 Lucy-y Lucy-y | Web | 11. září 2009 v 11:14 | Reagovat

Alyshu muselo bolet,když ji Goyle šlápl na nohu :) jinak moc pěkná kapitolka

3 Lilly-SB Lilly-SB | Web | 17. září 2009 v 8:48 | Reagovat

živě před sebou vidím, jak Angie mlátí Siria táckem :D to mě dostalo, protože bych udělala to samý :D no a představa Alyshy jako družičky v růžovoučkých šatech :D já to balim, musim se pořád smát :D  no a jak Rem mlaská na kluky, aby nechrápali :D :D no jo a Hope v knihovně "za četbou" :D  ovšem chudk Angie, je vážně statečná, nechápu, jak to mohla vydržet a beze strachu se jim postavit. Pravá nebelvíranka :)

4 Hope Hope | Web | 25. září 2009 v 19:14 | Reagovat

proboha, co se to děje s  Alyshou? na začátku kapitoly mi přišla, tak hrozně moc chladná...zmijozelská
jj, když Angie mlátí Siriho táckem, tak už je jí jistě skvěle =oD
to já bych do svatby aktivní byla, protože bych byla ráda, že si mě chce alespoň někdo vzít...ovšem být na Narcisou, tak spíš ne...
já kdybych si nezapisovala, to bych ani nebyla já =oD ale ona asi i Lilly by su psala zápisky, ne? =o)
taky myslím, že nenávist mezi Nebelvírem a Zmijozelem nepřestane...ono ji totiž hodně lidí nevědomky přiživuje...navíc, dokud budou čistokrevní kouzelníci, kteří nemají rádi ani poloviční kouzelníky z jiné koleje než je Zmijozel (ano, opravdu narážím na Malfoyovi a jim podobné), tak to snad ani nejde
Angie pěkně provokuje, ale je od ní hrozně hezké, že pomohla tomu klukovi, což udělala, protože věřím, že Zmijozelští by vážně byli schopní ho zabít...
beru zpátky, Alysha mě dostala tím, jak se postavila Luciovi, akorát doufám, že jí nic neudělá...
teda, takhle na nebohou Hope vyštěknout...tsss, to se dělá? Angie by se měla stydět =oD
to Angiino pohyb, pohyb mi připomnělo Policejní akademii =oD
jo, jen tak dál Angie =oD jen to Siriovi nandej =o)))
kéž by to Angie s Rabastanem dokázali skloubit dohromady
jako kvůli čemu by měla jinému než knihám chodit Hope do knihovny? kvůli knihovnici snad? =oD
ten Malfoy je takový idiot! hajzl jeden! chudák Angie, od Pobertů ale bylo hezké, že ji dopravili na ošetřovnu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama