11. kapitola

29. října 2009 v 18:20 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Tak tady to konečně máte!!! Konečně jsem se vrhla na 11, teda Aňulka mě k tomu dokopala :-)
Aňulka: tramtadadá.......konečně!! jsem nadšenější, než vy!!!!!


Angie Aurora Ginnara:
Lilly zuřila. Už začínala mít Pottera plné zuby. Ona ho měla vlastně plné zuby pořád. Ani se jí nedivím. U nich to bylo stejně, jako u mě a Blacka.
Jen s tím rozdílem, že ona si Pottera nemusí vzít a s tím, že já Blacka nevzala na milost.
Přesně tak. Lilly vzala Pottera na milost. Po tom, co udělal, by roztála asi každá. Před dvěma dny by mu šla po krku, dneska ho na tom krku líbala.
Vážně to bylo romantické. A bylo to takhle:
Před dvěma dny Lilly vtrhla do pokoje celá rozzuřená. Byla jsem tam jen já, protože když jsem nemusela, z pokoje jsem téměř nevycházela, abych nepotkala svého snoubence. Co na tom, že byl prý zamlklý a skoro neviditelný?
Zeptala jsem se jí, co se stalo. Sedla si ke mně na postel a začala se mi svěřovat, že už to s Potterem asi nevydrží, že je neskutečně otravný a má ho už plné zuby.
Nabídla jsem jí čokoládovou žabku, kterými jsem se teď ládovala dost často, protože měly zázračné uklidňující účinky na moje návaly pláče. Bohužel po duševní stránce jsem krvácela stále.
A tak jsme spolu jedly žabky. Ani mi už nevadilo, že mi je Lilly skoro všechny snědla, protože jsem si lámala hlavu s tím, jak jí pomoct. Samozřejmě, jsem na nic nepřišla, to jsem celá já. Kámoška na houby!
A tak jsem raději změnila téma. Dozvěděla jsem se, že Karol sbalila toho havraspárského chytače (to ten výstřih!), Hope se pořád ztrácí v knihovně a ne prý kvůli knížkám (ha, ha, já to věděla!), Claire se prý motá kolem Davida (stará láska nerezaví!) a Moreen získala závislost na želé (no, fuj, blé!)! Ale jí to prý děsně jede.
A i přesto, že se mnou holky mluvily, věnovaly se mi, zůstávaly kvůli mně v ložnici, tohle jsem o nich nevěděla. Za poslední dva týdny jsem nechodila nikam, neměla jsem vůbec náladu. Protože on byl všude! A já neměla na to, existovat s ním v jedné místnosti, vidět ho a dýchat s ním stejný vzduch.
A já věděla, proč mi to holky neříkají. Já byla nešťastná a ony mě nechtěly potopit ještě víc tím, že by mi vykládaly, jak jsou ony šťastné. Ale pravdou bylo, že já se cítila o něco líp, když jsem věděla, že ony jsou šťastné. Trocha radosti se přenesla na mě.
A tak jsme s Lilly seděly a ona mi vykládala novinky ve škole, kterých jsem si za přestávky nestihla všimnout.
Přestože byl konec listopadu, Lilly otevřela okno dokořán, když přilétla celá rudá vzteky, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. A pak, když nám byla zima, jsme si zalezly pod peřinu a jedly žabky.
A zrovna, když jsme byli u tématu: jak Karol sbalila Justina, otevřeným oknem dovnitř vletěl Potter. Což jsme nejprve nevěděly, protože měl obličej zakrytý kyticí rudých růží. A začal předčítat dost nepovedenou báseň o Lilly. Obě jsme potlačovaly smích, ale zároveň nám to přišlo rozkošné.
"Báseň" byla hezká, ale nerýmovalo se tam snad jediné slovo. Snad jen: Lillynka květinka a to bylo vše. Ale jeho skutek byl velice roztomilý a snažil se.
A když odrecitoval, konečně si dal tu kytici na bok a po kolenou přišel k Lilly. Upřel na ni ty svoje oříškové oči a začal s tak dlouhým vyznáním lásky a svých pocitů, že by to vyšlo na čtyř stránkovou esej.
To vyznání bylo mnohem působivější, než "Evansová! V kolik se sejdem?" a Lilly to totálně dostalo. Taktně jsem předstírala, že tam nejsem, když se na konci svého monologu, skoro k ubrečené Lilly naklonil a políbil ji. A tak se dali dohromady.
Další den jsem opět přetrpěla pohledy všech. Skličující Stanovy, pohledy mého snoubence, pohledy mých kamarádek a pohledy zmijozelských. Včetně učitelů.
Ani jsem nevěděla, zda se to zasnoubení rozneslo po škole. Kluci se za mnou nedívali jako na kořist, nýbrž jako na raněné zvíře a častovali mě svými smutnými a celkem i zklamanými pohledy.
Od doby, kdy jsem chodila se Stanem se raději přestali snažit, protože on byl tak roztomile žárlivý až byl nepříčetný.
Jednou jsme šli po chodbě a Ben, jeden z mých bývalých kluků se na mě usmál a omylem zavadil rukou o můj zadek, když jsme procházeli kolem něj.
Ani jsem se nestihla vzpamatovat a už byl Stanem přitlačený ke zdi a Stan mu šeptal jistě milá slovíčka. Na jednu stranu mě to potěšilo, na druhou jsem ho musela výslovně požádat, aby ho pustil, protože už začínal rudnout.
Ale tohle už byla historie. Pouhé vzpomínky při kterých mi krvácelo srdce a do očí se draly slzy. Milovala jsem ho a nechtěla o něj přijít.
A tak jsem se večer vykradla ven z věže a šla na Astronomickou věž. I přesto, že byla zima, jsem tam ráda sedávala.
Vzala jsem si svetr ze školní uniformy, abych nebyla zledovělá a když jsem tam došla, posadila jsem na zídku a opřela si o zeď hlavu.
Pozorovala jsem hvězdy a přemýšlela o nich. Byly volné, pluly si ve vesmíru a měly svou svobodu. Záviděla jsem jim.
"Ang," uslyšela jsem za sebou hlesnout někoho. Otočila jsem se. A do očí se mi nahrnuly nové slzy. "Neplakej zlato, prosím." objal mě Stan.
"Věděl jsi to, že?" vzlykala jsem a podívala jsem se na něj.
"Dozvěděl jsem se to v sobotu ráno od Luciuse," řekl mi. No, jistě! Ten parchant si to prostě nemohl odpustit! "Budu tě vždycky milovat, zlato. Ale nejsem ten pravý pro tebe, věř mi." přesvědčoval mě. Ale těžko uvěřit.
"Mě to je jedno. I kdybys měl být Smrtijedem," odporovala jsem a zřejmě jsem ho trošku i zaskočila.
"Zlato, se Siriem ti bude líp. Zamiluje si tě, stejně jako já, protože tebe si prostě nejde nezamilovat. A ty možná po čase zjistíš, že není tak špatný." usmál se přitiskl mě na sebe. Už dlouho jsem tu vůni necítila a až teď jsem si uvědomila, jak moc mi chyběla.
"Nenávidím ho." řekla jsem a rukama ho objala.
"To já taky, protože mi tě vzal. Ale on ti dá všechno, co ti já nikdy moct dát nebudu. Nikdy ti nebudu moct dát takový život, jaký tě čeká s ním. Já se stanu Smrtijedem, on nikdy. On bude rád, když se budeš stýkat s přáteli. Kdybys žila se mnou, nikdy bys je už nesměla vidět. Nikdy se nestane, že by on zabil někoho z tvých přátel, tak jako se to může stát u mě." argumentoval.
"A co když zabije tebe?" upřela jsem na něj oči, plné slz.
"Tak budu tvůj strážný anděl, pokud se dostanu do nebe." zasmál se.
"Miluju tě, "
"Jeho budeš taky, uvidíš." políbil mě na čelo. "Ty víš, že já mám vždycky pravdu."
"Nechci být Blacková," protestovala jsem. Nevěřila jsem, že bych Blacka mohla milovat stejně jako Stana.
"Uděláš pro mě něco?" zeptal se a ignoroval to, co jsem mu řekla. Přikývla jsem. Pro něj udělám cokoliv. "Opravdu?" ujistil se. Zase jsem kývla na souhlas.
"Dobrá, tak mi slib tři věci, " začal a upřeně se na mě díval. Byla jsem plně rozhodnutá to slíbit. Pokud to bylo jeho přání. "Slib mi, že mě přestaneš milovat, "
"Ale to přece - " vytřeštila jsem na něj oči, ale dal mi ukazováček na rty.
"Slib mi to!" vybídl mě a já přikývla, i když mě to uvnitř drásalo.
"Další věc, kterou chci, aby mi slíbila: zamiluješ se do něj, ano?" Zase jsem přikývla, už nemělo cenu odporovat. Navíc jsem mu to slíbila, že udělám cokoliv. "A poslední věc, udělej jeho a sebe šťastnými. Jen tak, při pomyšlení, že jsi šťastná, že jsi zdravá a že žiješ, budu šťastný i já, "
Do očí mi vyhrkly slzy. Nechápala jsem, jak to po mě může chtít. A obdivovala jsem ho zároveň, muselo ho to hrozně trápit, přesto byl tak velkomyslný. Já bych to nedokázala, nedokázala bych se ho vzdát, i když bych věděla, že mu s tou druhou bude líp. Byla jsem sobec. Nicméně jsem to slíbila. A co slíbím, to dodržím. Přikývla jsem.
"Výborně." pochválil mě, jako bych dostala dobrou známku, "A přestaň plakat. Když se směješ, svět je hned veselejší," usmál se, políbil mě na tvář a odešel.
A donutil mě uvažovat nad jeho slovy. Nad tím, co mi řekl. Možná to udělal schválně, možná mi chtěl skrytě říct, že věci mají i jinou cestu, než tu plnou slz, kterou jsem si vybrala já. Možná jednou z těch cest je právě zamilování se do člověka se kterým pravděpodobně strávím i zbytek života.
Bylo hezké nad tím takhle uvažovat. Ale v momentě, kdy jsem si vzpomněla, že oním člověkem je Sirius Black, přemohl mě zase pláč.
Uběhly čtyři dny od mého rozhovoru se Stanem. Pořád jsem chodila na Astronomickou věž a uklidňovala se vyhlídkami na noční oblohu. Přestože jsem tam seděla vždycky sama, byly to kouzelné večery. Vždycky jsem měla raději noc, než den.
Den byl sice prozářený, ale někdy i pochmurný a tmavý. Zato noc byla pořád stejně černá a tajuplná, což na ni bylo to kouzelné a přitažlivé.
Tady jsem měla vždycky čas přemýšlet. Smiřovat se s fakty a přemýšlet o budoucnu. A to i přes to, že mě to dohánělo k pláči.
"Cigaretu?" uslyšela jsem za sebou hlas a co hůř, poznala ho. Téměř ihned.
"Nech mě být." řekla jsem a objala jsem si kolena.
"Jednou se mnou stejně budeš muset mluvit. Tak ať už to máme za sebou, ne?"
"Nebudu." řekla jsem trucovitě.
"Dobře. Takže chtěl jsem ti říct," úplně přešel moji odpověď. Zvedla jsem se, že odejdu, ale zastoupil mi bleskurychle cestu, takže jsem do něj vrazila. "Nikam nepůjdeš." řekl s takovou autoritou, až jsem se ho bála.
"Tak už mi začínáš rozkazovat?!" vyjela jsem na něj. "Ještě mi dej facku, tady, semhle." ukázala jsem na svoje líce. "A můžeš si podat ruku s bráškou."
"Přestaň, " protočil oči a málem se rozesmál. Co je tu sakra k smíchu? Já? Hm, to bych se na to podívala…
"Ne, nepřestanu. Začínáš se chovat, jako Black!" vytkla jsem mu. "Ehm, moment! Ty jsi Black!" opravila jsem se i ironií a snažila jsem se obejít. Bohužel bezúspěšně.
"Teď mě dobře poslouchej, ženuško," začal a dal mi ruce na ramena a usadil mě zpátky.
Vytřeštila jsem oči a chtěla jsem proti tomu oslovení něco namítnout, ale stejně jako Stan, mi dal ukazováček na pusu. "Ty ani já nejsme nijak nadšení z toho, co za nás rozhodli rodiče. Ale tohle jsou fakta, Angie, " otočil se na mě, protože se díval z Astronomické věže a kouřil cigaretu. "Budeme, ne my musíme se s tím smířit. Já odmítám vidět tě pořád se slzami v očích, rozumíš mi?" zeptal se ostře.
"Tak se na mě nedívej!" vyštěkla jsem. "Jsem z tebe na nervy, nesnáším tě, nejraději bych ti zakroutila krkem a mám si tě vzít?!" nadávala jsem.
"Většina platí i u mě." usmál se. "Chceš?" zeptal se a oči mi sklouzly na krabičku cigaret. Nikdy jsem závisle nekouřila a nehodlala jsem ani začít. Občas jsem si sem tam dala cigaretu, ale to jen ve výjimečných případech, kdy jsem se potřebovala uklidnit. A teď byla ta chvíle.
"Díky, " řekla jsem a vzala si dvě cigarety. Jednu jsem si dala do pusy a druhou za ucho. Hodil po mě sirky, já je chytila a zapálila si. "Tak mluv, než tě shodím z věže." pobídla jsem ho.
Zasmál se. "Štveš mě," začal a já mu ihned skočila do řeči.
"Páni! Tolik nových informací najednou. Dej mi minutku, než to vstřebám." šklebila jsem se.
"Nepřerušuj mě, když mluvím, ženo!" štěkl na mě a prudce se otočil.
"Fajn, ale tu ženu si vyprošuji!" sykla jsem.
"Ale tak se hned nečerti, ženo," zasmál se a sedl si vedle mě.
"Tak jestli mě chceš provokovat, můžu jít." zvedla jsem se a típla cigaretu.
"Fajn. Štveš mě, jsem z tebe na nervy a taky bych tě nejradši chytil pod tím tvým krčkem a pořádně jím zakroutil, ale není pravda, že tě nedokážu snést. Pamatuj na to, Angie. Jsi celkem snesitelná, když nejsi poblíž, " zasmál se a já se zašklebila. "Budu dělat všechno, abys už nemusela brečet."
"Ty jsi sebevrah?" zašklebila jsem se a on to přehlížel.
"Nesnáším, když brečíš kvůli mně a co hůř, když brečíš vůbec. Nemám rád tvůj pláč," pokračoval dál.
"Tak to si asi budeš muset zvyknout," podotkla jsem.
"Ne!" vyštěkl a postavil se na nohy, což mi srazilo vždycky sebevědomí o kousek. To ta jeho neuvěřitelná výška. "Prostě ti zakazuju brečet, jasné?"
"Nemáš mi co zakazovat!" zavrčela jsem a začala popotahovat. Do očí se mi zase řinuly slzy.
"Prosím tě, nebreč!" zaškemral a už byl v půli kroku, aby mě objal, ale zastavil se. Setřela jsem si rukávem slzy a snažila jsem se nebrečet. Byl už druhý v posledních dnech, který mě o to prosil. Vzpomněla jsem si na slib, který jsem dala Stanovi.
"Chci ti něco říct," zachraptěla jsem.
"Tak mluv," řekl, když jsem delší dobu mlčela a sledoval mě. Bedlivě.
"No jo, ale chtěla bych se ti dívat do očí. Mohl bys poodstoupit?" zeptala jsem se a on potlačoval smích, seč mohl. "Brečet dál by asi stejně nemělo cenu, takže se budu snažit být zase, ehm normální, pokud jsem teda někdy byla," utrousila jsem a pokračovala, "nechtěj po mě ale nic víc, protože nic víc a já udělat nemůžu a neudělám. Věci se samozřejmě mohou změnit, ale taky nemusí. Ale na něco tě chci upozornit: miluji svoji svobodu a nikdy se jí nevzdám, muži." rýpla jsem si posledním slovem.
"Když se teď na něco zeptám, řekneš mi pravdu?" usmál se zářivě. Nechápala jsem, kde se to v něm bere. Má si vzít , moc smát by se neměl. "Opravdu jsi spala s Joshem Fionnem?" zvedl obočí.
Zaúpěla jsem. Tohle vytahovat nemusel. Ne že by nebylo na co vzpomínat, ale byl to je úlet a navíc jsem ani nevěděla, že si ho budu brát.
"Jo," přisvědčila jsem a nemohla se mu podívat do očí. Chytil mě za bradu a usmál se.
"Řekni mi to znova. A do očí," Tak jestli mě chtěl podusit ve vlastní šťávě, dařilo se mu to excelentně.
"Spala jsem s ním," řekla jsem a tentokrát se mu hrdě dívala do šedých očí.
"Výborně," řekl a pustil mě.
"A co to mělo jako být?!" vyjela jsem.
"Spi si teď klidně, s kým chceš. Nebudeš sama. Ale až budeš moje, zapomeň na to," řekl vážně. "A ještě jednu otázku, než naši příjemnou konverzaci ukončíme. Podusil jsem tě alespoň trošku?" ušklíbl se a já pořád ještě vstřebávala to, co mi řekl. Až budu jeho?!
"Víc než si myslíš," rozhodila jsem rukama a raději rychle zmizela pryč. Jen jsem za sebou slyšela jeho smích.
Další dny nebyly až tak nesnesitelné. Ne, že bych vylézala odpoledne z pokoje, ale už jsem nebrečela a pořád si v hlavě přehrávala ten rozhovor se Stanem a pak s Blackem.
Neměla jsem na to, abych se usmívala, ale pomaličku to ze mě opadalo a cítila jsem se méně nešťastně. Alysha už taky nebrečela, vypadala s tím smířená. Kéž bych to dokázala taky. I přesto, že to už nikdy nebudu dávat najevo, jedna moje část se s tím nesmíří nikdy. A to ta Stanova část. Ta, která navždy patří jemu.



Alysha Alexandra Fionn:

Měli jsme zrovna lektvary a já zrovna přemýšlela o Regulusovi jako smrtijed. Pokud se přidá k němu, tak já se k němu budu muset taky přidat! Hlavně to ne! Už se vidím v té kápi a v tom hábitu! Musela bych zabíjet lidi a mučit je! Radši už jsem o tom nepřemýšlela. Podívala jsem na Křiklana, protože zrovna něco říkal.

,,Ti kteří chodí na mé večírky, tak jeden se bude konat za čtyři dny. Pravidelní navštěvníci si můžou přivést doprovod" zase jeden s těch snobských večírků. Aspoň, že tam nechodím. Otočila jsem se na Reguluse a vzpomněla jsem si, že tam chodí! A pokud mě požádá abych s ním šla, tak budu muset! Až zazvoní budu se muset rychle vypařit. Zazvonilo a já se začala zvedat, ale Regulus mě chytl za ruku a tak jsem si sedla. Čekala jsem až si sbalí a konečně jsme jako poslední vypadli ze třídy. Bohužel jsme vyšli ruku v ruce. Pro ostatní žáky to nebylo překvapení, protože o zasnoubení věděli všichni. Když jsme vyšli na chodbu, tak se Reg tak divně rozhlížel po chodbě kde nikdo nebyl. Všichni totiž šli na oběd. Trhnutím ruky mě zastavil a otočil se na mě.

,,Chtěl jsem se zeptat jestli semnou půjdeš na ten večírek" je to tady, já věděla, že se mě zeptá. Určitě v mých očích viděl, že se mi tam ze srdce nechce.

,,Znáš mě hodně dlouho a víš, že mě takoví večírky nebaví!" dívala jsem se mu hrdě do očí. Byla jsem připravená mu odmítnout za cenu facky.

,,Takže to znamená, že s tebou nikam nejdu" odmítla jsem a pozorovala co to s ním udělá. Najednou se usmál a věděla, že jsem prohrála.

,,Ale ty víš, že odmítnutí u mě neplatí" přibližoval se až jsem se nalepila zády na zeď.

,,To vím, ale já tam vážně nechci" už se svým tělem lepil na mě.

,,To máš docela blbý, protože tam semnou půjdeš" rozhodl za mě a svým čelem se opřel o mé. Dívali jsem z očí do očí a on se tak překrásně usmál. Ale já už věděla co se za tím úsměvem schovává. Nějak jsem se neovládla přitáhla jsem si jeho hlavu za vlasy níž, protože byl moc vysoký a začala jsem ho líbat. Docela mě překvapilo, že má úžasně hedvábné vlasy. Byl překvapený, ale začal mi to oplácet. Vzal mě za pas a zvednul do vzduchu. Omotala jsem mu nohy okolo pánve, držel mě pod zadkem a dál jsem ho líbala. Z jeho rtů jsem se přesunula na krk a udělala jsem mu pořádný cucflek. Postavil mě na zem a pořád jsme se koukali z očí do očí.

,,Proč si mi neřekl, třeba v září, že budeme zasnoubeni?" zeptala jsem se ho a své teplé ruce jsem mu dala pod košili a hladila jsem ho po zádech.

,,Protože jsem byla zavázán Neporušitelným slibem" odpověděl a sklopil pohled. To si dělá srandu?! Kdyby mi to řekl, zemřel by. Nemiluji ho, ale postupně se mi dostává do srdce. To mě teda dostalo. Radši jsem to už neřešila.

,,Mám ještě jednu otázku" zeptala jsem se ho.

,,Povídej" pohladil mě po líci.

,,Někdy se ke mně chováš mile jako teď, ale jindy mě mlátíš a já se tě ptám proč?" odpověď jsem potřebovala znát.

,,Protože jsem byl takhle vychováván doma. Když jsem odmítnul, uhodili mě" ale kvůli tomu se takhle chovat nemusel! Ale on se to nikdy neodnaučil. Takhle se bude chovat až do konce života. Tak to jsem se měla na co těšit. Podívala jsem se na hodinky a zjistila jsem, že už jsme zameškali oběd a dvě hodiny. A už dneska jaksi bylo konec vyučování.

,,Půjdeme?" zeptala jsem se a on přikývnul. Chytli jsme se za ruce a šli do společenské místnosti. Studenti ani nekoukali, že se držíme za ruce, protože to zasnoubení se rozneslo rychlostí kulového blesku. Zrovna v tuhle chvíli jsem se neznala. Před pár dni jsem kvůli němu brečela a teď? Jsem se s ním líbala na chodbě. Radši jsem to už neřešila. Když jsme byli pomalu u sklepení tak jsme potkali Pottera a Blacka. No jo bradavická dvojka. Ty se hledali až se našli.

,,Je vidět bratříčku, že tě ta tvá ještě nějak nemá ráda?" samozřejmě si musel začít Regulus. Pane Bože! Proč jsme museli potkat zrovna tyhle dva? Ptám se proč?!

,,Neboj se! Ale ta tvoje se tahá taky ze všema. Tuhle jsem jí viděl z nějakým šesťákem" upozornil ho Sirius. Sakra, sakra! To bude mít ještě dohru.

,,Mě bych si do huby nebrala. Podívej se třeba na Angie ta se vyspala z Joshem v den zásnub. To bude povedená ženuška. Manžel debil a manželka kurva, co je lepší?" odpověděla jsem mu a táhla Reguluse do sklepení. Sirius tam stál s otevřenou hubou.

,,Co to bylo s tím šesťákem?" já věděla, že se na to zeptá.

,,To už prosím tě, neřeš" dál jsem mu neřekla ani slovo.





Bohužel už uběhli čtyři dny a já se připravovala na ten stupidní večírek. Ve své skříni jsem hledala šaty asi hodinu až jsem konečně našla ty pravé. Našla jsem si šaty barvy modré jako jasné nebe a pod prsy měli takovou mašličku. Prostě nádhera. A ještě jsem si vyndala stříbrné střevíčky. Navlíkla jsem si to na sebe a obula jsem se. Vlítla jsem do koupelny. Dala jsem si světle modré stíny, řasenku a rty jsem přetřela průhledným balzámem. Účes mám stejný, ale ozdobila jsem to stříbrnou čelenkou. Byl to jen takový stříbrný drátek, jednoduchý, ale překrásný. Ještě jsem se navoněla a vypadla jsem z ložnice. Do společenské místnosti jsem vpadla jak velká voda. Všichni se na mě překvapeně podívali. Byli tam všichni z naší ,,party". Všimla jsem si, že tam jde i Lucius z Narcisou. Bože za co mě trestáš?! Podívala jsem se na Rega a musela jsem uznat, že vypadal skvěle a dokonce měl světle modrou kravatu! Třeba umí předpovídat budoucnost, co to zase plácám! Regulus vstal a šel za mnou.

,,Sluší ti to, zlato" pochválil mě. Co mi to řekl? Nemá náhodou horečku?

,,Tobě taky" oplatila jsem mu to. Ohnul se pro polibek a já mu ho dala. Ostatní museli být překvapení, ale mě to bylo jedno. Nabízel mi rámě a tak jsem přijala a vyšli jsme.

Vcházeli jsme do profesorova kabinetu a musela jsem uznat, že je dost velký. Byli tam číšníci co roznášeli víno, hudba tam hrála a byl i parket.

Podívala jsem se po lidech a byli to jen ti z nejlepších rodin a nebo šprti na lektvary a mezi ně se řadila Evansová a byla tam s Potterem. Lepšího společníka si vybrat nemohla. Porozhlédla jsem se po místnosti a viděla jsem Křiklana jak běží k nám z fotografem za zády. Pane bože!

,,Pane Blacku, mohu si vás vyfotit tady z vaší snoubenkou slečnou Fionn?" bohužel přikývnul. Křiklan začal všechno organizovat, jak si máme stoupnout. Nakonec se to vymyslelo tak, že si Reg stoupnul za mě, objal mě okolo pasu a dal si hlavu na mou hlavu. A já mu nějak objala ruce. Takže sýýýýr a bylo to. Konečně!

,,Ještě jednu fotku prosím, ale nejlépe polibek" on se ten dědek opravdu zbláznil! Co jsem jiného měla dělat než mého snoubence políbit. Chytil mě za pas, nahnul si mě a políbil mě. Já viděla jen záblesk blesku a slyšela jsem poděkování profesora. Tak krásný polibek jsem ještě v životě nezažila. Reg mě pustil a šli jsme rovnou na večeři. Byli tři chody. Dort, nějaká ryba z něčím jako večeře a zmrzlina. Já myslela, že prasknu. Pak jsme si zatancovali a šli konečně do ložnic! Hurááá! Tady mě má někdo rád! Když jsme šli dolů do sklepení tak mě Reg držel za ruku a nic neříkal. A byla jsem za to docela ráda. Vešli jsme do společenky a byla tam naše ,,parta". Jak jsem viděla Malfoy z Narcisou už přišli. Narcisa byla dost v podnapilém stavu! Sedli jsme si do sedačky a koukali na sebe jak na svatý obrázek. Byla jsem nějak unavená a tak jsem si hlavu opřela o Regovo rameno. A hned jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka Peťka | E-mail | 29. října 2009 v 23:16 | Reagovat

wooow super, už sem se nemohla dočkat! :D že přidáš rychle další?:D:D
no musim říct, že je vidět, že se s každou novou kapitolou zlepšuješ. vlastně obě se zlepšujete- ty i Aňulka. myslim, že je dost vidět kolik práce jste udělali...když srovnam třeba tenhle a první díl...:-) líbí se mi to čim dál víc, jen tak dál:-)

2 Hope Hope | Web | 30. října 2009 v 1:11 | Reagovat

Před dvěma dny by mu šla po krku, dneska ho na tom krku líbala.- to se mi líbilo =o)
já chci čokoládové žabky! od pondělí se v podstatě cpu čokoládou denně, ale na žal to nezabírá =o( třeba v sobě ale žabky mají něco, co obyčejná čokoláda ne, takže je chci...
Angie není kámoška na houby! Angie by si měla přečíst o mně a hned by změnila názor...
okomentování Karolina vztahu mě dostalo =o) docela mě zajímá, proč Hope chodí do knihovny, když ne kvůli knížkám...hodláte to vůbec někdy rozřešit?
to zakroucení krkem Angie schvaluju!
páni, rozhodně bych nečekala, že Alysha začne líbat Regula...
opilá Cisa, to bych chtěla vidět =o)

kapitola se opravdu povedla a já se těšímna další...

3 vivienne vivienne | Web | 30. října 2009 v 13:23 | Reagovat

fakt povedená kapitolka, těším se na pokračování

4 Lucy-y Lucy-y | Web | 1. listopadu 2009 v 15:56 | Reagovat

nádhera,nádhera,nádhera,...tohle bych mohla opakovat pořád,protože k této kapitole není co jiného říct,už chci,aby byla Angie št´astná,zaslouží si to holka :)

5 Denika Denika | E-mail | Web | 2. listopadu 2009 v 22:18 | Reagovat

Nakoniec to angie ako tak zvladla:) Páčil sa mi rozhovor mdzi blackom a nou. A Alysha tiez. Ked sa stretli blakovci na chodbe nemalo chybu:) A narcissa opitá no bomba:)

6 Andii Andii | E-mail | Web | 7. listopadu 2009 v 20:11 | Reagovat

Vracím se! :-)

7 LittleDaisy LittleDaisy | 12. listopadu 2009 v 19:48 | Reagovat

Oh....to je krááásná povídka, jen už prosím napiš další kapitolku, moooc se na ni těším!!!!držím moc Angie aji Alyshe palečky!!!jen ať už jsou šťastný, zaslouží si to holky!!!:-D

8 Andii Andii | E-mail | Web | 20. listopadu 2009 v 19:46 | Reagovat

Důležité!! http://deep.into.oblivion.sblog.cz/2009/11/20/106

9 nat nat | Web | 24. listopadu 2009 v 17:18 | Reagovat

....ღღღღღღ......................ღღღღღღ
..ღღღღღღღღღ............ღღღღღღღღღ
ღღღღღღღღღღღღ....ღღღღღღღღღღ
ღღღღღღღღღღღღღ.ღღღღღღღღღღ
..ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
....ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
........ღღღღღღღღღღღღღღღღღ
..............ღღღღღღღღღღღღღ
....................ღღღღღღღღღ
........................ღღღღღღ
...........................ღღღღ
............................ღღღ
.............................ღღ
..............................ღ
............................ღ
.........................ღ
......................ღ
..................ღ
.............ღ
.........ღ
......ღ
....ღ
......ღ.......................ღ....ღ
..........ღ..............ღ...............ღ
..............ღ......ღ.....................ღ
...................ღ........................ღ
................ღ.......ღ..............ღ
..............ღ.............ღ....ღ
.............ღ
...........ღ
..........ღ
.........ღ
.........ღ
..........ღ
..............ღ
...................ღ
..........................ღ
...............................ღ
.................................ღ
.................................ღ
..............................ღ
.........................ღ
..................ღ
.............ღ.........ღ
.....ღ
...ღ
.ღ.............................ღ....ღ
ღ..........................ღ...........ღ
.ღ......................ღ................ღ
..ღ...................ღ..................ღ
...ღ....................................ღ
.....ღ................................ღ
........ღ.........................ღ
...........ღ...................ღ
..............ღ..............ღ
..................ღ.......ღ
.....................ღ..ღ
Tohle pošli všem svím ♥ SB ♥ jestli je máš ráda jak ja tebe !!!

10 Drow Drow | Web | 26. března 2011 v 20:13 | Reagovat

"Ty si sebevrah?" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama