20.Předpokládaný smutek

2. ledna 2010 v 21:06 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Aňulka: tak si říkám...Alysho?není to přidavání kapitol na ně moc rychlé?že by jsme třeba daly nějakou pauzu, aby vůbec stíhali komentovat...co ty na to?
Alysha: Další kapča!!! My vás ale nešetříme!!

Angie Aurora Ginnara:
Od rána jsem měla pitomou náladu…a hádejte, proč?Kvůli "slečně" Fionn.
Nikdy mi žádná holka takhle neznepříjemnila den.
Většinou jsem ho já znepříjemňovala jim…když jsem se vyspala s jejich kluky a tak anebo stačilo si vzít jen tu zkrácenou sukni ze školní uniformy a oni nevěděli, čí jsou.To i Křiklan koukal tam, kde by neměl.
Za to jsem byla i docela nenáviděnou…ovšem ty emancipovanější typy holek to chápaly, chovaly se stejně.Nicméně, po Siriově výstupu jsem se stala extra nenáviděnou.
Ale zpět k ní.Začínala jsem ji docela dost dobře nesnášet.
Ráno jsem se totiž vzbudila a zašla jsem do koupelny.Tam jsem při pohledu na sebe málem omdlela.U spánku na pravé straně a kousek i u oka jsem měla docela hezkou modřinu.
"Do hajzlu!" zaječela jsem a holky vtrhly do koupelny, aby zjistily, co se stalo.A ona se kurva stalo!!! "Já si tak nesnáším!!!!Husa jedna pitomá!!!"
"Zakryješ si to make-upem." řekla Claire.
"Ne!!!Nic si na to patlat nebudu…!!!" ječela jsem dál.Věděly, že když jsem v ráži, nemá cenu se se mnou hádat.
"A nechceš na to nějakou mastičku?" zeptala se Lilly.
"Jo, to by šlo." přikývla jsem klidněji a ohmatávala si svůj monokl.Kráva zasraná…měla jsem jí i všech zmijozelských tak akorát po krk.
Už mi jsou u prdele, všichni.Nejradši bych jí vyškubala všechny vlasy!To, jak mi vyškubala pár mých jí v životě neodpustím…miluju svoje vlasy a ty mi už v životě nesáhne.To se pak bude muset poprat s amputací prstů.
"Na." podala mi malý kelímek Hope a vlezla do koupelny, aby si vyčistila zuby.Kousek jsem se posunula a pak jsem si trochu masti rozetřela po té modřině.Začala z fialové nabírat barvu zeleno-žlutou, ale u toho to taky skončilo.Zbytek se musel dohojit sám.
Vylezla jsem odtam a práskla jsem sebou na postel.Asi si budu muset vzít brýle.
"To neřeš, za chvíli to nepůjde vidět." řekla Moreen a oblékala se.
"Půjčím ti brýle, na!" podávala mi svoje černostříbrné "mouchy" Karol.Vděčně jsem si je od ní vzala…já měla sluneční brýle úzké, "mouchám" jsem nefandila, ale teď se mi hodily.
"Díky…stejně si to s ní jednou vyřídím." sykla jsem nenávistně.
"O tom nepochybujeme." ušklíbla se Moreen a mě najednou něco došlo.
"Ví o tom, že jsi těhotná…řekla mi to přes nitroobranu." řekla jsem a uviděla šokovaný výraz holek.Lilly, která vylezla z koupelny upustila hřeben.
"Tak to s tím vyřizováním pomůžu a velice ráda!!!" vybuchla.
"Klid…nic by z toho neměla, kdyby to řekla." snažila se ji uklidnit Claire.
"To je pravda.Brumbálovi i ostatním to může být jedno…děláme to tady všichni.Někteří sice nepozorně, ale děláme, tak to je jedno." řekla Hope.
Moreen se uklidnila a moje nenávist k Alyshe ještě stoupla.Nejenže kvůli ní vypadám neesteticky (ona má alespoň monokly na obou stranách), ale taky se mi tady kvůli ní nervuje těhotná kámoška, které to zrovna nesvědčí.V tomhle stavu.Mohla jsem si to sice nechat pro sebe, ale Moreen by to měla vědět.
"Půjdeme na snídani?" zeptala se.
"Jdeme…když si ale vezmu, že s těmi zelenáči strávíme zase celé vyučovaní, dělá se mi blbě." povzdechla si Lilly.Všechny jsme ji chápaly.
Kluky jsme potkaly až na obědě, šli dřív, nenažranci.
Když jsem vešla dovnitř, všichni se na mě podívali.Modřinu přes brýle vidět nemohli, podařilo se mi ji zakrýt i vlasy, takže to nebyla taková katastrofa.
"Proč tak čumí?" zeptala se šeptem Lilly.
"Nemám tušení." odpověděla jí též šeptem Hope.
"Zeptáme se kluků, ti to budou vědět." kývla na Poberty Claire.
"Tak jdeme." řekla Karol.
Těch pohledů jsem si nevšímala.Nevěděla jsem, co jsem zase provedla aniž bych o tom věděla.
"Proč tak koukají?" zeptala jsem se Siriuse, sotva jsem si vedle něj dosedla.
Nic…neodpověděl a já jsem okamžitě poznala, že s ním není něco v pořádku.
Podívala jsem se tázavě na Jamese a ten mi smutně podal černý pergamen, který ležel na stole.Stříbrným inkoustem na něm bylo napsáno.

Siriusi Blacku,
včera k večeru se stala nemilá událost, která nás všechny těžce zasáhla.Tvůj otec, Orion, zemřel.
Všichni jsme věděli, že je těžce nemocen a toto jsme očekávali, ale přišlo to i přesto jako rána z čistého nebe, zvláště, když se v poslední dobětvůj otec těšil jistému zlepšení.
Smrt si ale nevybírá....již tento víkend bude pohřeb.

Upřímnou soustrast, teta Druella Blacková

Byla to snůška keců.Už vidím, jak se jich to všech dotklo.To určitě.Všichni Blackovi byli asi tak citliví, jako ten pergamen…až na Siriuse.
Odhodila jsem dopis na stůl a podívala jsem se mu do nepřítomné tváře.Myslela jsem, že otce neměl rád, ale on byl úplně mimo…asi ho to hodně dostalo.
Dívala jsem se mu zpříma do očí a on mě pravděpodobně zaregistroval.Jeho hlava mi sklouzla na rameno.Silně jsem ho objala, jako bych mu tou silou chtěla vyjádřit, jakou má u mě podporu.
Zabořil mi hlavu do ramene ještě víc a já ho pohladila po vlasech.Tato chvíle mi přišla tak osobní, že se mi zdálo až nemístné být ve Velké síni.
U zmijozelského stolu se nic takového nedělo.Přestože jsem viděla, jak Regulus v ruce drží ten samý černý pergamen, nic se nedělo.
"Je mi to líto." řekla jsem a ještě mi to přišlo pitomé.Ale já jsem nevěděla, jak se cítí.

Po snídani jsem Lilly řekla, že dneska si sednu se Siriem, tak měla Jamese volného.
Stála jsem před učebnou, opřená o zeď a ruce jsem měla založené na prsou.Žvýkala jsem žvýkačku a dělala bubliny.Lidi se ráno koukali protože se dozvěděli o té hádce.Remus říkal, že stejně koukali i po nich a pak po Zmijozelských, kteří přišli chvíli před námi.
A teď zas koukali po mě, proč mám na konci ledna sluneční brýle.Sirius se už po lektvarech zdál být v pohodě.
Jako by to v sobě zahrabal hluboko a navždycky.Přišel ke mně, když jsem tam tak stála opřená a chtěl mi sundat ty proklatě veliké brýle, aby mě mohl políbit.Já jsem ho ale zadržela a zuřivě políbila i s brýlemi.
Chytil mě za záda a přitáhl k sobě.Byl celý horký…
"Co je?" zeptal se poté, co jsme přestali.
"Ále, Angie vypadá, jako čivava od našich mudlovských sousedů.Má přes oko takový hnědý flek, že vypadá, jako by měla monokl." zasmála se Moreen a raději se mi klidila z dosahu.
Když všichni pomalu zapadli do učebny Věštění, Sirius se postavil tak, aby na mě nešlo vidět a sundal mi brýle.Otočila jsem se a modřina tak zmizela pod vlasy.On je ale odhrnul a ukazováčkem mi přejel po modřině.
"Nenávidím ji, za to, co ti udělala." řekl tiše, ledově a pomalu.A mě mrazilo.
Přemýšlel o něčem, ukazováčkem hladil tu modřinu a hypnotizoval ji očima.
Napovrch vypadal klidně, ale já věděla, že uvnitř má prostě chuť to ze sebe dostat ven. "Půjdeš se mnou na ten pohřeb?" zeptal se a nasadil mi brýle.
Vzal mě za ruku a vlezli jsme do učebny.
"Samozřejmě." řekla jsem hned a posadila ke stolečku s ním.Do konce hodiny jsme už nepromluvili.
Nemohli jsme si na OPČM nevšimnout a jsou všichni ze Zmijozelu naštvaní.A nemohla jsem skrýt to, jak mě to těšilo.
První dvě hodiny jsem se jim nevěnovala, měla jsem dost práce postarat se o svůj kotlík a ten parchant mi málem vybouchl a na Věštění nás polovina pospávala a já usnula Siriovi opřená o rameno.

Odpoledne, ve společence jsem si dělala úkoly.Byla tam se mnou jen Claire, ale ta měla dost starostí se svými úkoly…a já tak během řádků, kdy jsem psala úkol do Dějin čar a kouzel měla čas přemýšlet o tom všem…o Siriovi, jeho chování, o jeho rodině, o té hádce, o té huse, o Stanovi…
Možná jsem Siriuse milovala a možná ne.Možná jsem si to jen namlouvala, protože to chtěl Stan a já jsem na něm byla stále trochu citově upnutá a už asi nikdy nepřestanu být.
Musela jsem zjistit, jestli ho doopravdy miluju a nebo si to jen namlouvám.

Alysha Alexandra Fionn:
Když jsem se ráno probudila, tak mě Cissa probodávala očima. Já věděla proč.
,,Proč na mě tak vejráš?" zeptala jsem se a šla pomalu do koupelny.
,,Jak si mi to mohla udělat?" Protočila jsem panenky. Ona to tu bude řešit!!
,,Pokud vím, tak v té době jsi s Luciusem nic neměla!! Já a Lucius jsme na chvíli chtěli být mimo realitu." mrkla jsem a rychle jsem se zavřela, protože na mě letěla Narcisina bačkora. Neřešila jsem to a šla se podívat do zrcadla. Modřina od Reguluse už pomalu mizela. Podívala jsem se na druhé oko, protože mě tam ta svině praštila. A nic tam nebylo!! Opláchla jsem se studenou vodou, abych se probudila a znovu jsem se na sebe podívala. A fakt tam nic nebylo!! Tak jsem se oblékla, učesala a namalovala. Narcisa naštěstí trochu vypěnila. Byla jsem zvědavá, jak vypadá ona. Bella byla pořád nasraná na Rodolfuse, Cissa na Luciuse a já na nikoho.Regulusovi neodpustím, že s ní spal a on zase mě, že jsem spala s Luciusem.
Vešla jsem si společenské místnosti a tam ještě nikdo nebyl. Tak jsem si sedla na sedačku a čekala na ostatní. Nejdřív přišla nabručená Bella a v patách měla Rodolfuse, který pořád do ní něco hustil.
,,No tak, Bello!! Bylo to minulý rok!!" pořád jí prosil a prosil. Byla docela zábava se na ně koukat. Ještě k tomu přišla Narcisa s Luciusem.
,,Jak si mi to mohl udělat? Vyspat se s ní?" vypískla svým hláskem. Trhal mi uši.
,,V té době jsem vůbec nevěděl, že existuješ." odpověděl. Tak tuhle větu říkat neměl. Měla jsem pravdu, hned od Narcisy jednu dostal. Oba páry se tam začaly hádat a tak jsem radši zmizela na chodbu do ložnic. Právě vyšel z ložnice Regulus. Vypadal spokojeně, asi proto, že jsme si my dva kvit. Chtěl otevřít dveře do společenky, ale zabránila jsem mu to.
,,Být tebou tam nechodím..." Povytáhl obočí a právě v té chvíli tam něco prasklo. ,Proto." Řvali tam na sebe jako psi. Muselo tam lítat hodně věcí. A hlavně křehké předměty. Například skleničky zakladatele Zmijozelu, nějaký pohárky apod. A zaslechli jsme i nějaké AU a podle mě patřilo Rodolfusovi. Takže Belatrix musela hodně zuřit. Podívala jsem se na Reguluse a ten si mě prohlížel, jako kdyby mě viděl poprvé.
,,Si mě prohlížíš, jak výstavní zboží." řekla jsem z nehraným úsměvem na tváři.
,,Jen se koukám, jestli ti ta kurva něco neudělala...to můžu jen já." a pohladil mě po té modřině, co mi udělal on. Nevím proč, ale strašně se mi zamotala hlava a začala jsem padat. Regulus měl rychlé reakce a zachytil mě v polosedu. Vytáhl mě na nohy a já se ho pořádně chytla.
,,Alysho? Co ti je?" zeptal se ze strachem v očích.
,,Jen se mi zamotala hlava." mávl hůlkou a hned v ruce držel sklenici s vodou. Napila jsem se a hned mi bylo líp. Vypadalo to, že se to ve společence uklidnilo a my jsme tam vlezli. Holky stáli na konci místnosti a měli založené ruce na prsou a naštvané pohledy vrhali na kluky. Kluci ti zase stáli na druhé straně místnosti a hladily si bolavé místa. Všude na zemi se váleli střepy, prostě tu udělali neuvěřitelný bordel. Mávla jsem hůlkou a všechno bylo urovnané a čisté.
Vyšli jsme konečně na snídani. Ti čtyři, ty byli od sebe co nejdál. Jen já a Regulus jsme se drželi za ruce. Sice jsme na sebe byli naštvaní, ale nějak jsme to nevnímali. Všichni na nás koukali. Asi se ta hádka rozkřikla po celém hradu. Mrzimor a Havraspár ti byli na straně Nebelvíru, to bylo nadevše jasné. Já věděla, že naše skupinka patří mezi ty nejnenáviděnější na škole. Ještě se mezi nás počítali Crabbe, Goyle, Rabastan a Severus. Všichni na nás vrhali nenávistné pohledy. Jenže nám to bylo celkem u prdele, protože jsme na to byli zvyklí.
Konečně jsme se sedli a začali snídat. Akorát přiletěla soví pošta. Mě přišel Denní Věštec a Regovi nějaký černý pergamen. Nějak jsem si toho nevšímala a četla si Věštce. Jedním okem jsem se podívala na Rega a tem byl nějak mimo svět.
,,Co se stalo?" zeptala jsem se vážným tónem. Nic neřekl, jen mi podstrčil dopis.


Milý Regule,
tímto smutným dopisem, jsem ti chtěla napsat,
že tvůj otec Orion zemřel. Dostala ho jeho
neléčitelná nemoc. Jsem naprosto zdrcena a
stojím při tobě. Nedělej žádnou pitomost, nikdo
za to nemůže! Přála bych si, aby s tebou na
pohřeb přišla Alysha. Pohřeb se koná tento
víkend.
Líbá tě
tvá milující matka Walburga

Když jsem dočetla dopis nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Myslela jsem si, že jeho otec je silný. Stiskla jsem Regula pod stolem a on mi to oplatil. Na zevnějšek působil klidně, ale uvnitř ho to žralo. Podívala jsem se na Siriuse a ten to nesl vážně hrozně. Hlavu měl opřenou u tu jeho čubku a v jednu chvíli to vypadlo, že brečí. Náš silný Poberta byl zdrcený. Och... jak smutné. Teďka bylo vidět, jaká svině se ze mě stala. Jeho ,,brácha"tím jsem myslela Pottera ho bratrsky plácal po rameni. Všem přišel úplně stejný dopis a všichni se na Rega podívali. Jako smečka jsme vstali od stolu a šli na OPČM. Zase všichni vrhali ty své milé pohledy. Rega jsem držela pevně jak nejvíc jsem uměla, aby věděl, že jsem s ním. Sedli jsme si do lavic. Čekali jsme na Parkera a na tu hnusnou červenou barvu. Konečně všichni přišli. Parker mlel něco o tom, že se máme už pomalu připravovat na OVCE. Že je to velmi důležitá zkouška. To jsem věděla i bez něj. Regulus byl stále jak bez duše a já hledala něco čím bych ho rozveselila. Porozhlédla jsem se po třídě a pohled mi utkvěl na Angie. Měla na sobě sluneční brýle a něco pod nimi skrývala. Já věděla co a musela jsem se usmát.
,,To je snad jediný způsob jak tě rozveselit." špitla jsem směrem k Regovi. Věděla jsem ještě jeden způsob, ale ten vážně ne.
,,A jak?" zvedl jedno obočí.
,,Tak se podívej na tu pičku." podíval se a usmál se. Zabralo to!! Kdyby mohl, tak by se jí teďka vysmíval do celého obličeje.
,,Jsi vážně dobrá!!" pochválil mě a tím mě ještě potěšil.
,,To já vždycky." mrkla jsem a pod lavicí jsme si tleskli. Konečně skončila hodina a všichni Zmijozelští si všimli Angie. Nahlas jsme se jí posmívali. A fakt nahlas jak jen to šlo!! Šli jsme to zaparkovat na další hodinu o trochu radostněji. Ty výpary na Věštění mi nedělali dobře. Nechtěla jsem to čichat. Tak jsem se nahnula k Regovi a začala fetovat jeho voňavku.

Byl konečně večer a já s ostatními seděla ve společence. Ty čtyři už spolu mluvili. Nikde jsem tady neviděla Reguluse. Lucius se toho všiml.
,,Měla bys jít k nám do ložnice."
Zvedla jsem se a šla. Když jsem vešla do ložnice tak okolo jeho postele byli závěsy. Přešla jsem k nim a odhrnula jsem jeden. Seděl na posteli v tureckém sedě a záda měl podepřené polštářem. Sedla jsem si vedle něj a závěsy jsem nás skryla. Když jsem se na něj podívala tak mě objal takovou rychlostí, že jsem to nezaregistrovala. Museli jsme se objímat asi půl hodiny, až jsme nakonec usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka Peťka | E-mail | 3. ledna 2010 v 10:25 | Reagovat

Perfektní!:-)
teda, musim říct, že sem Alyshu měla vždycky za tu, která se do Zmijozelu...no nechci říct nehodí, to ne, ale vždycky v sobě měla něco špetku dobra, nepřipadala mi tak krutá jako třeba Malfoy nebo Bella. ale teď...začínam měnit názor :D :-) a sem zvědavá, co vyvede Angie, aby se ujistila, že Siriuse dopravdy miluje:)
těšim se na pokráčko, doufam, že tu bude co nejdřív:)

2 Moreen Moreen | Web | 3. ledna 2010 v 12:14 | Reagovat

no ať jsou blackovi jaký chtěj, tak tohle bych jim nepřála, vím jaký to je někoho ztratit.. jinak moc hezky napsané, ostatně jako vždycky! ty pocity jste ale popsaly fakt dokonale ;-) a  ve Zmijozelu to pořád vře, jak koukám :-D ty hádky.. no holky jsou hold vášnivější, nedovedou tak rychle odpouštět a přehlížet jistý věci .. a Alysha mi začíná připadat jako pravá Zmijozelačka, nemůžu si pomoct, třeba to jak setřela Narcissu .. i když to jak se chová k Regulusovi a tak.. nevim nevim.. ale těšim se, co z toho vyleze ;-)

3 Neliss Neliss | E-mail | Web | 3. ledna 2010 v 16:14 | Reagovat

:) Bezva. Alysha mi začína byť sympatická práve preto, že už nie je zas taká šedá myška.:D Reg je na jednej fakt brýý, no to mlátenie. :/ A Sirius - moja obľúbená postava. :D
Inak s kapitolami nepoľavujte, prosím, žiadnu prestávku!

4 julca-hp julca-hp | 4. ledna 2010 v 18:22 | Reagovat

http://julca-hp.blog.cz/

5 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 9. ledna 2010 v 15:10 | Reagovat

Ahoj, určitě se moc ráda spřátelím, u Aňulky ´ětu vaši povídku NU a hlubce vás obě obdivuji, takže budu jedině ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama