24.Krvavý valentýnský bál

28. ledna 2010 v 12:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Daly jsme docela velkou pauzu, ale ta kapča za to stojí!! P.S. Galerie
Aňulka: Tady máte kapitolku jako dáreček za vysvědčení!!





Alysha Alexandra Fionn:
Tenhle den začal úplně stejně jako ty předchozí. Vstávání, snídaně a ploužení se na hodinu přeměňování. Profesorka nám vykládala látku, jak proměnit člověka ve zvíře. Což už jsme dávno probírali. Bylo to spíše opakování před OVCE. Věděla jsem, že tuhle látku zvládám na dvojku. Takže jsem si zase čmárala na pergamen. Najednou profesorka zatleskala, aby jsme dávali pozor.
,,Milí studenti, tohle bude vaše poslední hodina. Půjdete si koupit šaty na dnešní valentýnský ples." oznámila a já v tu ránu ožila. Takže nové šaty! Byla jsem natěšená. ,,Tak prosím, sbalte si věci a odejděte do Prasinek. Vás, sedmáky posíláme samotné, protože ve vás máme důvěru, tak mě nezklamte." řekla, poohlédla se po těch nebelvírských šmejdech.Docela mě udivilo, že jde sami. Pokud se po cestě nepozabíjíme, proč ne?
Vzala jsem si věci a pádila do ložnice se převléknout. Vzala jsem červené džíny a světle modrou košili. Poslední dobou jsem byla ujetá do barevných kalhoty.
Peníze, které jsem dostala od rodičů jsem si strčila do vnitřní kapsy kabátku a vyrazila. Pořád bylo plno sněhu, že by se nevešel ani do našeho obrovského domu. A náš dům nebyl zrovna malinký.
Já milovala sníh, ale mohl by být teplejší. Před námi daleko šli Nebelvírští a nám to nevadilo. Hlavně, že nebyli v naší blízkosti. Podívala jsem se Rega a ten měl takový úžasný kabát.
Límec měl nahoru, aby mu nefoukalo na krk a byli mu vidět jen jeho úžasné oči. Všiml si mě a já věděla, že se usmívá. Byla mi zima a tak jsem se zavěsila za jeho ruku, kterou měl v kapse. Mačkala jsem se na něj celou cestu až do Prasinek, aby mi bylo víc teplo. Konečně jsem se dostali do Prasinek. Už to nebylo tak kouzelné jako o Vánocích a to mě docela mrzelo. Táhla jsem Reguluse do krámku se šaty, ale když si všiml kam ho táhnu, tak se rychle zastavil.
,,Tak na to zapomeň, " vyjekl a vytrhl mi jeho ruku z mé. ,,Tam mě nedostaneš. Já budu u Tří košťat, stejně už sako mám." řekl, políbil mě a odešel.
Já, Cissa a Bella jsme vešly do krámku paní Cheryl. Když jsem vlezla dovnitř a viděla ty hory šatů, myslela jsem si, že se zblázním. Tolik šatů a tak málo času. Byli tu všelijaké barvy, délky šatů a střihy. Uviděla jsem svojí oblíbenou fialovou barvu. Věděla jsem, že si musím koupit šaty na dnešek a na závěrečný ples. Tak na závěrečný jsem už měla vybráno jedny fialové, které se mi hned zalíbily, ale šaty na dnešek budou horší. Chtěla jsem nějaké krátké a jednoduché šaty.
Narcisa samozřejmě zabloudila k růžové barvě a Belatrix k tmavým barvám. Zaujala mě bílá barva a taky jsem si jedny šaty vybrala. Krátké bílé šaty s černou mašlí. Byli fakt úžasné!!!
Chtěla jsem jít zaplatit, ale zezadu jsem slyšela hlasy, které se hádali. Když jsem se blížila blíž a blíž tak jsem poznala, že je to Bella s Angie. Obě drželi v ruce jedny šaty a přetahovali se o ně. Mě se ty šaty moc nelíbily.
,,Pusť to nebo..!" začala vyhrožovat Belatrix a Angie se na ní pobavené dívala. Všimla jsem si, že tam jsou i ty husy, kterým říká kamarádka.Jak odporné slovo.
Jich bylo víc a my jsme byli jen tři. A ke všemu jsem si nechala hůlku na hradě. Takže jsem byla v prdeli.
,,Nebo co? Zakleješ mě?" zašklebila se Angie společně s holkama. Neměli by si zahrávat. Belle bylo už dávno sedmnáct.
,,To by se taky mohlo stát." řekla Narcisa a koukla na mě, abych se taky přidala. Jenže já neměla náladu a ke všemu jsem jí nechtěla vidět.
,,Ale, ale, naše slečna Voldemortová." řekl posměšně líbací pytel Pottera. Fakt jsem na ně dneska neměla náladu, těšila jsem se na večer.
,,Buď ticho, ty jedna mudlovská šmejdko." Já viděla jak to v Angie vře.
,,Tos posrala!" vyštěkla Angie. Pozvedla jsem obočí a povýšeně jsem si uchechtla.
,,Zalez do nory. A být tebou, Bello, pustím to, protože už na to šáhla." Bella ty šaty rychle pustila a šla si vybrat jiné. Ještě jsem se na ně otočila.
,,Být tebou, koupím si o číslo větší šaty." řekla jsem té Moreen a rukama naznačila břicho. Zaplatila jsem a odešla jsem pryč. Regulus už stepoval před obchodem a tak jsme šli do hradu.

Seděla jsem na posteli v těch úžasných bílých šatech a v ruce jsem držela zrcátko. Dala jsem si jen jemné líčení a do vlasů samozřejmě stříbrnou čelenku. Na stehno jsem si připevnila pouzdro s hůlkou a mohla jsem vyrazit.
Narcisa měla jednoduché, světle růžové šaty. Bella měla šaty, které se skládali z více modrých barev.
Klukům to samozřejmě taky slušelo, jako vždycky. Každá jsme si vzala svého fešáka a šli jsme.
Po cestě do Velké síně to bylo ozdobeno do červených a růžových barev. Všude poletovaly srdíčka. Ve Velké síně byli samé mašličky a takové ty sladké věcičky.Šli jsme si sednout k jednomu velkému stolu a poslechli jsme si proslov ředitele, který nám ještě v rychlosti sdělil historii Valentýna. Nebavilo mě to a tak jsme popíjela. Konečně začala hrát hudba a tak já a Regulus jsme šli tancovat.
,,Co se stalo v tom krámku?" zeptal se Regulus. Zajel mi rukou do vlasů a políbil mě.
,,Jen ta krvezrádkyně se prala o šaty s Belatrix." řekla jsem mu dnešní příhodu a přikývl na to. ,,Ještě se do toho zapletla ta mudlovská šmejdka." doplnila jsem to. Nevšimla jsem si, že blízko nás tancuje Angie se Siriusem. Odtrhla se od něj a šla přímo ke mně. Reguluse odšťouchla a koukala se přímo do mých modrých očí.
,,Přestaň urážet mé kamarádky!" vyjela a já toho začala mít plné zuby.
,,Já si můžu urážet koho chci!! A ty nás taky urážíš!" vyštěkla jsem a okolo nás se utvořil kruh.
,,Jo, urážíme!! Ale o vás se jinak mluvit nedá!" Obě jsme už stály v bojovné pozici.
,,A co o tobě a o něm?" ukázala jsem prstem na Siriuse. ,,Vy jste ostuda nás všech!" podívala jsem se na zmijozelské. Ani nevím jak a obě jsme v ruce držely hůlku. Obě jsme byly připravené zaútočit.
"Och, ne…říkáš ostuda?" začala hrát divadélko. "Né, jak jen jsme mohli, Siriusi?" podívala se na toho zkurveného šmejda a on se šklebil. "Chce se mi tááák brečet…ale zvládnu to." řekla drsněji.
,,Expelliarmus!" vykřikla jsem jako první a začalo mě to bavit.
,,Protego!" použila Angie. Bude to velmi zajímavý souboj. ,,Everte Stativ!" vyjekla a já uskočila. Bojovaly jsme dál. Viděla jsem, že se k nám řítí profesorka McGonagallová, ale Brumbál jí zastavil.
,,Právě proti sobě bojují nejsilnější žákyně naší školy.Až se to začne vymykat kontrole, zastavíme je.Ale necháme je, aby si ulevily a taky předvedly, co se naučily.Ooo, jak příjemné zpestření tohoto večera." smál se pod vousy a já nemohla uvěřit vlastním uším.
Ale bojovali jsme dál. Každá uskakovala, uhýbala a vykřikovala kouzla. Museli jsme bojovat asi deset minut, všichni na nás koukali a doufali, že se nám nic nestane. Obě jsme byly unavené a zpocené. Zhluboka jsme oddechovaly.
,,Mdloby na tebe!" vykřikly jsme obě najednou. Kouzla se střetla a musely jsme je držet asi dvě minuty. Hůlky jsme držela oběma rukama. Byla to neuvěřitelná síla.
Najednou to bouchlo. Já a Angie jsme každá letěla na jinou stranu Velké síně. Přistála jsem na zemi a velkou silou jsem narazila do zdi. Nemohla jsem se hýbat, všechno mě bolelo. Pootevřela jsem oči a všimla si, že vedle mě klečí Regulus.
,,Aly? Co ti je?" šeptal a já slyšela v jeho hlase strach. Nemohla jsem odpovědět, nějak mi zmizel hlas. Levou rukou jsem nemohla hýbat. Pravou rukou jsem se šáhla dozadu na hlavu. Podívala jsem se na ruku a dlaň byla plná krve. Nevydržela jsem to a upadla jsem do bezvědomí.

Angie Aurora Ginnara:
Byla jsem ráda, že jsem se Siriem tak hezkým způsobem usmířila.Pochopila jsem, že bych to asi stejně dlouho nevydržela, i když moje hrdost neznala mezí, tak kdoví.
Dneska jsem si řekla, že bych si mohla sednout s Hope.A tak jsem se vykašlala na Siriuse a nechala ho, ať sedí s Remem, protože Jimyho zabavila Lilly.
Profesorka nás nezatěžovala ničím novým, pořád jsem jen opakovali.A já jsem si čmárala na pergamen různé kouzelné formule, o kterých jsem se dočetla v té knize, kterou mi půjčila.
"Milí studenti, tohle bude vaše poslední hodina. Půjdete si koupit šaty na dnešní valentýnský ples." řekla najedou.
Zvedla jsem hlavu.Asi stejně jako zbytek třídy. ",,Tak prosím, sbalte si věci a odejděte do Prasinek. Vás, sedmáky posíláme samotné, protože ve vás máme důvěru, tak mě nezklamte." usmála se, pak se přísně podívala na Poberty, kteří vypadali jako nevinnost sama…to i já jsem se oproti jejich výrazu tvářila jako ďábel.A pak nás propustila.

"Paráda…" řekla nadšeně Karol, když jsme pomalu šli do Prasinek, abychom vzaly šaty útokem.
"Mám špatný pocit z toho, že oni jdou za námi.Je to absurdní, ale necítím se bezpečně." řekla zamračená Moreen.
Jo, Zmijozelští šli za námi, ale tvářili se neškodně.Jako jehňátka…která bych nejradši podřízla, stáhla z nich vlnu a pak si z nich udělala jehněčí.
Nezapomenu jim, že mě nazvali hloupou!
Dál jsem jim ale nevěnovala pozornost, protože se u mě objevila bílá holubice s nějakou rudou obálkou.
"Co to je?" zeptala se Claire.
"Claire, zlato, ty ses ještě neprobrala…co by to tak asi mohlo být?" zeptala se jí jako dítěte Hope, ale usmívala se.
Natáhla jsem se po červené obálce a holubice ji pustila ze zobáčku.Pak vybouchla a byla pryč.
Otevřela jsem obálku a bylo tam nějaké valentýnské přání a vyznání lásky.Podpis mi nic neříkal a přání jsem zahodila.
Když jsme konečně došly do Prasinek, zastavily jsme se a rozhlédly se po vesničce.Očima jsme mapovaly, kde bude nejlepší zajít nejdříve.
"Řekla bych, že sladkosti můžou počkat.O šaty bude zájem." řekla Lilly.
"Já chci sladkosti!" vyhrkla Moreen, poslední dobou nebaštila nic jiného.
"Noo…" zamyslela se Karol a koukala okolo sebe. "Mrkejte!Šla bych pro šaty, protože se tam právě blíží ty zmijozelské nány…" kývla na ně.
"Jdeme pro šaty, sladkosti počkají!" řekla Moreen a razantně vykročila ke krámku s šaty.
Paní Cheryl byla milá, už starší, ale přesto elegantní dáma.Vždy dokonale upravená, s dokonalým vystupováním a v padnutém kostýmku.
"Nádhera, prostě nádhera…" rozplývala se Hope, sotva jsme vešly.A opravdu, měla pravdu…tolik šatů…
"Je až k neuvěření, že tohle všechno se vejde do tak malého krámku." kroutila hlavou Claire.
"Holky, ty jsou dokonalé!" rozplývala se Karol a v ruce držela tmavě modré lesklé šaty s mašlí na hrudi.
"Hezké, ale moje barva to není…já si jdu ulovit tam ty!" ukázala Hope na červené šaty bez ramínek a zamířila k nim.
"Vezmu si tyhle, přes břicho jsou volnější." řekla Moreen a bílé šaty, které držela za věšák si přiměřila.
"Holky, asi jsem našla vítěze…" usmála jsem se a zamířila ke zlatočerným šatům.Byla naprosto dokonalé!
Můj plán mi ale zkazila ta husa Bella, protože ona si pro ně šla taky.Ale tyhle šaty jsou moje!!!
Vrhla jsem se po nich a sotva to ona uviděla, vrhla se po mě.
"Dej to sem, ty děvko!" zapištěla a začala mi ty nebohé šatičky rvát z rukou.Ani mě nehne!
"Polib mi, Bello…tyhle šaty jsou moje!" štěkla jsem po ní.
,,Pusť to nebo..!" nedokončila schválně větu a já se ušklíbla.Mezitím přišly holky i Narcisa s Alyshou.
,,Nebo co? Zakleješ mě?" rýpla jsem si do ní.Nebylo nad to, než když jsem někoho ze Zmijozelu nasrala.
"To by se taky mohlo stát." řekla Narciska…ten malý sladký cukroušek Zmijozelu s jazykem jako břitva.S některými se rovnat nemohla.Třeba se mnou.Usmála jsem se na ni a tahala se s Bellou o šaty.
,,Ale, ale, naše slečna Voldemortová." odfrkla si posměšně Lilly při pohledu na Alyshu.A mě se nechtělo odfrknout si, mě se chtělo zvracet.
,,Buď ticho, ty jedna mudlovská šmejdko." sykla na ni.A já toho měla tak akorát dost!!!
"Tos posrala!!!" vyštěkla jsem.Navážet se do mě je jedna věc, navážet se ale do mých přátel je věc druhá.Ta nebezpečnější životu.
Uchechtla se.Však ono ji ten smích jednou přejde.O to se osobně postarám.
,,Zalez do nory! A být tebou, Bello, pustím to, protože už na to šáhla." Klidně!Nejraději bych tam zalezla, abych tě neviděla, ty čubko jedna!Takovou chuť jsem měla vpálit jí to do ksichtu, ale ovládla jsem se.Já to na rozdíl od ní občas uměla.
Výhodu její slova měla v tom, že Belatrix konečně ty šaty pustila a já měla opět dobrý pocit.Jí jsem zásluhy nepřipisovala.
,,Být tebou, koupím si o číslo větší šaty." naznačila bříško a podívala se na Moreen.Hope a Claire ji chytili za ruku, protože ta by ji nejraději zabila…já se nedivím, přidala bych se.
Vražedně jsem ji sledovala, když platila a pak konečně i s těma dvěma odplachtila.
"Jednou ji vážně rozdupu!" sykla jsem a pak jsme se šly uklidnit do Medového Ráje, kde jsme nakoupily hromady sladkostí, které by vystačili na měsíc dopředu…jenže my jsme holky, a u těch člověk nikdy neví.

"Vypadáš dokonale." pochválila Lilly lesklé tmavě oranžové šaty Claire.Opravdu, vypadala skvěle.Ona i šaty.
"Copak to tady je?" usmála se Hope, když viděla mou postel zasypanou růžovými a červenými psaníčky, bonboniérami, plyšáky a květinami.
Nebyla jsem ale v pokoji jediná, kdo dostal anonymní valentýnky a jiné podobné věci.Všechny něco dostaly od svých kluků, ale i od jiných.Někteří se podepsali, jiní ne…a Claire dokonce dostala něco od nějaké holky.
Když nám to pověděla, smály jsme se dobrých patnáct minut.
"Nějaké blbosti, co dostala Angie, ale tam ta čokoláda v té krabičce ve tvaru srdce je moc dobrá, ochutnej!" pobídla ji Moreen a všechny jsme se na ni jako jeden podívali. "No co je?Ang to stejně sama nesní." pokrčila nevinně rameny a my jsme se rozesmály.
"No a co jsi dostala ty od Tobiase?Želé?" rýpla si Karol.
"Ha, ha, ha…tak aby jste věděli, můj rozkošný prsteníček zdobí snubní prstýnek z bílého zlata a uprostřed má rubín." začala chvástavě pokyvovat hlavou a my jsme se kolem ní hned sběhly, abychom se na tu nádheru podívaly.A nádhera byla slabé slovo…
"Zajdu ještě za Siriem, vzpomněla jsem si na něco, co mu musím říct." řekla jsem a vyklouzla z pokoje.Uvědomila jsem si, že o tom, co se stalo tehdy v lese jsem mu nic neřekla.
Zaklepala jsem, ale nikdo neodpovídal.Vešla jsem tedy dovnitř.
Na všech postelí leželo plno růžových a červených serepetiček, plyšáků a tak a Sirius zrovna klel.
"Sakra, oni mi snad nedají pokoj!" křičel, když na okno klepala další sova s růžovou obálkou. "Jamesi, prosím tě, vyhoď ty věci pryč…jé, ahoj zlato!" usmál se, když jsem si odkašlala.
"Co to je?!" vrhla jsem se k posteli, kterou se snažil zakrýt tělem a roztahoval ruce.
"Valentýnky, klasika…pročpak?" usmíval se a vždycky šel tam, kudy jsem se chtěla dostat k posteli, abych si mohla prohlédnout, co dostal.Bože, byly tam i růžové kondomy se srdíčky a nápisy I love you!!!
"Potřebuješ něco, Ang?Rád bych se převlékl, víš…" ušklíbl se na mě James, ve snaze Siriuse zachránit.
"Jo, potřebuju!" sykla jsem. "Pojď se mnou!" pokynula jsem Siriovi ukazováčkem.
"Klidně mluv." řekl a začal ty růžové věci sklízet z postele.
"Je to už dlouho, co jsem se šla jednou v noci projít.Bylo to tuším před tím pohřbem…v den, kdy Smrtijedi vypálili a vyvraždili tu vesničku plnou mudlů.Byla jsem v lese a viděla jsem tam jít nějaké čtyři postavy, ale nevím, o koho jde…mám tušení, že s tím mají něco společného.Byli určitě z Bradavic…a taky se tam potulovaly tři zvířata.
Byla to sestava, která je normálně proti přírodě.Obrovský, těžký, tlustý a snad i nadržený pes, jelen s připitomělým pobaveným výrazem a mírumilovně se tvářící vlk…divné, že?" podívala jsem se na ně a všimla si, jak se po sobě s neurčitými výrazy podívali.Pak všichni tři vybuchli smíchy.Nechápala jsem.
"Říkáš tlustý?" smál se Remus a Sirius se na něj nevraživě podíval. "A nadržený?" smál se dál, skoro se za břicho popadal.
"Nejsem blázen, Reme!Normálně po mě skočil a povalil mě na zem, chápeš?A byl děsně těžký…pak ale odběhli za těmi postavami."
"Jasně, Ang, my ti věříme." přikývl James, ale moc nevypadal, že by mi věřil.
"Jak chcete!" dupla jsem nohou a s rukama založenýma uraženě na prsou jsem odpochodovala k nám do ložnice.
"Angie, něco ti přišlo!" vybafla na mě Claire, sotva jsem došla.
"A co?" zeptala jsem se a zamířila k posteli, kde ležela malá krabička.
"Tak to my nevíme, my ti do dárečků nekoukáme…" protáhla Lilly.
"Přesně.Co si to o nás myslíš?" zvedla obočí Moreen.
"Stejně je to zabezpečené kouzlem tak, abys to otevřela jen ty." pokrčila rameny Hope a pak si zakryla pusu.Holky ji současně propíchly očima.
"No jasně." usmála jsem se, prořekla to!
Otevřela jsem krabičku a tam na saténové podušce ležel řetízek a na něm přívěšek s drakem, který rozpínal křídla.Symbol svobody.
Víš, že s tebou to bylo navždycky.
Jistě, že jsem to věděla.Bylo to od něj milé a já jsem pochopila, že tohle by se Sirius dozvědět neměl.
Došlo mi, že moje srdce je zřejmě gigantických rozměrů, jestliže je schopno milovat dva lidi najednou.Podívala jsem se po holkách.
"Od koho?" zeptala se Karol zvědavě.
"Nevím, není to tady napsáno." řekla jsem popravdě. "Nevyhodím to, docela se mi to líbí.Zřejmě má ten člověk vkus." řekla jsem opět pravdu, ale i tak jsem se cítila trochu mizerně.Řetízek jsem si připnula na holý krk a nasoukala se do šatů.
Holky byly totiž už všechny hotové a čekalo se na mě. "Jdeme." řekla jsem a vyšly jsme směr společenka.
Tam čekali kluci.Seděli na pohovce a o něčem se bavili.Claire zapískala, aby si nás vůbec všimli, protože svou debatu hluboce prožívali, až nevnímali.
"Kolik jsi dostala valentýnek?" zeptal se mě šeptem Sirius, když jsem šli po schodišti a vyjeveně se rozhlíželi po "zrůžovělých a zčervenalých" Bradavicích.
"Z té růžové se mi dělá nevolno." nadechla se zhluboka Moreen.
"Lidi, sorry za ten názor, ale vypadá to tady jako v bordelu." řekl James.
"Taky si říkám…ty srdíčka, girlandy a to všechno…" souhlasil s ním Justin a my holky jsem se na ně pobaveně dívali.
"Ještě nám tu chybí cedule s nápisem: Prodáváme lásku, pětadvacet liber za hodinu." zasmál se Tobias.
"No, ne, kluci!Vy už jste tam někdy byli, že to tak znáte?" zeptala se Hope na to, co mi vrtalo hlavou od doby, kdy James začal.
"Noo…" protáhl Justin při Karoliném pohledu. "Ne, ale tak…slyšeli jsme o tom, že kluci?" zeptal se a ti začali horlivě přikyvovat.
"Angie, " řekl naléhavě Sirius, když už jsme došli do velké síně.
"No jo, dostala jsem jich docela dost…ale nemáš to jedno?Na tobě tvoje fanynky taky zrovna nešetřily…" řekla jsem a umlčela jsem ho.Neřekl nic.
Brumbál zahájil ples, pak nám ještě něco řekl o historii tohoto svátku a pak jsme si mohli dělat, co jsme chtěli.
"Pojď si se mnou zatančit, Ang." přesvědčoval mě Tobias.
"Člověče, víš, že já tančím jen na Slade." zasmála jsem se, když mě táhl na parket, když hrála jakási pomalá písnička.
Chvíli jsme si vykládali vtipy a pak si pro mě přišel Sirius.A já nevím, jestli se mi to jen zdálo nebo jestli žárlil.To Moreen takový problém neměla.Ta se cpala a byla spokojená.
"Siriusku, co to mělo být?" začala jsem si nevrlého Siriuse dobírat. "Snad nežárlíš?Ty moc dobře víš, že jsem jen tvoje…copak ti to nedávám dost najevo?" zašeptala jsem a přitiskla jsem se víc k němu.Jistě, dala jsem mu to najevo, zrovna včera.
Remus kolem nás protančil s nějakou Mrzimorčankou, kterou pozval a kousek od nás plesala Hope a zase kousek od ní Lilly s Jimym a Claire s Davidem.
"Nežárlím…nebuď hloupá." řekl flegmaticky a zatočil mě. "Odkud máš ten řetízek?" zeptal se, když mu oči zabloudily na můj hrudník.
"Líbil se mi, koupila jsem si ho dnes v Prasinkách." zalhala jsem.Co nebude vědět, to mu neublíží.Někdy je lepší příjemná lež, než krutá pravda.
"Je pěkný…" pochválil mi ho. "Ty jsi pěknější." usmál se pobaveně a políbil mě.
,,Jen ta krvezrádkyně se prala o šaty s Belatrix." řekl někdo kousek za námi a já poznala, kdo. ,,Ještě se do toho zapletla ta mudlovská šmejdka."
Ať už jde do hajzlu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Odlepila jsem se od Siriuse a rázovala si to k ní.Lezla mi už vším!I nosníma dírkami.
"Angie, prokrista, stůj!" zasténal Sirius a pokoušel se procpat ke mně.
,,Přestaň urážet mé kamarádky!" vyjela jsem.
,,Já si můžu urážet koho chci!! A ty nás taky urážíš!" vyštěkla a studenti přestali tančit, hudba přestala hrát.Epicentrum jsme teď byly my dvě.
,,Jo, urážíme!! Ale o vás se jinak mluvit nedá!" ušklíbla jsem se a vytáhla hůlku ve stejnou chvíli, kdy ona.
,,A co o tobě a o něm?" ukázala na Siriuse, který se tam konečně procpal, ale nedělal nic. Pochopil. ,,Vy jste ostuda nás všech!" vyštěkla a podívala se na ty zelenáče.
No jo, jasně, jasně…měla jsem neovladatelnou chuť se rozesmát.My, ostuda…copak si myslí, že to pro mě něco znamená?Hovno!
"Och, ne…říkáš ostuda?" předstírala jsem, že mi z očí tečou slzy. "Né, jak jen jsme mohli, Siriusi?" podívala jsem se na něj a on se se založenýma rukama na prsou šklebil. "Chce se mi tááák brečet…ale zvládnu to." dodala jsem o hodně chladnějším a drsnějším tónem.
,,Expelliarmus!" vyštěkla najednou a usmívala se, jako pravá Zmijozelačka.
"Protego!" vyslala jsem štítové kouzlo. "Everte Stativ!" To jí nedaruju!!!
Kdybych to, kurva, věděla, rozcvičila bych se.Když se pokoušíte o akrobacii bez rozcvičení a stálého trénování, není to nejlepší nápad.Ale ve chvíli, kdy se na vás řití kouzlo z černé magie je vám to i docela jedno.
Štvalo, že uhýbala a očividně ji štvalo to samé u mě.Byla jsem do toho tak zapálená a měla jsem chuť bojovat stále dál, přestože jsem už byla zpocená a udýchaná.Moc dobře jsem ale věděla, že ze sebe dokážu vydat maximum.
"Mdloby na tebe!" zaútočily jsme najednou a obě kletby se srazili.Teď záleží na tom, která z nás vydrží déle.Bylo to vyčerpávající, každá vteřina se zdála jako věčnost…s každou vteřinou jsem slábla a z čela mi stékalo stále více kapek potu. Ale moje hrdost se odmítala vzdát a proto jsem držela.
Pak se ozval výbuch a já cítila, jak letím vzduchem, jak mě obrovský tlak odmrštil na jednu stranu Velké síně jako nějakou hadrovou panenku.A bylo mi jasné, že ona na tom není o nic lépe.
"Wingardium leviosa!" uslyšela jsem něčí hlas, ale nevěděla jsem, kdo to byl. Když jsem se totiž chtěla zaposlouchat, narazila jsem obrovskou rychlostí, způsobenou tlakem, který vznikl při výbuchu, do zdi.
Odrazila jsem se od ní a dopadla přímo na stůl s jídlem, který se pode mnou rozlomil.Ještě jsem ucítila, jak na mě cosi spadlo.
Začala jsem šíleně řvát. Jako by mě upalovali zaživa. Byla to nesnesitelná bolest…
Když jsem mlhavě viděla, že se nade mnou sklání několik postav, které jsem nerozeznávala, začala jsem křičet.
"Hlava, hlava!Bolí mě hlava, noha a břicho…áááá!!!!" řvala jsem bolestí, když jsem se pohnula a cítila zápach krve. Mojíkrve.
A pak už si na nic nevzpomínám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majuš Majuš | Web | 28. ledna 2010 v 14:18 | Reagovat

Téééda!! Takový krvák zrovna na Valentýna.  Ale jinač skvělá kapča, líbila se mi hádka Belly a Ang, tlustý a nadržený pes a totálně mě dostala ta část, kdy Reg klečí u Alyshy poté co ji odhodilo kouzlo a ptá se ji jestli jí nic není.

2 Neliss Neliss | E-mail | Web | 28. ledna 2010 v 15:18 | Reagovat

Drsné! Skvelá kapitola, páčilo sa mi to s tým nadržaným a tlstým psom.:D Geniálne, švihajte s ďalšou.

3 Hope Hope | Web | 28. ledna 2010 v 16:53 | Reagovat

tak takhle dlouho jsem kapitolu ještě nečetla...přesně ve 12_06 jsem ji otevřela, ale dočetla až teď, za což se omlouvám...
Alyshina část je prostě...Alyshina...Alyshu jako postavu prostě ráda nemám, na můj vkus se chová příliš jako Zmijozel, i když Zmijozel mi nevadí...ale samozřejmě se to do téhle povídky hodí...má to své kouzlo a přeju Alyshe, aby byla s Regulem šťastná =o) v téhle části jsem bohužel našla celkem dost pravopisných chyb, ale ty na kráse kapitoly neubraly ani milimetr ;o)
teď k Angiině části...Hope by v reálu šla stěží na jeden jediný ples...tady už je to...ehm...třetí? nejspíš se chce Hope někdo zbavit =oD a taky Hope by se neprokecla, ale jako jo, pobavilo mě to =oD
holky, kapitola se vám povedla =o) byla úžasná a já se těším na dalěí ;o)

4 Flammea Flammea | Web | 28. ledna 2010 v 19:10 | Reagovat

Velký nadržený pes :D  tak ten vážně neměl chybu :)

5 Moreen Moreen | Web | 28. ledna 2010 v 19:31 | Reagovat

no tak to jsem teda zvědavá, jak zítra u zkoušky dopadnu, protože naposled, když jsem četla tu minulou kapitolu, tak jsem to druhej den zkazila a neudělala to, takže mi koukejte držet palce, jinak to bude vaše vina!! :-D zajímavej souboj,zajímalo by mě, co se z toho vyvrbí.. a v galerii krásné šaty! nechci nic řikat, ale ty moje se mi zase líbí nejvíc! :-D ta tvá část mi tentokrát přišla taková krátká... a Alysha je čím dál zákeřnější, kde se to v ní bere, na začátku jsem měla pocit, že je to taková cíťa a teď.. doufám, že holky nebudou mít trvalý následky z tý rány.. jo a líbila se mi ta hláška, jak jsi pojmenovala Lily jako "líbací pytel Pottera" :-D

6 Lucy-y Lucy-y | Web | 29. ledna 2010 v 13:34 | Reagovat

krása,i když ten konec byl hrozný,chudáci holky a to obě,moc se těším na pokračování  :-)

7 Bára Bára | Web | 29. ledna 2010 v 18:30 | Reagovat

Úžasný holky:-) ten konec byl teda síla! Moc se to povedlo:-)
P.S.: úžasná písnička:-)

8 Denika Denika | 5. února 2010 v 14:14 | Reagovat

ahoj doteraz som citala vseetky kapitoly aj ked som nie pravidelne komentovala no Waw ako spolu bojovali nemalo chybu som rada ze Sirus sa udobril s Angie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama