16. kapitola

25. prosince 2009 v 9:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná

Alysha: Snad jste měli skvělího Ježíška!!! Tak tady máte další kapču a chceme komenty jako vždycky!!
Aňulka: tak jaké jste měli Vánoce?Co Ježíšek?Jen se pochlubte s dárky!




Alysha Alexandra Fionn:

Ráno jsme ještě snídali v našem domě a mě stále bolela ta zatracená noha. Viděla jsem to tak, že dneska to na podpatky nebude. Snídala jsem sama, protože rodiče, ti se už balili na dnešek

,,Alysho?! Ty ještě nejsi převlíknutá?" vyděšeně se na mě mamka podívala a já se už zvedala. Než jsem se dopajdala nahoru do mého pokoje, bylo už dvanáct hodin a ve tři začínala ta oslava. Když jsem přišla do pokoje, byl uklizený, mé šaty byly na posteli a taška na křesílku. Šaty? Zbláznili se? K těm si musím vzít podpatky! Rychle jsem je dala do šatníku. Místo toho jsem si vyndala fialovou sukni ze zlatým lemem, zlaté tílko a zlaté tenisky. Musela jsem si vzít nějaké pohodlné boty. Navlíkla jsem to na sebe, namalovala a učesala. Přemístila se ke mně Tea.

,,Slečna si nevzala ty šaty, co jí Tea připravila na postel?" řekla smutně. Bylo mi jí líto.

,,Promiň, ale k těm šatům bych musela mít podpatky a já s tou nohou nemůžu." klekla jsem si na zem a hleděla jsem jí do jejích velkých hnědých očí. Usmála se a odpustila mi to. Najednou ke mně do pokoje vtrhnul Josh z taškou. On jede taky!

,,Zase se bratříčkuješ z poskoky?! Dělej nebo přijdeme pozdě!" vyštěkl. Vzal mi mojí tašku a vypadl. Dopajdala jsem dolů a mamka koukala, že nemám šaty. Radši jsme to neřešili a přemístili jsme se.


Stáli jsme přede dveřmi a zaťukali. Otevřel nám nějaký starý skřítek a divně se tvářil. Radši jsem se schovala za všechny a do domu jsem vlezla jako poslední. Táta si všiml, že jaksi nestíhám a tak mi přičaroval berli. Musela jsem vypadat velmi komicky. Celý večer budu pajdat po berli.

Nádhera! Bylo tady už hodně lidí. Ginnarovi a hlavně smrtijedské rodinky. Bylo tam několik stolů z jídlem a pitím. Sedla jsem si, protože můj snoubenec tady ještě nebyl. Ke mně si přisedly Bella a Cissy a obě byly v šatech. Všimla jsem si, že jsem jediná, co nemá šaty. Bella zvolila barvu koleje a Cissa měla šaty žluté, jako kanárek.

,,Proč jsi si taky nevzala šaty?" zeptala se Bella. Co jí je sakra do toho?! Věděla jsem, že na ní drzá můžu být.

,,Co je tobě do toho?" vyletěla jsem. Nemusím si pořád hrát na dámičku. Konečně přišli oslavenci. Začali tleskat, to se někdo má, když už je plnoletý. Já si bohužel musím počkat do dubna. Sirius šel za Angie a Reg za mnou. Vytáhl mě na nohu a vzal do náruče. Začal mě před všemi líbat a já si uvědomila, že hrajeme skvělé divadélko. Všimla jsem si, že máma skoro brečí, táta je šťastný a o Blackových ani nemluvím. Konečně mě pustil na zem a já si znova sedla. Blacková všechny vítala a nabízela jim, co zrovna měli na stolech. Reg si ke mně klekl a nahnul se ke mně.

,,Za chvíli matka řekne, aby se nám dali dárky, uvidíš." začal jí sledovat. Neuběhlo ani 5 minut a měl pravdu.

,,Co jsem říkal," šel za ní, protože jeho a Siriuse vyzvala, aby šli za ní. Koukla jsem se na hodinky a už bylo pět hodin podvečer. Nějak rychle to utíká! Všichni jim šli popřát, ale Angie někam zmizela. Všichni už poblahopřáli a tak jsem šla já.

,,Řeknu ti takovou větu, která nikoho nenapadla. Všechno nejlepší k narozeninám. Hodně štěstí a hlavně mě..." Začal se smát. Takhle jsem ho nikdy neslyšela. To je zas dárek od něj pro mě. Políbila jsem ho a dala mu dárek.

,,Radši si to rozbal až u sebe v pokoji." zašeptala jsem a mrkla jsem. Položil dárek k ostatním, sedl si na mou židli a já si sedla na něj. Objal mě a já se opřela. Zahlídla jsem Angie v pracovních montérkách a měla pod tím jen podprsenku, šílená to holka. Šla na takové malé pódium, které tam měli a začala mluvit.

"Dobrý večer, dámy a pánové…" začala. "Jistě všichni víte, kvůli jaké události jsme tady. Možná si vzhledem k mému úboru říkáte, že já to asi nevím, ale nenechte se zmýlit. Ovšem, je to troufalé, ale věřte, že kdyby to nebylo zapotřebí, nepřevlékla bych se do tohoto úboru. A ono to zapotřebí opravdu je…zjistila jsem totiž, že něco tady nestojí tak, jak by správně mělo a tak jsem se rozhodla, že se na to podívám a popřípadě s tím něco udělám…to víte, když máte kvalitní nářadí a šikovné ruce…"

Pila jsem akorát víno a zalkla jsem se. Tak tohle jsem nečekala, slyšela jsem někde v zadu, že praskla sklenička. Když Angie odešla a za kravatu táhla Siriuse, viděla jsem, jak se její otec postavil ještě s několika před dveře, kde chtěli odejít. Dál jsem se jim nevěnovala, nějak mě to nevzrušovalo. Angie a Sirius zmizeli a to pro všechny znamenalo konec oslavy. Ani se nedivím, bylo už deset večer. Já jsem se šla po berli uložit Regovi do postele. Jeho pokoj jsem našla jednoduše, podle jmenovky R.A.B.. Vešla jsem dovnitř a byl celý do zelenostříbrna. Šla jsem se vykoupat a koupelnu měl do černočervené. Jen jsem se osprchovala, převlíkla do košilky a kraťásků.Ty kraťásky byly takové ty krátké, že byl vidět zadek. Vyšla jsem z koupelny a Regulus tam stál polonahý v mém dárku. Dala jsem mu totiž troje trenýrky, ale ty vtipné. Měl zrovna na sobě kytičkované.

,,Vyzkoušíme je dneska?" zvednul krabičku prezervativů, kterou jsem mu taky dala.

,,Já bych řekla, že ne." zachumlala jsem se do peřiny. Posmutněl a šel se vykoupat. Byla jsem v polospánku, když si vedle mě lehl a usnul.

V noci jsem se vzbudila, protože se mi zdál docela ošklivý sen. Vstala jsem a šla pomalu do kuchyni. Na nohu jsem konečně mohla došlápnout. V kuchyni jsem si uvařila čaj a lokty jsem se opřela o parapet. Takže jsem vystrčila zadek a bylo mi to jedno. Byla jsem tam asi deset minut a někdo za mnou zakašlal. Otočila jsem jen hlavu a zjistila jsem, že to byl Sirius. Hned jsem otočila i celé tělo a sedla si.

,,Pěkný pozadí." mrknul a naléval si kávu. Sedl si naproti mě.

,,Závidíš?" řekla jsem ironicky a pousmála jsem se.

,,Toho sarkasmu by jsme mohli nechat švagruško, budeme přece rodina." upřesnil mi to.

,,To bohužel vím. Jak to, že nespíš? Angie vyčerpává, co?" mrkla jsem a odcházela do ložnice.

,,Ani nevíš, jak." zavolal na mě a já se zasmála. Ulehla jsem a hned ráno jsme odjížděli.


Bylo už dvacátého čtvrtého prosince večer. Divila jsem se, že máma připravuje jídelnu sama. Musela jsem uznat, že měla styl. Všechno samozřejmě sladila do zelenostříbrna, ale stůl ozdobila nějakými serepetičkami. Já se převlékla do červenočerných krátkých šatů. Josh měl sako a to jsem ho v něm viděla jen dvakrát.

,,Alysho! Joshi! Večeře!!" zařval táta a my už seděli u stolu. Večeře byla fakt úžasná. Předkrm, polévka, hlavní chod a zákusek. Myslela jsem, že prasknu. Konečně jsme dojedli a připili si na zdraví. Což u nás tak často nebývá. A konečně nastala moje oblíbená činnost: rozbalování dárků a předávání. Konečně jsme měli všechny dárky rozbalené a já si všimla, že tu není dárek od Reguluse a to mě mrzelo.

Mamka dostala voňavku a další věci. Táta samé knížky o Černé magii. Koukla jsem se na Joshe a ten dostal od mého táty zásnubní prstýnek pro nějakou holku. No, všímat si toho nebudu. Já dostala kosmetiku, nějaký boty, šaty, šperky a kryt na fleret. Takových dárků jsem nikdy nedostala! Asi byl Ježíšek moc štědrý! Všichni začali zívat a tak se šlo spát.


Bylo okolo osmé ráno a mě na okno klepala sova. Znechuceně jsem vstala a pustila jsem jí dál. Pustila mi do ruky krabičku z papírkem.

Promiň, že jsem ten dárek neposlal včera. R.A.B.

Byla jsem šťastná, že nezapomněl. Rychle jsem to otevřela a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Poslal mi ten prstýnek po babičce! Navlíkla jsem si ho a rychle jsem se přemístila za Regem. Ležel v posteli a hrál si z hodinkami, co jsem mu koupila já. Vyskočil z postele, protože se lekl. Skočila jsem mu do náruče, tohle nemusel!

,,Moc ti děkuju, ale takhle si mě nezískáš." upozornila jsem ho. A políbila jsem ho.

,,Já vím, že ne. A děkuji za hodinky..."

,,Nemáš zač." dala jsem mu pusu a přemístila jsem se domů. Doma jsem se sbalila a za pár dní, po Novém roce pojedu do Bradavic.


Angie Aurora Ginnara:
Probudily mě paprsky slunce, jež se draly i přes tmavé závěsy ke mně do pokoje. Unaveně jsem vstala a odhrnula jsem je.
Musela jsem přivřít oči, protože venku byl sníh a mým očím to nedělalo nejlíp. Chvíli jsem se rozhlížela po naší velké bílé zahradě, pak jsem na sebe hodila tlustý rolák a zahradníky a šla jsem na snídani.
Byla jsem poslední a tak jsem ani po Alex nechtěla, aby extra chystala stůl pro mě. Ujistila jsem jí, že si vystačím s kuchyňskou linkou.
Vyskočila jsem na ni a začala jíst své oblíbené sýrové crackery a pozorovala jsem, jak je venku nádherně. Prohlížela jsem si každý stromeček na zahradě, jak na něm visí vánoční řetězy, a je ozdobený. Byla to nádhera.
Sledovala jsem Alex, jak vaří. Nikdy jsem to nezkusila, a pokud, nedej Bože, budu žít, jako moje matka, tak asi ani nikdy nezkusím. Ale to já nebudu.
Celé dopoledne, až do oběda jsem se s nikým z mé ujeté rodiny nepotkala a docela dost mi to vyhovovalo. Pak jsem se dozvěděla, že byli s "Luky" koupit šaty na oslavu těch narozenin.
Nijak jsem to neřešila, šatů jsem měla jak nasraných, ale vážně mě rozčílila, když jsem ji načapala, jak se mi hrabe ve věcech, kde jsem měla doplňky.
"Můžu se zeptat, co to děláš?" zavrčela jsem, když jsem vešla do pokoje.
"Hledám nějaké doplňky ke svým šatům, jsi snad slepá?" zeptala se naprosto nevzrušeně, čímž mě dopálila ještě víc, čubka jedna.
"To je hezké, ale to je MOJE skříň a ty okamžitě vypadni!" rozkřičela jsem se na ni. Tak moc jsem jí chtěla zbavit toho úšklebku. Měla jsem chuť dát průchod svým vášním a pořádně ji zmlátit.
"Co se tu děje?" nakoukla dovnitř matka. To zas bude kázáníčko.
"Angie mi nechce půjčit žádné doplňky k šatům, Andreo, " zamňoukala žalostně a moč, moč, močinky šmutně. Tak Andreo, jo? Hmm...
"Hrabala mi bez dovolení ve skříni!" ohradila jsem se. Zbytečně.
"Takhle se k sestře chovat nebudeš, rozuměla jsi? Měly byste být na sebe hodné. A ať si Luky vybere z tvých šperků, co bude chtít, " ukončila to matka.
"Sestře? Není to moje sestra!!! Je to bokovka, obyčejný bastard, i když ji otec měl ještě, než si tě vzal! Nemá ani jeho příjmení!" zaječela jsem, kopla jsem do dveří, které se rozletěly, a odešla pryč. Matce došlo, že nemá cenu na mě volat nebo mě zastavit, protože bych ji stejně neposlechla.
Ve tři jsem se už načesaná, nalíčená a oblečená šourala po schodišti. O chvíli později dorazila Lukrécie a matka s otcem ani nenadávali, že se zpozdila, tak, jak to dělávali, když jsem se zpozdila já.
U Blacků to moc útulně nevypadalo. Vyrůstat v takovém prostředí, asi by ze mě byl buď kus ledu nebo nemožný blbec. Tady prostě nebylo na výběr.
A já byla šťastná, že nakonec mám toho nemožného blbce. Za chvíli dorazili i Fionnovi a oslava mohla začít. Bohužel tu byl i Josh. Na ten incident s ním jsem moc vzpomínat nechtěla.
A pak všichni začali tleskat. Otočila jsem se a viděla, že Sirius by tu radši ani nebyl. Docela mi ho bylo líto. Přišel ke mně a decentně mě políbil na tvář. S tím, co prováděl Regulus s Alyshou jsme se nemohli rovnat. A ani jsme nechtěli. My neměli potřebu se šíleně ocucávat před Smrtijedy.
"Tak rád bych byl v Bradavicích, " postěžoval si a já jsem si ho soucitně prohlédla. Byl silně k nakousnutí. Černé kalhoty, bílá košile, černá povolená kravata. Trošku mi to připomínalo uniformu. Ta mu ale sekla nejvíc.
"To mi povídej, budeme se ale snažit si tu oslavu co nejvíc užít, ano?" usmála jsem se a on pobaveně zakroutil hlavou.
"Co zase chystáš, kotě?" naklonil se ke mně a já jsem pokrčila rameny.
Hned nato jejich matka zavolala Siriuse a Reguluse, aby přišli k ní a abychom jim my mohli dát dárky a poblahopřát.
A tak jsem se rychle zdekovala pryč. Vlezla jsem do nějaké místnosti a tam jsem se převlékla do svého úboru.
Sirius vypadal dost pobaveně, když mě viděl přicházet. S těmi rozkošnými jiskřičkami v očích sledoval, co udělám. A se neustále culila. Zato otec s matkou a Lukrécií vypadali, že omdlí. Bude průser, ale za tohle to stojí.
A tak jsem vystoupila v montérkách a černorůžové podprsence pod nimi na malé pódium, které tam bylo, a zaťukala jsem na skleničku. Což jsem ani nemusela, protože se stejně všichni dívali na mě. Někteří pohoršeně, jiní…prostě jinak.
"Dobrý večer, dámy a pánové, " začala jsem s úsměvem. "Jistě všichni víte, kvůli jaké události jsme tady. Možná si vzhledem k mému úboru říkáte, že já to asi nevím, ale nenechte se zmýlit. Ovšem, je to troufalé, ale věřte, že kdyby to nebylo zapotřebí, nepřevlékla bych se do tohoto úboru. A ono to zapotřebí opravdu je. Zjistila jsem totiž, že něco tady nestojí tak, jak by správně mělo a tak jsem se rozhodla, že se na to podívám a popřípadě s tím něco udělám. To víte, když máte kvalitní nářadí a šikovné ruce…" začala jsem se šklebit a dívala jsem se na Siriuse, který se netvářil o nic méně pobaveněji, než já.
Pak jsem šla k němu, chytila jsem ho za kravatu a táhla ho pryč. Rozpaky jsem už překonala. Anebo jsem si to myslela do té doby, než přede mnou zase bude stát nahý.
Slyšela jsem, jak na zem dopadly skleničky a když už jsme odcházeli, na prahu dveří nás zastavila početná skupinka s mým otcem, rudým ve tváři, v čele. Za ním stál Malfoy, Lestrange, díkybohu Rodolfus, Stan tady nebyl. Anebo byl, ale uměl se dobře schovat, a ještě nějací Smrtijedi.
No, počítala jsem s tím, že to nenechá jen tak, ale že se mě rozhodně zničit tak brzy, s tím jsem tedy nepočítala. Přiznávám, že jsem to udělala schválně, abych je naštvala, protože oni naštvali mě. A já už jsem od přírody taková. Dřív dělám, pak myslím.
Ani jsem se nemusela podívat do zrcadla a bylo mi jasné, jak jsem zbledla, a zorničky se mi zúžily. A otec už se po mě natahoval, když se přede mě nečekaně Sirius postavil a podíval se na otce tak, že i já, která jsem se mu nakukovala přes rameno, jsem se začala bát. Vypadal tak zlověstně. Ještě hůř, než Regulus.
Přimhouřil oči, mírně skrčil čelo a zatnul zuby. "Už není vaše, pokud vím, ale moje. Tak na ni nesahejte, " zavrčel a mě naskočila husí kůže. Zase mě zachraňoval. "Já si totiž svůj majetek chráním." dodal.
Majetek? Tak to se mi zas tak moc nelíbilo, ale mělo to účinek.
"Vše nejlepší k narozeninám, " usmál se škrobeně můj otec a se zaťatou pěstí ustoupil nám z cesty. Ještě když jsme procházeli kolem nich, Sirius dal ruce za sebe a objal mě. Otočil se na ně a svým tělem mě schoval a schovával mě až po dobu, než jsme došli ke schodům.
"Budeš mít průser, víš to?" zamračil se na mě.
"Já vím, ale tohle za to prostě stojí!" řekla jsem nadšeně. "No, řekni Siriusi! Není nad to, než naštvat rodiče." usmívala jsem se.
"No, to tedy stojí, " prohlédl si mě odshora dolů a já se zašklebila. "Ale já s tebou domů nejdu, tam ti může ublížit." Už, už jsem se nadechovala, ale tohle mi vzalo dech. Studenými prsty jsem mu přejela po rtech.
"Přežila jsem i horší věci, přežiju i tohle. Ty na to nemysli, je to můj problém, ne tvůj. Ty máš narozeniny, tak všechno nejlepší. Nechceš dáreček?" zvedla jsem obočí a pomalu vystupovala po schodech, zatímco on stál pořád dole.
"Ty jsi můj dáreček. Ale ještě jeden by mi nevadil, " usmál se a začal pomalu stoupat za mnou.
Rozběhla jsem se do jeho pokoje, ale byla jsem pevně rozhodnutá se s ním nevyspat. Já měla splnit jen úkol, o kterém jsem mluvila před chvíli a byla jsem si jistá, že se mi to povede.
Když se zabouchly dveře jeho pokoje, ani jsem se nestačila otočit a už jsem ucítila horké rty na krku.
"Ten dárek, zlato, " připomněl mi a já jsem se mu vysmekla. Postavila jsem se na židli, kterou jsem si přitáhla a rozpažila ruce.
"Tak hledej!" pobídla jsem ho s úsměvem a ve stříbrnošedých očích mu zajiskřilo. Pomaličku ke mně přišel a začal hledat svůj dáreček. Usmívala jsem se a čekala jsem, až ho najde. Odepnul mi jeden popruh, přešel a odepnul i druhý. Ruku strčil do zadní kapsy, ale nic nenašel.
"Samá voda, samá voda, " culila jsem se, když mi sahal na nohy a do bočních kapes. Čím výš se blížil, tím víc jsem viděla, jak to na něj působí…a musela jsem uznat, no…definovala bych to tak: Och, můj Bože!!!
Rukou mi přes holé bříško jel nahoru. "Přihořívá, " usmála jsem se.
O chvíli později mi z podprsenky vytáhl přívěšek na černé kůži ze zlata ve tvaru Fénixe. Oko měl z rubínu a křídla a ocas byly taky posazeny malými rubíny. Překvapeně si ho prohlížel a pudy ho v tom momentě opustily. Vzala jsem přívěšek a zauzlila jsem mu ho kolem krku.
"Bude tě chránit, když já tu nebudu. Stačí ho pohladit a já se objevím. Pokud teda nebudu mít něco na práci, " usmála jsem se na něj a moc mě těšilo, jak byl překvapený. Ani jsem se nedivila, povětšinou chránil teď on mě, ale kdyby náhodou něco...
"Je to naprosto úžasné!" vydechl a pořád se díval na fénixe.
Ležela jsem v pokoji v domě Blackových a vůbec mi tam nebylo dobře. Bylo to tam tak chladné. Natáhla jsem si rukávy svého pyžama a rukama jsem je držela. Mrzla jsem.Obula jsem si svoje chlupaté papuče a zamířila jsem ven z toho příšerného pokoje.
"Na noční vycházce?" uslyšela jsem za sebou Reguluse.
"Představ si to. Jdu hledat nějakou zbraň, abych tě mohla zabít, " usmála jsem se. "Proč si na mě zíral na tom plese?"
Uchechtl se. "Ty to moc dobře víš. Oba to moc dobře víme, "
"Vlastně máš pravdu, to tedy víme, " řekla jsem úsečně a raději rychle zmizela za rohem. Tam mě málem trefil šlak, protože mě polekal ten jejich nabručený skřítek.
Zaklepala jsem na Siriovy dveře. Nic. Tak jsem vešla. Ležel na posteli a byl v polospánku. Usmála jsem se. Byl tak rozkošný. K pomilování.
Zvedl hlavu. "Můžu k tobě?" zašeptala jsem a on přikývl. Odkryl peřinu a počkal až pod ni zalezu. Pak nás zase zakryl a svoji obrovskou rukou mě chytil za břicho a přitáhl k sobě. Hlavu mi zabořil do zad a začal spokojeně oddychovat. Propletla jsem mu svoje prsty s jeho a taky jsem zavřela oči. Nepochybně budu mít sladké sny…
Doma se kupodivu nic nedělo. Nikdo mi nic nevyčítal, nikdo na mě ani nesáhl, nikdo si mě nevšímal. Všichni mě ignorovali. A tak mi to vyhovovalo. Dostavila jsem se k Štědrovečerní večeři, ale hned po ní jsem odešla zpět do pokoje. Na mě žádné dárky nečekaly, já po žádných netoužila. Určitě ne od nich. Zato Lukrécie jimi byla zaplavená. Snad se v nich utopí. To by byl dárek pro mě.
Pětadvacátého ráno jsem už byla sbalená a hrnula se schodů dolů. Obrovským překvapením bylo, když jsem zjistila, že tam na mě čeká Sirius se svým kufrem.
"Těšíš se?" usmál se a šel ke mně.
"Strašně!" vykřikla jsem a usmívala se jako sluníčko. Chytila jsem se ho a bez rozloučení jsme se přemístili přímo na nádraží. Do Bradavic s námi jela společně i Karol.
Když jsme dorazili, vítala nás Hope s Deanem a dokonce Lilly s Jamesem. S holkama jsme se začaly objímat, jako při shledání po letech a kluci se jen "chlapsky" poplácali po rameni.
Vybalení jsme byli během hodiny a pak už jsme si jen užívali té atmosféry. Holky byly natěšené na dárky, které dostanou. Domluvili jsme se, že si naše Vánoce uděláme, až budeme všichni spolu, což mělo být nejpozději zítra.
Moreen s Tobiasem dorazili v noci, ale nikomu se nechtělo spát a tak nám Moreen vyprávěla, co a jak, když rodičům řekla, že je těhotná a ukázala jim břicho. Prý málem oba omdleli, ale nakonec po litru a půl ohnivé whisky řekli, že jsou moc rádi a hned se chtěli dát do zařizování pokoje pro vnouče. To ale muselo počkat do dalšího dne, protože se sotva postavili na nohy. Pak vyprávěla, jak to probíhalo u Tobiasových rodičů a říkala, že to jsou moc milí lidi a je s nimi legrace. Ti to vzali docela sportovně, až na to, že Tobiasova matka ve fázi první - šok z velkého břicha - trošku omdlela.
Další den po snídani jsme si všichni rozdělili úkoly. Já s Claire a Hope jsme zdobily stromeček, který donesl James a Dean od Hagrida, Sirius s Remem a Karol šli do Prasinek pro pití a další věci, Tobias se přehraboval v deskách a vybíral hudbu, Moreen seděla na pohovce, jedla cukroví a pozorovala ho, Lilly s Davidem a Justinem šli zase do kuchyně za skřítky a poprosili je o trochu jídlo. A všichni známe skřítky - jejich trocha je docela dost.
Byla jsem jako na trní. Těšila jsem se na to, co řeknou na dárky holky a hlavně na to, co na něj řekne Sirius. Schválně si ho nechám na konec. Ještě se musím na něčem domluvit s Jamesem, Remem a ostatními kluky.
"Ty, Jamesi?" zavolala jsem na něj, když se zrovna prohýbal pod hordami jídla, které na něj naložila Lilly. Aby to nemusela smýkat až nahoru do společenky, tak si zavolala jeho. Přišel ke mně a já jsem se naklonila.
Zašeptala jsem mu, co bych od něj potřebovala a on s pobaveným úsměvem přikývl a šel to roznést dál. Takže to bych měla v kapse.
Pak jsme si společně zašli na večeři do překrásné Velké síně- Zdála se mi ještě kouzelnější, než na tom plese. Vánoce v Bradavicích prostě byly nadpozemsky kouzelné.
"Je to tu parádní. Škoda, že jsme tu naposled." posteskla si Karol a odsunula talíř.
"To jo. Je vám jasné, že až odejdeme, bude všechno jinak?" zeptal se James, vážným tónem.
"Já nechci pryč, " začala se mračit Hope.
"Tam venku to bude drsné, to víme všichni. A proto bychom se měli co nejlépe připravit." uvažovala Claire a stiskla Davidovu ruku.
"To tedy bude, podívejte!" podal nám Justin Denního Věštce.
Remus vzal noviny do ruky a začal nahlas číst. Psali o nějakém útoku na mudly. A co bylo nejhorší, nad nimi se vznášelo znamení Zla.
Všichni jsme se po sobě podívali. Bylo jasné, že pěkným časům je konec. Karol tiše zašeptala kouzelnou formuli a do Velké síně najednou přiletěly nějaké noviny.
"Ty jsem našla doma. Myslela jsem, že byste se na to chtěli podívat, tak jsem je vzala s sebou." řekla a podala nám deník, na jehož titulní straně bylo také znamení Zla zhodnoceno, jako nějaký podivný úkaz. Lidé si myslí, že to je nějaká mimozemská civilizace, Nechápou ale, proč zabili tu ženu a muže. Ale my chápali až moc dobře. Se strachem jsem se podívala na Siriuse a ten pokrčil rameny. On nevěděl, jestli to byli oni. Byla pravda, že po té oslavě, po tom incidentu zmizeli, shodovalo se i datum a čas. Ale opravdu toho byli Smrtijedi schopní? Opravdu o Vánocích?
Až teď jsem si uvědomila, že jsem vlastně nikdy o otcově a matčině smrtijedské kariéře nevěděla podrobné detaily a najednou mě prostě hluboko zasáhlo to, že tohle mohl udělat jeden z nich. A co jsem si myslela? Že s Voldemortem vaří čajíčky a dávají si kurzy vaření? Ne, oni zabíjeli a já jsem si to nikdy plně neuvědomila, protože se mi, přestože to zní podivně, do ruky nedostal podobný článek. Až teď.
"Tak máme ještě půl roku bez starostí, tak bychom si to měli užít, ne?" nadhodil Dean, když viděl naše zachmuřené výrazy.
"Jasně, jdeme slavit Vánoce, " usmála jsem se a vyskočila na nohy.
Všichni jsme navenek okamžitě na tu událost zapomněli, ale taky jsme se všichni dobře znali a věděli jsme, že někde v hloubi duše se myšlenky na to už nezbavíme.
"A teď tady je dáreček pro Moreen a Tobiase, " culila jsem se a podávala jim obrovskou krabici. Nebylo tam nic jiného, než oblečky pro miminko. "A tady pro Hope, " podávala jsem ji malinkou krabičku zabalenou do vánočního papíru se skřítky. Rozbalila ho a potěšeně se usmála. Růžový náramek s hvězdičkou si zapnula na zápěstí. Karol jsem dala mega bonboniéru ve tvaru vánočního stromečku, protože ona milovala čokoládu. Lilly jsem obdarovala těmi vysněnými coverskami s AC/DC a Claire jsem koupila sbírku básniček od jedné úžasné mudlovské spisovatelky. Klukům jsem každému dala po nějaké té flašce, až na Siriuse…
Docela mě vyděsil jeho usměvavý výraz, když se na mě od kluků sesypaly krabičky kondomů. Já jednoduše nechápu, co si od toho sliboval.
Po celou dobu přítmí ve společence, hlasité hudby a smíchu, který to všechno doprovázel, se na mě díval. On totiž nedostal dárek ode mě, tak proto. Ale já měla stejný problém s ním, ale jen do chvíle, než jsem byla Davidem upozorněna na nějaký balíček. Bylo to otřesně zabalené, takže to bylo od Siriuse, nicméně jsem dostala záchvat smíchu, když jsem to otevřela. Byla to kniha s názvem: Jak uspokojit partnera
Já k tomu ale naučnou literaturu opravdu nepotřebovala. Holky i kluci se začali smát se mnou a Sirius se jen pobaveně šklebil.
"Siriusi, prosím tě, můžeš?" zeptal se ho Remus a pokynul mu prstem, aby šel k němu. A pak odešli do chlapeckých ložnic - bože, to je klišé. Já jsem samozřejmě věděla, proč ho tam Remus láká a to bylo taky znamení pro mě.
Vyletěla jsem nahoru do ložnice, připravila jsem se a pak jsem ze schodů zavolala ostatní kluky.
"Co to je?" uslyšela jsem Siriuse, když kluci vešli do ložnice s obrovskou, ale vážně velikou krabicí převázanou mašlí. V ní jsem byla já.
"Dárek. Posílá ti ho Angie. Máš si ho pořádně užít a zneužít, " zasmál se James a ostatní se přidali. Tak moment! To jsem tedy neřekla, ani náhodou!
Bouchly dveře a pak nastalo ticho. Špicovala jsem uši. Přišel ke krabici, která byla asi stejně vysoká, jako on a mašli odvázal. A krabice se rozpadla…
Ten výraz, ten stál úplně za všechno. Ani jsem se mu nedivila.
Na sobě jsem měla jen střevíčky, černé kalhotky s krajkami a přes hrudník jsem si držela novou gramofonovou desku Deep Purple. Toť vše.
"Šťastné a veselé!" popřála jsem mu a položila desku na postel. Nejprve desku, pak sebe…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majuš Majuš | Web | 25. prosince 2009 v 12:49 | Reagovat

Jak už jsem psala u Angie kapitola je božská. Nechtěla by ses spřátelit?

2 Moreen Moreen | Web | 26. prosince 2009 v 12:11 | Reagovat

jo, tak jsem si to konečně přečetla ;-) moc se vám to povedlo. Alysha je skvělá, opravdu se vybarvuje.. a čím dál víc se mi potvrzuje ta tvoje úchylka na fialovou :-D líbilo se mi, jak odsekla Cisse.. a hlavně všechny ty scény s Regem :-) i když jak se pak střetla v kuchyni se Siriem, to taky nebylo k zahození :-) ale Regulus samozřejmě vede ..

3 Peťka Peťka | E-mail | 26. prosince 2009 v 21:33 | Reagovat

ooo :-) Angie je fakt číslo :D v monterkách...:D a musim souhlasit s Moreen- scéna Sirius a Alysha v kuchyni mě pobavila:-) skvělá povídka :)

4 vivienne vivienne | Web | 28. prosince 2009 v 17:32 | Reagovat

ooo moc pěkné)
¨

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama