13. kapitola

6. prosince 2009 v 9:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha:Konečně mě to psaní chytlo, že Angie může skákat radostí!!! Přeji krásné počteníčko!!
Aňulka: Tady to máte, vy nedočkavci....

Angie Aurora Ginnara:
U vchodu stál Sirius, v ústech měl růži a až když jsem se na něj podívala, přitančil ke mně se svou imaginární partnerkou. A já už to prostě nevydržela a začala se smát.
Bezeslova mě chytil za pas a vzal ze schodů. Postavil mě vedle sebe a onu růži mi podal. "Odpoledne jsem ti slíbil vysvětlení, "
"To je pravda, " řekla jsem a cítila jsem, že pokud s ním zůstanu sama, moje poslední uměle živené kousky nenávisti úplně vyprchají. "Doufám, že mi zase nechceš promlouvat do duše, "
"Odkdy máš duši?" zasmál se.
"Dobře, no. Možná je na uhel, ale přece jen by tam nějaká byla, "
"Uvidíme, " řekl a vedl mě ke stolu. Oči jsem upřela na zmrzlinu. Měla jsem na ni obrovskou chuť a její přítomnost tak blízko mě, doháněla mou osobu k šílenství.
"Klidně si ji vezmi, propašoval jsem ji pro tebe, " usmál se. Asi ho začnu milovat! Mňam!
"Díky." řekla jsem, vzala lžičku a otevřela kyblíček. "Chceš taky?" zeptala jsem se, když jsem si všimla, že mě pozoruje, jak se cpu. Musela jsem uznat, že ví, jak si získat opačné pohlaví. To jsem mu vážně musela nechat.
"Už jsem čekal, kdy mi taky nabídneš, " řekl a vzal si taky lžičku.
Zašklebila jsem se. "Tak spusť. Proč tohle všechno?" zeptala jsem se a máchala lžičkou ve vzduchu.
"Před hodinou s McGonagallkou jsme vedli takový rozhovor. Řekla jsi, že takhle to nepůjde a já souhlasil, "
"To vím. Ale já to myslela tak, že nepůjde to, abys mi něco přikazoval. Nemysli si, že když pískneš, tak já skočím. Ani mě nehne! Proto je mi trochu záhadou, proč jsi souhlasil, "
"Přesně tak. Řeknu ti takhle: nebudu ti nic nařizovat ani přikazovat a tak, protože sám to nesnáším, ale jednu věc po tobě chtít budu, " řekl a já měla srdce až v krku. Pokud si myslím že má na mysli to, co si myslím…NE! Tak to ani náhodou! Vždyť přece říkal, že do svatby si můžu spát, s kým chci. A on bude taky, tak co tu vůbec řešíme?
"A to jakou?" pípla jsem sotva slyšitelně.
"Chovej se ke mně alespoň trošku pěkně, zlato, " mrkl na mě. "Od breku už jsme se prokousali k ironii a já bych chtěl, aby sis ji vůči mě odpustila, " Díky Bohu! Ano, ano, ano!
"Není problém v tom, že nesneseš, když tě někdo ve slovní bitvě porazí?" ušklíbla jsem se a strčila si do pusy lžičku se zmrzlinou.
"Och!" chytil se za srdce. "Odhalila jsi mě, co teď?" upnul na mě oči a já pokrčila ledabyle rameny. "De facto máš pravdu. Nesnáším to, " otřepal se.
"Však právě proto to dělám. To mi chceš upřít i tu poslední radost v životě?"
"Je spousta jiných radostí, kterými ti to můžu nahradit, " řekl, vstal a šel ke mně. Teď jsem se začínala bát. Věděla jsem, jaké radosti má na mysli. A to mě děsilo k smrti.
Odbojně jsem se postavila a vystrčila bradu. Byla jsem připravená kdykoliv utéct. "Pojď sem, " řekl. Moc se mi nechtělo, ale nevěděla jsem, co můžu čekat, když nepůjdu. Tak jsem raději poslechla. "Chceš názornou ukázku?"
Vytřeštila jsem oči. "Ani ne. Mám velkou fantazii, "
"Jenže tohle se vymyká veškerým hranicím fantazie, " ušklíbl se a přitáhl mě k sobě. Vždycky mě dokázal rozčílit a ta schopnost mu už asi navždy zůstane.
"Okamžitě mě nech být!" vytrhla jsem se mu, ale díky tomu, že on mě chtěl pustit. Jinak bych neměla šanci. Zakoulel očima.
"Neřvi! Doma si toho užiju až až!"
"Doma?" zopakovala jsem. Najednou jsem pocítila potřebu vědět o něm víc. Překvapilo mě to, ale bylo to tak.
"Jo! Matka a ten její ječák mě provází den co den. Nesnáším to tam, "
Úplně jsem ho chápala. "Moje matka by přeřvala i pancéřované dveře, " řekla jsem.
Usmál se na mě. "Nevadí mi být krvezrádcem, naopak! Proto jsem rád, žes to nakonec byla ty, koho jsem měl požádat o ruku, "
Jo, to zní docela rozumně. Vlastně až teď jsem si uvědomila, že jsem vlastně měla štěstí. Nedovedu si představit, že bych měla žít s jeho bratrem. Pocítila jsem touhu zeptat se ho, zdali už o tom našem zasnoubení věděl nebo se to dozvěděl až den před tím. Nakonec jsem usoudila, že je to teď zbytečné. Zjistím si to sama.
Ale i tak. Kdyby to věděl, řekl by mi to.
"Vlastně máš pravdu. Víš, ale já se s tím nikdy tak úplně nesmířím. Ne s tím, že jsi to ty, to možná ano, někdy za sto let, ale nikdy se nesmířím s tím, že jsem si nemohla vybrat a že někdo rozhodoval o mé svobodě. To totiž přechází hranice mého chápaní asi tak, jako že je vesmír nekonečný. Ááá!" zaječela jsem, protože právě zahřmělo a uhodil blesk, což mě polekalo. "Začíná pršet, za chvíli se sem všichni nahrnout, takže," odmlčela jsem se. "Dobrou noc!" vyhrkla jsem a zmizela jsem v ložnici.
A ještě ten večer mi Lilly dala otázku, na kterou jsem si nedokázala odpovědět.
"Miluješ ho?" zeptala se mě a dokonale mě tím zaskočila.
"Já ani nevím, " odpověděla jsem popravdě.
A celou noc jsem nespala, protože jsem přemýšlela nad odpovědí. Ale nepřišla jsem na nic.
Celý zbytek týdne jsme se už spolu bavili normálně. Našli jsme tři témata, ve kterých jsme se naprosto shodli a měli si pořád o čem povídat.
Naše ujeté rodiny, hudba a to, že je Filch duševně labilní. S ním čas ubíhal strašně rychle. Vyprávěli jsme si o různých žertících a průšvizích, které jsme měli a já už prostě nemohla dál tvrdit a namlouvat si, že ho nenávidím. I holky si toho všimly. Navíc mi psala Alysha, že prstýnky nejdou sundat dolů, ale to jsem věděla dávno. Zkoušela jsem to pár vteřin poté, co mi ho nasadil.
Taky jsem zaútočila na Hope s otázkou, kdo je Dean a ta zčervenala tak, že jsem ji v červené společence málem nemohla najít. Samozřejmě se z toho vykecala a já si toho ani nevšimla. Prostě hrůza! Ale já to zjistím!
Už jsem ani pomalu nevěděla, jak Karol s Claire vypadají, protože Karol neustále byla s Justinem a Claire s Davidem.
Štěstí, že alespoň Moreen zlenivěla, protože ji bolela záda a tak sem tam zůstala ležet v ložnici. Když jsem ji ovšem navrhla, že by měla zkusit aerobic pro těhotné, vyskočila docela svižně a začala mě škrtit.
No a Lilly?Jo, tak ta se nadobro přestěhovala do ložnice k Jimymu. Teda alespoň mi to tak připadalo. Skoro už s námi ani nebydlela. Ale já se nedivím. Já mít někoho jako je James, dám si adresu trvalého bydliště taky u něj v ložnici.
Bylo to všechno tak zvláštní - najednou James, najednou Sirius. Už to nebyli ti idioti jako na začátku. Občas jsem se přistihla, jak se nad těmi myšlenkami usmívám. James byl skvělý, vtipný. A Sirius? Bavil mě. Ráda jsem poslouchala, jak mi vypráví. Vždycky byl do toho tak zapálený, že jsem z toho vždycky byla unešená. Jako by neexistovalo v tu chvíli nic, než jen jeho historka a posluchač. Vyprávěl moc hezky. Nebylo mi s ním nejhůř.
S holkami jsem vždycky přišla na jiné myšlenky, ale nemohla jsme z hlavy dostat jednu zpropadenou otázku, kterou mi položila Lilly a následně i Sirius, když jsme seděli na prázdné tribuně a třásli se zimou.
"Miluješ mě?" zeptal se. Zalapala jsem po dechu.
Zůstala jsem na něj mlčky civět a nevnímala okolí. Byla jsem jako v transu. Když už se ovšem jeho jazyk dral dovnitř mých úst, zpozorněla jsem. Bylo to totiž neskutečné! Vychutnávala jsem si sladkost jeho rtů, a pokud mě líbání se Stanem přivádělo až do sedmého nebe, s ním se byla ztracená ve vesmíru.
Najednou jsem začala věřit všem těm povídačkám, jak je úžasný v líbání. Taky prý byl úžasný ještě v tom, co většinou následuje po líbání, ale to jsem nechtěla zkoušet. Ani náhodou.
Měla jsem nutkání ho od sebe odtrhnout, ale na druhou stranu jsem věděla, že to nedokážu. To, co prováděl v mých ústech. Byla jsem jako v nějaké duševní agónii. V jeho přítomnosti se ty moje stavy střídaly nějak moc často.
Čím déle mě líbal, tím víc jsem chtěla, aby nepřestával. Nevyznala jsem se v sobě. Poslední dobou vůbec ne.
"Tak co?" zeptal se vítězně, když přestal. A já si zase uvědomila tu váhu jeho otázky a tak jsem vyskočila na nohy a zbaběle, červená až za ušima, utekla.
"Angie!" mávala na mě Claire. Zastavila jsem se a počkala jsem na ni. "Kdes byla?"
"Venku," odpověděla jsem.
"To vidím," sjela mě očima. "Asi se Siriusem, co? Vypadáš totiž nějak divně, vyhukaně. Tak většinou vypadají všechny, když je poprvé - no to snad ne!" zatleskala a usmívala se.
"Taky si říkám," poohlédla jsem ke vstupní bráně a doufala, že ho tam neuvidím.
"Tomu říkám skok z místa. Povyprávěj mi to," škemrala.
"No ono není moc co vyprávět, " odbyla jsem ji a mířily jsme do společenky. Byla jsem v šoku, nechtěla jsem to probírat.
"Nevěřím!" vykřikla, ale nechala mě být. "Půjdeš zítra do Prasinek?" zeptala se.
"Jasně, to si nenechám ujít, " usmála jsem se. "Ne, ne, s ním nejdu, " řekla jsem, když jsem viděla, že se na to chystá zeptat.
"A jsi si jistá?" uslyšela jsem za sebou Lilly.
"Proč myslíš?" otočila jsem se. I Claire se na naši kamarádku nechápavě podívala.
"Možná ti řekne, abys šla s ním, " uvažovala nahlas Lilly.
"Ne. O tom už jsme spolu mluvili, " vyvrátila jsem to.
"Tak v tom případě můžeš být v klidu, ne?" zeptala se Claire a pak se nadšeně otočila na Lilly. "Líbali se," mrkla na Lill.
Praštila jsem Claire do ramena. "Fakt díky, " utrousila jsem.
"To ses nám nechtěla ani pochlubit, jo?" zatvářila se ublíženě Lilly.
"Ani ne. Zítra to bude vědět celá škola, " zašklebila jsem se. A to nebylo nutné, mohlo to prostě zůstat mezi námi. Co by na to řekl Stan?
"Tak to se mě teda velice dotklo!" naoko se urazila.
"A mě taky!" přidala se k ní Claire a unisono si založily ruce na prsou.
S holkami jsme si řekly, že úkoly si můžeme udělat už dnes, abychom toho zítra neměly moc a tak jsme po obědě zalezly do knihovny. Tam jsem si alespoň mohla být jistá, že Siriuse nepotkám a nebudu mu muset odpovědět na to, co nevím.
Do společenky jsme se vrátily pozdě a rovnou jsme šly do ložnice. Když jsem vylezla z koupelny, Lilly v pokoji nebyla, protože šla dát Jimymu dobrou noc. To mi bylo hned jasné. Dneska jí to budu počítat taky, jak dlouho tam je. Když jsem na ni jednou vybafla, že tam byla skoro hodinu, nevinně se uculila a řekla. "Člověk by nevěřil, jak jsou ty pohádky dlouhé."
Moreen nahlas četla bajky Barda Beedlyho. Nejsem proti, když ji dětské pohádky baví, ale netušila jsem, proč je čte nahlas.
"Moreen?" oslovila jsem ji.
"Ano?"
"Proč tu knihu čteš nahlas?"
"Četla jsem, že miminka vnímají, i když jsou v břiše, tak čtu malé Tarjušce pohádku," vysvětlila a já, přemáhajíc smích, jsem významně přikývla na srozuměnou. Bylo to tak roztomilé. Ještě nedávno za své dítě považovala půllitr piva.
Karol seděla na posteli a vyhlížela svého výra, který ji měl doručit dopis od Justina. Tohle dělávali snad každý večer. Spíš by večer měli dělat něco jiného, než si dopisovat. Chudáci sovy.
Podívala jsem se na postel, kde spala Claire. Ta byla až po uši zakrytá peřinou a spala jako zabitá. Ani se jí nedivím. Dneska se naběhala za Davidem celkem dost.
Činnost Hope mě nijak nepřekvapila. Hádejte, co? Četla! Ale docela jsem to chápala, protože já si taky ráda často četla před spaním. Zítra jí navrhnu, abychom si společně založily čtenářský kroužek.
Zalezla jsem si pod peřinu a přemýšlela. Zahřmělo. Bouřka panovala nad Bradavicemi už dlouho. To mi připomnělo večer před několika dny. Nemohla jsem tu jeho otázku dostat z hlavy, nešlo to.
"Karol, zavřela bys prosím tě okno?" zeptala se Moreen.
"Jasně, " řekla a vyskočila ho zavřít.
I holky už pomalu končily svoje činnosti. Karol dopsala, Moreen dočítala a Hope taky, Lilly už se vrátila a se spokojeným úsměvem si zalezla pod peřinu.
"Čtyřicet minut, " utrousila jsem směrem k ní. "Lepšíš se, "
"Já vím, " usmála se a zavřela oči. Nemusela být génius, abych poznala na koho myslí.
Já měla taky o kom a o čem přemýšlet. Proto jsem napodobila Lilly a zavřela jsem oči. Šátrala jsem v paměti a přehrávala si zas a znova všechny chvíle, které jsem s ním minulý týden strávila.
Nebylo zas tak špatné se s Poberty bavit, protože jsme získaly mocné spojence ve válce proti Filchovi a to bylo naše nesporné plus. To, co jsme mu se Siriem minulý týden provedli, bych raději ani nezmiňovala, ale musím říct, že vzpomínka na to mi vyčarovala na tváři velký úsměv. S ním jsem se nikdy nenudila a nepamatovala jsem si, kdy bychom se nesmáli.
A najednou se to stalo. Věděla jsem, co musím udělat.
Hbitě jsem se posadila a rozhlédla se po ložnici. Holky už všechny spaly. Vyskočila jsem z postele a nazula si trepky. Na sobě jsem měla jen saténové tílko a saténové šortky. Netušila jsem, kolik času jsem tím přemýšlením strávila, ale určitě dost.
Pomalu jsem se vyplížila z ložnice, sešla schody do našich ložnic a zamířila jsem po schodech k těm chlapeckým.
Vydedukovala jsem si, že jejich ložnice budou asi tam, kde ty naše a hned jsem tam zamířila. Tiše jsem zaklepala, a když nikdo neotevíral, otevřela jsem.
Uviděla jsem Remuse a Jamese, jak spí, ale Sirius nikde. Jedna postel byla trvale neobydlená a tu druhou jsem přes kupu snad všeho ani neviděla. Okamžitě mi došlo, kdo tam spí a půjčila jsem si Removu hůlku. Řekla jsem zaklínadlo a v mžiku byla postel nádherně ustlaná a oblečení bylo ve skříni, některé v kufru.
Sedla jsem si na postel, opřela se o polštáře a čekala jsem. A hned nato se otevřely dveře koupelny. U MERLINA!
Umírám…
Sirius se tvářil stejně překvapeně, když mě tam viděl, jako já. Jenže já byla překvapená úplně z jiného důvodu. Měl kolem pasu POUZE omotaný červený ručník a tím druhým si sušil mokré vlasy, které měl rozcuchané všude po stranách
.V místnosti sice byla tma a světlo šlo jen z měsíce a z koupelny, ale všimla jsem si, jak mu po širokých ramenech, vypracovaných prsou a břichu stéká ještě pár kapek. A v tu chvíli uhodil blesk, který mě probral.
Asi jsem na něj musela hledět dlouho, protože se pobaveně usmíval.
"Jednou mi přivodíš infarkt, " řekla jsem jen tak mimochodem.
"Proč?" zeptal se.
"Podívej se do zrcadla, a pokud tohle není hřích, tak já jsem světice," řekla jsem a on se na mě usmál.
"Proč jsi přišla?"
"Musím ti něco říct!" vyhrkla jsem trochu hlasitěji, než jsem chtěla a s takovým dětským nadšením. Byla jsem totiž na sebe pyšná. Rychle jsem si ruku připlácla na pusu.
"Povídej, " pobídl mě a hodil ručník, kterým si sušil hlavu (díky Bohu, že ne ten druhý) přes postel. Pak šel k nočnímu stolku a producíroval se tam, jako bych byla vzduch! Přestože určitě moc dobře věděl, jak se asi cítím, když jsem na něj jako pitomec zírala tak dlouho.
"Přišla jsem ti říct, že tě asi miluju." usmála jsem.
"Asi?" zopakoval a podíval se na mě.
"Asi." přikývla jsem, tolik pyšná na sebe, že jsem se za ním vydala a řekla mu to. A že jsem toho byla schopná. Milovat ho. Vůbec jsem to nečekala.
Jeho nezájem okamžitě vystřídal obrovský zájem. Až moc velký. Jedním kolenem si klekl na postel a zapřel se do matrace rukama. Naklonil se nade mě a vážným tónem řekl: "Tak i to bychom měli oslavit, "
Pomalu mi začal sundávat ramínko, ale zarazila jsem ho. Bylo to zhola nemožné, ale já se před ním styděla. On očividně ne.
"Právě jsem ti oznámila, že tě asi miluju." řekla jsem a proklouzla mu pod rukama, a když už jsem mířila ke dveřím, dodala jsem: "Tak to hned nepokaz."
Než jsem ale stačila otevřít dveře, chytil mě za ruku a bez okolků se mi prodral do úst. A bez zeptání, strašné! To se přece nesluší! Cítila jsem se tak ublíženě…
Ale bylo to úžasné, bez debat! Poznala jsem, že pil medovinu, protože jeho rty po ní tak sladce chutnaly. Bylo to naprosto neskutečné a já měla velkou potíž si to přiznat, ale patřil k tomu málu kluků, jejichž polibek mě dokázal takhle rozvášnit. A to to byl jen polibek. Nedovedla jsem si představit ten zbytek.
Po chvíli přestal, ale já kupodivu po tom zas tak netoužila. Nevadilo by mi, kdyby pokračoval. "To jsem si nemohl odpustit, promiň, " omluvil se, ale usmíval se jako dobře nažraný kocour a mě bylo jasné, že tu omluvu nemyslel vážně a řekl to jen tak. Věděl, že se mi to líbilo stejně, jako jemu, takže nebylo za co se omlouvat.
"Pro dnešek ti to odpustím, " zamumlala jsem ještě ohromena úžasem a zase se natáhla po klice.
"Vážně? Pro dnešek?" zeptal se. "Tak to si to dám ještě jednou," řekl a znova mě přitáhl k sobě a začal líbat.
Trošku jsem se vzpírala, aby věděl, že si zas nenechám líbit všechno, ale to bylo jen tak pro efekt. Jenže když jsem se tak trochu vzpírala, ručník povolil a sklouzl na zem.
Vytřeštila jsem oči, přestože jsem nic neviděla a on se při líbání usmíval. Měla jsem takový pocit, že co nevidět vyprskne smíchy. Musela jsem být červená až za ušima.
Odtrhla jsem se od něj, a aniž bych sklouzla očima tam, kam jsem nechtěla, vyletěla jsem z ložnice a zabouchla za sebou dveře. Pak jsem se o ně zády opřela a sjela podél nich k zemi. Slyšela jsem, jak se směje.
Zavřela jsem oči a hlubokým dýcháním jsem se snažila uklidnit sebe a své srdce, které se bilo tak, jako by běželo maraton.
Nechápala jsem, proč se před ním cítím v takových rozpacích. To jsem přece nebyla já! Měla jsem sto chutí rozrazit dveře, napochodovat tam a ukázat mu osmý div světa, ale hlodal ve mně červíček pochybností. Nakonec bych utekla stejně zbaběle, jako před chvílí.


Alysha Alexandra Fionn:

Probuzení bylo překrásné a hlavně náruči člověka, kterého asi milujete. Naštěstí byl víkend a mohli jsme se válet v posteli, jak dlouho jsme chtěli. Aspoň, že tak.

Měla jsem hlavu na jeho hrudi a poslouchala jsem, jak mu bije srdce a hladila jsem ho po břiše.

,,A co ti všechno řekli na ošetřovně?" zeptala jsem se a pocítila jsem, jak mi začal hladit záda.

,,No, záda jsou v pořádku, ale ruka ještě ne a kouzlem to prý nejde urovnat, takže se to musí uzdravit samo." Věděla jsem, že se usmál normálním úsměvem. Podívala jsem se na postele bratří Lestrangeů a ti už byli dávno pryč. Pohled jsem stočila na postel Malfoyovi a ten se právě probouzel, bohužel. Všiml si mě a dost vykulil své ledové oči. Určitě nepočítal, že tady budu. To asi nikdo, kort Rabastan.

,,Nějak ses tady usídlila." Vylezl z postele jen v trenkách a musela jsem uznat, že se Narcisa nudit nebude. Regulus měl celé pyžamo a bez košile jsem ho už taky viděla. Tak co bych měla řešit. Já vlastně viděla jen v trenkách i Stana, takže do skupiny mi chybí jen už Rodolfus a budu mít všechny! Budu se těšit!

,,To víš, zastesklo se mi." otočila jsem se na Rega a dlouze jsem ho políbila, aby Lucius žárlil. Co jsem zaslechla, tak Cissa za ním v ložnicích nikdy nebyla a to jsem se docela divila. Přestala jsem a podívala se na Rega. Byl překvapený, protože by tohle ani za Boha nečekal. Pomalu jsem se zvedala z postele a Reg mě chytil levou rukou, protože pravou má raněnou. Přitáhl si mě a chtěl další pusu. Odtáhla jsem se.

,,Až mi odpovíš na tu otázku, než jsi usnul." pronikavě jsem se na něj podívala a čekala na odpověď. Pořád nic nepřicházelo.

,,Tak nic nedostaneš." vylezla jsem z postele jen v krátké saténové košilce a v kraťáscích. Malfoyovi málem vypadly oči. Postavila jsem se a protáhla až mi košilka vylezla nahoru a odkryla mé břicho. Byla jsem zády Malfoyovi, ale věděla jsem, že něco ukazuje. Zapojila jsem svůj nitrozpyt a viděla jsem, že rukama naznačuje těhotné břicho. Otočila jsem se na ty dva a to samé jsem ukázala taky.

,,Tak s tímhle si nějakou tu dobu počkáš." podívala jsem se na Rega a odešla jsem se převléknout. Nechápali, jak jsem to viděla nebo zjistila. V ložnici jsem na sebe hodila džínové kraťasy a tílko a vůbec mi nevadilo, že je prosinec.

Vylezla jsem na chodbu a potkala Malfoye.

,,Měla bys jít k nám do ložnice a něco uvidíš." řekl a odešel. Mě přemohla zvědavost a šla jsem se podívat. Pomalu jsem otevřela dveře. Viděla jsem, jak Regulus se snaží obléct, protože s tou rukou mu to vážně nešlo. Neudržela jsem se a začala jsem se smát, otočil se na mě a uraženě se otočil. Přišla jsem k němu a zase se otočil.

,,Chci ti pomoct a nehraj si na malé dítě."

Podíval se na mě z jiskřičkami v očích. Otočil se a konečně jsem ho jako malého kluka oblékla. Bylo to vážně komické. Nemohl tu ruku moc otáčet nebo lámat, jinak řval bolestí jako mimino.

Myslela jsem, že půjdeme obědvat, ale chytil mě a strčil na postel. Pomalu si na mě lehal a začal mě líbat. Cítila jsem, že rukou jel dolů a začal mi rozepínat knoflík. Nechtěla jsem to, tak jsem nohy skrčila a uslyšela žuchnutí na zem. Podívala jsem se na zem a uviděla Rega, jak si drží malého Reguluska. Věděla jsem, jak ho to musí bolet a tak jsem ovládla smích. Pomohla jsem mu na nohy. Chudák, ruka ho bolí a ještě tohle, nechtěla bych. Než jsme vyšli na oběd, tak si dal ruku do obvazu.

Konečně jídlo, má snídaně. Podívala jsem se a všichni koukali na Reguluse. Buď lítostivě a nebo nenávistně. Podívala jsem se na něj a zkoušel se najíst levou rukou a nějak mu nešlo. Já už byla najedená a tak jsem ho začala krmit, jako malé dítě. Byla to docela sranda! Hlavně když jsem ho krmila polévkou, měl jí snad všude a já se u toho smála, jako pominutá. Konečně se najedl a někam odešel. Aspoň chvíli klidu, ale teďka jsem byla v jeho společnosti ráda. Všimla jsem se, že ke mně jde zase ten stejný kluk, jako včera když mi nesl kytici, ale teď nesl nějakou malou krabičku.

,,Slečno, to je zase pro vás." Dneska se mě nějak nebál, ale radši rychle odešel. Otevřela jsem krabičku a v ní byl stříbrný prstýnek z červeným kamínkem. Uvědomila jsem si, že kdyby mi to poslal Regulus tak by určitě nedal červený kamínek! A to byl problém…já se totiž do toho "Reguluse" zamilovala.

Ze zmijozelských to určitě nikdo nebude, takže je to někdo z jiný koleje. Pokud někdo z mé koleje zjistí, že dostávám dárky od někoho jiného, tak mě můžou klidně zabít. Prstýnek jsem schovala do kapsy a rychle odešla na kolej.

V nočním stolku jsem našla mou malou šperkovnici z mými šperky a našla jsem tam řetízek a na něj jsem dala ten prstýnek. Dala jsem si to na krk a schovala pod tílko. Podívala jsem se na zásnubák a chtěla jsem si ho na chvíli sundat, ale ono to nešlo! Určitě je to udělaný kouzlem!. Někdo zaťukal na dveře a já si rychle lehla na postel a začala číst knížku, kterou jsem měla pod polštářem.

,,Dále." zavolala jsem a dělala jsem, že jsem začtená. Byl to Regulus. Sedl si ke mně na postel. Začal mě hladit po holeni.

,,Proč si dneska ráno nechtěla?" zeptal se a já svým uším nemohla uvěřit.

,,Co?" vykulila jsem oči a sedla jsem si.

,,Jak si mě kopla!" prosvětlil mi paměť. Já vím, moc dobře, co myslel! Ať si počká po svatbě.

,,Neboj, pamatuji si na to. Počkej si po svatbě." usmála jsem sladce. Nahnul se a já si znova lehla.

,,Že jsi ještě panna?" zeptal se. Kdybych odpověděla, že ano vrhne se na mě. Ale hoch, má jaksi smůlu.

,,Já? Já už dávno ne." řekla jsem jako kdybych vyhrála nějakou soutěž. Viděla jsem, že nějak ztuhnul. Vzal mě silně za zápěstí.

,,S kým?" zuřivě se na mě podíval. Já mu to ale neřekla.

,,To ti řeknu až bude ta pravá chvíle." odstrčila jsem ho, aby šel už pryč. Naštěstí odešel. Pokud mu řeknu tu osobu tak jí zabije a mě k tomu taky. Protože z tou osobou se dost hodně zná. Nejdřív si musím promluvit s tou osobou a pak mu to řeknu. Podívala jsem na hodinky a už bylo sedm hodin večer. Ten čas, ale letěl.



Dalšího dne mě Regulus tak divně pozoroval a určitě vymýšlí, jak by to ze mě dostal. Obvaz až má dole, ale z rukou musí pořád opatrně. Myslel si, že bude první, ale byl na omylu. Já věděla dávno, že první nebudu. Určitě měl přede mnou tolik holek, že bych je nespočítala. On je pomalu stejný jako jeho bratr.

Tak velký děvkař nebyl, ale stejně. Podívala jsem se na učitele a Brumbál chtěl něco říct.

,,Milí studenti, tímto vám chci říct, že se příští víkend půjde do Prasinek. Děkuji." posadil se a všichni se začali domlouvat a já nebyla výjimkou. Půjdu tam z Regulusem, aby nebyl tak nabroušený. A všichni se těšili.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 6. prosince 2009 v 13:31 | Reagovat

super kapitolka

2 Hope Hope | Web | 6. prosince 2009 v 15:48 | Reagovat

dneska to opět nebude nijak ewtra dlouhý komentář...poslední dobou mi nějak nejdou, mno...ovšem kapitola byla úžasná =o) sice mi některé části občas přišly divné, ale to nemění nic na faktu, že mám tuhle povídku vážně ráda a děsně se těším na další kapitolku =o)

3 rika a denika rika a denika | E-mail | Web | 6. prosince 2009 v 21:22 | Reagovat

ahoj moc sa mi pacila tato kapitola :) baby samozrejme neamju chyby a sirius ze ruzu v ustach:)Sommsa zasmiala:)

4 Peťka Peťka | E-mail | 7. prosince 2009 v 14:42 | Reagovat

Wow, super! :-) kapitola je perfektní, těšim se na další:) ta pasáž- Jestli tohle neni hřích tak já sem světice mě teda fakt dostala:D:D málem sem umřela smíchy:D

5 Moreen Moreen | Web | 7. prosince 2009 v 21:56 | Reagovat

hej, teda ta se nezdá! takže alysha, hm.. tu ránu kolenem teda regulusovi rozhodně nezávidím :-D a stejně jak u angie, se mi líbí, že kluky trápí a napínají a nechtějí se podvolit jejich sexuálním choutkám ;-) a taky se nám hezky rozjíždí příběh s tajným ctitelem, co? zajímalo by mě, jestli to není ten havraspárský kluk.. těším se, co zplodíte příště!

6 Lenka Lenka | Web | 10. prosince 2009 v 16:50 | Reagovat

Ahoj promin že tě teďkon trochu otravuju ale mám pár prozeb.
Podívej se prosím na můj blog a zanech po sobě komentář. A prosím hlásni mi v odkazech co mám pod záhlavím prosím moc tě prosím. A pokud ti to nebude vadit tak zahlasuj ve FOTCE MĚSÍCE!!! Děkuji ti předem:-)A taky se klidně koukni na http://lenkasa.webgarden.cz

A podívej se taky na sestřin blog http://dabelinka.blog.cz
jsou to stránky výhradně pro dívky a pokud má některá dívka problém stačí napsat dotaz.

Jestli se chceš pobavit tak přijď si pokecat na hpbradavice.blog.cz
Je tam sranda a chce to lidi na pokec!

A  pokud máš rád/a seriál Přátelé tak se prosím jukni na  http://serial-pratele.cz
Je to tam super, novinky o seriálu hercích, super fórum se super lidma co si pokecáš. Určitě nebudeš litovat. Ahojky a měj se krásně

7 Drow Drow | Web | 26. března 2011 v 20:45 | Reagovat

Je zajímavý jak se jejich postoj změnil během pár řádků. Ale tak je to i v životě, sama o tom něco vim :D

I tahle kapitola je úžasná, jste skvělý pisatky...Já jenom cítila potřebu vám to říct, kdybyste to náááhodou nevěděly, nebo třeba zapoměly :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama