12. kapitola

28. listopadu 2009 v 11:50 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná

Alysha: Hurá!!! Já jsem se dokopala k další kapitole!! To chce potlesk, ale přeji hezké čtení
Aňulka: věříte?Že ne?Já už taky ne, takže klid...

Angie Aurora Ginnara:
Bylo to neskutečné. Pořád jsem tomu odmítala věřit. Oni mě zasnoubili! Dobrá, tomu bych ještě věřila. Oni mě ale zasnoubili se Siriusem Blackem, SIRIUSEM BLACKEM! To jsem teda pochopit nemohla.
S.B. - jako stupidní blbec neboli Sirius Black! Mimochodem, můj nastávající.
Dobrá, dobrá, nechala jsem se trochu unést, přiznávám. Asi bych se měla pokusit o to vycházet s ním, protože s ním budu muset strávit zbytek života.
A rozhodla jsem se, že s tím začnu hned dnes ráno. Rozhovor, který jsme spolu absolvovali mě donutil uvažovat. Nakonec jsem si řekla, že možná nebude až tak špatný, když mi nabídl příměří. Anebo se chtěl ušetřit těch kopanců pod stolem.
Kopla bych ho stejně i tak. Člověk vždycky musí využít možností, když se nabízí. No nic, dost o mém seberealizování. Každopádně jeho slova na Astronomické věži mi docházela až postupně. Tam jsem se snažila mu co nejprotivněji odpovědět a nezabývala se těmi slovy. Byla to jen slova. Ale pak, když jsem se k tomu v paměti vrátila, najednou mi došlo, že to nebyla jen obyčejná slova. Říkal to tak, no, jako by mu na mně opravdu záleželo.
Bylo to pro mě dost těžké, za těch sedm let jsem si o něm udělala obrázek a teď jsem to měla všechno překreslovat? No, nejsem da Vinci, ale pokusím se.
I holky si všimly jakéhosi pokroku na mé náladě. Možná to bylo tím, že jsem pořád přemýšlela, co a jak a už jsem neměla čas uvažovat nad jinými věcmi.
"Už jsi v pohodě?" zeptala se mě Moreen u snídaně a cpala se tím odporným želé. Neušlo mi, že místo očního kontaktů se mnou při rozhovoru, navazuje jistý (a určitě ne oční!) kontakt s Tobiasem. Bože, je těhotná a…já nemám slov.
"No, víceméně, " řekla a jsem a opisovala úkol od Claire.
"Víš, Ang, já myslím, že to nebude taková katastrofa, jak se zdála být, " začala Karol a natahovala krk k havraspárskému stolu. Aha, to jsem netušila.
"Katastrofa to vážně není, Angie. Až se Sirius začne chovat jako tvůj manžel veřejně, to bude katastrofa, " řekla Moreen.
"Nechápu, proč by to měl dělat, " odvětila jsem nevzrušeně a opisovala dál úkol.
"Dost blbých keců, děvčata. Dneska hraje Nebelvír se Zmijozelem, půjdeme?" zeptala se Lilly.
"Ale někdo tady chce vidět Jamese Pottera v akci, " popichovala ji Hope.
"Tak ji nechte, holky. Sluší jim to spolu, " smála se Claire.
"Jo, sluší. Slyšela jsem, že zase házíš sítě do Davidových vod. Jak to?" otočila jsem se na rudnoucí Claire.
"V jeho vodách byly vždycky ty nejdelší štiky, " zamumlala a všechny jsme vyprskly smíchy. Pane Bože, tohle mi chybělo!!!
"No, na zápas určitě půjdeme. Alespoň paní Blacková přijde na jiné myšlenky, " šťouchla do mě Karol. A už to začíná.
"Karol, nech ji být. Ještě je na vtipy moc brzo, " zarazila ji Lilly. Díky Bohu! Otázkou bylo, jestli na ně někdy vůbec správný čas bude.
"Čau, zlato!" políbil Lilly James, který právě přišel v doprovodu Siriuse a Remuse. Ano, vidíte dobře.Siriuse! (Ani netušíte, jak to bylo těžké!)
"Ahoj, " řekla Lilly, po chvíli zase přítomna na Zemi.
"Jdete se dneska podívat na zápas?" zeptal se Remus a sedl si vedle Claire.
"Přece si mě nenecháte ujít v akci! Zmijím nakopeme zadky, holky. To vidět prostě musíte!" lákal nás James, seděl na stole u Lilly a žongloval s dvěma jablky. Pak se do jednoho zakousl a druhé hodil Siriovi "Jsi z přítomnosti své budoucí ženy nějaký nervózní, brácho, " poznamenal posměšně a schytal od Lilly naštvaný pohled.
"Ale vůbec ne, " usmál se blackovsky Sirius a sedl si vedle mě. Nutno dodat, že mi zaskočilo sousto. Hope ale byla natolik pohotová, že mě začala mlátit do zad. Ale až tak silně vážně nemusela. "Smím tě doprovodit na hodinu?" zeptal se mě a holky očividně potlačovaly smích.
"A prdel si neděláš?" zvedla jsem obočí, jako by nebyl normální. "Co to má jako být?" Tak teď mě vážně dostal!
"Přece jsi moje budoucí žena. Tak se k tobě budu chovat mile, " oznámil mi. Úžasné! Nejenže jsem zasnoubená s ním, teď ještě budu všem pro smích.
"Tak pozor, abych se ti neroztopila, " ušklíbla jsem se a vstala. A on taky.
"Tak můžu?" zeptal se a nabídl mi rámě. Nechápala jsem tenhle exces, ale ostatní se dobře bavili.
"Máme společnou hodinu." upozornila jsem ho.
"Merline!" zaúpěl. "Ty musíš všechno a vždycky zkazit!" Oho, už tě poznávám! Nasupeně jsem strčila jeho ruku do té mojí a natáhla se pro tašku. Jenže on byl rychlejší a trval na tom, že mi ji vezme. Fajn!
"Zdá se mi to?" zamrkala Moreen.
"Mám tě štípnout?" nabídla se Karol ihned.
"To nebude nutné, holky. Nezdá se nám to, " ubezpečila je Hope a všichni se dívali na nás. Mluvily dost potichu, ale já napínala uši, takže jsem to slyšela.
"On se kvůli ní vážně změní, " řekla Claire. Ne, to v žádném případě.
"Tak to jsem zvědavá, jak se to Angie bude zamlouvat, " usmála se Lilly a pak všichni vyrazili za námi na hodinu.
"Nepočítej ale s tím, že s tebou budu sedět." řekla jsem hned, aby si nedělal naděje. Nic se prostě nemění. Skoro.
"To už bych tě musel zabít. Myslíš, že chci, abys ode mě opisovala? Tss, McGonagallka by mi ještě dala trest." odfrkl si.
"Co to s tebou sakra je?" vytrhla jsem se mu. Ne, takový se mi prostě nelíbil, a basta!
"Tak koukej, maličká," podíval se na mě zuřivě a zastavil se. "Řekl jsem, že se budu snažit, abys neplakala, a to taky dělám, "
"Úžasné! Přímo umírám smíchy!" podotkla jsem ironicky. "Pokud se tak okamžitě nepřestaneš chovat, nevezmu si tě!" pohrozila jsem nemožným.
"To mě zničí!" ušklíbl se a měl se sebou co dělat, aby se nerozesmál. "Hele, přece se nebudu tvářit jako prase na porážku. Budu tak milý, až tě to bude štvát. Souhlasíš?" cvrnkl mi do nosu prstem.
"Možná, " otočila jsem hlavu bokem. Nechápala jsem, jak s ním můžu vydržet. Působil na mě tak jinak, tak, jak jsem ho nikdy nevnímala nebo nechtěla vnímat. Jestli s ním budu ještě pár dní, přestanu ho nesnášet! To bude tragédie! Romeo a Julie oproti tomuhle? Hadr!
"Půjdeš se mnou dneska na zápas?" zeptal se a pokračovali jsme v chůzi.
"Mám na výběr?" zkusila jsem to.
"Ne, " řekl prostě a jednoduše. Nic zlého v tom nebylo, ale ona odpověď sama o sobě byla zlá.
"Takhle to asi fungovat nebude." zakroutila jsem hlavou.
"V tom máš pravdu." přikývl. Co? Co to zas mele?! Ne, já se v něm vážně nevyznám. A v sobě taky ne. Včera bych ho zabila, dnes s ním duchaplně (nebo neduchaplně) konverzuji. "Takhle to vážně nepůjde, " řekl a studenti se kolem začali shromaždovat.
"Vysvětli mi to, " pobídla jsem ho.
"Později, měj se." Nechal mě tam jen tak stát! Sprostě mě tam nechal! To se mi snad jen zdá. Zamířila jsem do lavice ke Karol.
"Už spolu cukrujete?" zašklebila se.
"Leda v noční můře," zavrčela jsem a pocítila jsem, že se na mě někdo dívá. A hle, můj nastávající! Neuhnula jsem pohledem, naopak: přímo zuřivě jsem ho propalovala očima.
"Nevíte, kde je tabule, slečno?" skočila mi do "obrazu" profesorka McGonagallová, ale já byla moc rozzuřená.
"Asi si budu muset pořídit silnější brýle. Nechcete mi půjčit svoje?" navrhla jsem uštěpačně. Příliš pozdě jsem si uvědomila, co jsem udělala.
"Dnes večer, v sedm v mém kabinetu. Odpykáte si trest za drzost." vyřkla ortel ta ukrutná bytost. Hope mě právě zavraždila pohledem a Lilly taktéž.
Všechny jsme se těšily na zápas a chtěly jsme jít všechny, protože byl poslední v tomto roce. Zima už klepala na dveře.
"Ale dnes je poslední zápas." namítla jsem. Měl být výjimečný, měl se konat právě večer a ne odpoledne. Mělo být totiž nějaké zakončení.
"Tak se na něj budete dívat z okna mého kabinetu." řekla profesorka a několik studentů se zahihňalo. Pak se vrátila k výkladu. Super. Jedna radost za druhou.
"Úchvatné!" vyštěkla jsem, vzala tašku a vystřelila z místnosti.
Fajn, přehnala jsem to. Přiznávám. Ale v poslední době je toho na mě prostě moc a moje psychika začíná být dost labilní.
Seděla jsem po zbytek hodiny ve společence a pak jsem se vydala do věže na Věštění. Taky jsem si dala záležet na tom, abych nepotkala holky, protože o nějaké kázání jsem nestála, i když vím, že bych si ho zasloužila.
Zbytek vyučování jsem přežila mlčky se Siriovým pohledem zabodnutým v zádech a bez podobných excesů, jako byl ten v přeměňování.
Odpoledne, když se všichni chystali na večerní famfrpálový zápas, jsem já čekala, až bude konečně půl sedmé, abych si mohla jít odpykat k profesorce svůj trest.
Zápas měl začít o půl osmé a měl trvat asi hodinu a půl. Bylo mi jasné, že ho stejně nestihnu, protože jsem to vážně přehnala a profesorka mě pěkně podusí.
Ale jen do mě, zasloužím si to. Nakonec stejně budu tak zbitá, že se na hřiště ani nedobelhám. Už jsem se pomalu smířila s tím, že neuvidím drtivou porážku Zmijozelu. Nebudu ale zastírat, že mě to nemrzí.
"Dobrý večer, slečno," řekla profesorka úsečně. A co jsem čekala? Vřelost?!
"Dobrý," odpověděla jsem a posadila se.
"Pojďte se mnou." pokynula mi prstem, abych šla za ní. "Pomůžete paní knihovnici uložit knihy. A hůlku mi, prosím, odevzdejte, " řekla a já ji hůlku podala. Knihy? Lepší trest jsem dostat nemohla!
Knihy miluji, takže se tomu ani trest nedá říct. Ale knihovna byla obrovská, takže mi to nějaký čas určitě zabere.
"Paní knihovnice vás pak propustí sama, " dodala profesorka a odešla.
Zatímco jsem skládala knihy, běhala po knihovně a dávala je na své místo, přemýšlela jsem, kolik asi Nebelvír vede. Doufala jsem, že holky moc nemrznou, protože včera začalo teprve sněžit, ale mrazy byly už hodně dlouho.
Když jsem zrovna ukládala kouzelklopedii, všimla jsem si, že na jednom regálu je vyryto v srdíčku Hope & Dean.
Ať se v paměti pátrala, jak jsem pátrala, nemohla jsem si na žádného Deana vzpomenout. A z hloubání o novém párečku mě probudil až hlas knihovnice.
"Můžete jít, slečno Ginnaro. Děkuji za pomoc."
"Nemáte zač, rádo se stalo." usmála jsem se a pod vlivem zjištění nové informace jsem se pořád usmívala a do společenky vesele doskákala. Už jsem byla před portrétem, když jsem si vzpomněla, že pokud se ještě hraje, mohla bych se jít podívat. Mrkla jsem se na hodinky.
Do konce zápasu zbývala sice ještě hodina, ale mě jako naschvál začal přemáhat spánek a tak jsem se na to vykašlala.
Vlezla jsem do společenky a málem jsem dostala infarkt. Chytila jsem se stěny.
Ve společence bylo přítmí, oheň praskal v krbu a světlo tvořilo jen pár svícnů rozmístěných po místnosti. Tam, kde je většinou sedačka, byl kulatý stůl s červenozlatým ubrusem, svícnem a láhví…ach, ano! Byla to medovina, mňam!
Ubrus byl posetý okvětními plátky červených růži a byl tam talíř s kouzelnickými sladkostmi a dokonce…Merline! Moje oblíbená mudlovská zmrzlina!
Až když jsem se podívala na zem, zjistila jsem, že plátky růží jsou i všude na zemi. V té tmě to tak splývalo, že jsem si toho ani nevšimla.
Tohle všechno přece nemohlo být pro mě. Asi jsem se tady octla omylem a tak jsem zamířila k našim ložnicím. Už jsem byla na prvním schodě, když si někdo odkašlal. Otočila jsem se - a málem vyprskla nahlas smíchy!





Alysha Alexandra Fionn:

Snídala jsem ve Velké síni a koukala na Angie jak už se normálně baví z holkama. Bylo vidět, že jí to už moc netrápí, že jí rodiče zasnoubili z Blackem. Mě to už taky nevadí, protože to bylo v pohodě. Uvidíme po svatbě. Podívala jsem se na Reguluse a zrovna se usmál tím svým arogantním úsměvem. Nevím proč, ale tenhle úsměv mu neskutečně slušel. Radši jsem se obrátila k jídlu. Podívala jsem se na Narcisin a Bellinin zásnubní prstýnek. Ani jedna ho neměla tak velký jako já?! To má být jako vidět, že někomu patřím?! Asi ano! Už jsem to radši neřešila, protože dneska to bylo fakt na zabití. Dneska totiž hraje Zmijozel proti Nebelvíru. Takže dneska to bude mazec! Podívala jsem se na rozvrh a bohužel jsme měli jasnovidectví. Bože! Asi už se opakuji, ale máme všechny hodiny z Nebelvírem! Odhodila jsem vidličku na talíř z nedojedenými míchanými vajíčky a pomalu jsem se zvedala k odchodu. Všimla jsem si, že se zvedá i Regulus asi proto, aby měl na de mnou dohled! Nevěděla jsem proč to řeším? Ten dohled budu mít do konce života! Mě už bylo celkem všechno jedno! Jako správná snoubenka jsem na svého snoubence počkala. Došel ke mně a ruku v ruce jsme šli na jasnovidectví k té bláznivý čarodejnici. Konečně jsme se vyšplhaly do té proklaté věže. Z Regem jsem si vlezli do jednoho společného křesílka a začali jsme poslouchat bláboly. Nějak mě to přestalo bavit a tak jsem si položila hlavu na Regovo rameno. Nespala jsem, ale najednou jsem ucítila nějaký moc silný parfém v mé blízkosti. Věděla jsem, že Regulus to být nemůže, protože ten má jen ty nejdražší parfémy. Otevřela jsem oči a na mě se koukali velký oči jak má ryba a já se lekla, protože na mě koukala profesorka. Viděla jsem, že přede mně postavila šálek čaje a abych ho vypila. Kopla jsem to do sebe jako panáka. Vzala si do ruky ten šálek tak opatrně, že jsem si myslela, že je to posvátnost. Koukala se koukala až se dokoukala. A konečně něco řekla. Chtělo by to potlesk!

,,Drahoušku, mám pro vás špatnou zprávu" řekla přiškrceným hlasem.

,,Povídejte, celý můj život jsou špatný zprávy" švihla jsem pohledem na Rega.

Oplatil mi to velmi příjemným pohledem.

,,Zlatíčko, někdy v březnu nebo v dubnu budete mít hrozný dopis od rodičů" Dopis? Takových dopisů jsem už dostala, nespočet.

,,Těch jsem už dostala, že byste je sama nespočítala" dneska ze mě upřímnost celý den sršela. Konečně se otočila na Reguluse, tak to chci vidět a hlavně vědět.

,,Ale to je velmi zajímavé, máte to podobný jako slečna vedle vás! Pro ní to bude šokující, smutný, ale pro vás to bude pozitivní zpráva. Nejste vy příbuzní?" zeptala se nás. To snad nemyslí vážně?! Baba stará plesnivá!

,,Profesorko, pokud jste si nevšimla a nebo nedoslechla tak mi jsme zasnoubený!" vyletěla jsem na ní a ukázala zásnubní prstýnek. Vzala jsem si věci a odešla jsem z hodiny. Nebudu poslouchat tak blbý kecy, že to budeme mít ze svým snoubencem stejný! Sice mohla mít výjimečně pravdu, ale věřit jí to nebudu. Jestli jí to bude Regulus věřit, tak je teda padlý na hlavu.

Slezla jsem z té věže, posadila jsem se do výklenku u toho žebříku a čekala až jim to skončí. Seděla jsem tam asi půl hodiny a konečně už šli všichni dolů. Konečně byl u mě Regulus a divně se díval.

,,Co to mělo znamenat?" vyšiloval a to jsem nic neudělala.

,,Ty víš, že tu babu nesnáším!" chtěla jsem odejít, vzal mě za ruku a společně odešli na Přeměňování.

Začátek hodiny byl celkem v klidu. Probírali jsme látku, kterou jsem znala a to je co říct. Zrovna nám profesorka vysvětlovala jak můžeme přeměnit kanárka na budík když v tom se zeptala něčeho Angie.

"Nevíte, kde je tabule, slečno?" zeptala se profesorka Angie, která byla rudá jak rajče.

"Asi si budu muset pořídit silnější brýle. Nechcete mi půjčit svoje?" ouu to si holka odpiká!! Mcgonagallka si nenechá všechno líbit, ale Křiklan ten si to nechá líbit, protože je natvrdlý jak ořech. Profesorka se nafoukla jak ropucha a přemýšlela co by jí dala za trest.

"Dnes večer, v sedm v mém kabinetu. Odpykáte si trest za drzost." vyštěkla a chtěla se vrátit k výuce, ale znali jsme Angie a ta se bude bránit.

"Ale dnes je poslední zápas." tak to máš celkem blbý Angie, nemáš být drzá!

"Tak se na něj budete dívat z okna mého kabinetu." kdybychom neměli zrovna přeměňování tak bych se dost hlasitě zasmála. Regulus si všiml, že ten smích už už vypustím z úst a tak mi je zakryl svou rukou. Protože kdybych se zasmála, tak bych taky měla trest a pak bych nemohla na zápas a to by mě docela mrzelo. Nějak extra Famfrpálu nerozumím, ale baví mě to.





Konečně byl podvečer a všichni se připravovali na zápas. Já už byla připravená měla jsem školní uniformu z kabátem a z naší šálou. Už jsme z Regulusem šlapali kopec nahoru k famfrpálovému hřišti. Už jsme byli před šatnami a já jsem se z Regulusem rozloučila dlouhým polibkem. Už jsem si pomalu zabírala místo když mi v tom někdo zabránil. Podívala jsem se na toho dotyčného a byl to Malfoy.

,,Víš o co mě požádal tvůj budoucí?" koukal na mě jako vrah, až jsem se ho bála.

,,Povídej, vážně by mě to zajímalo" dělala jsem jako, že mám z něj autoritu.

,,Že tě mám hlídat, aby ses někde neocucávala s tím šesťákem" usmál se jak teplouš. Pokud ho o to Regulus vážně požádal, tak ve mně nemá Regulus důvěru a to mě štve! Nebudu to řešit a budu si užívat poslední zápas před zimou. Konečně si nastoupili družstva a nasedli na košťata. A zápas konečně začal! Hurá!

,,A MÍČE SE ZMOCNIL ZMIJOZEL, ALE BELLA JONES Z NEBELVÍRU HO ZÍSKALA PRO SEBE" celý zmijozel posmutněl. A takhle to bylo pořád dokola. Za dvě hodiny vedl Zmijozel a pak zase Nebelvír. Takže jsem nějak nevnímala. Konečně jsem se probudila z tranzu a začala pořádně vnímat. Zjistila jsem, že je to nastejno 150 a 150 bodů pro obě koleje. Postřehla jsem, že Reg se žene na Zlatonkou a není za ním Potter, ale nějak jsem to zakřikla. Potter se pomalu blížil za ním a zezadu Regovi kopnul do koštěte a to se mi vysmýklo! ,,Néééééééééééé!" vykřikla jsem, až se všichni otočili. Takže začal padat! Připadalo mi to jako by padal několik hodin a konečně dopadl tak ošklivě, že se mi chtělo brečet. Všimla jsem si, že jsem fakt brečela. Brečela jsem jak želva! A ani mi to nějak nevadí. Spadl tak ošklivě na záda, že možná nebude moct chodit! Všichni se nahýbali přes zábradlí, aby viděli, ale já chtěla za ním. Ale já nevěděla jak! Všude byli lidi! Jediný co mě napadlo, bylo použít nějaké kouzlo, rychle jsem přemýšlela až mě to nakonec trklo.

,,Imobilus!" vykřikla jsem a všichni se přestali hýbat a jen mě sledovali očima jak proplouvám mezi nimi a už jsem pomalu dobýhala po hřišti k Regovi a kouzlo jsem zrušila. Všichni byli udivění, ale nevšímali si toho a koukali na mě.

Když jsem doběhla klekla jsem si do toho bahna a zjistila jsem, že zatím má zlomenou ruku. Záda podle mě budou horší a na to jsem nechtěla ani myslet. Zatím se k nám začali zběhávat učitelé. Zkontrolovala jsem jestli je při vědomí a jestli dýchá. Dýchá! Je to v pohodě. Snažil se otevřít oči.

,,Moc se nehýbej a pověz mi, co tě bolí?" zeptala jsem se ho a snažila se nahodit úsměv a přesto mi to nešlo přes ty obří slzy.

,,Bolí mě ruka a záda. Nebreč, nesluší ti to" vydechl a zavřel oči. A já začala řvát ještě víc, až mě musela profesorka Prýtová odvést. A Rega mezitím odnesla na ošetřovnu. Profesorka pro mě vyčarovala nějaký uklidňovací lektvar a já ho vypila už to začínalo být v pohodě. Když okolo mě procházel Potter, jeho holka a ty jejich kamarádky tak jsem se neudržela.

,,Tak za tohle zaplatíš! Jednoho krásnýho dne! Budeš mě prosit, abych toho nechala!" řekla jsem z takovou nenávistí až se mě musel bát.



Už bylo kolem osmý a já akorát večeřela. Cítila jsem, že po mě Potter pořád pokukuje. Konečně Rega pustili z ošetřovny, docela brzy, ale to nevadí. Kouzlem mu spravili záda a ruku, ale musí nosit obvaz. Když jsem chtěla odejít od stolu přicházel ke mně nějaký mladší student, který se mě bál-bylo to vidět. Nesl asi 7 rudých růží. Stála jsem tam a čekala až mi to donese.

,,To je pro vás slečno Fionn" rychle odešel. Podívala jsem se na ně a nebyl tam žádný vzkaz, prostě nic. Podle mě byli od Reguluse a bylo to od něj docela milý. A já jsem si uvědomila, že jsem se asi zamilovala.



Byla noc a já jsem se probudila, protože uhodil blesk a to dost silně! Já se bouřek docela bojím, ale zase je mám ráda. Nechtěla jsem být na ložnici a tak jsem se rozhodla, že půjdu k Regulusovi za ty růže. Pomalu jsem našlapovala v ložnici, abych holky nevzbudila. Chodbou jsem zase běžela jako kulový blesk.

Pomalu jsem otevřela dveře a zase zavřela. Podle stínů jsem počítala jaká je postel Reguluse. Byla to ta vedle Malfoye. Bohužel! Ale to nevadí. Pomalu jsem odkrývala peřinu, když se v tom Reg probudil.

,,Alysho?" zeptal se rozespale a já si rychle vlezla pod peřinu.

,,Můžu? Já se bojím" viděla jsem přikývnul. Lehla jsem si na bok a on se na mě přitisknul a rukou objal. Bylo mi překrásně. Věděla jsem, že mě objímá tou raněnou rukou a tak jsem musela být opatrná. Napadla mě jedna otázka než usne.

,,Miluješ mě?" zašeptala jsem a čekala na odpověď. Žádná nepřišla. Jen jsem ucítila, že mě políbil na rameno, zachumlal se a usnul. A já usnula také.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťka Peťka | E-mail | 28. listopadu 2009 v 19:48 | Reagovat

heeej, super! :-) už sem se nemohla dočkat.
no tak to chci vidět, co Alysha, jestli se vážně pomstí...a co ten Regulus? prej: Miluješ mě? a žádná odpověď, jo?
sem napnutá jak kšandy, těšim se na pokráčko!:-)

2 Hope Hope | Web | 29. listopadu 2009 v 15:32 | Reagovat

dneska dlouhý koment nebude...kapitola byla skvělá =o) jsem ráda, že konečně po dlouhé době přibyla =o)

3 vivienne vivienne | Web | 29. listopadu 2009 v 16:22 | Reagovat

Pěkné

4 Denika Denika | Web | 30. listopadu 2009 v 21:06 | Reagovat

Ziadna odpoved svinir jeden:)
A to co pripravil asi Sirius Ze nema chybu a ako to povedala profesorke Angie je ANgie:)

5 Moreen Moreen | Web | 1. prosince 2009 v 20:37 | Reagovat

áá, tak konečně!! teda ne že jste to konečně sepsali, i když to taky trochu.. :-D ale spíš konečně že jsem se dokopala a dočetla to ;-) nebyl čas no.. ale teď už ke kapitolce - skvělá jako vždycky, jsem ráda, že se holky se svým osudem začínají srovnávat, bude to pro ně jednodušší, než kdyby se s tím věčně prali.. to jsou mi moudra, co? :-D část alyshy - skvělé, ta holčina se nám ale vybarvuje :-) dobrá hodina jasnovidectví :D a pak ten famfrpál, moc pěkné! jak měla alysha strach.. no a nakonec to přiznání, že se asi zamilovala.. těším se, jak se to vyvrbí ;)

6 Michele Michele | 21. ledna 2013 v 21:29 | Reagovat

Wow tak tahle povídka nemá chybu :) je to dost dobrý !! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama