22.Nečekaný dopis

13. ledna 2010 v 19:40 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Další kapča!!! Už jí máme napsanou dlouho, ale byli jsme líní jí sem dát!!
Aňulka: tramtadadá...myslím, že to nepotřebuje komentář....




Alysha Alexandra Fionn:
Ráno jsme se probudila nějak divně. Místo toho, abych měla hlavu na polštáři, měla jsem jí na opačné straně. Regulus mě vzbudil tak, že mě lochtal na noze a já ho zase tou nohou kopla do nosu. Místo toho, abych se převlékala, jsem pomáhala Regovi zastavit krev z nosu. Potřebnou kouzelnou formuli jsme neznali, tak jsme si museli pomoct ručně. Dala jsem mu studený ručník na týl a na čelo. Překlonil se a já se šla mezitím převléct. Vzala jsem si stejné kalhoty, ale jiné triko. Vylezl z koupelny a konečně ta krev přestala téct.
,,Pro příště víš, že mě nemáš lechtat na nohou, ještě k tomu, když spím." ušklíbla jsem se.
,,Víš, jak to kurva bolelo?!" vyštěkl. Výborný!Takže bude celý den nasraný. To mi ještě scházelo. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho na snídani.Všimla jsem si, že na snídani jsme tady byli mi, Ginnarovi a samozřejmě Blackovi. Stará Blacková se na všechny usmívala, jako kdyby se nic nestalo. Sedla jsem vedle Luky a začala snídat.
,,V noci jsem přemýšlela, co jí udělám." přemýšlela nahlas a přitom si mazala topinku.
,,Povídej, " pobídla jsem Luky a zahryzla jsem se do celozrné housky. Zahlídla jsem Angie, jak schází ze schodů a o něčem se Siriusem vášnivě debatuje.
,,Tak se ukaž, cos vymyslela." vstala od stolu a šla směrem k ní.
,,Tobě nestačí, že tě nenávidí celá místnost, ale ty ses ještě musela vyspat s Joshem!Potřebovala bys profackovat, aby ses uklidnila, štětko!!!" dořekla to a jednu malou jí cákla. Tohle bylo jen pohlazení. Angie švihla pohledem na mě a já na ní mrkla. Hned určitě poznala, že to s tím Joshem má ode mně.
,,Šáhneš na ní ještě jednou, tak...." Luky nad Siriusem jen mávla rukou a šla se posadit.
,,Tak na ní sáhne moje hůlka." dopověděla jsem to a začala si s hůlkou hrát.
Celá místnost nás pozorovala, ale nikdo netušil, že se ozvu já.Flegmaticky zvedla prostředníček.
,,Vykuř mi!" sykl Sirius a šel s Angie do předsíně, aby se přemístili do Prasinek.
,,Tobě? Ani omylem!" křikla jsem na něj, než se přemístili.
,,Alysho! Co to mělo znamenat?" vyjela na mě mamka.
,,Jen výměna názorů." řekla jsem a šla si pro tašku, že se s Regem taky už přemístíme. Rychle jsem si pro ní doběhla a už jsem se, se všema loučila.
Chytla jsem se Rega a už jsme stáli v Prasinkách. Byli tu vyšlapané stopy od těch dvou. Chytli jsme se za ruku a vyšli jsme.
,,Dneska ráno to bylo dobrý." pochválil mě a já trochu zrůžověla. ,,Ale ty umíš být i ostřejší." řekl jen tak do vzduchu a políbil mě.
A zrovna v té chvíli jsme se propadli do sněhu.Kurva, kurva, kurva, proč to ten pitomý sníh musel zkazit.
"Do hajzlu!" zaklel Regulus a pomohl mi ven.
Nejhorší bylo, že jsme se za celou cestu propadli ještě několikrát!!!!Bylo to k nevydržení, byli jsme celí mokří a hlavně nasraní.
Takže jsme buď společně nadávali nebo mlčeli.
Konečně jsme vlezli do hradu a pocítili teplo. Vešli jsme do Velké síně. Všimli jsme si, že u stolu plného krvezrádců seděli už ti dva a když jsme vešli, podívali se na nás nenávistnými pohledy a zároveň se usmívali.A za pár vteřin vyprskli smíchy.I ti jejich kamarádi.
Nám to bylo vcelku jedno. Při cestě k našemu stolu jsme si všimli, že Narcisa má ubrečený obličej. Regulus si sedl vedle ní a já po jeho levici. Než dosedl tak si Narcisa opřela hlavu o jeho rameno a rozbrečela se ještě víc. Podíval se na Luciuse a ten jen pokrčil rameny.
,,Brečí kvůli tomu, že zemřel tvůj otec a ještě kvůli tomu, že na jeho pohřbu hrála na klavír ta čubka." vysvětlil nám situaci. Narcisa byla vždycky ta citlivá a já bývávala s ní. Regulus protočil oči v sloup a začal jí hladit po zádech.
Tenhle den utekl nějak rychle. Lehla jsem si do postele a hned usnula.

Seděli jsme na snídani a ještě jsme měli hodinu do zvonění. Všichni už seděli ve Velké síni, snídali, a to se tak často nestávalo. Asi všichni čekali na soví poštu. Konečně jsme slyšeli šum ptačích křídel a zdvihli jsme hlavy. Mezi houfem jsem poznala naší rodinnou sovu Ernesta. Konečně pustil dopis a já se vrhla do čtení.

Milá Alysho,
tímto dopisem ti oznamujeme, že
tvoje svatba s Regulusem Blackem se
bude konat 3.dubna. Ze školy si tě
odvezeme den předem, jsme už
domluveni s Brumbálem.
Tvá matka Victoria Fionn

Musela jsem si to přečíst nejmíň třikrát. Nemohla jsem uvěřit, že to museli udělat zrovna takhle brzy!!! Vzteky jsem ten dopis roztrhala. Už tím ukončením jsem poznala, že chování rodičů vůči mě se změnilo. Budou odtažití, jako byli vždycky!! Vždyť mi je teprve šestnáct??!! To nemohli počkat až mi bude sedmnáct!!! Vždyť to mi bude na konci dubna!! Musela jsem vztek nějak ze sebe vybít!! Nic jiného mě nenapadlo a tak jsem vytáhla hůlku. Namířila jsem s ní na začarovaný strop a udělala bouřku plnou mých emocí. Všichni studenti se vystrašili. Někteří vypískli a někteří utekli. Dávala jsem do toho všechny mé pocity, zvláště ty hnusné, ty plné nenávisti.Zračilo se v tom všechno za poslední dobu, to, co se na mě sesypalo a já myslela, že to vydržím.Houby!
Ta facka, ta děvka, ten útok Smrtijedů…všechno!
Byla jsem nasraná na rodiče. Proč mi to neřekli, když jsme byli u Blacků??!! To se báli, že udělám nějakou hysterickou scénu??!! Bylo by stejně lepší, kdyby mi to řekli do očí, než přes ta hnusná písmenka!!! Vzpomněla jsem si jak mě matka objala, když jsem se přemístila k Blackům. Přišel další nával vzteku a vybuchl obrovitý hrom až jsem se sama lekla.
,,Slečno Fionn!!! Okamžitě přestaňte!!" vyjela na mě profesorka McGonagallová. Stáhla jsem hůlku a nabručeně jsem se na ní podívala.
,,Nechte mě všichni na pokoji!!" vykřikla jsem a odcházela ke skleníku se slzami vzteku. Bylo mi už jedno, že se budu vdávat už jsem na Rega zvykla! Nasralo mě, že mi to neřekli do očí!! Kdyby mi to řekli do očí, tak nevyvádím!!! Opřela jsem se o zeď a dala jsem si kapuci. Ještě pro větší smůlu první přišli nebelvírští. Věděla jsem, že se bavili o mě, protože po mě pořád pokukovali. Byla mezi nimi i Angie.Ona vypadala šťastná…přemohla mě trochu závist.Ona bude šťastná, já nikdy.
Konečně přicházeli Regulus a spol. Když už byl u mě, držel v ruce pergamen a mě stačilo, když jsem tam viděla 3.dubna a už jsem chtěla řvát. Přitáhla jsem si Rega k sobě, otočila jsem si ho zády k sobě, objala jsem ho a hlavu si opřela o jeho záda. Chtěla jsem být chvíli schovaná. Vešli jsem si třídy asi za patnáct minut, protože profesorka měla zpoždění. Postavili jsme se ke stolům a začali poslouchat, co máme dělat s těmi rostlinami.
,,Proč tě to vyvedlo s míry, že se budeš vdávat?" zeptal se mě Regulus.a začal mě hladit po ruce.
,,Mě už nevadí, že se budu vdávat. Vadí mi ale že v šestnácti!" řekla jsem smutně.
,,Jenom to?" povytáhl obočí.Bylo vidět, že mi nevěří.
,,A ještě to, že mi to neřekli do očí." dopověděla jsem to. Celou hodinu jsem pak mlčela. Šli jsme na dvouhodinovku lektvarů. Normálně bychom měli Starodávné runy, ale změnili to. Když jsme začali pracovat, neuběhlo ani pět minut a přišli nějací muži s Ministerstva.
"Já jsem Adam Galagher a tohle je můj kolega Anton Lorenzo a jsme bystrozorové.Z tajného zdroje jsme se dozvěděli, že někdo ze školy dává informace Vy-víte-komu."
V celé místnosti zavládlo ticho. Všichni začali pozorně naslouchat.
,,A informace poskytoval přes nitrozpyt." řekl druhý muž.
,,Všechny prohlédneme tak, že vám vnikneme do hlavy a ten, kdo bude klást odpor půjde za ředitelem školy." upozornili nás. A teď je to všechno v prdeli. Nestačí, že ten den už mám tak pěkně zkurvený!!! Všichni jsme vyšli ven a začali nás vyvolávat.
Já šla jako první, protože mám A a F jako začáteční. Sakra! Sedla jsem si na židli, kterou připravili. Uvolnila jsem se a cítila, jak mi prolézají mysl. Bylo mi to velmi nepříjemné. Zabloudili i do mého dětství. Mé úspěchy v šermu. Nevydržela jsem a začala jsem se bránit. Nesnášela jsem to!!!
Začali vyvolávat další, ale to už jsem nevnímala. Položila jsem si hlavu na ruce a odpočívala. Nevěděla jsem jak, ale hrozně mě to vyčerpalo. Asi po dvou hodinách už byli všichni hotoví.
,,Tak, to je vše. Mějte se hezky." řekl ten vyšší a hezčí muž.
,,Slečno Fionn? My se zítra uvidíme u pana ředitele." A do piče!! To mi ještě scházelo!!! Všichni po mě švihli pohledem. Tak teď jsem se stala pro všechny tou, která miluje Voldemorta. Skvělé!!! Mohla jsem radostí skákat!
Konečně skončily všechny hodiny a já pospíchala do ložnice.
,,Proč jsi se bránila??!!" vyjel Regulus.
,,Já nesnáším, když se mi někdo hrabe v hlavě!!!" nechala jsem ho ve společence a šla do ložnice. Na kus pergamenu jsem načmárala dopis domů, aby sem zítra přijeli a pomohli mi. Je dobré mít otce na Ministerstvu.

Angie Aurora Ginnara:
"Vstávej, vstávej!" začala jsem se Siriem třást, sotva jsem otevřela víčka.
"Co je?" zeptal se unaveně a rozmrzele.Načež si natáhl přes hlavu peřinu.
"Stojím tady, úplně nahá a ty neotevřeš ani oči…tak to se mě opravdu dotýká!" řekla jsem uraženě a pozorovala, jak hlava s černými vlasy vykoukla ven.Následoval zklamaný pohled.
"Zlato, co to povídáš…ale ty džíny ti seknou." pochválil mé oblečení, zatímco jsem si zapínala bundu.
"Vstávej, sakra, přemísťujeme se do Prasinek." houkla jsem na něj a on okamžitě ožil.
"Ani se mi nechce scházet dolů, nejradši bych se přemístil odtud.Zase ty jejich pohledy a ksichty…už teď je mi na zvracení." utrousil a já jsem mu mohla dát jedině za pravdu.
"Já vím, brouku, ale to přežijeme…snad." políbila jsem ho na tvář.Bylo mi jednou po dlouhé době zase dobře, cítila jsem se šťastná a v noci jsem dospěla k názoru, že zmijozelské a nenáviděný zbytek budu ignorovat.Oni mi nestáli za ty nervy, ani naše skvělá Alysha…ať mi políbí prdel.
Když jsme scházeli ze schodů, bavili jsme se o těch zkouškách na bystrozory.Všichni, kteří jsme se hodlali přihlásit jsme se docela stresovali z Alastora Moodyho.
Dneska už to fakt líp začít nemůže…blížilo se k nám to hloupé blonďaté nic a líce měla jako rajče.
"Tobě nestačí, že tě nenávidí celá místnost, ale ty ses ještě musela vyspat s Joshem!Potřebovala bys profackovat, aby ses uklidnila, štětko!!!" zaječela ta slípka upípaná a tím svým hubeňoučkým pařátkem mi vrazila.
No, jen si všichni poslužte…já na to zvysoka seru.Mám je všechny v prdeli a ještě dál.
Bylo mi hned jasné, že to jí vykecala ona, protože nikdo jiný o tom nevěděl.Myslím, že by si taky zasloužila přes hubu, ale jak všichni víme, Regulus se o to už postaral…a postará znova.
,,Šáhneš na ní ještě jednou, tak...." začal Sirius rozladěně.Nebil mě, nebude ani ona, že…ale stiskla jsem mu pevně ruku.
Pochopil, že oni za to nestojí a tak se mi líbil.Nebyla potřeba se s nimi zahazovat.Lukrécie ho stejně nebrala příliš vážně…ale měla by.Alespoň mě, protože já se jim všem jednou pomstím a už se na to těším.
,,Tak na ní sáhne moje hůlka." doplnila ho Alysha a začala si s tím klacíkem hrát.Ohoho, to bych chtěla opravdu vidět…možná porazila Reguluse, ale Regulus sám o sobě uměl jen Crucio.
Jako odpověď mi vystačil zvednutý prostředníček.Matka s otcem se na mě podívali tak zabijácky, že to vypadalo na dobrou parodii.
"Vykuř mi!" sykl na ni stejně netečně Sirius.Jo, celou noc jsme nic jiného nedělali.Musela jsem se usmát.Dal mi ruku kolem ramen a oba jsme se co nejrychleji přemístili pryč.
"Ááá, tady je to prostě tak nádherné!" rozplývala jsem se, když jsme se po nepříjemném přemísťování ocitli na zasněženém náměstíčku v Prasinkách.
Zrovna sněžilo, ale sníh byl sypký…zato se krásně třpytil.
"Půjdeme dneska ven s holkama a klukama?" zeptal se "jen tak mimochodem" Sirius, když jsme se doslova probojovávali sněhem k hradu.
"Proč?" zeptala jsem se a najednou mě silně přitáhl k sobě.
"Tam ne!" řekl a kývl na místo, kde moc sněhu nebylo a kde se dalo slušně projít.
"A proč ne?" zeptala jsem se.
"S klukama jsme tam vyčarovali takovou menší jámu, je jich víc na cestičce, vždycky po odpočítání deseti minut od té minulé." vysvětlil mi a nevinně se usmál.
"Super, tak to doufám, že tam oni dva spadnou." ušklíbla jsem se a šli jsme se brodit sněhem.

"Holky!" vykřikla jsem, když jsme vlezli do Velké síně a už jsem se s nimi běžela obejmout.
Sirius šel za mnou, ruce měl ležérně v kapsách a taky se na všechny usmíval.Pozdravil se s kluky a sedl si.Remus mávl hůlkou a byli jsme zase pěkné suší.Děkovně jsem na něj kývla a on se usmál.
"Je fajn, žes to přežila." věnovala mi úsměv Karol.Jo, to tedy je.
"Tak povídej, jak bylo?" vyzvídala Claire, zatímco jsem se cpala vajíčky, protože jsem nesnídala.
"Hrála jsem na pohřbu na klavír, protože rodiče chtěli, stará Blacková na všechny hrála, jak ji to mrzí, přitom se ráno usmívala od ucha a uchu, od blonďatého nic jsem dostala asi před hodinou a půl facku, pak mi vyhrožovala ta nána ze Zmijozelu a to je všechno." řekla jsem s klidem a nechala holky, ať ty novinky vstřebají.To, co jsem dělala v noci Siriovi vědět nemusely.
"Facku za co?" zeptala se Lilly.
"Za to, že jsem se vyspala s Joshem Fionnem v době, kdy jsem ještě nevěděla, že to blond nic existuje."
"To je ale čubka." zakroutila hlavou Moreen a kousla si do koblihy.
"Podívej, zlato…" zašeptal mi Sirius do ucha a kývl směrem ke dveřím Velké síně.Všichni jsme se tam otočili.
Alysha a Regulus vypadali jako dva sněhuláci, očividně docela nasraní.Začali jsme se smát…byl to tak opojný pocit!!!
"Půjdeme ven?" zeptal se James.
"No…" protáhla Hope zamyšleně. "Mohli by jsme.Pošlu vzkaz Deanovi, dneska má volno, tak by snad mohl přijít." řekla a odplula do sovince.
"Tak my se jdeme obléct a za čtvrt hodiny si dáme sraz venku." oznámila všem verdikt Karol a pomalu s Lilly vstala.
S Moreen a Claire jsme se přidaly k nim.Za deset minut jsme už scházely dolů po schodišti.Kluci už čekali před bránou do Bradavic.
Byl tam už i Dean, Tobias a Justin.
"Vítej v normálním světě." ušklíbl se na mě Justin.Usmála jsem se.
"Díky, ani nevíš, jak příjemný pocit to je." řekla jsem a otočila se na kluky.
"A co budeme dělat?" zeptala se Lilly, která mi snad četla myšlenky.Přesně na to jsem se chtěla zeptat.
"Něco vymyslíme…můžeme třeba postavit sněhového skřeta a pak si zajdeme do kuchyně na něco, co by nás zahřálo." chrlil ze sebe nápady James.
"Klidně, ale tentokrát hrušku polechtám já, protože jsem to ještě nikdy nezkusila." řekla jsem rozhodně.
"A co teda budeme dělat teď?" zeptala se Moreen a rozhlédla se kolem sebe.Nic jiného, než bílo vidět nemohla.
"Třeba bychom si mohli zahrát "Kdo koho sejme dřív" se sněhovými koulemi." usmál se opět bezúhonně Sirius.
"Na to zapomeň!" zvedla jsem ruku. "Já ty vaše pobertovské hry hrát odmítám!"
"Ale no tak, Angie…bude legrace." začala mě přemlouvat Karol.Ona taky hned byla pro každou blbost.
"Angie…je to normální koulovaná." dul do mě i Remus.
"Však ona si zahraje." ujistil je rozhodně Sirius.
"Říká kdo?!" změřila jsem si ho.Rozkazovat si nenechám, na to může zapomenout rovnou.
"Já…" odmlčel se. "Protože jinak tě budu muset vyválet ve sněhu!" skočil po mě jako nějaké zvíře a povalil mě do sněhu.A mě hned došlo, proč celou tu dobu chtěl, abychom šli ven.
Začali jsme se spolu bít…ale copak jsem měla šanci, když on byl tak velký a svaly mu taky nechyběly, jak jsem už viděla.
"Ne, Siriusi, prosím, ne, ne, ááá!!!!" ječela jsem ve záchvatu smíchu, když mi studenýma rukama zajel pod bundu. "Nééé, prosím tě…nechovej se jako děcko, ááá!" křičela jsem.
Ani pár vteřin neuběhlo a holky se s křikem přidaly ke mně.Kluci je taky pěkně vyváleli, cituji: aby vám nebylo líto.
Nám, jak nám, ale jim to bude v noci líto.Ale jak chtějí, mě je to jedno.
Uběhlo to nějak rychle.Ani jsme se nenadáli a setmělo se.
"Zničím tě." prskala Karol na Justina, když jsme se řítily převléct.No jo, a kdo to tady chtěl strašně hrát koulovačku?
"Karolínko…" usmíval se spokojeně.
"Nevím, nevím, jestli ti to někdy odpustím." dumala Hope a efektivně u toho kroutila hlavou.
Kluci ale nevypadali, že by je naše výhružky nějak postrašili.Tvářili se nadmíru spokojeně, zkrátka jako dobře nažraní kocouři.
"Angie?" pronesl Sirius a přestože jsem se na něj nedívala, věděla jsem, že se usmívá.
"Ty-na-mě-nemluv!" usekávala jsem rozzlobeně a sundala jsem si promočenou bundu.Pak jsme s holkama vyběhly do ložnice a na truc jsme se umyly a šly spát.Ať si tam dole jsou sami a v noci taky…od čeho mají ruce?

Ráno jsme se rozhodly, že na to zapomeneme a myslím, že kluci byli mnohem radši, než my.
Kupodivu jsme do Velké síně přišli brzy a ještě podivnější bylo, že tam byli skoro všichni.
"Holky, viděly jste ten článek ve Věštci před pár dny?" zeptal se nás Tobias.
"Jo, viděly jste ho?" přidal se Remus.
"Já o ničem nevím." řekla jsem hned a Justin po mě hodil staré vydání Denního Věštce.Holky se ke mně nahnuly aby taky viděly.
Bylo tam psáno o tom, že přívrženci Voldemorta vypálili a vyvraždili nějakou mudlovskou vesničku.
"Svině zasrané." ulevila si Claire a já jsem znechuceně odložila noviny.
"Pravda." souhlasila s ní Hope.
Zvláštní, opravdu zvláštní…stalo se to tu noc, kdy jsem se šla projít ven…
Najednou se ozvala šílená rána.
"Co to, kurva, je?!" vyštěkl James a naše hlavy se jako jedna zaklonily.Pak jsme se poohlédli po síni a viděli jsme původce té bouře, ale opravdu šílené bouře.
"Zbláznila se nebo co?!" štěkl Remus, když jsme zalézali pod stůl, jako všichni ostatní.Někteří zdrhli, ale zas taková hrůza to nebyla.To spíše ty děti.
"No, nevím…asi jí Regulus sáhl na kolínko." utrousila Lilly a všichni jsme se začali smát, jako pominutí.
Jedli jsme a pili pod stolem, u toho se smáli a bylo nám fajn.Když ji profesorka McGonagallová zastavila, ani se nám nechtělo vylézt.
Vzpomněla jsem si, že bych si k ní měla zajít pro ty knihy.Asi dneska odpoledně ukecám holky, aby šly se mnou.
"Pojďte, jdeme už…musíme až ke skleníkům." řekla Hope a začali jsme se zvedat.
Slečna Bouřková už tam stála opřená o zeď a na hlavě měla kapuci.Všichni jsme se na ni podívali.
"Ona snad není normální." řekla Claire.
"No, každý nemá to štěstí, že to má v hlavě v pořádku tak, jako já." odvětila Lilly a my jsme se na ni začaly culit.James si ji přitáhl k sobě a láskyplně jí políbil na tvář.
"Nebudeme se o ní bavit, nám může být ukradená." řekla Moreen a měla pravdu.
A tak jsme se mlčky postavili ke květináčům a čekali na profesorku, která stejně dorazila pozdě.
Za malou chvíli se otevřely dveře a vešli jacísi dva muži v dlouhých hábitech.Byli upravení, mladí, vypadali domýšlivě a když jeden z nich začal mluvit, hlas měl odměřený.Neubralo jim to ale na přitažlivosti.
,,Já jsem Adam Galagher a tohle je můj kolega Anton Lorenzo a jsme bystrozorové.Z tajného zdroje jsme se dozvěděli, že někdo ze školy dává informace Vy-víte-komu."
Všichni jsme si vyměnili pohledy. "A informace poskytoval přes nitrozpyt." doplnil ho Anton. ,,Všechny prohlédneme tak, že vám vnikneme do hlavy a ten, kdo bude klást odpor půjde za ředitelem školy."
A tak jsme vešli do vedlejšího skleníku, který během pár sekund vyprázdnili a zbyla tam jen jedna židle.
Brali to podle jmen.Alysha šla první.A já půjdu hned po ní, paráda!Lepší už to být nemůže.
Když odešla, sedla jsem si na tu pitomou židli a uvolnila se.Zpříma jsem se dívala do krásných zelených očí Antona Lorenza a viděla jsem, jak mu cukají koutky.
To bude úplně v prdeli, až mi vleze do hlavy a pěkně si prohlédne, co jsem všechno kdy dělala.
"Legilimens!" namířil na mě hůlkou.Ne, ne, nééé!
Hezké, vážně milé…prohlížel si tu vzpomínku, kdy jsem Siriovi dávala svůj dárek k Vánocům a cítila jsem, jak rudnu, jak šíleně rudnu.A on se sladce usmál.Když přestal, ještě si mě pak chvíli prohlížel a pak se zaměřil na ostatní.
,,Tak, to je vše. Mějte se hezky." řekl Anton a mrkl na mě.Předstírala jsem, že jsem to neviděla.Trvalo to neskutečně dlouho, že jsem málem nudou začala okousávat rostliny.
,,Slečno Fionn? My se zítra uvidíme u pana ředitele." podíval se na ni Adam a sborově i my všichni ostatní.
Tak to jsem jakoby já, Bella a Cissa. Moc se mi to líbí!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neliss Neliss | E-mail | Web | 13. ledna 2010 v 21:01 | Reagovat

Dobré. Tá búrka, to sami páčilo. ;) Som zvedavá, čo bude u riaditeľa. A hlavne ako nakoniec budú pokračovať ich osudy.:D
Ešte chcem pochváliť tie bonusy. x)

2 Hope Hope | Web | 13. ledna 2010 v 22:16 | Reagovat

kapitola byla fajn =o) líbila se mi =o) ale nějak nevím, co k tomu napsat víc...omlouvám se...

3 Bára Bára | Web | 13. ledna 2010 v 22:25 | Reagovat

Nádherný, úžasný prostě jako vždycky bez chyby:-)
Já jinak čtu tudle povídku u Aňulky, ale měla jsem čas, tak sem to přišla okomentovat aji tobě:-D

4 Moreen Moreen | Web | 14. ledna 2010 v 17:02 | Reagovat

krása, jako vždycky.. promiň dneska dlouhý komentáře nebudou, kvůli jistý pani nemam zkoušku, takže jsem dost vzteklá a nechci si to na vás vylejvat.. příště to bude lepší ;-) jako ty mý komentáře.. ta vaše povídka už se víc zlepšit nedá! a obrázek úžasnej!!

5 Peťka Peťka | E-mail | 14. ledna 2010 v 20:47 | Reagovat

super, super, super!!! taky se omlouvam, ale dneska už delší koment nevyplodim :) těšim se na pokráčko :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama