25.Rozlučkový večírek

29. ledna 2010 v 21:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Myslím si, že se tahle kapča povedla!! Přeju krásné počteníčko!
Aňulka: ano, nakonec ještě dneska....další kapitoly už jsou připravené a řeknu vám, že ve škole se už moc dlouho neohřejeme.



Angie Aurora Ginnara:
"Angie, Angie, Angie, Angie, Angie, probuď se, Angie prosím…"
Svoje jméno jsem slýchávala teď poměrně často.
Akorát potíž byla v tom, že jsem neuměla odpovědět, nereagovala jsem, pořád jsem jen spala.Pořád se mi chtělo spát.
Asi po pěti dnech jsem otevřela oči. Zrovna se nade mnou skláněl Sirius.
"Jé, ahoj, kotě…řekni mi, co tě bolí!" staral se hned.
"Všechno!" zkřivila jsem obličej bolestí.I mluvení mě bolelo. "Co se mi všechno stalo?"
"No, není toho málo, ten náraz byl silný…" začal opatrně Sirius.
"Hele, jestli mi chybí končetina řekni to rovnou."
"Fajn. Když jsi letěla, tak na zdi byly svícny a vystavené meče.Hope sice ještě stačila svícny pomocí levitačního kouzla vznést do vzduchu, ale meč ti projel bokem.Taky tě bolela hlava, mělas slabý otřes mozku, zlomené žebro a pak na jak jsi spadla, tak sis narazila ruku." Nasucho jsem polkla.
"A to ještě žiju?" zeptala jsem se ochraptěle.Tomu se mi nechtělo věřit. "To nejsem v nebi?"
"Zaprvé: žiješ a zadruhé: do nebe by ses nedostala." ušklíbl se Sirius. "Žebro už máš v pohodě, hlavu, dejme tomu taky, ruku taky, ale největší problém se asi ten propíchnutý bok.Madame Pomfreyová sice krvácení zastavila, ale ztratila jsi moc krve a taky se ti to bude nejdéle hojit."
"Mám jizvu?" zeptala jsem se.
"To se uvidí později, ale madame říkala, že ti na to dává nějak speciální mastičky a tak by neměla být větší, než centimetr." usmál se a pohladil mě po vlasech.
Super…takže budu mít jizvu.
"A co ona?" zeptala jsem se s nadějí, že taky nějakou tu jizvičku bude mít.
Zamračil se a jeho tón plný něhy přešel do ledu. "Něco se zády, zlomená ruka, taky otřes a co já vím…o ni se vůbec nestarej." nakázal mi. "Pustili ji včera."
"Hmm…" zabručela jsem. "A kdy vypadnu já?" chtěla jsem vědět.
"Asi tak za pár dní, bych řekl…uvidíme."

Dneska se nevyučovalo.A mělo to jeden prostý důvod.Profesor OPČM Parker se dnes loučil a odcházel do důchodu.
Já vím, na konec února poněkud nevšední, ale opravdu odcházel.Jeho místo do konce roku bude zastupovat někdo z Ministerstva, zřejmě nějaký bystrozor, což by nemuselo být na škodu, praxe se nám hodí.A jejich bystrozorské zkušenosti taky.
Byla jsem už fit, vypadala jsem dobře a nic mě nebolelo.Jizvičky byly nepatrné, ale já si nemohla pomoct a když jsem se na ně dívala, měla jsem pocit, že nevidím nic jiného a že jsou obrovské. Ani jedno z toho nebyla pravda.
Zrovna jsem si myla zuby.Holky už byly fuč, zřejmě na snídani a když jsem je uslyšela na schodech, vystřelila jsem z koupelny a málem jsem se přerazila o tašku.
Skočila jsem s žuchnutím do postele a zakryla jsem se až po krk.Vlasy jsem si stáhla do copku a čelo namočila vodou ze skleničky, která mi stála na stolku.
Dveře se otevřely.
"To snad ne, ona ještě leží!" spráskla ruce Claire, která vešla první.
"Holky, mě je strašně blbě, asi mám teplotu." řekla jsem a utřela si z čela vodu, můj imaginární pot. "Budete mě muset na tom večírku omluvit." řekla jsem s tou největší lítostí, jakou jsem v sobě mohla vyvolat.
Já vím, že nebylo fér před holkama takhle simulovat, ale mě se tam opravdu nechtělo.A ještě víc mi přišlo nefér mé chování, když jsem viděla jejich starostlivé výrazy.
"Tak my tě teda omluvíme." řekla Karol.
"Ale když ti bude hůř, pošli třeba patrona, abychom věděly." řekla Hope a všechny se převlékaly z uniforem do neformálního mudlovského oblečení.
"Přesně tak!Ne že tě tady najdeme polomrtvou." zamračila se na mě Lilly.
"Ostatně, nebylo by to poprvé, že?" uculila se Moreen. Jistě, na tento měsíc jsem svou polomrtnost už vyčerpala.
Nic jsem ale neřekla, jen jsem přikývla a zachumlala se pod peřinu.

Sirius Orion Black:
Nejenže musím kysnout tady, ta tom pitomém večírků toho zablešené dědka, který nás dohromady nenaučil vůbec nic, ale neušlo mi, že tady není ani Angie.
A to mě sralo nejvíc…když jsem se holek ptal, co s ní je a kde je, vykroucely se v podstatě mi ani nic neřekly.
Že tady to moje zvířátko není si všimli všichni…ze všech kolejí.
"No tak, Lilly, kde je?" zkusil jsem to po sedmé…za chvíli to asi přestanu počítat.
"Pane Blacku, nechcete se taky zapojit do nějakého souboje?Byl jste vždy výborný student, co se praxe týče…" usmál se na mě profesor až mi na chvíli přišlo, že je to nějak moc divný úsměv…jako by mě snad hodnotil.
Bože, náš starý prófa je na kluky!!!! Že mě to nenapadlo dřív…tak proto dostával Regulus samé V, maximálně N.
Celkem šokující zjištění po sedmi letech…ale raději jsem šel, abych se zbavil toho jeho pohledu, kterým na mě visel.
"Skvělé!" zaradoval se náš gayoušký děda. "Tak budete třeba s panem Goylem."
A sakra…měl jsem co dělat, abych nedostal záchvat smíchu…na Goyla člověk nemusel používat kouzla, stačilo dobře nastražit dortík na zem, pro který by se nahnul…a pak ho kopnout do toho tlustého zadku.
"Impedimenta!" vykřikl jsem dřív, než stačil najít svou hlavu, ve které měl stejně jen sám Cruciatus. Profesor Parker začal tleskat, já se jim všem s úsměvem uklonil a pak se profesor začal věnovat plísnění Goyla, že při jeho hodinách nedával pozor, proto nic neví.
Ta Regulusova čubka, kterou jsem kdysi nazýval švagrovou tam znuděně seděla, očividně by se ráda přidala, ale zdravotní stav jí to ještě nedovoloval, přestože Ang na tom byla tehdy hůř…ona se ale kupodivu velmi rychle zotavila, zato ona pořád simulovala.
"Claire…dohodneme se?Ty mi řekneš, kde je Ang a já udělám, co budeš chtít, samozřejmě v rámci mezí." mrkl jsem na ni a ona se uculila.
"Ty nám nehodláš dát pokoj?" zeptala se mě Hope. Nevinnost oproti mému výrazu vypadala jako hříšnice…
"Ne?" zeptal jsem se s úsměvem.
"Brácho, ty jsi na ní úplně závislý!" kroutil hlavou James, jak by on závislý nebyl.
"No Jimy má pravdu." přidal se k němu Tobias.
"Tak jsem, no a co?!" štěkl jsem po nich a upřel oči na holky. Vzdaly to…konečně!
"Neumřela…" začala šklebící se Moreen a vzala si dortík.
"Nikam se nezašila…" doplnila ji Karol a napila se.
"Nikam nezdrhla…"
"Jen má asi teplotu…" řekla zase Claire.
"A proto zůstala v - "
Zbytek jsem neslyšel, nemohl slyšet, protože už jsem tam nebyl.
Bylo velké štěstí, že jsme s klukama věděli, jak obejít tu pitomou klouzačku.Trvalo mi to sotva pár minut a byl jsem v dívčí ložnici.A Ang nikde.
Porozhlédl jsem se po pokoji ještě jednou a vážně tam nebyla.První věc, která měla napadla bylo, že si ze mě holky udělaly srandu, což od nich bylo péééékně ošklivoučké!
A tak jsem ještě stiskl kliku od koupelny…a BINGO!
"Co tu děláš?!" vyjekla Angie, když jí z očí spadly dvě kolečka okurky.
Hověla si ve vaně, na tváři měla jakýsi hnus, asi masku a relaxovala. Musel jsem se zašklebit. Tak já tam hniju na večírků a ona si tady leží ve vaně?
Skvělé!
A ani mě nepozve.
"To by zajímalo mě…co tady děláš ty, když má být na večírku?"
"Je mi špatně, nevidíš?" zvedla nevinně obočí. "Padej, padej ven, budu vylézat!"
Ne že by se mi chtělo odejít, ale nechtěl jsem ji naštvat a tak jsem radši vycouval ven a počkal.
Když vyšla ven, kolem těla měla omotaný jen ručník a mokré vlasy rozcuchané.Tohle dělá naschvál!!!!!!!Provokatérka!!!!!!!!
Navíc se tak sladce usmívala, že jsem musel zatnout ruku v pěst. Pokoušela malého Siriuse (který je ve skutečnosti dost velký), potvora…a věděla to!
"Co potřebuješ, lásko?" zašveholila a sedla si na postel. Ona snad chtěla ať se na ni vrhnu!!!!!
"V podstatě nic, jen jsem se chtě na tebe podívat, holky říkaly, že máš teplotu…že se nestydíš jim lhát."
Zatvářila se kajícně, ale oponovala. "Ale mě je opravdu špatně…asi budu potřebovat lékařskou prohlídku…" prohodila.
Chtěla to a neuměla anebo nechtěla si o to říct. A já jsem v životě nebyl tak nadržený. S trpícím výrazem jsem očima sklouzl ke svému rozkroku…nebyl jsem jediný, kdo to nezvládal.
Angie se zasmála, když to viděla. "Chceš být doktor?" nabídla mi.
"Lepšího neseženeš, " ušklíbl jsem se a rozešel k ní.
"Nepochybně, " usmála a pomalu ze si odmotávala ručník.


Regulus Arcturus Black:
Seděl jsem u její postele a čekal až se probere. Pořád jsem si tu scénku musel přehrávat v hlavě. Nikdy bych nevěřil, že zrovna ona bude mít takovou sílu. Měla nenávistný pohled, napnuté svaly a určitě měla připraveno použít nitroobranu. Takhle jsem jí nikdy neznal, ale za těch pár dní se dost změnila. Podle mě, až budeme mít po svatbě, zae bude málomluvná a bude se bát jako předtím. Slyšel jsem bratra jak na tu krůtu pořád mluví. Naštěstí měla okolo sebe Alysha závěsy. Podíval jsem se na Alyshu a spatřil ty jizvy. Měla jizvičky na rukou a na obličeji. Ale nejvíc byla vydět ta velká jizva u obočí co jsem jí udělal já. Ruku měla v obvazu, kotník taky a ležela na posteli bez polštáře. Měla něco ze zádama. Něco s nima měla a já už nevěděl co. Měla dost silný otřes mozku a má zezadu na hlavě dost velkou jizvu. Aspoň není vidět, zakryli jí totiž vlasy. Naklonil jsem se blíž k jejímu uchu a chytl jí za ruku.
,,Aly? Prober se! Už je čas vstát!" šeptal jsem jí do ucha. Nechtěl jsem, aby mě slyšel on. Aby věděl, že ta holka ze mě udělala velký nic. Cítil jsem, že mi nepatrně stiskla ruku. Pousmál jsem se. Najednou se otevřeli dveře od ošetřovny a dovnitř napochodovali manželé Fionnovi. Rychle jsem jí pustil, aby to vypadlo úplně jinak.
,,Dobrý den Regulusi, už se probrala?" zeptala se její matka ze strachem v hlase. Pustil jsem Fionnovi na lavičku, aby se posadili. Chvíli na ní mluvili a nic se nedělo. Asi po dvaceti minutách jsem si všiml, že se otevírají její jezírka.

Alysha Alexandra Fionn:
Pořád někdo opakoval mé jméno.
,,Alysho, Aly. Vstávej!" říkal ženský hlas a já ho znala. Nemohla jsem si zrovna vybavit koho je a víčka se mi nechtěla odlepit, abych se podívala. Když už jsem byla pomalu při vědomí, ozvala se nesnesitelná bolest. Pomalu jsem otevřela oči a viděla tři osoby, které se na demnou skláněli. Poznala jsem Reguluse, který se upřímně usmíval a to u něho nebylo zvykem. Podívala jsem se na ty dvě osoby a s bolestí jsem vyvalila oči.
,,To bude určitě halucinace. Jak já nesnáším vidiny." pomyslela jsem se a několikrát zamrkala. Ty vidiny nechtějí zmizet!! Sakra!! Jsou tady doopravdy!!
,,Konečně jsi se probudila." řekla matka a já věděla komu ten hlas patřil.
,,Co se mi stalo?" řekla jsem potichu, protože mě i mluvení vysilovalo.
,,Silný otřes mozku, zlomená ruka, vyvrknutý kotník, pár naražených kostí a něco ze zádama." oznámil mi otec svým tvrdým hlasem. Bezva!! Pár naražených kostí!! Mě bolí všechno!!! Chtěla jsem se posadit, ale to by se ke mně nesměla hnát madame Pomfreyová, která mě hned cpala zpátky do postele.
,,Slečno Fionn, nesmíte se moc hýbat!! Máte ošklivě poraněné záda!!" řekla výhružně a šla si promluvit s rodičema.
,,Co se vůbec stalo?" zeptala jsem se Reguluse, protože ten večer si matně pamatuji.
,,Pohádala si se s tou děvkou a skončilo to soubojem." řekl zamyšleně a posadil se na postel.
,,Kdy mě pustí?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
,,Dneska večer." malinko jsem se pousmála. Přišla ke mně madame.
,,Hůlkou vám teď zkontroluji, jestli vám kosti správně srostli." opatrně vzala mou ruku do svých a několik nad ní projela hůlkou. Zamračila se.
,,Mám pro vás špatnou zprávu. Blbě vám to srostlo a budu vám tu ruku znovu zlomit." oznámila smutně a já nemohla uvěřit vlastním uším.
,,To snad nemyslíte vážně!!! To v žádným případě!!" začala jsem odmítat. Bolí mě celé tělo a ještě tohle!!!
,,Alysho!! Nediskutuj o tom!! Madame dej te se do toho." rozhodl o tom otec. Chtěla jsem ještě něco říct, ale radši jsem mlčela. Madame mi ruku opatrně natáhla a namířila na ní hůlkou. Ozvalo se jen velké KŘUP a já začala řvát.
,,Aaaaaa!!! Do prdele!!! To bolí!!" řvala jsem na ně. Regulus mě chytl za tu zdravou ruku, ale udělal chybu. Jak mě to bolelo, tak jsem tu jeho neuvěřitelně zmáčkla až to v té jeho louplo. Vytrhl svou ruku z mé a promnul si jí. Madame rychle přinesla Kostirost. Byl hnusný, ale musela jsem to vypít. Hnusem jsem zkřivila obličej a já cítila, že ruka mě už nebolí.
,,Teďka se pokusíte postavit." řekla madame a pomohla mi na nohy. Kotník už byl v pohodě, ale ty záda boleli až moc. Chodit jsem mohla, ale musela jsem být rovná jak pravítko. A když jsem se chtěla otočit, musel jsem otočit celé tělo.
,,Výborně! Chodit můžete, ale neohýbejte se. Už vás můžu pustit na kolej." řekla šťastně a odešla. Regulus mi podal mou hůlku a já se oblékla do normálního oblečení.
,,My bysme tě vzali ke sv. Mungovi a mohla bys být týden doma." začala mě přesvěčovat matka. Hlavně to ne!! Být s nima doma?? Nikdy!! To radši budu ve škole!!
,,Ne, to je dobrý." odmítla jsem a chytila Rega za ruku.
,,Tak dobře. Jestli ti ta krvezrádkyně ještě něco udělá!" začal vyhrožovat otec.
,,Neboj. Ono to bylo oboustranné." vysvětlila jsem jim to a nechala jsem je na ošetřovně. Už jsme se pomalu blížili k tajnému vchodu do společenky. Než jsme vstoupili dovnitř tak mě Regulus zastavil.
,,Vážně nechceš přemístit ke sv. Mungovi?" zeptal se mě. Byl na straně rodičů!! Bezva!!
,,Vážně nechci!" vyštěkla jsem. Věděla jsem, že jsem to přehnala a tak jsem ho políbila. Vlezli jsme dovnitř a všichni na mě utkvěli pohledy. Všichni nečekali, že se tu objevím tak brzy. Někteří měli i pusy dokořán.
,,Alysho!! Už ti je líp?" vypískla Narcisa a obejmula mě. Zkřivila jsem obličej bolestí, protože mi zmáčkla záda.
,,Narciso! Sklidni se!! Nevydíš, že jí to bolí!!" vyštěkla Bella a táhla Narcisu pryč.
,,A co ta děvka?" zeptal se Rodolfus.
,,Pořád se neprobrala a ten krvezrádce na ní pořád mluví." odpověděl Regulus.
,,Zítra je ten rozlučkocý věčírek pro Parkera." oznámil Lucius a já na něj koukala jak kdybych ho v životě neviděla.
,,Odchází do důchodu, páprda jeden." řekl Rabastan. Kdyby se neozval, tak bych se ho ani nevšimla. Neřešila jsem to a šla do ložnice.

Dneska se celý den neučilo a to byla paráda!! Seděla jsem v ložnici a přemýšlela co si vemu na sebe. Tak šaty určitě ne!! Bude to jen večírek. Přestala jsem myslet na oblečení a šla si číst knížku. Už bylo pomalu šest večer a já se šla líně převléknout. Vzala jsem si džíny a bílé tílko bez ramínek. Dala jsem si jen řasenku a bezbarvý lesk na rty. Nic mě už nebolelo, což bylo príma. Kluci už čekali ve společence a vyšli jsme na večírek. Když jsme vešli do Velké síně tak uprostřed se vyjímalo veliké podium. Takže určitě budou souboje!!! Super!! Jenže jsem si uvědomila, že ještě nemůžu kvůli těm debilním zádům. Nejdřív jsme si zatancovali pár ploužáků a šli na řadu souboje. Já si sedla na židličku a začala se nudit. Regulus seděl u mě a koukal se taky.
,,Jestli chceš jít, tak klidně jdi." kývla jsem směrem k podiu. ,,...mě si nevšímej, já to vydržím." řekla jsem. Políbil mně a šel si zabojovat. Bojoval s Potterem. Nemohla jsem to dokoukat, protože ke mně přišel profesor Parker.
,,Ten váš souboj se slečnou Ginnarou byl naprosto úžasný!! Až ne to, že jste se zranili." pochválil nás profesor.
,,Pane profesore. My dvě se nenávidíme kolejně, ale i osobně." vysvětlila jsem mu to a bylo vidět, že to pochopil.
,,Proto taková zuřivost. Z vás dvou něco bude." řekl profesor a odešel. Docela jsem na něj koukala. Regulusovi to bojování vážně šlo. Vzpoměla jsem si jak na začátku roku přelétl celou učebnu. Musela jsem se pousmát. Stejně jsem nechápala proč jsem tak vyletěla když jsem zjistila, že se vychrápal s tou kurvou. Už je to stejně jedno. Je to všechno za náma, ale tušila jsem, že se ještě něco stane. Buď to ve škole nebo po škole. Uvědomila jsem si, že za chvíli bude moje svatba a já už nebudu svobodná. Už nebude žádně odsekávání, facky a tak dále. To on mě bude bít a mlátit. To já budu mít modřiny a naražení kosti. A ještě se určitě stanu matkou. Nechtěla jsem to řešit, ještě je času. Zjistila jsem, že už večírek skončil a Regulus stál u mě. Chytla jsem ho za ruku a šli jsme do společenky a konečně spát.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majuš Majuš | Web | 29. ledna 2010 v 22:24 | Reagovat

Skvělá kapča! Líbí se mi jak měl Regulus o Alyshu starost. Doufám, že bude i nadále takový...hodný, protože se mi tak líbí mnohem více než jako hajzl. :) :)

2 Hope Hope | Web | 29. ledna 2010 v 22:35 | Reagovat

nějak nevím, co na to napsat...kapitola byla pěkná, ale musím říct, že jsem se při ní nebavila jako jindy, jenže to je možná mnou, takže to radši neřešit =o) rozhodně se těším na další =o)

3 Bára Bára | Web | 30. ledna 2010 v 1:41 | Reagovat

Reg nám ňák měkne:-D no ale škoda, že se tak nechová pořád:-) tak by se mi líbil:-) ale nemůžeme mít pořád jen postavy, které by neublížilí ani mouše:-)

4 Moreen Moreen | Web | 30. ledna 2010 v 12:46 | Reagovat

včera než jsem šla spát, kouknu k ségře na komp a vidím povědomý barvy.. říkám si, že by nová kapitola k NU, kouknu blíž a ono jo! jenže už jsem měla noťas vypnutej a moje malé nemocné já se chystalo jít vypotit do postele, tak jsem si to přečetla až teď.. pěkná kapitola, jak jinak :-) a regulus nám nějak měkne, se mi zdá! návštěva rodičů..no, ty její bych snad ani vidět nemusela :D

5 Lucy-y Lucy-y | Web | 30. ledna 2010 v 15:59 | Reagovat

kapitola pěkně napsaná  Regulus se mění k lepšímu,i když si myslím,že mu to moc dlouho nevydrží a že po svatbě bude na Alyshu zlý,líbí se mi,jak tady byly popsány jeho rozpolcené pocity,honem pokračování

6 Neliss Neliss | E-mail | Web | 30. ledna 2010 v 16:27 | Reagovat

Dcl dosť chýb v Anginej časti. :-P <br>
Uvidíme, čo bude po škole. <br>
Inak v poho kapča.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama