14. kapitola

12. prosince 2009 v 7:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Konečně ta chuť na psaní je tady a já můžu skákat radostí. A vy vlastně semnou!!! Kdo to pořád brzdil? Samozřejmě, že Alysha a tak se všem nedočkavcům omlouvám.
Aňulka: máme předepsané ještě další dvě a zaručuji, že se OPRAVDU máte na co těšit....

Angie Aurora Ginnara:
Ráno jsem se vzbudila a vzpomněla si na to, co se odehrálo v noci. A zrudla jsem…zase!
Nemám na to. Prostě to nezvládnu. Je mi jasné, že bude na snídani a taky mi je jasné, že na tu "nehodu" přes noc určitě nezapomněl.
A tak tady mám velké dilema: snídaně, ale trapas x hlad, ale trapas počká na první hodinu. Dobře, tak fajn. Stejně se s ním jednou budu muset potkat, tak to risknu už u snídaně.
S holkama jsme zrovna seděly a bavily se o šatech na Vánoční ples a o úkolech, když přišli.
Okamžitě jsem se otočila na holky a vlasy si zakryla obličej. Štěstí, že je mám tak dlouhé. Předstírala jsem, že jsem si jich nevšimla.
A nebýt Lilly, která hlasitě vykřikla "Jamesi!" a políbila ho, by se mi určitě dařilo to předstírat i dál.
"Já pusu na přivítanou nedostanu?" uslyšela jsem ho hned vedle sebe. Můžeš hádat třikrát…
"Zapomeň, " odbyla jsem ho a ani jsem se na něj nepodívala. Začínalo to být hodně nepříjemné, takové divné. Měla jsem dost rozpolcené pocity, asi jsem ho milovala, ale ASI jsem milovala i Stana, který tam byl a vzhledem k našemu vztahu s Blackem, nešlo jen tak ze dne na den dělat tohle.
"To jsi z toho včerejška ještě pořád tak vyděšená?" zasmál se. "Že se na mě nedokážeš ani podívat?" dobíral si mě, zatímco si na talíř nakládal snídani. "Neboj, nejsem nahý, " zašeptal mi do ucha.
"Hlavně, že se dobře bavíš, " řekla jsem, možná ostřejším tónem a hlasitěji, než jsem chtěla, ohodila vlasy na záda a upřeně se mu podívala do očí.
"Oooho, to bude drsné, " poznamenala Moreen a přestala jíst.
"Tak si myslím, " šeptla k ní Claire.
"Mlčte!" okřikla je Hope. "A poslouchejte!"
"Nikdy jsem se nebavil líp. Ten pohled stál za všechny prachy, " pokrčil rameny s úsměvem. "A neječ na mě, prosím tě, " řekl nevzrušeně.
"Jaký pohled?" zajímala se hned Karol.
"Přesně. Jaký?" přidala se Lilly a já zase zrudla až za ušima.
"Ale žádný!" vyhrkla jsem a holky si mě podezíravě změřily. "Nic, co by stálo za řeč, " ušklíbla jsem se na Siriuse.
"Dovol? To by ses divila, holčičko, " odfrkl si a ostatní si začínali připadat hloupě, protože nevěděli, o čem mluvíme.
"Neřekla bych. Ale ještě to bylo v normě, na jakou jsem zvyklá, neboj, " dobírala jsem si ho s nepodloženými fakty.
"Tak to mě těší, " zašklebil se. "Netušil jsem, že máš tak, ehm…dlouhou normu. Jeden by řekl, že tolik takových není a ty ses přitom vyspala s půlkou Bradavic, "
"Díky, žes mi to připomněl. Asi máme hodně společného, " sykla jsem.
"Ano, až na to, že já dobře vidím a nečervenám se, " To byla podpásovka! Ale už se to neslo v odlehčeném duchu.
"Spíš jsem si měla vzít na pomoc lupu. Byla jsem rudá vzteky. Nechápu, jak sis to mohl dovolit?!"
"Lupu?" vyprskl dýňovou šťávu a začal se smát.
"Tak mikroskop?" ryla jsem dál a tělem mi proudilo zadostiučinění.
"No jak myslíš. Ale já nemůžu za to, že jsi v rozpacích, když - "
"Zmlkni, jo?!" skočila jsem mu rychle do řeči. Nepotřebovala jsem, aby to všude roztruboval. Ne teď.
"Ale no tak, jen se pochlub kamarádkám." dusil mě, bídák.
"Jasně! Pochlub se nám!" vyzvala mě Moreen a všichni v očekávání čekali.
"Ono není s čím, " řekla jsem a všichni se podívali na Siriuse, který se smál.
"Nemusíš jim říkat, že se červenáš, můžeš se pochlubit s tím, co máš doma, " řekl a pobaveně se usmíval. Bylo mi jasné, na co naráží.
"Ještě by se mi vysmály, " zchladila jsem jeho ego a vystřelila z Velké síně.
Pořád jsem musela myslet na to, co mi řekl. Pochlub se s tím, co máš doma. Tahle věta mi ne a ne ven z hlavy. Mě totiž zajímalo, co mám doma.
Snažila jsem se vyhýbat holkám, jak jen to šlo. U oběda jsem předstírala, že horlivě žvýkám, abych jim nemusela odpovídat. Jejich tázavé pohledy jsem jako by ani neviděla.
Po obědě jsem rychle vypadla z Velké síně a šla se do ložnice obléct. Do Prasinek jsem šla s holkama, takže jsem si musela vymyslet něco věrohodného. Nebylo to tak, že bych jim chtěla lhát, to ani náhodou, příčilo se mi to, ale nedovedu si představit, jak by si mě začaly kvůli tomu dobírat.
Oblékla jsem si černočervené kárované punčocháče, černou sukni a červenou zimní bundu. Na hlavu jsem si dala černočervený károvaný baret a obula si černé vysoké kozačky.
"Angie?" uslyšela jsem za sebou, když jsem procházela společenkou. Protočila jsem oči a otočila se na něj. "S kým jdeš?"
"To ti může být zatím volné, " odbyla jsem ho.
"Jak myslíš, tak si to užij, " zašklebil se. Věděl, co jsem mu včera řekla a to mu k spokojenosti prozatím stačilo. Nemusel mi dát na krk hned vodítko. Ono být do někoho zamilovaný je už vodítko samo o sobě.
"Neboj, užiju, " řekla jsem ironicky a úplně jsem zapomněla, oč mě žádal. Možná jsem ho milovala, ale zpříjemňovat život - jestliže si mě bude dobírat - jsem mu nehodlala.
"Angie, " zavolal na mě někdo a já se otočila.
"Ahoj, Aarone." usmála jsem se svým odzbrojujícím úsměvem. "Jdeme?"
"Jasně, puso, " usmál se a nabídl mi rámě, které jsem s úsměvem přijala.
"Kde se flákáš?" přivítala mě Moreen, ruku v ruce s Tobiasem. "Jo, takhle." řekla, když skepticky sjela Aarona po mém boku očima.
"Takže to vypadá, že dneska asi společně nepůjdeme, co?" zeptala se Hope.
"A pročpak ne, Hope? Máš snad doprovod?" zvedla pobaveně obočí Karol, která stála vedle Justina.
"Já?" podivila se Hope. "Ne," protáhla ledabyle a dívala se jinam.
"Jistě, to ti tak budeme věřit, " založila si ruce na prsou Lilly a vyhlížela Jamese.
Uslyšela jsem známý smích a usoudila jsem, že je na čase jít. Vzala jsem Aarona za ruku a letěla jsem s ním pryč.
O pár hodin jsem se vracela do společenky, celá promrzlá. Aaron už šel do své společenky, protože byl stejně promrzlý jako já a nevím, jestli na to čekal, ale já mu své lidské teplo nenabídla a ani nabídnout nechtěla.
A když jsem tak vesele skákala ze schodu na schod, uviděla jsem u stěny mého budoucího manžela, jak se s někým olizuje.
"Čau, Siriusi, " potlačovala jsem smích. Vypadal totiž docela dost překvapeně a ještě mnohem překvapeněji, když jsem je míjela se slovy. "Ahoj, Karen, dej mi na něj pozor, jo? Nemám ráda nic opotřebovaného, "
Dívala se za mnou dost překvapeně. Sirius okamžitě opustil svou dosavadní hračku a vystřelil za mnou. Šla jsem pořád stejně rychle, takže mě dohnal.
"Nezlobíš se, že ne?" zeptal se a chytil mě za ruku. Hloupá otázka.
"Samozřejmě, že ne." protočila jsem oči. "Přeci jsme se na něčem dohodli." připomněla jsem mu. Ani za nic bych nedopustila, aby tušil, jak mě to sere.
"Jo, máš pravdu. Jsi vážně skvělá." usmál se, líbnul mě na tvář a zase odešel za Karen. Já vím, já vím, že jsem skvělá, úžasná, milá, krásná, vášnivá a Merlin ví, jaké ještě superlativy. Nesnáším ho. Tohle nemůže dělat! Ne potom, co jsem mu řekla!
Nemusel vědět, že já za jeho zády dělám to, co on. A kdyby se to náhodou dozvěděl a probudil se v něm nějaký ten majetnický pud a ješitnost, nemáme si co vyčítat, budeme si kvit, to je sice pravda, ale on to zasnoubení uvítal lépe, než já, to byla na pokraji zhroucení - proto mám větší právo chodit s jinými. On ne, on mě chtěl.
Holky to z nějakého důvodu neschvalovaly, přestože o naší dohodě věděly.


Alysha Alexandra Fionn:

Byl pátek večer a já výjimečně seděla v knihovně a dělala úkoly. Těšila jsem se zítra do Prasinek, že asi vůbec neusnu. Plánovala jsem si, že si koupím šaty na ples, něco pro sebe a pak nějaké dárky. Konečně jsem měla všechny úkoly hotové a to už bylo devět hodit večer! A všichni musí být na koleji do devíti, takže když mě někdo uvidí, tak jsem docela v háji. Plížila jsem se po chodbách, jako nějaký zloděj. Konečně jsem byla ve sklepení, když se tu objevila ta chlupatá Norrisová a začala mňoukat přes celý hrad.

,,Kdopak se to potuluje, zlatíčko?" slyšela jsem Filche, ten musí mít rychloboty, jinak by to nebyl tak rychle. Doběhla jsem před náš tajný vchod a zapadla dovnitř. Všichni z naší ,,party" seděli ve společenské místnosti.

,,Kde jsi byla?" zeptal se mě Regulus. Manželé jsme ještě nebyli, tak proč ho to zajímá?!

,,Dělala jsem si úkoly, na rozdíl od někoho." přešla jsem k němu a zaryla jsem mu prst do hrudi.

,,A ty mi je určitě dáš opsat." sebevědomě se podíval. Tak to měl hoch smůlu. Nejsem blbá, kdyby ty mé úkoly našel, tak jsem si to pojistila kouzlem, aby to nemohl hůlkou zkopírovat, protože vím, že Regulus nic ručně opisovat nebude. Na toho ho znám až moc dobře.

,,Tak na to zapomeň." odešla jsem. Vlezla jsem do ložnice a hned byl za mnou. To je strašná stíhačka.

,,To si snad nemyslela vážně?" vyletěl jak kdybych ho podvedla!

,,Ale myslela. Udělej si někdy úkoly sám! Není to nic těžkého!" začala jsem ztrácet nervy a on si toho všiml. Roztál.

,,Půjdeš semnou zítra do Prasinek?" zeptal se z nadějí v očích. Co jiného si plánuji celý večer?

,,To je snad jasné, ne?" povytáhla jsem obočí a usmála jsem se. Přišel ke mně a začal mě líbat a já mile ráda jsem mu to oplácela. Tak překrásně líbal, že jsem se ho nemohla nabažit. Snad bude dobrý i v té jedné věci. Usmála jsem se a postavila na špičky. Pusou jsem zabloudila na krk a udělala jsem mu takový cucflek, že na mě bude dlouho vzpomínat. Odtáhl mě a pohladil si to místo.

,Neříkej, že se ti to nelíbilo?" zeptala jsem se.

,,Líbilo, ale chtěl bych jinou věc." Tak to ne! Na to ať rychle zapomene.

,,Tak na to rychle zapomeň až po svatbě." odpověděla jsem mu a popřála mu dobrou noc.



Byla jsem dávno po snídani a tak jsem se převlíkala do Prasinek. Byla jsem v ložnici sama a nějak mi to nevadilo. Měla jsem už na sobě fialovou krátkou sukni a černé legíny. Byla jsem v podprsence, když v tom ke mně vlítl Regulus. Zarazil se, když mě viděl, ale stejně jsem se zakrývat nemusela, protože mě uvidí po svatbě. Navlíkla jsem na sebe žluté triko, bílou bundu z kožíškem na kapuci, šálu a černobílý kulich z bílou bambulkou. A nemohla jsem zapomenou na mé chlupaté kozačky. Chtěla jsem si dát ještě blbou řasenku, ale Regulus to nemohl už vydržet a vytáhl mě pryč.

Konečně jsme šli a já si blbec zapomněla rukavice. Myslela jsem, že zmrznu. Viděla jsem, že Regulus má ruce v kapsách. Podívala jsem se na něj a z profilu vypadal taky úžasně, jako normálně a hlavně, když mu vlasy povlávaly okolo hlavy. Kdybych mohla zastavila bych se a zírala z otevřenou pusou. Prostě zima byla a tak jsem jednu svojí ruku strčila jemu do kapsy a chytla se jeho ruky.

Už jsme byli konečně v Prasinkách. Regulus mi řekl, že jsi jde něco zařídit, že se za 2 hodiny sejdeme U Tří košťat. Určitě šel hledat vánoční dárky a to jdu dělat i já. Mamce koupím nějakou voňavku, tátovi knížku o Černé magii. Vzpomněla jsem si, že Regulus má ještě narozeniny. Vánočná dárek jsem už pro něj měla a na narozeniny mě napadl takový ujetý nápad, ale mě se to líbí a to je hlavní. Už jsem ten dárek měla koupený a šla jsem si koupit boty a šaty na vánoční ples. Vybrala jsem si úžasné šaty a boty. Všechno jsem si to zmenšila a dala to kapsy a vyrazila ke Třem košťatům. Regulus tam dávno už seděl a jak mě uviděl objednal mi máslový ležák. Věděl, že je to mé oblíbené pití, mám ráda i něco tvrdšího, ale tohle je lepší. Sundala jsem si bundu a čepici a začala upíjet ležák.

,,Tak co jsi koupila?" zeptal se mě a koukal, kde mám věci. On je totiž zmenšené neměl.

,,To ti neřeknu a ty věci mám zmenšené v kapse." usmála jsem se. Teď si pomyslel, jaký je to vůl, že ho to nenapadlo. Něco bedlivě pozoroval, nahnul se nade mně a vyndal ten řetízek s tím prstýnkem. A do háje. Tak to mi ještě scházelo. Strhl mi ho a dal si ho do kapsy.

,,Od koho to je?" zeptal se. To bylo jako u výslechu. Nechtěla jsem to poslouchat a tak jsem šla radši ven. Šla jsem do lesa a sedla si na pařez. Našel mě a ani nevím jak.

,,Od koho jsi to dostala?! Mluv!" vyštěkl a nasadil svou ledovou masku. Šel z něj opravdu strach. Klekl si ke mně. ,Dělej!"

,,Dostala jsem to včera nebo předevčírem." odpověděla jsem a začaly se mi koulet slzy po tváři.

,,A nevím, od koho." nemohla jsem se mu podívat do tváře. Hřbetem ruky mi je setřel, zvedl mě na nohy a odešli jsme do hradu. Věděl, že když začnu brečet nic ze mě nedostane.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 12. prosince 2009 v 14:59 | Reagovat

to bylo krásné =o) omlouvám se za velice krátký koment, ale včera jsem se kulturně příliš unavila a tak dneska ze sebe dlouhé komenty nevypotím...

2 vivienne vivienne | Web | 12. prosince 2009 v 15:06 | Reagovat

pěkné

3 Peťka Peťka | E-mail | 13. prosince 2009 v 1:25 | Reagovat

no supeeer, těšim se na další kapču! :-)

4 Denika Denika | Web | 13. prosince 2009 v 22:40 | Reagovat

Ahoj angie ako vzdy nema chybu aj mna byzaujimalo co znamena ta veta:) ako sa jej pytal ci jej to nevadi:) a Alysha ten prstienok skoda ze ho nasiel a ako ju regulus uz pozna:)

5 Moreen Moreen | Web | 13. prosince 2009 v 23:17 | Reagovat

moc hezká kapitola.. Prasinky... ty to vždycky oživí.. i když vy to holky nepotřebujete, u vás se pořád něco děje :-D jsem ráda, že jsem se k přečtení této kapitolky konečně dostala, už jsem psala Anet, že jsem měla opravdu krušný víkend a na net mi nezbýval čas.. takže.. Alysha je skvělá! tak jí by zajímalo, jaký Regulus je, ale stejně mu nedá.. ta si teda stojí za svým.. nevím jestli bych to dokázala taky, takhle odolávat :-D jen mě mrzelo, že se Regulus nijak nevyjádřil, když k ní vešel do pokoje a ona byla ve spodním prádle.. no a s tím prstýnkem.. však jsem si minule říkala, kdy na to Reg přijde :-) ale bylo hezký, že na ni moc neřval a když se složila, tak ji prostě vzal takovou jaká je a smířil se.. i když si nemyslím, že by se toho tak rychle vzdal a určitě bude vyzvídat dál :-)

6 Moony Moony | E-mail | Web | 15. prosince 2009 v 18:39 | Reagovat

Ahoj, na blogu, začalo hlasování sháněj si hlásky:-)

7 Drow Drow | Web | 26. března 2011 v 20:54 | Reagovat

Jak prej Alysha na Reguluse "To je strašná stíhačka" - živě jsem si představila tu situaci a dostala jsem menší záchvat smíchu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama