18. kapitola

31. prosince 2009 v 11:20 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Konečně další kapča!!! A na tu další se opravdu těšte!!!!
Aňulka:Jo, my se těšíme víc.


Sirius Orion Black:
Věděl jsem, že to musím udělat. Sice se mi nechtělo od ní odejít, ale musel jsem, protože jsem cítil vděk.
Kašlal jsem na uniformu, oblékl jsem si jen tepláky a přemístil jsem se ke sklepení. Heslo jsem znal, měl jsem spoustu holek ze Zmijozelu, které mi ho rády ze staré známosti řekly. Asi si naivně myslely, že bych je třeba chtěl navštívit. Navíc zmijozelští prefektové byli tupci, ale vážně. Stačilo si vzít neviditelný plášť a věděli jsme hned o všem.
Řekl jsem heslo a vešel jsem do té odporné místnosti, kterou jsem tak nesnášel. Naštěstí někteří ještě nespali a nespal ani Rabastan, takže jsem svůj špatný zážitek nemusel okořeňovat tím, že bych viděl Malfoye v posteli.
Odkašlal jsem si a všichni vzhlédli, překvapeni, kdo se to opovažuje vůbec chodit do jejich království.
"Co tu chceš?!" vyjela na mě sestřenka.
"Tebe určitě ne, Bello." ušklíbl jsem se a nevšímal si jejího vzteku.
"Blacku, táhni, než tě odtud vykopeme, " poradil mi Rodolfus.
"Zrovna ty bys měl mlčet a stáhnout ocas mezi nohy, ty parchante!" vyštěkl jsem. Možná to byl hloupý nápad sem chodit. Měl jsem nutkání ho zabít.
"Takže ona ti žalovala?" zasmál se Regulus a dál seděl rozvalený na pohovce.
Musel jsem se usmát. "Nežalovala. Ona mě ještě prosila, aby to nechal být. Kdyby to neudělala, už bys tu nebyl, Lestrangi, " podíval jsem se na Rodolfuse. "Rabastane, můžeš na chvíli?" otočil jsem se na staršího Lestrange, který se ostražitě díval po ostatních.
Vstal a raději jsme vypadli na chodbu, špatně se mi u nich dýchalo, pitomé sklepení, měl jsem tou hloubkou snížený tlak, a když mám snížený tlak, mohlo by se mi zamotat v hlavě a někomu bych třeba mohl ubalit.
"Tak cos chtěl?" zeptal se a opřel se o zeď.
"Díky. To jsem ti chtěl. Jsem ti vděčný za ni, dlužím ti to, "
"Neudělal jsem to kvůli tobě, ale kvůli ní. Ale budu si to pamatovat a někdy si to vyberu, " řekl.
"Fajn, tak se měj." řekl jsem, kývli jsme na sebe a přemístil jsem se zpátky do naší ložnice. Jaká to výhoda, když je vám sedmnáct.
Podíval jsem se na ni. Nemusela vědět, že jsem za ním byl.
Angie spala celý víkend u mě. Bylo to neuvěřitelné, jak taková malá osůbka dokáže být tak hodně vynalézavá.
Ačkoli venku byl stále sníh, slunce svítilo hodně. Probudily mě ostré ranní paprsky, které se nekompromisně cpaly do pokoje.
Pomalu a lenivě jsem otevřel oči a zvykal si na světlo. Zajímalo by mě, který kretén odtáhl závěsy. No, samozřejmě! Remus. Jeho postel byla ustlaná a už byl někde v tahu.
James ještě spal. Vypadal u toho dost zajímavě. Hlava mu visela z postele a nohy měl na polštáři. A pak jsem se konečně pohledem dostal k tomu človíčkovi, který mi spinkal na ruce. Druhou rukou jsem ji držel kolem pasu.
Vypadala tak sladce. Vlasy měla rozcuchané, na tváři slabý úsměv, ale byla studená. Mě to ale nevadilo, mě zase bylo horko a tak jsem se o ni mohl ochladit a ji zahřát. To jsme v podstatě dělali celý víkend.
Zavrtěla sebou. Sklonil jsem se k ní a políbil jsem ji na studenou tvář. Usmála se, ale oči nechala zavřené.
"Dobré ráno, miláčku. Jak se ti celý víkend spalo?" usmál jsem se na ni, když se na mě podívala těma svýma tajemnýma očima. Mohl jsem si znát, ale vždycky na ní bylo něco, co člověka přitahovalo. Ta její tajemnost.
"Víkend?!" vyjekla a okamžitě se začala hrabat z postele. "Siriusi, dneska je škola!" objasnila mi, když jsem se k ničemu neměl. A-do-prdele!
Proto tu Remus už dávno nebyl. Vyskočil jsem z postele stejně rychle, jako ona.
"Jdu do koupelny první, tobě to trvá déle, " řekl jsem a ona na mě uraženě, ale s cukajícími koutky vyplázla jazyk.
"Siriusi?" uslyšel jsem za sebou, když jsem si zapínal košili. Angie už byla v uniformě a v ruce držela mou páteční košili a tvářila se podezíravě.
Měl jsem chuť se nakopnout. Asi se naučím uklízet.
"To není rtěnka, Angie, " usmál se jsem se nevinně. Zamračila se a podívala se uschlou krev pozorněji.
"Ty ses s někým pobil?" zeptala se, trošku vyčítavě. Musel jsem se rozesmát.
"Ne, kotě. To je Alyshyna krev, " řekl jsem a chtěl jsem se vysvětlování pokračovat, ale ona mě přerušila.
"Ty ses pral s Alyshou? Že ti není hanba, Siriusi. S holkama se nebij, ani když jsou ze Zmijozelu!" poučovala mě s pohoršeným tónem.
Tohle se nedalo vydržet. Rozesmál jsem se ještě víc.
"Zlato, já jsem se sní nepobil. To ona dostala od mého úžasného brášky facku a my ji s klukama našli a tak jsme ji odvedli k madame Pomfreyové, "
"Reguluse?!" vykřikla. "Ten bídák, je to surovec!"
"Já vím, ale s tím bohužel už nic neuděláme." pokrčil jsem rameny. Odpovědí mi bylo jen podmračené a zlostné "hmm".
Odešel jsem z koupelny vzbudit Jamese. Chudák měl trochu šok, že je tak pozdě. Ani jsme nešli na snídani a zamířili jsme rovnou na Přeměňování se Zmijozelem. Docela jsem přemýšlel nad tím, co je horší. Jestli Zmijozel nebo rozzuřená McGonagallová.
Samozřejmě, přišli jsme pozdě, klasika…
"Ááá, pan Potter, pan Black, jako obvykle pozdě, že? A dokonce i slečna Ginnara? To se mi snad jen zdá. To není den, kdy byste přišli včas, pánové?" podívala se na nás svýma přísnýma očima. "Vám to pro dnešek odpustím, slečno, ale ať se to už neopakuje, " otočila se na Angie, která mlčky vklouzla do lavice vedle Lilly.
A ta malá potvora se na mě ještě posměšně zašklebila.
"To je diskriminace, paní profesorko!" ozval se James.
"Ale pane Pottere, " usmála se McGonagallová. "Čištění pohárů, kotlíků, záchodů, třídění knih, sběr bylinek v Zapovězeném lese, čistění obrazů, to máte na starost vždy vy s panem Blackem, tak si nestěžujte na diskriminaci. To by spíše měli ostatní studenti, ne vy, " setřela Jamese a tak jsem se raději ani neozýval. Nejlepší bude nechat ji vychladnout. Když byla v ráži, nedalo se s ní diskutovat. "Nicméně, jako trest se mi teď předvedete, pánové, "
Tak to byl vcelku dobrý trest. Přeměňovaní mě, ani Jimymu, nedělalo problém.
Když jsem s Jimym po boku stál před třídou a čekal, co nám profesorka zadá za úkol, viděl jsem Rodolfuse, jak něco hustí do Belatrix, která ho ani moc nevnímá. Najednou jsem měl takovou chuť tam jít a rozbít mu hubu…
A zatímco jsem si ho tak prohlížel, profesorka listovala v knize a já slyšel slabé hvízdnutí. Otočil jsem se a viděl Ang, jak kýve hlavou, že ne. Přesně jsem věděl, co ne.
A tak jsem raději sledoval ji. Šklebila se, smála se něčemu, co jí řekla Moreen, která seděla za ní, špitala si s Karol. Úplně jsem na chvíli zapomněl, kde jsem.
"Pane Blacku!" uslyšel jsem těsně u ucha profesorku a polekal jsem se. "Jste tady s námi nebo někde úplně jinde?" zeptala se mě a všichni se rozesmáli.
"Ale paní profesorko, nechte ho být. Vždyť je zamilovaný, " zasmál se James vedle mě. Tak tohle mu nedaruju. Jen počkej, Pottere.
"Pan Black?!" vyhrkla udiveně profesorka. "Pane Pottere, to nevíte, že lhát a vymýšlet si se nemá?" pokárala ho.
"Ale on nelže, paní profesorko." řekla nahlas Claire. Pohřbím ji společně s Jimym.
"Vážně?" divila se znova profesorka, byla opravdu dost překvapená.
Nevěnoval jsem jí ale pozornost, protože jsem se díval na ni. Hodila po Claire zmačkaný do kuličky a začarovaný pergamen, který na Claire neustále útočil, dokud ho nenechala vzplanout. Ale i přesto se usmívala, docela potutelně, ale šťastně.
"A prozradíte nám, do koho jste se to zamiloval, pane Blacku?" usmívala se profesorka.
Vyvalil jsem na McGonagallku oči, zatímco James, Remus a ostatní se smáli. Někteří se dívali zvědavě, jiní to věděli. Osobně bych si to radši nechal pro sebe a Angie by asi taky byla radši, jenže můj exhibicionismus vyhrál a já se moc rád pochlubil, kdo mi teď leží v posteli.
"Ale samozřejmě, do Angie, " usmál jsem se a ona protočila oči ve sloup.
Ukázala mi prostředníček a já jsem pochopil proč. Právě jsem jí udělal ze života peklo. Dalo se to poznat podle těch vražedných pohledů jiných studentek. Jako jedna se na ni otočily a z očí jim šlehaly blesky.
Omluvně jsem pokrčil rameny. "Tak nám třeba pana Pottera proměňte v…" zamyslela se profesorka a klepala si prstem o spodní ret. "Třeba v osla." řekla a všichni se rozesmáli, až na uraženého Jamese.
"To není potřeba, paní profesorko, " rozesmál jsem se a dokonce i profesorce cukaly koutky. Ale udělal jsem, co chtěla. Pak zase James měl proměnit mě v opici, což taky vlastně nemusel.
Do konce hodiny jsem měl klid, až na ty smutné pohledy holek, jež byly asi hodně zklamané. No jo, holt tu nejsem pro všechny. A to ne, že bych to nezvládl.
"Tak ti teda pěkně děkuju, " ušklíbla se na mě Angie, když jsme se odpoledne procházeli po hradě.
"Nemáš zač, " odvětil jsem s úsměvem a chytil ji za ruku.
"To teda nemám, to je fakt. Stala se ze mě veřejně všemi nenáviděná osoba," Šlo na ní ovšem poznat, že zas tak hrozné jí to nepřipadá. Nikdy ji moc nebralo, co si mysleli ostatní a navíc - málokdo takhle veřejně přizná, s kým to táhne a ještě u toho vypadá, že se tím skoro chlubí. Z kluků. Tohle totiž většinou dělávají holky.
"Všemi ne, jen holkama, " připomněl jsem jí.
"Prima, to mě uklidnilo, " utrousila jízlivě, čímž mě rozesmála.
"Ale no tak, paní Blacková, " škádlil jsem ji. Věděl jsem, že na tu svatbu se moc netěší, přestože mě miluje.
"Nech toho, Blacku!" praštila mě naoko naštvaně do ramene.
"Dneska v přeměňovaní ses fakt předvedl, Blacku. Takové veřejné prohlášení, to si ona ani nezaslouží." ozval se za námi odporný hlas Malfoye.
Otočili jsme se a zase tam byli všichni. Celá ta povedená partička, námi nebelvírskými neskrývaně nenáviděná.
Angie mi stiskla ruku. Nebylo to proto, že by se bála. Ona si zažila od nich dost a tohle ji nechávalo klidnou, bylo to proto, abych se nepokusil si to s nimi vyřídit.
"Malfoyi, přece se tady nebudeš zahazovat s námi, raději se seber a vypadni." řekla klidně a ještě ho počastovala svým sladkým úsměvem.
"Neříkej mi, co mám dělat, nesnáším to, " otřepal se, ale zůstával klidný.
Atmosféra byla zvláštní. Jako by každý z nás napjatě čekal, až ti ostatní zaútočí a strhne se boj. Všichni nenápadně měli ruce pod hábity, aby mohli kdykoliv vytasit hůlku.
"Fajn, " ozvala se Alysha a všichni, včetně nás dvou se na ni podívali. Ona se ozývat neměla, ona tam byla proto, aby mlčela. Viděl jsem, jak se Angie ošila, když viděla ten monokl, který na ní přímo razil "Teď bychom zase všichni mohli pustit ty hůlky a mlčky odejít do svých společenek."
"Ty mlč!" obořil se na ni Regulus.
"Nemáš jí co rozkazovat, Blacku!" ozvala se Angie a Regulus se na ni hněvivě zahleděl.
"Ale mám, je to moje snoubenka, můžu si s ní dělat, co se mi zamane, " usmál se ironicky a Angie tak vzal všechny argumenty z úst. Protože ona věděla, že má pravdu. "To, že k tobě Sirius přistupuje s liberalismem, je jeho věc. Přesto, taky bys občas potřebovala dostat na zadek." Neřekl to nijak hnusně, on s ní flirtoval!
Před vlastní snoubenkou. Nevím, jestli to bylo záměrně, ale záminka k tomu, abych mu rozbil hubu, to byla dobrá. Holt mě znal a věděl, jak mě naštvat.
Byla otázka dvou sekund. V té první jsem se vrhl k němu, abych mu ručně ujasnil, že s Angie nemá co flirtovat, v té druhé jako jeden muž zmijozelští vytáhli hůlky a mířili jimi na mě. A Angie, která mě stáhla zpátky k sobě, na ně taktéž mířila a stála v bojovém postoji. Už to nebyla ta holka, co se nechá zmlátit. Připadala mi úplně jiná, silná, v očích měla jasnou výhružku. Nechápal jsem, kdy se stala ta změna. A proč.
"Myslím, že bychom měli jít, Siriusi, " řekla rozhodně. "Je pod mou úrovní být na chodbě se zmijozelskými víc, jak pět minut. Navíc se mi dělá špatně, když je vidím. O té jejich zelené nemluvě, " mluvila a mluvila, zatímco mě táhla pryč.
"Ty už jdi taky do prdele!" Slyšeli jsme Alyshu, jak vyjela na mého bratra.
"Alysho! Okamžitě se vrať!" zařval na ní Regulus.
"Naser si!"
A tím to pro nás skončilo.


Alysha Alexandra Fionn:

Po Silvestru začaly být mé brýle skvělým kamarádem. Nevím proč, ale začaly mě tak bolet oči a to jsem pila jen málo. Ve Zmijozelu jsme si jen připili a to bylo vše.Dnes jsme jen dopíjeli to, co zbylo. Byli jsme přece z čistokrevných rodin a takový drahý šampaňský nenecháme někomu jinému. Já jsem se všem stranila, ale hlavně Regulusovi. Na oko už jsem normálně viděla, ale modřina tam stále byla a mnohem větší a tmavější. Ten blbec na mě pořád koukal, jak kdyby mě neznal, ale asi se kochal tou modřinou jak se mu povedla. Co jsem slyšela tak Nebelvír měl proslulé večírky, ale tady u nás? Se tomu říkalo nudné posezení. Taky se dalo opít, ale hrozně pomalu. Všichni jsme popíjeli, koukali na sebe jako sobi, když v tom k nám do společenky přišel Sirius. Buď už jsem byla ožralá, ale měla jsem jen tři skleničky a nebo to je doopravdy.

"Co tu chceš?!" vyjela na něj Belatrix.
"Tebe určitě ne, Bello." ušklíbl se. Usmála jsem se.
"Blacku, táhni, než tě odtud vykopeme." poradil mu Rodolfus.
"Zrovna ty bys měl mlčet a stáhnout ocas mezi nohy, ty parchante!" vyjel. záviděla jsem mu, že je tak silný a postaví se sám proti nim.
Usmál se. "Nežalovala…ona mě ještě prosila, aby to nechal být…kdyby to neudělala, už bys tu nebyl, Lestragei." podíval se na Rodolfuse. "Rabastane, můžeš na chvíli?" otočil se Stana, který se ostražitě díval po ostatních.
"Jasně." vstal a raději vypadli na chodbu. Když přišel všichni se na něj dívali.Všichni byli v šoku. Všichni se na Stana podívali, ale ten se na ně vykašlal a odešel do ložnice. Neřešila jsem to. Když jsem šla do ložnice tak Regulus sebou nepatrně cukl, že půjde semnou. Asi si to rozmyslel, protože já jsem se s ním nebavila.Teda pokoušela jsem se o to. Vždycky se objevilo téma, na který jsem s ním musela mluvit. Už jsem pomalu ulehávala do postele tak jsem si uvědomila, že zítra začíná škola a já pořád mám tu zatracenou modřinu.



Regulus Arcturus Black:

Díval jsem se na ní, dokud neodešla do ložnice. Ani se na mě nepodívala. Fakt jsem to asi z tou pěstí přehnal. Pro ní to byl určitě jen úlet, ale já nesnesu, aby mi byl někdo nevěrný. Kort ona! Od ní jsem to nečekal. Ale asi stačilo, abys jsme si o tom promluvili, ale já si o takových věcech promlouvat neumím. Já umím jen jednat a to ještě bolestivě. Zjistím s kým spala a kdo to byl za toho kluka, s kterým se líbala. A ten to pořádně schytá! Vzpomněl jsem si, že za dva dny mám být o půlnoci v Zapovězeném lese. Všiml jsem si, že už je pomalu dvanáct hodin a Narcisa byla dost namol. Lucius jí nějak nemohl udržet a tak jsme vstal a pomohl jsem mu jí odtáhnout k ní do ložnice. Pokládali jsme ji do postele a Lucius jí začal svlíkat šaty a já jsem se radši otočil, protože jsem fakt svojí sestřenici vidět nahou nechtěl. Otočil jsem se na ní. Spala jako neviňátko, sedl jsem si k ní na postel a prstem jsem jí přej po té modřině. Nikdy nezapomenu na to, jak se krčila u zdi a bála se mě. Ucukla, asi jí to ještě pořád bolelo.

,,Pojď už, nech je spát." řekl Lucius a otevíral dveře. Pomalu jsem vstával, když v tom mě chytla za ruku.

,,Já tady ještě chvíli budu." otočil jsem se na ní. Nechápal jsem jí. Buď byla vzhůru a nebo měla nějaký sen.

,,Regu? Zůstaneš tady semnou?" zeptala se mě ospalým hlasem.

,,Ale...." nedopověděl jsem to, protože mi přiložila ukazováček ke rtům.

,,Já vím, že se mi nikdy neomluvíš za to, co jsi mi udělal. Na to tě znám až moc dobře." upozornila mě. Měla pravdu, nikdy bych se jí neomluvil. Je vidět, že mě znala až moc dobře. Nenadál jsem se a začala mě líbat. Nechápal jsem jí a ani v životě nepochopím. Nejdřív je na mě naštvaná a teď tohle? Pomalu jsem si na ní lehal a strčil jsem jí ruku pod triko, hladil jsem jí po zádech. Dál jsem to radši nezkoušel, mohlo by to dopadnout jako minule.

Přestal jsem a hůlkou jsem se svlékl do trenýrek. Lehl jsem si vedle ní a ona mi položila hlavu na hruď. Začala oddychovat až mi naskakovala husí kůže, políbil jsem jí do vlasů. Asi jsem v téhle chvíli uvědomil, že tu holku miluji.



Alysha Alexandra Fionn:

Bylo pondělí, dávno jsem se měla převlíkat do uniformy, ale místo toho jsem ležela v posteli s ním. Bylo půl osmé a já věděla, že to budu stíhat. Podívala jsem se na něj a ten ještě spal. Nechápala jsem jak, jsem se ním mohla líbat za to, co mi udělal. Asi proto, že jsem potřebovala po dlouhé době obejmout. Oblékla jsem se a šla se zkulturnit do koupelny. Tak s vlasy jsem to měla jasný, líčení taky, všimla jsem si, že mám malou jizvičku na obočí a pořád tu blbou modřinu. Vyšla jsem z koupelny a on už tam nebyl. Věděla jsem, že snídani stíhat asi nebudu a tak jsem šla rovnou na Přeměňování. Že bych byla ráda, že mě všichni uvidí s tou modřinou, to fakt ne.

Zapadla jsem do nějaké lavice a za chvíli přišli i všichni ze Zmijozelu. Profesorka začala vykládat nějakou látku, která mě vážně nebavila. Asi po deseti minutách dorazili Potter, Black a Angie.

"Ááá, pan Potter, pan Black, jako obvykle pozdě, že? A dokonce i slečna Ginnara? To se mi snad jen zdá…to není den, kdy by jste přišli včas, pánové?" zase ty její kecy. Angie to odpustila a dál se věnovala jim. Když se začali bavit o tom koho Black miluje, špicovala jsem uši.

"Ale paní profesorko, nechte ho být…vždyť je zamilovaný." řekl Potter a já měla co dělat, abych se nezačala smát.

"Pan Black?!" vyhrkla udiveně profesorka. "Pane Pottere, to nevíte, že lhát a vymýšlet si se nemá?" Musela jsem si zacpat hubu, abych se nezačala smát na celé kolo. Musela jsem uznat, že tu učitelku nemám ráda, ale její některé hlášky jsou fakt úžasné!

"Ale on nelže, paní profesorko." ozvala se nějaká holka z Nebelvíru. Vždyť je jasný koho řekne, ale chtěla jsem to slyšet. Ještě tam padalo pár vět až konečně přišla řada na tu očekávanou větu.

"Ale samozřejmě…do Angie." řekl a já jsem se chtěla radovat a ani nevím proč.

,,To je idiot." ozval se vedle mě Regulus. Ten je ale milý. Kdybych se s ním dneska v noci vyspala, choval by se jinak. Asi by měl na obličeji ten blažený úsměv.

,,A to jako proč?" zeptala jsem se ho.

,,Ty si s ním nebydlela v domě sedmnáct let." objasnil mi to. Asi jsem si teď uvědomila, že jsem ráda, že jsem jedináček.

,,Je vidět jak se máte rádi." řekla jsem škodolibě. Střelil po mě pohledem.

"Tak nám třeba pana Pottera proměňte v…" přemýšlela. ,,V osla." tak to vážně dělat nemusel. Musela jsem se hlavou opřít o lavici, abych ty dva neviděla. Vážně jsem měla dneska skvělou náladu.

,,Nejsi dneska něčím sjetá?" zeptal se mě z povytaženým obočím.

,,Já? Ničím. Vlastně jsem! Tebou." odpověděla jsem mu a chtěla jsem mu dát pusu. Jenže jsem vyprskla smíchy, Rega ohodila jako stěnu. Protože profesorka řekla Potterovi, aby Blacka proměnil v opici. Za námi seděl Malfoy z Narcisou a koukali se na mě jako na blázna. Regulus jen pokrčil rameny, ale musel mě rychle chytit, protože jsem málem spadla ze židle. Tak tohle jsem si nepředstavila ani v tom nejbláznivějším snu, že profesorka může být tak vtipná!

Konečně zazvonilo na přestávku a já s ostatními vypadla ven. Ještě nás čekali lektvary, jasnovidectví a dějiny čar a kouzel. Takže to už budou nudný hodiny. Tak na tuhle hodinu budu vzpomínat hodně dlouho. Konečně jsme měli všechny hodiny za sebou a docela mě potěšily lektvary. Protože Křiklan řekl něco ve smyslu, že si mě přidá do nějaké sbírky. Vůbec jsem nevěděla do jaké, ale to vůbec nevadilo. Poslední dobou jsem nějaká pomalejší, to bylo asi způsobeno tou ránou do hlavy od Reguluse.



Už bylo podvečer, já a má ,,parta" jsme stáli na chodbě. Jako vždycky se nás všichni báli. Všichni se bavili, že až skončí škola, tak se přidají k němu. Já jsem se radši do konverzace nepřidala, protože se k němu v životě nepřidám. Věděla jsem, že Malfoy k němu dávno patří snad od šestého ročníku. Najednou se u nás objevil Sirius s Angie.

"Malfoyi, přece se tady nebudeš zahazovat s námi…raději se seber a vypadni." zas její medový hlásek. Muselo ho to asi žrát.

"Neříkej mi, co mám dělat…nesnáším to…" otřepal se jak kdyby viděl něco hnusného. Každý koukal na každého, až něco řekne.

,,Fajn." ozvala jsem se a všichni se na mě podívali. Asi jsem měla být ticho. Byla jsem schovaná za Regulusem a tak jsem vylezla. Angie vykulila oči, protože mě viděla s tou úžasnou modřinou.

"Teď by jsem zase všichni mohli pustit ty hůlky a mlčky odejít do svých společenek." navrhla jsem a hned jsem se stáhla, protože ten pohled, co na mě hodil Regulus byl hnusný.

"Ty mlč!" vyjel na mě, jak na malé děcko. Věděla jsem, že příště budu držet hubu.

"Nemáš jí co rozkazovat, Blacku!" ozvala se Ang. Ona byla silná, já ne.

"Ale mám…je to moje snoubenka, můžu si s ní dělat, co se mi zamane." usmál se. Měl pravdu a všichni to věděli.

,,Já si z tebou můžu dělat taky všechno se mi zamane." pomyslela jsem si v duchu. Ale on mohl, já ne.

"To, že k tobě Sirius přistupuje s liberalismem je jeho věc. Přesto, taky bys občas potřebovala dostat na zadek." řekl to normálním tónem! On s ní flirtoval přede mnou! Já když mu zahnu, tak mě zbije, jak psa a na něj budu jen koukat!

Tak teď mě vážně naštval! A na hodně dlouho. Sirius se na něj vrhl a všichni vytasily hůlky. Angie ho táhla k sobě, aby toho nechal. Něco do něj hustila a pomalu odcházeli.

,,Ty už jdi taky do prdele!" vyjela jsem na Regula. On věděl moc dobře proč jsem vyjela. Rychlým krokem jsem odcházela.

,,Alysho! Okamžitě se vrať!" zařval na mě jako na psa!

,,Naser si…" vrátila jsem mu to.

Neměla jsem náladu a tak jsem šla do ložnice.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťka Peťka | E-mail | 31. prosince 2009 v 13:10 | Reagovat

panejo, perfektní! kdy bude další kapča?:-)

2 Moreen Moreen | Web | 31. prosince 2009 v 15:27 | Reagovat

nevím proč, ale přišlo mi to nějak krátké :-( ale když kouknu na posuvník, tak to asi není pravda, to bude tím, že mi to čtení vašich kapitol tak rychle uteče ;-) bylo to moc hezké, strašně se mi líbí, jak tam dáváte ty části z pohledu kluků, řekla bych že je to kouzelný, ale pro kluky se to asi nehodí :-D jinak alysha se zas vytáhla, mám pocit, že ta holka má permanentně zaděláno na průsery, vždycky když se to s regem zlepší, tak jí zas něčím naštve a ona to nevydrží a ujede.. no já bych taky asi ujela :-)

3 Denika Denika | 11. ledna 2010 v 22:41 | Reagovat

Lwpsiw lepsie a lepsie páci sa mi to och vsetky tie pohlady z ich strany

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama