21.Pohřeb

9. ledna 2010 v 16:35 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Další kapča!! Je naprosto úžasná!!
Aňulka: Volejte sláva....je to tady, tak příjemné počtení přeju



Angie Aurora Ginnara:
"Lilly!" zaječela jsem, když jsme stály naproti sobě s napřaženými hůlkami a jelikož na mě Hope mluvila, nevšimla jsem si, že Lilly se už dala do útoku.
A tak jsem letěla před celou komnatu Nejvyšší potřeby a pak jsem spadla do kupy polštářů a matraček.
"Ale, ale, Angie…nějak jsi nám vyšla ze cviku." popichovala mě Moreen a cpala se čokoládou.
"No, hlavně, žes ty nevyšla ze cviku." vrátila jsem jí to a ona pochopila, že narážím na tu čokoládu.
"Nezáviď jí, že se může cpát…tak jako já." napomenula mě Karol a začaly jsme se smát.
"Angie vyšla ze cviku od té doby, kdy po nocích cvičí se Siriem, všimly jste si?" usmála se na holky Hope a dělala, jako kdybych tam ani nebyla.
"Levicorpus!" vykřikla jsem a namířila na ni hůlkou.
"Protego!" zareagovala a já se na ni zašklebila.
"Locomotor morfia!" usmála jsem se a tak jsme spolu začaly bojovat.
Do komnaty jsme chodily už od začátku listopadu.Potřebovaly jsme cvičit, teorie se dala naučit, ale v praxi jsme musely vynikat, abychom se dost předvedly a udělaly tak zkoušky.
Ale třeba Karol se bystrozorkou stát nechtěla.Karol chtěla pracovat jako lékouzelnice a ona na to měla.Z lektvarů měla od prvního ročníku jen jedničky.Jejím vzorem byla Dilysa Derwentová.
Claire se zase cítila na to, že si otevře nějaký obchůdek v Příčné ulici a bude podnikat.
Hope chtěla pracovat u Gringottových.Já osobně bych tam nikdy dobrovolně nešla.
Ale i ony s námi chodily do komnaty, aby společně s námi cvičily.
"Holky, zapomněla jsem vám říct, - Protego! - že půjdu se Siriem na ten pohřeb.Podle dopis - Protego! - podle dopisů, který mi přišel od rodičů tam jako jeho - sakra, už!Imobilus! - snoubenka musím, takže tu přes víkend nebudu.Protego!" říkala jsem jim a během toho jsem uskakovala a bojovala s Hope a Lilly, které na mě začaly útočit.
"Tak to tě docela litu - Levicorpus!- ju.." řekla Lilly, která se přidala k nám.
Bylo to fajn, tuhle hru jsme nazvaly "Nikdy nevíš", protože princip byl v tom, že člověk nikdy nevěděl, kdo na něj a odkud zaútočí.Koho kouzlo sejmulo, vypadl ze hry.Podmínkou byli tři hráči.
Bylo to na procvičování obranných i útočných kouzel, ale podle mě to byla i dost pohybová hra.Doslova jsem u toho baletily, válely se po zemi, skákaly, mávaly rukama, dělaly mosty, kotouly, prohýbaly se, skláněly se, prostě jako bychom tančily nějaký nepovedený improvizovaný tanec.
"No, snad - Expelliarmus! - to tam přežiješ." doufala Moreen, která neodolala a přidala se k nám.Dávaly jsme si ale pozor.
Nejdéle jsme tuhle hru hrály půl hodiny.Byl to náš osobní rekord.Pak jsme ale taky zkoušely i normální souboje.
"Taky by mě - Confundo! - zajímalo, kdo zase vykecal tu - Protego! - hádku mezi námi a těmi hady…" zeptala se Moreen s uskočila Hopeině kletbě.
"Beztak - Locomotor mortis! - to byla Berta!Jako vždycky - Protego!" řekla jsem a skočila na židli před Karoliným kouzlem.
Berta Jorkinsonová by nejraději viděla každému až do zadku.Co se týkalo drbů, byla ona mistryně.Jednou se mi ale hodila.
Požádala jsem ji o to, aby řekla, jak se jmenuje ten havraspárský odrážeč a ještě, než jsem ho stačila sbalit, věděla celá škola, že s ním chodím.A jelikož ten kluk vzal iniciativu do svých rukou, přišel za mnou a zeptal se s úsměvem: "Tak jsem slyšel, že prý spolu chodíme."
Já ho taky obdarovala úsměvem a odpověděla jsem mu otázkou: "A ne snad?" A zbytek si můžete domyslet…
"To jsem si - Finite incantatem! - mohla myslet.Klasika." odfrkla si Claire.

"Kam jdeš?" zeptala se mě polohlasem v pátek v noci Lilly, když jsem myslela, že už holky spí. "To ti celý víkend se Siriem nestačil?" provokovala.Ale ona tak zrovna měla co říkat, když Jimymu chodila dávat každý večer "dobrou noc" a já jsem měla docela jasno, co "dobrá noc" znamená.
"Jdu se projít…za chvíli jsem tady." řekla jsem, vzala jsem bundu a vypadla ven.
Měla jsem štěstí, že jsem na chodbě napotkala Filche.Zamířila jsem do komnaty Nejvyšší potřeby, ve které jsem našla koště.Vzala jsem ho, vylezla až na Astronomickou věž a sletěla dolů, k lesu.
Ráda jsem se procházela po nocích, Bradavice měly své kouzlo ještě mnohem větší v noci.Byl to impozantní pohled.Vždycky, než jsem vkročila do lesa jsem se po nich ohlédla…a pokaždé mi připadaly jiné.
Ještě jsem se ujistila, že jsem si vzala hůlku a ne to velké lízátko a pak jsem vešla do lesa.
Musela jsem na chvíli vypadnout.Musela jsem ven, do toho hrobového ticha, kde šuměly jen listy, kde byly slyšet zvuky zvířat žijích v Zapovězeném lese.
Musela jsem si urovnat myšlenky ohledně zítřka.
Oprášila jsem pařez od sněhu, vyčarovala si deku a sedla jsem si na něj.Chvíli jsem pozorovala stromy, které vypadaly, jako by se pohybovaly a přesto byly stále na tom samém místě.Vypadalo to, jako by za těmi stromy byly postavy, ale už ze zkušenosti jsem věděla, že sem opravdu nikdo nechodí.
Nicméně, když mi něco zašustělo přímo u ucha, polekala jsem se a vyskočila na nohy.U mě stál ten největší pes, jakého jsem kdy viděla.Sahal mi kousek pod prsa a kdyby se postavil na zadní, byl by určitě o dost větší, než já.
A najednou jsem to uviděla.Čtyři postavy se blížily a já jsem stála, jako sloup.Nebyla jsem schopná se hnout.Ten obrovský pes po mě neslyšně skočil a povalil mě do sněhu.Zalehl mě…byl těžký, jako prase a mě pomalu docházel dech.Viděla jsem…Ježíši Kriste!!!!
Byl tam i nějaký jelen a vlk…to byla teda sestava, zvláště ten jelen měl podivuhodný výraz, jako by se smál, zatímco vlk se rozhlížel okolo a tvářil se až příliš starostlivě a ostražitě.
Kdyby tam nešly ty čtyři postavy, opravdu bych začala ječet.Chtěla jsem ze sebe to vypasené psisko odsunout, ale byl děsně těžký.
"Do prdele, ty jedno přerostlé štěně, udusíš mě!" sykla jsem potichu a snažila se ho ze všech sil odtlačit.Jakoby pochopil a trochu se nadzvedl…jelen s vlkem odběhli za těmi postavami a pes pořád čekal.Když bylo slyšet slabé štěknutí, svižně a neslyšně vyskočil a rychlostí blesku zmizel někde mezi stromy.
Tohle prostě musím říct Siriovi!Tohle mi neuvěří, že tady v lese lítají tak velcí psi!To je síla, vážně…a o těch postavách se mu taky zmíním a hned!Zajdu za ním hned!
Vstala jsem ze sněhu, nohou rozhrabala svůj obrys ve sněhu a pádila jsem pryč.
"Accio, koště!" zašeptala jsem a za chvíli jsem už letěla na Astronomickou věž.
Mrskla jsem s koštětem za zem a letěla jsem do věže.Nebyla bych to ale já, kdybych něco neposrala., že…samozřejmě, když jsem mířila hezky po rovince k portrétu (schodiště bylo bezvadně natočené), tak jsem uklouzla na krabičce od kondomů a k portrétu jsem jela po zadku.
"Slečno Ginnaro?!Co to vyvádíte?Myslíte si, že když tady nechodí studenti, můžete pořádat nějaké relly?" uslyšela jsem profesorku McGonagallovou.
Útrpně jsem zavřela oči a zasténala. "Ne, paní profesorko, ale tam byla krabička od - od čokoládových žabek!" vyhrkla jsem. "A já jsem na ní uklouzla a proto jsem dojela až sem." usmála jsem se nevinně.
"Aha…no, a co tady vlastně tak pozdě děláte a oblečená?" podívala se podezíravě profesorka a já ztratila řeč.
"No, víte…já jsem šla…šla jsem se poohlédnout po hradě, dneska jsem ztratila jednu knihu.." plácala jsem hlouposti.
"Zrovna vám, slečno Ginnaro to nijak nevěřím…a i kdyby, proč v tuto dobu?" pokračovala ve svém výslechu.
"Já bych nemohla usnout." uculila jsem se. "Je to důležitá kniha, jsou v ní různá obranná a útočná kouzla, potřebuju ji, abych zvládla zkoušky na bystrozorku." rozkecala se moje papulka.
"Chcete být bystrozorka?" podivila se a zamyslela se.
"Jistě." přisvědčila jsem s úsměvem a postavila se na nohy.
"Ano, profesor Parker říkal, že jste dobrá…možná bych vám mohla nějaké knihy půjčit, jistě by vám pomohly." řekla mile. "Ale to až po tom, co se s panem Blackem vrátíte…je to smutná událost…popřejte mu za mne upřímnou soustrast." svraštila lítostivě čelo a najednou mi nepřipadala jako přísná profesorka McGonagallová, ale jako chápavá a milá straší žena, která si s námi musela vytrpět své.A mě bylo najednou tak líto, co jsem jí tehdy řekla.Snad se jí někdy dokážu omluvit.
"Ano, vyřídím mu to." slíbila jsem.
"Dobrá, slečno, ale už běžte spát, zítra s panem Blackem vás čeká náročný den." rozkázala a opatrně vzbudila Buclatou dámu.A v tom, co řekla měla pravdu.
Vletěla jsem do chlapeckých ložnic.Dost rychle, ale dost tiše.Sirius spal jako miminko.Na sobě měl jen úplé černé boxerky, nebyl ani zakrytý, asi mu bylo horko, a to tělo…začaly mě napadat neslušné věci a taky jsem rychle odplachtila do naší ložnice.Už nemělo cenu ho budit.

Už od rána jsem byla na nohou a až teď konečně jsem si sedla.Seděla jsem na posteli v domě Blackových, přesně v tom pokoji, kde mě ubytovali i na té oslavě.
Dívala jsem se na své černé šaty a chtělo se mi plakat.Už od rána jsem potkávala Stana a samozřejmě i Siriuse.
A bylo to k nevydržení.Oni oba, v jednom domě se mnou, to jsem nezvládala.Bradavice byly alespoň veliké a do sklepení to bylo kus.Ale tady ne.
Bylo zcela nezbytné, abych si ujasnila, co k Siriovi vlastně cítím…
Vstala jsem, za chvíli to mělo začít…oblékla jsem si černý kožich, vysoké černé kozačky a pomalu za doprovodu klapání podpatků a šumu lidských hlasů jsem scházela dolů, do předsíně, odkud jsme se měli všichni přemístit.

Sirius Orion Black:
Nikdy jsem si nepomyslel, že mě to tak zasáhne.Neměl jsem rád ani jednoho z nich, já je nenáviděl, ale přesto otce míň, než matku…a jednou to byl můj otec a otec, který mě nikdy nebil.To jen matka, která tu teď na všechny hrála divadélko, jak moc je zarmoucená.
Angie scházela po schodech a buďto se mi to zdálo nebo byla smutná.Ona neměla proč…ale možná se to všechno přeneslo i na ni.
Neviděl jsem do ní, nevěděl jsem, jak se cítí, proč je smutná ona.Ale věděl jsem, že ji smutnou nechci vidět.
Kožich měla ještě odepnutý a černé decentní šaty lemovaly její dokonalou postavu.Vlasy měla sepnuté do drdolu a jen pár pramínků jí lemovalo obličej.
Chytila mě za ruku a povzbudivě se na mě usmála.
Když jsem se podíval na Reguluse, chtělo se mi zvracet.Tak moc mi byl odporný.Pořád jsem doufal, někdy hluboko ve skrytu mé shnilé duše, že to neudělá…ale on to udělal.Přidal se k němu…měl jsem v tom lese takovou chuť po něm skočit a rozhryzat ho na kousky.
A Angie taky měla na mále…zajímalo by mě, co tam sakra dělala.Uvidíme, jestli mi to poví sama.
Postavili jsme se k ostatním a čekali jsme, až se všichni začnou přemisťovat do té haly, kde se měl pohřeb konat.
Něco tak obrovského jsem v životě neviděl.Velká síň oproti tomuhle byla jen malá nicka.
Všechno tady bylo černé…černé potahy na židlích, závěsy, dokonce černé tady byly i růže.Má bohatá rodinka se opět vytáhla…
Sedli jsme si s Angie do druhé řady, protože první a druhá byly pro rodinu, příbuzné.
Zbytek byli hosté.Některé lidi jsem ani neznal, byla tu ovšem jen ta nejvybranější smetánka a pár lidí z Ministerstva.
Moje matka si vzala ujala proslovu.Nejprve hovořila o otci jaký byl muž, pak jaký byl manžel a nakonec otec.Vychvalovala ho do nebe…bodejť by ne, konečně se ho zbavila.
Angiein otec, který seděl ve třetí řadě jí zaťukal na rameno.Přikývla, vstala a v hrobovém tichu vyšla na menší pódium, kde ležel otec v otevřené rakvi, zasypán černými růžemi a vedle rakve byl klavír.Sedla si za něj a sálem se začala rozléhat smutná melodie…vžila se do toho, její prsty zlehka klouzaly po klávesách, melodii prožívalo i její tělo, viděl jsem, jak má zavřené oči.Byla u toho ještě krásnější, než jindy.
Za malou chvíli přestala hrát, vzala růži, která ležela na klavíru a položila ji do rakve.Pak se uklonila a šla si sednout zpět ke mně.
Po obřadu jsme se přemístili opět domů, kde měla proběhnout oslava.Já ale na oslavu neměl chuť a raději jsem odešel.
Angie tam zůstala s tím, že si dá skleničku a ještě něco zahraje.Svěřila se mi, že její rodiče ji přinutili, aby se naučila hrát na klavír.Až poté, kdy sama skládala písně, které se jim zamlouvaly, nikdy samozřejmě nebyly dokonalé, jí dovolili začít hrát na kytaru.
Shodil jsem ze sebe černý oblek a vlezl pod studenou sprchu.Bylo zvláštní, nevidět tady po domě chodit svého otce se sklenkou ohnivé whisky v ruce, poslouchat jeho nepovedené vtipy…
Zvedl jsem sprchu, aby mi studená voda spláchla i vlasy.Možná jsem naivně doufal, že s vodou v kanálu zmizí i moje starosti.A ono sakra nic.
Lehl jsem si do postele, jakž takž smířený se vším, smířený s tím, že v létě se ožením s nejkrásnější osobou na světě a pak vypadnu a svou bezcitnou matku, svého podlé bratra Smrtijeda už nikdy neuvidím…alespoň ne pod jednou střechou.Možná tak někde při boji.
"Miláčku, jsi tu?" otevřely se tiše dveře a za nimi líbezný hlásek.
"Pojď dál, jsem." odpověděl jsem a Angie tiše vešla dovnitř.Nahnula se ke mně a pohladila mě po tváři.
"Už je ti líp?" zeptala se starostlivě.
"Celkem jo…budeš tu dneska se mnou?" zeptal jsem se a vstal z postele, protože ona se postavila taky.Byl jsem ochotný udělat všechno proto, aby tu se mnou zůstala.
Ona ale nikam nešla.Jen se usmála a pořádně si mě skoro nahého prohlédla.
"Pomůžeš mi odvázat a rozepnout šaty?" zeptala se.
Přišel jsem k ní, jednou ruku ji chytil kolem bříška a přitáhl na sebe.Druhou ruku jsem jí nejprve odvázal šaty za krkem a pak odepnul zip na zádech.
A šaty pomalu sklouzávaly dolů a odhalovaly její hladké tělo.Rozpustila si vlasy…voněly po mentolu…
Moje ruce okamžitě začaly bloudit po ní.Sklonila hlavu na bok a já jsem jí políbil na krku.Když dolů sklouzla i podprsenka, ve vteřině se otočila a přitiskla se na moji hruď.Její ruce se mi kolem pasu vinuly jako nějací hadi…dívala se na mě se vyzývavostí v očích, čekala, co s ní udělám.
Nemusela čekat dlouho…nejdřív jsem si užil jejích horkých rtů, pak jejího krku…otočila se se mnou a povalila nás oba na postel.
Dveře se rozletěly.Regulus!Já toho zmetka vážně zabiju!
"Do prdele, neumíš klepat?!" zařval jsem po něm a naštěstí Angie byla zakrytá mnou.Zašklebil se.
"Máte jít dolů na Půlnoční přípitek." oznámil a zase zavřel dveře.Rozesmála se, když viděla, jak jsem nasraný a zklamaný zároveň.
"Máme na to celý život." usmála se a políbila mě.Jo, to máme, miláčku.





























Regulus Arcturus Black:
Odbíjela devátá hodina večerní a má netůšící Alysha šla spát. Než vešla na chodbu do ložnic tak se protáhla a byli vidět její křivky. Fakt jsem se měl na co těšit. Měl jsem být v jedenáct večer s Luciusem, Bellou a Rodolfusem v Zapovězeném lese. Věděl jsem, že by na mě byl otec pyšný. Než na toho krvezrádce. Šel jsem si na chvli lehnout do ložnice, aby to nebylo tak nápadný. Lehl jsem si na postel a dal si ruce pod hlavu. Tenhle rok se můj život hodně změnil. Budu muž té nejúžasnější dívky na světe, budu otec překrásných dětí a budu patřit mezi ně. Smrtijedy. Ale nepochopil jsem, že jsem to neměl říct Alyshe. Pomalu bylo deset večer a Lucius se už připravoval, s ním i Rodolfus. Věděl jsem, že oni dva a Bella k němu patří. Proto Bella vždycky nosila buďto dlouhé rukávy nebo široké náramky. Vzali jsme si pláště a pomalu vyrazili. Vešel jsem do dívčí ložnice pro Bellu, která seděla na posteli a čekala na nás.
Když mě spatřila vyšla ven, ale já jsem ještě chtěl podívat na ní. Byla od pasu nahoru odkrytá, vlasy rozcuchané a ruce položené vedle hlavy. Opřel jsem se rukama postele a políbila jsem jí na čelo. Vyšel jsem na chodbu a na mě tam všichni čekali. Když jsme vyšli ze společenky tak jsme se museli plížit, aby nás neviděl Filch nebo ta vypelichaná potvora. Byli jsme jak nějací agenti v nějakém mudlovském světe. Byli jsme pomalu u brány když v tom začala mňoukat na vypelichanina. V dáli jsme slyšeli kroky Filche a tak jsme rychle vyběhli ven. Nasadili jsme si kapuce a šli do lesa. Když jsme vešli do lesa uviděli jsme jelena jak skákal přes keříky a divně se na nás díval. Takový divný kukuč měl. Konečně jsme viděli dvě postavy a rychle jsme šli k nim. Byli to páni Fionn a Ginnara.
,,Konečně jste tady." oddychl si pan Fionn. Všiml jsem si, že Alysha je spíš podobná jemu.
,,Tak co chlapče, jsi připravený?" zeptal se mě a já pomalu přikývl,
,,Výborně! Alysha nic neví?" zeptal se její otec podezřívavě.
,,Nic neví." odpověděl jsem a všiml jsem si, že mi poskočil hlas. Lucius se na mě tázavě podíval. Jen jsem pokrčil rameny. Právě na mě bylo vidět, že ta holka ze mě dělá ubohou nicku. Musím city ukrývat hodně hluboku ve mně a nevnímat je. Budu patřit k nim a své chování budu muset změnit. Pan Ginnara nastavil ruku. Všichni jsme se chytli a přemístili. Stáli jsme v nějakém lese před nějakou schátralou chatou. Když jsme vešli dovnitř svítilo se tam jen svícnama. Bylo zde pár Smrtijedů, které jsem znal. Třeba tu byli mí bývalí spolužáci Nott a Blaise, kteří odešli ze školy kvůli němu. Oči mi utkvěli na velikém křesle kde seděl on. Červené oči si mě prohlíželi od spoda nahoru. Vypadal strašidelně. Být tady Alysha omdlí. Usmál se. Pocítil jsem, že se mi hrabe v hlavě. Zůstal jsem v klidu a nechal ho ať si prohlíží mé myšlenky. Vypadalo to, že je spokojený. Nevím proč, ale v téhle chvíli mi hlavou pořád běhalo Toujours Pur.
,,Můj pane. Tady máte dalšího čistokrevného potomka Blacků." řekl Fionn s mírným úklonem. Strčil mě do kruhu, aby si mě všichni líp prohlídli. Srdce mi začalo bít na normální stav. Už jsem byl v klidu, věděl jsem, že už mě pomalu přijali mezi sebe a nahodil jsem svůj arogantní úsměv.
,,Výborně! Dalšího jsme potřebovali." přešel ke mně blíž. Hůlkou mi přejel po krku. Naskočila mi husí kůže, ale hrdě jsem mu koukal do očí. Silně mi stiskl levou ruku a vyhrnul rukáv. Hůlkou zamířil na zápěstí. Nic neříkal. Přestal. Podíval jsem se na zápěstí a bylo tam. Tetovaní ve tvaru lebky a okolo ní had.
Mávl rukou a na sobě jsem měl masku a hábit. V té chvíli se všichni jakoby převlékli také.
,,Nezklamu vás, můj pane." poklonil jsem se. Byl jsem šťastný!! Teď bude platit heslo Navždy čistý!!!
,,S tím počítám...." zařadil jsem se k ostatním. ,,Mám pro vás všechny překvapení." a zasmál se u toho. Všichni byli netrpělivý co z něj vypadne.
,,Kousek odtud asi jednu míli je tady menší vesnice plná mudlů." všichni věděla na co naráží.
,,Je celá vaše." a přemístil se pryč. Všichni se už přemisťovali a já nebyl výjimka. Spočal jsem se na nějakým malým náměstíčku uprostřed vesničky. Všichni lidé začali chodit ven co se děje. Jenže to jim bylo osudný. Hned jak vylezli z domů, hned je začali zabíjet. Koukal jsem okolo sebe, ale věděl jsem, že to dokážu. Všude okolo mě poletovali zelená světa. Všichni si to užívali. Ocitnul se přede mnou nějaký kluk v mém věku. Když spatřil můj ledový výraz, vylekal se.
,,Prosím pane, nechte mě žít." prosil mě a klekl si na kolena. Brečel.
,,Přece nemáš strach?" zeptala se mě Bella, která se u mě objevila.
,,Nemám!" řekl jsem rázně. Usmála se.
,,Tak dělej, zabij ho!! Dělej!!" nabádala mě a já věděl, že to udělám.
,,Nebo tu udělám sama." napřahovala hůlku a chtěla říct ty dvě osudný slova.
,,NE!!" vykřikl jsem a dala jí dolů. Byl jsem nasraný, začal jsem zhluboka dýchat.
,,Tak se mi líbíš bratránku. Tak už to udělej. Nic jiného ti nezbývá." měla pravdu. Pokud bych pána zradil, zabije mě. Napřáhl jsem hůlku na mladíka, kterýse klepal jak kdyby měl za chvíli dostat infarkt.
,,Tak je to správně a teď to řekni."
,,Avada Kedavra!" řekl jsem s pýchou v hlase, že jsem to dokázal. Bella se začala histericky smát. Neodolal jsem a musel jsem se usmát. Zabít člověka není tak těžké jak se mi to vždycky zdálo.
,,Fiendfyre!!" vykřikli jsme a z našich hůlek se valil oheň na domy. Celoá vesnice byla zaplavena. Hořelo všechno do posledního smítka.
,,Morsmordre!!" vykřikl Rodolfus. A na nebi utkvělo Znamení zla. Všichni jsem se hned přemístili zpátky do chatky. Náš pán seděl na křesle a čekal na nás.
,,Vedli jste si všichni skvěle!!" pochválil nás a poslal nás zpátku odkud jsme přišli. Já, Lucius, Bella a Rodolfus jsme se s pány Fionnem a Ginnarou přemístili zpátku do lesa ke škole.
,,Chlapče, jsem na tebe opravdu pyšný. Jsem rád, že budeš patřit k nám do rodiny." řekl pan Fionn a potřásli jsme si rukou.
,,Je mi taky ctí pane Fionn." řekl jsem s úsměvem na tváři.
,,Patrick." výborný. Už mu můžu konečně tykat. Aspoň je vidět jak si mě v rodině cení.
,,Patricku, buď rád, že más v rodině právě jeho. Za to já mám v rodině dva krvezrádce." řekl hlubokým hlasem pan Ginnara.
,,Marcusi, máš v rodině Luky a ta si bere našeho Joshe. Takže jsi na tom trochu vyhrál." poplácal ho po rameni Patrick.
,,Ten můj nevychovaný harant si veme Siriuse, vypadne z domu a já budu mít konečně klid." řekl o trochu veseleji. Všiml jsem si, že nás pozoruje nějaký velký pes. Podezíravě si mě prohlížel. Patrick a pan Ginnara se s námi rozloučili a my šli do hradu. Ten pes a jelen nás pořád sledovali.
,,Alyshe neřekneš ani slovo!!" vyjel Lucius.
,,Já to vím!! Nejsem idiot!!" vyjel jsem na něj také. Podíval jsem se na ty zvířata. Ty se po sobě podívali jako kdyby získali nějakou informaci a utekli do lesa. Naštěstí hradem jsme proběhli nepozorně. V ložnici jsem to ze sebe sundal oblečení a hned zalehl.

Alysha Alexandra Fion:
Konečně bylo ráno. Vzpomněla jsem si, že dneska je ten pohřeb. Že by se mi tam dvakrát chtělo se říct nedá, ale co se dělat. Oblíkla jsem se, udělala ranní higienu a vyšla s taškou ven na chodbu. Na chodbě jsem si vyzvedla Reguluse.
Když jsme snídali tak Black se na mě tak divně díval, že bych mu nejradši dala přes držku. Akorát jsem jedla míchaná vajíčka když v tom mi někdo předal Denního věštce. Psalo se tam o nějaké vesnici, ktreou Smrtijedi vyzabíjeli a pak jí zapálili. Dokonce se tam vznášelo i Znamení zla. Bylo vidět, že si tatínek hrál.
Když jsem se podívala na Nebelvírský stůl, tak ta čubka šla s Blackem pryč. My dva a oni jsme se měli přemístit z Prasinek rovnou k Blackům domů. Měla jsem fakt obrovskou radost!! Viděla jsem, že Regulus už dojedl a tak jsem se zvedla, vzala tašku a šli jsme také pryč. Když jsme vyšli z brány tak nás foukl vítr plný sněhu. Vypadala jsem sněhulák. Reg mávl hůlkou. Vypadala jsem zase normálně. Vzal mi mou tašku a si svou ruku zavěsila do jeho. Pár metrů před námi šla ona a Black, ona měla ruku v jeho zadní kapse u džínů.
,,Četl jsi to vyvraždění tý vesničky ve Věštci?" zeptala jsem se ho. Opatrně se na mě podíval a podrbal se na hlavě.
,,Ano četl. Vždyť to jsou jen mudlové. Špína světa." vůbec se nezměnil. Sice mě už nakazil ledovostí s sviňárnou, ale tohle ještě ne. Zatím mi mudlové nevadí. Když jsme vlezli do Prasinek tak to bylo kouzelné. Sice už bylo po Vánocích, ale pořád to tady měli ozdobené. Veliký stromek na námeští, který blikal barvami kolejí v Bradavicích. Sem tam chodili ještě koledníci a zpívali krásné vánoční koledy. Už jsme se chtěli přemístit k Blackům, ale od Tří košťat vylezli ty dva a já věděla, že si to Reg nenechá ujít.
,,Ale ale švagrová, monokl ti jaksi zmizel? Nechceš udělat další?" řekl posměšně Regulus a já se k němu přidala.
,,Opovaž se ty nebo ona na ní šáhnout. To bych vás pak musel zabít oba!" ježišky!! Siriusek se nám zlobí!!
,,Já už na ní nešáhnu. Ještě bych si zašpinila ruce od krvezrádkyně a to bych si rovnou mohla jít hodit." řekla jsem povýšeně. Regulus mě obejmul a já se o něj opřela.
,,Už aby to bylo. Já bych ti na pohřeb klidně přišla." řekla Angie a držela Siriuse, aby se na nás nevrhl.
,,Nechápu jak ses mohl s tou chudinkou vyspat. Vždyť není o co stát." s čistou krví v těle jsem se na ní podívala.
,,Taky to nechápu. Musel jsem být pomatený." políbil mě na krk.
,,To už jsi měl místo mozku ze Znamení kostku." věděla jsem, že Reg po něm střelil pohledem.
,,Přece s takovou špínou světa nebudeme zahazovat." řekla jsem se ledově jak jen to šlo.
,,Máš pravdu, zlato." dopověděl to a už jsme stáli v předsíni Blacků. Stará Blacková se slzami v očích se vrhla Regovi okolo krku. Nechala jsem tam ty dva a šla se podívat do salonku. Byli tam už moji rodiče a Josh s nějakou blondýnkou, která nevypadala mile. Mamka si mě všimla a hned mě šla obejmout. Aspoň, že mi ta modřina už zmizela.
,,To je strašná událost co?" narážela určitě ne ten pohřeb.
,,Ano to je. Sice jsem ho pořádně neznala, ale ano je to hrozné." řekla jsem nevědomě. Protože v té chvíli jsem pozorovala Joshe jak se ucucává s tou blonckou.
,,Alysho!! Jak to mluvíš?!" pokárala mě mamka. Podívala jsem se na ní, zamrkla očkama a všechno hned bylo v pohodě.
,,A jdi se převléknout, za chvíli se vyráží." upozornila mě a já už šlapa schody nahoru.
,,Věci máš u Reguluse!!" houkla na mě se spoda. Vlezla jsem dovnitř a na posteli leželi šaty a kabátek. Naštěstí mamka znala trochu můj vkus a vzala šaty, které bych si vzala já sama. Svlékla jsem si triko a v tom s koupelny vylezl Regulus. Už byl dokonce i převlečený do saka. Zase mě vidí jen v černé podprsence a v žlutých kalhotech. Opřel se u futro u dveří a prohlížel se mě.
,,Už se těším až budeme mít po svatbě." přešel ke mně a zajel mi rukou do vlasů. Za bě si mě přitáhl a hltavě mě políbil. Někdo zaťukal na dveře a Reg me strčil za dveře, aby mě nikdo neviděl. Podle toho jak Regulus nakrabatil noc to byl Sirius.
,,Co chceš?" vyletěl na něj. Ten byl zase milý.
,,Ty vole!! Proč jsem sem lezl." začal nadávat Sirius. Už jsem toho měla dost. Budou se hádat když má jejich otec pohřeb. Vylezla jsem zpoza dveře v celé své kráse. Postavila jsem se před Rega a pozorovala jak si mě Sirius prohlíží.
,,Aspoň dneska se hádat nebudeme." mrkla jsem se a čekala až se mi Sirius podívá do očí.
,,Hm... za chvíli se vyráží." řekl a odešel. Regulus zavřel dveře a já se začala smát.
,,Musela ses mu ukazovat?" vyjel a chytil mě za zápěstí.
,,Ať vidí, čím se můžeš vychloubat." prskala jsem, protože mě to vážně bolelo. Povolil a sedl si na postel. Já jsem si oblékla šaty, sundala kalhoty a nazula černé střevíčky. Vlasy ozdobila stříbrnou čelenkou a dala si černé stíny. Regulus mi pomohl do kabátku a vyšli jsme na schodiště. Akorát po něm scházela Angie v dlouhých šatych a v kožichu. Už chtěl Regulus šlápnout na schod, ale já jsem ho zastavila.
,,Počkáme až sejde ze schodů. Kdybych šla za ní, musela bych jí podkopnout nohy." řekla jsem jsem z úsměvem.
,,To máš pravdu." a přitom přikyvoval. Konečně jsme sešli ze schodů a zařadili jsme se do řady. Všichni jsme se přemístili do obrovské černé místnosti. Všochno bylo černé až na podlahu, ta byli krémová. Sedli jsme se s Regem do druhé řady a poslouchali projev paní Blackové. Byl smutný, dokonce i brečela, ale podle mě to hrála. Po ní šla hrát na klavír Angie. Jak to prožívala! Sirius se na ní šťastně usmíval. Konečně dohrála a šli se dávat růže do rakve. Tak to jsem vzala rychlostí a už jsem chtěla domů. Všichni se přemístili zpátky a už na nás čekalo šampaňský. Pomalu se blížila půlnoc a Regulus byl vyslán dojít pro ty dva. Chudák. Přišel ke mně Josh s tou svou a měla ten zásnubák co jsem viděla o Vánocích.
,,Alysho, chtěl jsem ti představit mou snoubenku Lukrécii von den Rail." usmála jsem se na a podala jí ruku.
,,Takže s Joshem?" mrkla jsem na ní. Přikývla.
,,Tak lepší než mít za muže krvezrádce." kývla směrem na Siriuse, který akorát přišel s Angie.
,,Taky je tak nesnášíš?" zeptala jsem se.
,,Nejradši bych je viděla pod palbou zeleného světla. Je vidět, že mi dvě si budeme rozumět." mrkla na mě.
,,A víš to, že se vyspala s Joshem?" tak to jsem asi říkat neměla.
,,Cože?! Já jí jednu fláknu!" zastavila jsem jí.
,,Nech si to na snídani. Všichni budou střízlivý a budou tě poslouchat." řekla jsem a bylo vidět, že se uklidnila.
,,Máš pravdu." přiznala. Všichni jsme si připili na starýho Blacka a šli spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neliss Neliss | E-mail | Web | 9. ledna 2010 v 22:32 | Reagovat

To bolo super. :) Mám rada záporné postavy, yes, Alysha mi je sympatická. :D Dobré to bolo, fkt. .) Teším sa na pokračovanie.

2 Moreen Moreen | Web | 10. ledna 2010 v 0:13 | Reagovat

teda ta alysha!! holka, ty jí teda dáváš, je z ní čím dál větší mrcha! hrozně se mi líbí ty části, co píšete z pohledu kluků, je to fajn vidět to i z jinýho úhlu.. to jak alysha vylezla před siria.. odvážná, to se musí nechat! a to jak se dala dohromady s lukrécií! ale každopádně mě zajímá, jestli jí sirius vyzvoní, že je reg smrtijedem a jestli jo, tak jak zareaguje.. stejně je mi divný, že jí to nedocvaklo.. ale ona na to určitě přijde, je to holka šikovná :)

3 Peace Peace | Web | 10. ledna 2010 v 11:10 | Reagovat

Teda. Jsem napnutá jak kšandy. Vykecá to Sirius? Či nevykecá to Sirius?:D Jinak to bylo krásné (jak jinak že?:D). Možná je tohle i má nejoblíbenější kapitola z celé povídky:D

4 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 11. ledna 2010 v 18:19 | Reagovat

Mně už docházejí slova chvály, protože přece jen to už máme 21. kapitolu, ani nevíte, jak je těžké vyjádřit pokaždé ono nadšení z nové kapitoly a ještě těžší je popis toho jak je úžasná. No nic, doufám, že se Angie dostane na bystrozorku, mohla by se trochu pomstít celé té čistokrevné smetánce . Chápu jak jí muselo být, když byla donucena hrát na klavír, už sedmým rokem zakouším to samé a věřte mi, nejradši bych ten klimpr podpálila i s veškerými notami typu: "Učebnice hraní na klavír pro málé školáky"(mělo by se to spíš jmenovat"Učebnice mučení velkých naštvaných školáků"). Je hezké, jak se Siriusem drží pospolu, ale měla by si holka ujasnit, jak to teda s ním má.
Alyshyna část je také zajímavá, na jednu stranu je z ní sice trochu mrcha (což osobně podporuju, protože se díky tomu stává zajímavější postavou), ale zas na druhou stranu si zaslouží lítost, že je teď z Reguluse Smrtijed, protože se to tím pro ni stává težší. Jsem zvědavá, jak to s ní nakonec dopadne, jestli bude poslouchat rodinu, stane se časem též smrtijedkou a bude poslušně žít jak má, nebo se vzepře...
Honem, honem pokračování, nemůžu se dočkat!

5 Peťka Peťka | E-mail | 11. ledna 2010 v 21:38 | Reagovat

prostě paráda, já fakt nevim co mam na to napsat, ke každý kapče píšu to samý :D:D je to naprosto perfektní povídka, úplně mě pohltila. je vidět, že se pořád zlepšujete, na těch jednotlivejch kapitolách je to vidět. hrozně se mi líbí děj tý povídky ale...no z Alyshy děláš strašnou mrchu:D ne že by mi to nějak vadilo, ale na takovýhle projevy nenávisti u ní nejsem zvyklá. to je určitě tim, že na ní má Regulus špatnej vliv:-) těšim se na pokráčko, co nejdřív další prosim:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama