15. kapitola

19. prosince 2009 v 9:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Konečně další kapča!!!
Aňulka: Musely jsme z jedné kapitolky udělat dvě, další čekejte 25.12.


Alysha Alexandra Fionn:

Dnes se měl konat vánoční ples a naštěstí nám odpadlo vyučování na celý den.

Po plese, ty co se zapsali pojedou domů a já jsem mezi nimi. Zítra je oslava sedmnáctin Reguluse a Siriuse. Musela jsem říct, že se mi tam moc nechtělo, ale co se dalo dělat? Nic?! Ples měl začít v šest hodin večer a bylo půl šesté. Měla jsem docela fofr. Rychle jsem na sebe narvala své úžasné šaty. Rychle jsem se namalovala a nazula lodičky. Podívala jsem se na hodinky a měla jsem ještě deset minut k dobru. Zašla jsem rychle do koupelny a udělala svůj obvyklý účes. Posypala jsem si je lehce takovými malými třpytkami. Musela jsem uznat, že se sama sobě líbím. Samochvála smrdí. Docela mě mrzelo, že nemám ten prstýnek po babičce, vážně by se mi teď hodně hodil. Vyšla jsem do společenské místnosti a už tam všichni byli. Narcisa měla šaty hodně bohaté z barvou do růžova. Bella měla šaty tmavě modré s jednoduchým střihem, ale oběma to moc slušelo. Ale klukům to taky moc slušelo, každý z nich měl sako od té nejluxusnější firmy a samozřejmě manžetové knoflíčky. Regulus mě ještě neviděl, protože ke mně byl otočený zády. Malfoy na něj pokynul, aby se otočil a on to udělal.


Regulus Arcturus Black:

Otočil jsem se a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Byla překrásná, prostě bohyně. Nemohl jsem uvěřit rodičům, že jsem dostal právě ji. Bude to s ní ze začátku těžké, protože ona je nevyzpytatelná. Byl jsem šťastný, že bude má. Když byla šťastná poskakovali jí v očích šťastné jiskřičky, ale když byla smutná její oči byli jako dvě tůňky a to vždycky kvůli mně! Byl jsem tak vychován, ledovou masku jsem musel mít taky. Bylo mi doma ubližováno a já budu ubližovat dál! To je osud, který si člověk nevybere. Se mnou ale bude nešťastná.

Začal jsem si všímat mé princezny, která byla šťastná a já budu chvilku s ní. Přešel jsem k ní, pohladil jsem jí po líci a přitáhl k sobě. Políbil jsem jí tak, jak nejvíc umím. Když mi to začala oplácet, chtěl jsem se usmát, ale nemohl jsem a to mě štvalo.

,,Sluší ti to a to moc!" Trošku zčervenala a to jsem měl rád.

,,Děkuju, tobě taky." řekla a poupravila mi kravatu. Ucítil jsem její vůni, které nešlo odolat. Vanilka. Přijala mé rámě a vyrazili jsme.


Alysha Alexandra Fionn:

Musel na mě koukat dobré dvě minuty. Procházeli jsme vánočním hradem. Všude bylo jmelí, girlandy a svíčky. Prostě nádhera, tuhle vánoční náladu jsem milovala. Zmijozelští jakoby na Vánoce roztáli a nikomu nenadávali. Pomalu jsme přicházeli k Velké síni a už tam byla slyšet hudba. Vlezli jsme dovnitř. Ze stropu se sněžilo, bylo tam asi 5 velkým smrků ozdobených. Prostě nádhera. Všichni z naší ,,party" jsme si sedli k jednomu stolu a začali upíjet šampaňské.

Začala hrát další skladba a Regulus mě vyzval k tanci, neodmítla jsem. Když jsme tancovali všimla jsem si, že Angie tancuje ze Siriusem a má překrásné šaty. Měli korzet do véčka a sukni takovou bohatší, ale byly krásné. Ve vlasech měla takovou velkou červenou kytici. Všimla jsem si, že koukala mě po mě, počkat?! Koukala po Regulusovi! Tak na to zapomeň, holčičko, ten je můj!

,,Pořád si mi neodpověděl na mou otázku?" mrkla jsem na něj. Tak schválně jestli přijde odpověď. Dlouho se koukal do mých očích a pořád nic nepřicházelo! Tak jednou to z něho musí vypadnout!

,,Jak jsi řekla ty. Až přijde ten správný čas." Něžně mě políbil a šli jsme si sednout. Narcisa z Lucius netancovali a to jsem se docela divila. Bella a Rodolfus ti tancovali a k tomu se líbali. Nechápala jsem jak to mohli stíhat, ale to je jejich věc. U našeho ještě seděl Rabastan a byl nějaký skleslý. Na chvíli jsem odešla od Rega a šla jsem za ním. Vzala jsem ho za ruku, aby šel tancovat. Zavrtěl hlavou.

,,Pojď, přijdeš na jiné myšlenky." vytáhla jsem ho na nohy a začali tancovat. Tancovali jsme blízko stolu, aby Regulus měl dobrý výhled. Za začátku byla pomalá písnička.

,,Co se děje?" zeptala jsem se ho. Nedíval se na mě, ale na Angie a mě to byl hned jasný. ,,S tím už nic nenaděláš." řekla jsem mu krutou pravdu. ,,Snad bude šťastná s ním." stiskla jsem mu ruku. ,,Ale ty v jejím srdci budeš navždy!" podívala jsem se mu do očí.

,,Děkuju, Alysho" poděkoval. To nemusel.

,,Nemáš zač a teď to rozjedeme." začala docela rychlá písnička. Musela jsem uznat, fakt jsme to rozjeli! Na těch podpatcích se teda blbě tancovalo, ale co se dalo dělat. Najednou se mi zlomil podpatek a já si zvrtla nohu.

,,Aaaa!" zaječela jsem a málem jsem se složila na zem. Naštěstí měl rychlé postřehy a chytil mě. Objevil se u nás Regulus.

,,Co jsi jí udělal?" vyjel hned na Stana.

,,Ježíš! Nic mi neudělal, jen se mi zlomil podpatek!" chytla jsem se ho a vytáhl mě na nohu, protože jsem na druhou nemohla došlápnout. Regulus mě vzal do náruče, všichni koukali, co se stalo a nesl mě do mé ložnice.

Opatrně mě položil na postel a někam odešel. Za chvíli přišel z nějakým pytlíkem. Já jsem se mezitím hůlkou převlíkla do legínů a bílého tílka. Když mi to dal na nohy chtěla jsem řvát, jak to studilo! Byl v tom totiž led! Ten pytlík mi na nohu připevnil obvazem.

,,Už je to lepší?" zeptal se a já přikývla.

,,Už máš sbalené všechny věci, za chvíli si pro nás přijedou rodiče." zjistila jsem, že já, Blackovi a Angie pojedeme domů s rodiči. Teda nepojedeme, přemístíme se.

,,Mám je v cestovní tašce ve skříni." ukázala jsem na mojí skříň a vytáhl ji. V deset hodin večer si pro nás měli přijít rodiče k Hlavní bráně. Bylo půl a já s Regem vyrazila. Na noze jsem stále měla ten pytlík, Reg měl svou a mou tašku a k tomu mě ještě podpíral. Než jsem vyskákala schody ze sklepení bylo třičtvrtě. Rodiče tam stáli spolu z Blackovými a Ginnarovými. Viděla jsem, že Angie a Sirius tam už byli a jen se čekalo na mě a na Rega. Konečně jsme byli u nich a všimli si nás. Angie, Sirius a Ginnarovi koukali, co se mi stalo. Stará Blacková ta se chytla za srdce a říkala do stropu, za co nás, Bože, trestáš nebo co to říkala. Máma stála a vyjeveně koukala, jediný táta si vzal od Rega mou tašku a mě vzal do náruče. Kdyby mě to nebolelo, tak bych radši stála na vlastních.

,,Dítě? Co se ti stalo?" zeptala se hystericky Blacková.

,,Taková prkotina." usmála jsem se. Vždyť to je jen vyvrknutý kotník. To se stane i v lepších rodinách, počkat? Lepší rodiny už být nemohou. Protože tyhle tři rodiny to jsou ty nejlepší rodiny v Anglii, třeba i v celém světě.

,,Chtěla jsem vám připomenout, že zítra bude ta oslava narozenin a všichni tam budete spát do druhého dne." upozornila nás paní Blacková. O té oslavě jsem věděla, ale nevěděla jsem, že tam budeme spát?! Takže budu spát u Reguluse v posteli, ale nějak mi to, ale nevadilo.

,,Spolehněte se." řekl táta a přemístili jsme se domů. Konečně!



Dům už byl také vyzdobený do Vánoc. Všude byli girlandy a ozdobičky. V obýváku se vyjímal krásný smrk ozdobený do stříbrna. Táta mě opatrně položil na zem a já už mohla trochu došlápnout na nohu, ale pajdala jsem.

Máma vzala mojí tašku a pomohla mi do schodů. Do pokoje jsem to zvládla sama.

,,A co se ti vůbec stalo?" zeptala se mě mamka.Tak s tím bych se fakt vytahovat nechtěla.

,,Zlomil se mi podpatek na plese, když jsem tancovala z Rabastanem." Jejda! To jméno jsem říkat neměla, ale to je už jedno.

,,To se stane i mě se to povedlo. A jak to, že jsi netancovala z Regem?" zeptala se mě a mě by zajímalo, kdy se jí to stalo. A já si mezitím balila věci k Blackům.

,,S Regem jsem taky tancovala, ale Stan byl nějaký smutný. Povídej, kdy se ti to stalo?" zeptala jsem se a balila věci.

,,Mohlo mi být tak stejně jako tobě, vlastně to byli moje zásnuby. Šla jsem akorát ze schodů a všichni se na mě dívali. Překrásné šaty, drahé šperky a najednou křup a já letěla ze schodů. Naštěstí mě chytil tvůj otec, ale i tak to byl můj největší trapas." Balila jsem si věci a skákala jsem po jedné noze, tak jsem spadla na mou postel a dostala takový záchvat smíchu, že přišel táta.

,,Co jí je?" zeptal se a vykulil oči.

,,Řekla jsem jí, co se stalo v den našich zásnub. Jí se dneska taky zlomil podpatek." řekla a usmála se. ,,A skončila mladému Lestrangeovi v náruči." řekla takovým tónem, že jsem si myslela, že jsem Regovi zahnula. Když jsem se podívala tátovi do očí, rychle mě přešel smích. Vážně šel z něj strach.

,,To si snad děláš legraci! Uděláš to ještě jednou a neznám se!" Bála jsem se. Takhle dlouho nevyletěl. Radši odešel a máma ho šla trochu zklidnit. Já jsem měla dávno sbaleno. Vykoupala jsem se, umyla vlasy a šla spát.


Angie Aurora Ginnara:
Seděla jsem na posteli a žmoulala jsem si své nádherné bohaté červené šaty. Na hlavě jsem měla velikou růži na červené čelence. Holky běhaly po pokoji a připravovaly se na ples. Každá šla s někým.
Karol šla s Justinem, Lilly samozřejmě s Jamesem, Moreen s Tobiasem, Claire s Davidem, Hope s Deanem. A jak jsme s holkami po vyvinutém nátlaku zjistili, onen Dean vůbec už nechodil do školy, ale studoval nějakou univerzitu a v Prasinkách měl brigádu. Brumbál byl tak ochotný a dovolil mu používat bradavickou knihovnu a právě tam na sebe ti dva narazili. Byl o čtyři roky starší.
A já šla samozřejmě se Siriusem. Ne, že bych se tomu urputně bránila, ale byla jsem spíše nějaká přešlá. Jsme "jakože v pohodě", přitom navzájem sobě za zády se taháme s jinými lidmi a mě to užírá. Netušila jsem, jestli i jeho, ale mě ano. O to víc mě to překvapovalo, čekala jsem, že si posledních svobodných chvil budu užívat, seč budu moct. Ale mě to přestávalo bavit.
"Nestresuj, " houkla na mě Moreen v černozlatých šatech. Byly kvůli jejímu bříšku poupravené, ale nikdo to samozřejmě nemohl vidět. Chabě jsem se usmála.
"Tak půjdeme?" zeptala se Hope a poupravila si tmavě zelené šaty.
"Jdeme, " zavelela Claire v tmavě fialových šatech a pomalu jsme se všechny odebrali do společenky, kde čekali kluci, jak jsme později zjistily.
"Je přímo k nakousnutí, " slyšela jsem Lilly, jak bez dechu zašeptala. Ano, to tedy je, pomyslela jsem si a dívala jsem se na Siriuse.
Usmál se a mě veškerá přešlost opustila. Podal mi ruku, já si chytila sukni šatů a všichni jsme zamířili do Velké síně. Nemá ani cenu popisovat, jak byla překrásně ozdobená, protože na to jsem prostě neměla slov.
Na každém se ta vánoční nálada podepsala. I na profesorech. Všichni měli čepičky, jaké nosí Santovi pomocníci a usmívali se na všechny strany.
Cítila jsem na sobě jejich pohled. Obou dvou. A proto jsem se raději nedívala ani na jednoho z nich.Kdybych se podívala na Stana, šla bych instinktivně za ním. Kdyby se podívala na Siriuse, se kterým jsem šla, padla bych mu okamžitě do náruče a nechala se jím objímat. Tím bych ovšem způsobila bolest Stanovi.
Věděla jsem ale, že Stan, pokud tedy budu šťastná, si to nikdy nebude vyčítat, protože to on chtěl. Abych byla šťastná a abych udělala šťastným jeho. Možná bude litovat, to ano, ale nikdy si to nebude vyčítat. Alespoň jsem si to moc přála.
Nejprve jsem tančila se Siriem a pak s kluky od holek. Nemohla jsem říct, že se nudím, ale zas ani kdovíjaká zábava to nebyla. Nechápala jsem, proč jsem tak skleslá. A po chvíli, když jsem se při tanci se Siriem otočila ke zmijozelskému stolu, probodla pohledem toho zmetka Reguluse a uviděla její naštvaný pohled, jsem na to přišla. Nechtěla jsem domů. Chtěla jsem zůstat tady.
Hope se skutečně rozhodla udělat to, co jsem jí z legrace navrhla. Opravdu se rozhodla strávit svátky v knihovně. Nepochybně nebude sama. O to se Dean postará.
Moreen byla plná očekávání. Jela domů i s Tobiasem a chystala se rodičům oznámit, že je těhotná a bude si Tobiase brát. Její rodiče byli prima lidi, kteří kupodivu rádi poslouchali mudlovskou country, a já si byla jistá, že to vezmou s klidem.
Karol, Claire i Lilly jely také domů. Všichni jsme se ale dohodli, že maximálně do sedmadvacátého se sejdeme všichni na hradě a oslavíme Vánoce po našemu.
Což evidentně znamenalo: hudba, jídlo, tvrdý alkohol, doutníky a lepším případě (doufám) dobrý sex. Dokud od prváku do páťáku budou hezky dětičky z naší koleje doma.
Seděla jsem znavená po tanci na židli a rozhlížela jsem se okolo. Všimla jsem si, že Regulus tančil zase s Alyshou. Jenže se nevěnoval jí, ale pohled upíral přímo na mě.
Věděla jsem, na co myslí. A on zas věděl, na co myslím já. Povýšeně jsem od něj odvrátila hlavu a sledovala Siriuse, jak tančí s Claire a pak s Karol. Byli si tak podobní! A oba měli pozítří oslavit sedmnáctiny, na které ani jeden nevypadal. Tak na dvaadvacet bych je tipla.
"Co ten výraz, kotě?" svalil se vedle mě Sirius.
"Nechci domů, " řekla jsem popravdě a on se na mě podíval. Chytil mě za bradu a onu chvíli zpříjemnil polibkem, díky němuž mě něco napadlo.
"Já se tak těším domů, " sedla si vedle mě Karol ve svých tyrkysových šatech a usmívala se jako sluníčko. "Kde je Lilly a James?"
"Hledá nás někdo?" ozvaly se na námi dva hlasy.
"Jimy, potřebuju si s tebou promluvit, " začala Karol.
"Povídej, " vybídl ji James a podal Lilly pití. Ta si mu sedla na klín a spokojeně se rozhlížela po impozantně vyzdobené Velké síni. Věděla jsem, že ji v duchu obdivuje. Kdo taky ne, že?
"Až zase budete hrát nějaký zápas s Havraspárem, šetři, prosím tě, Justina, "
"Ale Karol, " protočil oči James a my jsme se rozesmáli. Karol se ale tvářila naprosto vážně a přimhouřila oči. "No, dobrá. Když na tom trváš. Ale vyhrát je nenechám." souhlasil nakonec.
"O to tě taky nežádám, " mrkla na něj s úsměvem.
Zanedlouho se k našemu stolu přidali i ostatní a všichni jsme se spolu bezprostředně bavili, vtipkovali jsme, škádlili se a smáli se. Hlavně jsme se smáli.
Bezpochyby tento večer zařadím do těch nejlepších za celý svůj život. Po chvíli začal hrát k tanci vybízející vánoční ploužák od Johna Lennona a nikdo z nás samozřejmě neodolal a všichni jsme se nahrnuli na parket.
Byla jsem nejistá. Pořád jsem cítila Stanovu přítomnost a nikdy jsem nechtěla zapomenout na ty chvíle, které jsem s ním prožila, a proto jsem nevěděla, jak se mám Siriuse chytit. Bylo to k zbláznění. Byli tam oba a já šílela.
Nakonec to Sirius vyřešil za mě a jsem se nebránila, když mě objal. Zabořila jsem mu hlavu do hábitu a užívala si můj poslední vánoční bál v Bradavicích.
Ta nálada, ta atmosféra, ti lidé. Všechno bylo dokonalé. Dokud jsem na hodinách neuviděla devět hodin.
"Asi bychom měli jít." špitla jsem a on přikývnul. Počkal, než jsem se poobjímala a rozloučila s holkama - loučila jsem se, jako by jsem je měla vidět naposledy - a pak jsme se vytratili z Velké síně.
"Nakonec, abych pravdu řekl, to byl jeden z nejlepších vánočních plesů za celých sedm let, " prohodil Sirius, když jsme šlapali po schodech do věže.
"Jeden z?" zopakovala jsem.
"Jo, ten druhý byl, když jsme ve třeťáků s Jamesem a Remem objednali Filchovi prostitutku oblečenou za vánoční skřítku. Tos nezažila, " smál se při té vzpomínce a už jsme procházeli společenkou.
"Prostitutku?!" vyprskla jsem smíchy a svalila jsem se na červenou pohovku. Dovedla jsem si to živě představit. Wow, sotva jsem popadla dech…
"Jo, a schovali jsme se v jeho ložnici pod postel a sledovali jsme - "
"Ááá, přestaň, prosím tě!" zarazila jsem ho, nestála jsem o to, to slyšet.
"Bylo to dost nechutné…a ještě, než stačili začít, nás Remus proměnil v myši a sebe - " najednou se zarazil, což jsem nechápala. "Zkrátka, dostali jsme se ven v podobě zvířátek." ušklíbl se.
"Věřím, že byste měli újmu na celý život, kdybyste tam zůstali, " otřepala jsem se zhnuseně. Tipuju, že ona prostitutka jistě celoživotní újmu měla.
"To si piš. A další Vánoce, které patřily k těm nejlepší byly, když jsme potají vlezli do kuchyně a poprosili skřítky, zda by nemohli zmijozelským dát do pití takový náš upravený lektvar a oni nám rádi vyhověli - " chtěl pokračovat, ale já jsem ho zarazila svým smíchem.
"To jste udělali vy?! Zmijozelští vypadali, jako elfové a nikdo nevěděl, proč. Jak se jeden po druhém proměňovali, to stálo za všechny peníze. A pak k tomu ještě ty kostýmy vánočních zlých elfů, ty sukýnky pro holky a těsné kraťasy pro kluky. Belatrix vypadala pro jednou tak roztomile, ovšem, když se rozeřvala tím skřítčím hláskem, rvalo to uši a jak si Malfoy šlapal po těch svých dlouhých vlasech, " smála jsem se. "Třešinkou ale byly ty sobí uši, místo těch skřítčích. A všichni najednou byli takoví malí a jak kvíleli. Ááá, to byly ty nejlepší Vánoce, co jsem zažila, " dívala jsem se se smíchem na něj.
"No, a to nebylo všechno. To jste sice neviděli, ale docela pěkně jsme jim vyzdobili i společenku. To ti ale už popisovat nebudu, někdy jindy. Měli bychom jít, " řekl.
"Accio kufr, " řekla jsem a k noze mi přilétl můj kufr. Mávla jsem hůlkou a okamžitě jsem byla převlečená z těch nádherných šatů do sukně lemované kožíškem, hrubých punčoch, zimní bundy, kozaček a soupravy čepice, rukavic a šálku.
Sirius udělal to samé. Prohlédla jsem si ho a vypadal vážně skvěle. Najednou jsem se zarazila.
"Odkud to máš?" zeptala jsem se a prstem jsem mu přejela po tváři, kde měl škrábanec.
"To nic není, " řekl vyhýbavě a za pár minut už jsme se blížili k hlavní bráně, kde stáli Blackovi, mí rodiče a Fionnovi.
Chvíli jsme tam mlčky postávali a já se třepala, jako ratlík. Přešlapovala jsem z nohy na nohu a Sirius mě pobaveně sledoval. Pak mě strhl k sobě a věnoval mi trochu svého lidského tepla. Byla jsem mu vážně vděčná.
"No, konečně." zašeptal, když dorazil Regulus, následován kulhavou Alyshou. Bože, co zas prováděla?!
Přesně něco v tom smyslu se ptala i ta "příjemná" paní Blacková. Ale já jsem jí pozornost moc nevěnovala. Nevěnovala jsem ji nikomu, jen svým myšlenkám. Schytala jsem od Siriuse pusu na tvář, chytila se rodičů a přemístili jsme se domů.
Nepřistáli jsme ale přímo v hale, ale před domem. A já úžasem vydechla. Co se týkalo výzdob, opravdu náš obrovský dům neměl konkurenci. Světélka zářila na stříškách, na balkoně, na zábradlí u schodů, prostě všude. Dům byl zasněžený a všechno na mě působilo tak vánočně, že jsem dokonce byla na chvíli ve svém nenáviděném domově šťastná.
Doma mě čekalo překvapení. Pokud se tomu tak dá říkat. Nejprve jsem málem omdlela, ale nakonec jsem to ustála.
To překvapení bylo o trochu starší, než já, vysoké, blond se studenýma modrýma očima, zlým a neupřímným úsměvem a jmenovalo se Lukrécie.
"Angie, představuji ti tvoji nevlastní sestru, " oznámil mi pyšně otec. To byla ta chvíle, kdy jsem málem omdlela. To ovšem ale nebylo to nejhorší. Sjela jsem ji očima a zastavila jsem se na jejím zápěstí. Vida, šla v otcových šlépějích. Proto ta pýcha.
Tím u mě navždycky skončila. Pomalu ke mně přišla a falešně se usmála.
"Ahoj, ráda tě poznávám. Lukrécie von den Rail." představila se mi.
"Angie." sykla jsem. "To jsem netušila, že má táta po světě bokovky. Kdoví, kolikpak příbuzných ještě mám, " zamyslela jsem se s ironií ve tváři a otec začal rudnout.
"Vypadni!" rozčílil se a ukázal na schodiště. "Už nechci nic takového slyšet, rozumíš?!" změřil si mě a já pokrčila lhostejně rameny. "Nic si z toho nedělej, Luky." usmál se na mou "sestřičku". Bylo na první pohled zřejmé, že v té holce se vidí a je na ni pyšný. Dokonce i má vlastní matka se k ní chovala lépe, než ke mně a usmívala se na ni. Tak to byl konec.
Chladně se usmála. "Tak to vypadá, že my dvě si rozumět nebudeme, " Oho, tos mi to teda vyjasnila. Bez ní bych na to fakt nepřišla.
"Ne, to tedy nebudeme, " řekla jsem, vzala tašku a odešla jsem do pokoje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moreen Moreen | Web | 19. prosince 2009 v 16:55 | Reagovat

tak teď teda něco nechápu, v tuhle chvíli je tu jednou kladně ohodnocený článek ale komentář žádný.. nepochopím, když si někdo udělá čas kliknout na hvězdičky, proč si neudělá čas na to napsat pár řádků.. jinak ke kapitolce - je skvělá, jako vždycky!! jen se mi nechce čekat do 25. na další pokračování .. :-D alysha se vytáhla, jak to rozbalila se stanem.. to bych chtěla vidět :-) no a regulus se taky hezky předvedl, myslím hezky, ne hezky jako ironicky, jak se zachoval a galantně ji odnesl .. jsem zvědavá, jestli bude na alyshu něco zkoušet až u nich bude spát.. no tak já si počkám no.. :-D

2 vivienne vivienne | 19. prosince 2009 v 18:14 | Reagovat

pěkné

3 Peťka Peťka | E-mail | 19. prosince 2009 v 20:55 | Reagovat

bombový!!! :-) stejně jako Moreen by mě taky zajímalo, jestli regulus na Alyshu něco zkusí...:D :-) a taky co dělal Sirius, že měl na tváři ten škrábanec? žeby dováděl s klukama při úplňku?
těšim se na pokráčko! :)

4 Denika Denika | Web | 20. prosince 2009 v 23:44 | Reagovat

Velmi sa mi páčil opis siene:) neopísateľný to si viem tu krásu aj trosku po svojom predstavit a to ze ma nevlastnus sestru asi s nou nebude zadobre to veru nie:) som vzedava co s nimi bude dalej:)

5 Drow Drow | Web | 26. března 2011 v 21:10 | Reagovat

Chjo, mě už to přijde fakt blbý vás tady u každýho článku chválit, ale prostě si nemůžu pomoct....

Fakt mě potěšilo, že nám byl poskytnut pohled do Regulusovo "hlavy" :D...suprový

mimochodem už jsem říkala, že je to skvělá kapitola?...čeho se děsim je, že tu povídku někdy dočtu, nejsem si jistá, jestli to psychycky přežiju...:/...;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama