26.Starosti, kam se člověk podívá!!

31. ledna 2010 v 0:02 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: dáváme čím dál tím víc kratší pauzy!! A vy jste určitě rádi!!
Aňulka: v minulé kapitole jste si stěžovali, že je o ničem a já to přiznávám, tak snad tady budete spokojenější...a jestli ne, na napsanou 27 si počkáte velmi dlouho!!!!Jinak, Gaio, snažila jsem se nepoužívat příliš sloves, samozřejmě to nešlo...




Alysha Alexandra Fionn:
Konečně začal březen. Ten debilní sníh konečně roztál a začali zpívat ptáci. Prostě začalo jaro a bylo to znát. Ale hlavně to bylo znát na sedmácích a páťácích, kteří se učili na zkoušky až se z nich kouřilo.
Seděla jsem v zadu v knihovně a snažila jsem si něco narvat do hlavy. OPČM jsem se učit nemusela a lektvary taky ne, ale nejhorší byli kytky a dějiny čar a kouzel. Tyhle předměty mi vážně nešly!!! Asi to bylo tím, že neměly praxi!
I kdybych zkoušky neudělala, stejně pracovat nebudu!! Když jsem si rvala do hlavy stavbu nějaké vzácné květiny, zaťukala na okno sova a nesla nějaký zabalený balík. Otevřela jsem okno, pustila mi balík do ruky a zase odletěla. Když jsem povolila kličku na provázku, okamžitě se na mě vysypalo asi pět katalogů. Byli to katalogy na svatbu!!
Svatební šaty, kytice, oblek pro Reguluse, výzdoba a jídlo!! Vždyť svatba je za měsíc!! Učebnice jsem naházela do brašny, sebrala katalogy a šla pryč. Po cestě jsem potkala tu kurvu s její partou. Když jsem procházela okolo ní, jakoby se čas zpomalil a každá si všímala škrábanců a jizev té druhé. Pak jsme si zírali z očí do očí. Ona do mých zlých modrých a já do jejích barevných. Z mých byla cítit pohrdavost a s těch jejích výsměch.
,,Už se připravuješ na svatbu?" podotkla a ukázala na katalogy. Podle mě se jí už doneslo, že se má svatba bude konat za necelý měsíc.
,,Jo...a abych ti řekla pravdu, tak se i docela těším." řekla a chtěla jsem odejít.
,,Být tebou se těším na svatební noc. Regulus je vážně skvělý, ale na Siriuse nemá." mrkla a usmála se. Na chvíli mezi námi nic nejiskřilo.
,,To posoudím sama. Ale udělala jsi chybu když ses nenechala přefiknout Malfoyem." Teď jsem zase mrkla já a odešla jsem do společenky.
Byl tam jen Regulus, který seděl v křesle a vypadalo to, že spí.
Přešla jsem k němu, opatrně jsem si sedla na jeho klín a políbila jsem ho na krk. Nepříjemně zabručel, líně zvedl hlavu a když mě spatřil tak se pousmál. Když se ke mně skláněl, že mě políbí tak jsem mu před obličej dala ten katalog s mužskými obleky.
Když si všiml, čemu dal pusu, tak se docela nasral, ale nevybouchl. Radši se uklidnil, protože po dlouhé době mě nic netížilo. Pořádně jsem se posadila jemu do klína, opřela jsem se o něj a začala listovat katalogem Svatební šaty. Regulus si prohlížel ten svůj.
,,Hlavně ne bílý oblek!!" zamítla jsem hned, aby věděl.
,,Bych vypadal jako spermie." řekl klidně, ale já jsem se neudržela a rozesmála jsem se. Chytil mě okolo pasu, abych mu nespadla. Asi po pěti minutách jsem se uklidnila a konečně si začala prohlížet katalog. Všechny šaty byly úžasné a já si nemohla vybrat!!! Okamžitě jsem přejela stránky s růžovými šaty. Ty vážně ne!!! Ty by si určitě vybrala Narcisa. Taky jsem přejela stránky se šaty, které měli ramínka. Prostě jsem chtěla bez ramínek!!!
Bez ramínek tady bylo šatů jak nasráno!! Tak to budu mít na dlouho!! Když jsem chtěla katalog zavřít, ale vypadl z něho ještě jeden menší. Tam zase byli závoje a podvazky.
Okem jsem se podívala na Reguluse a řekla jsem si, že prostě podvazek musím mít!!! Hned mě zaujal jeden a ten jsem si zakroužkovala. Se závojem to bude rychlý. Všechny závoje byli stejné a tak jsem si vzala takový, který je dlouhý akorát. Šaty jsem dala stranou, protože ty budou na dlouho, výzdobu a to ostatní taky. Opřela jsem se Regovi o rameno a koukala co si vybral. Rozmýšlel se na dvěmi obleky, které se lišily střihem.
,,Já bych si vzala tenhle, " ukázala jsem na ten druhý a on přikývl.
,,Vždyť je to jedno, stejně budou všichni koukat na tebe." řekl a políbil mě. Nevím proč, ale v jeho náruči na mě padl veškerý stres okolo svatby. A co když mi to nebude slušet?!! A co když se nic nevyvede? Co když jídlo bude hnusné?!! A co když bude mít matka kecy??
Už se nedivím matce, když mi říkala, že se málem složila. Na jednu stranu jsem se těšila, ale na druhou jsem se bála, že se něco zkazí. Když jsem se podívala na hodinky, tak bylo teprve dvě odpoledne a já nevěděla co budu dělat. Učit se mi nechtělo, za dnešek to stačilo. Nějak jsem se zamyslela až jsem z toho usnula.

Probudilo mě nějaké štěbetání okolo mě. Otevřela jsem oči a všimla si, že stále ležím na Regulusovi a že uběhli tři hodiny. Chudák, musel mít dobře spláclý nohy.
To, co štěbetalo, byla Narcisa s Belatrix a hádali se kdo půjde za družičku. Asi jim nedošlo, že můžou jít obě. Ale udělat si z nich srandu nebude na škodu!
,,Holky! Půjde jen jedna!" oznámila jsem jim to a slezla s Reguluse. Ty dvě se na sebe podívali a málem si vjeli do vlasů.
,,A to jako myslíš vážně?" zeptala se Narcisa nevěřícně. Pousmála jsem se.
,,Tak to teda myslím, " řekla jsem rázně a propichovala jsem jí očima.
,,A vyberu si tu, která nebude tak vlezlá, " Belatrix si dost hlasitě odfrkla.
,,Tak to mám vyhrané, protože Narcisa umí být jen vlezlá." řekla Bella a Narcisa se na ní uraženě podívala.
,,Myslíš? Tak schválně kdo bude škemrat, aby byli dvě družičky." vyplázla na Bellu jazyk jak malý parchant. Dobře jsem to dotáhla!! Ještě se pohádají!! Aspoň budu mít klid a budu chvíli sama, protože jsem měla každou chvíli je za zadkem. Každá si vlezla ke svému snoubenci a házeli na sebe hnusné pohledy. Nechám je dusit do svatby!! Mě asi zabijou až jim oznámím, že jsem si s nimi jen hrála. Co asi??!! Určitě!!!
,,Jdeš na večeři?" zeptala jsem se Reguluse a rovnou se zvedl. Když jsme vyšli ze společenky, musel se mě hned zeptat.
,,Fakt jsi to myslela vážně?" pobaveně se zeptal.
,,Jo, myslela, ale stejně si je vyberu obě. Jen si s nimi hraju." ušklíbla jsem se.
,,A kdy jim to ráčíš oznámit?" zeptal se a přitáhl si mě blíž.
,,Řeknu jim to až na svatbě." řekla jsem a usmál se.
,,To udělat mě, tak tě asi zabiju." Pomalu jsme si sedali ke stolu. Jak asi?! On by mě určitě zabil!! Takový pošuk nejsem, abych si z něho dělala až tak velkou prdel.
I když teď byl v pohodě, šel z něj pořád respekt a já se ho bála, ale nebylo to tak znát. Na téhle večeři jsem se fakt přejedla. Byla jsem nafouknutá jak balon. Byla jsem ráda, že jsem se dovalila do společenky. Už bylo docela pozdě a tak jsem si šla lehnout.
Nějak jsem se v noci převalovala, nemohla jsem usnout. Tak jsem vstala a rozhodla jsem se, že půjdu spát k Regulusovi. Jenže když jsem ulehla nikdo v posteli nebyl. Bylo to dost divné I Lucius nebyl v posteli. Rodolfus a Rabastan tam byli.
Začínala jsem mít dost divné podezření. Že by se přidali k němu? To je blbost, vždyť jsou teprve ve škole! Podle mě by se Regulus k němu nepřidal, ale co když ho v mládí k tomu dotlačovali??? To se nikdy nedozvím. Vždycky, když jsem se zeptala na jeho dětství, tak mi nikdy neodpověděl přímo. Vždycky kličkoval a vyhýbal se tomu tématu. Bylo to divné spát v klučíčí ložnici bez Reguluse a být tak zrovna s Rodolfusem.
On je strašný úchylák!! Radši jsem se pevně přikryla a snažila se usnout. Chtěla jsem se na Reguluse napojit přes nitrozpyt, ale nějak to nešlo. Vypadalo to, že má okolo sebe nějakou ochranu, ale Regulus nikdy nitroobranu nedělal…on pomalu neví, co to je!
Začínala jsem mít strach, že se k němu určitě přidal. A i kdyby se k němu přidal, co já s tím udělám?? Nic!!! Budu muset s tím žít a vyrovnat se s tím!! To je to jediné, co s tím nadělám!! Tak žila jsem s otcem, který k němu patřil a přežila jsem to. Zítra se na to zeptám a pokud odpoví ANO???
Tak mu asi udělám scénu, ale pak to zase bude v pohodě. Jsem totiž splachovací a docela mě to sere!!! Tak budu mít v rodině dalšího Smrtijeda!! Aspoň bude nějaké vzrůšo!!
Jak jsem teď přemýšlela, tak jsem se nad tím pousmála. Tak jsem se s tím, že Regulus bude asi Smrtijed už smířila. Konečně jsem usnula.

Když jsem se ráno probírala, tak jsem narazila na Reguluse a na jeho paži, která mě silně objímala. Jenže mě objímal pravou ruku, která mi byla docela k hovnu.
Chtěla jsem se jít převléknout, jenže mě držel tak pevně, že jsem nemohla vylézt. Nechtěla jsem ho budit, byla totiž neděle. Podívala jsem se po ostatních a všichni byli už pryč.
,,Regulusi, vstávej!" dloubala jsem do něj jak do holubího hovna. Nějak se zavrtěl a já skončila pod ním. Nemohla jsem dýchat a tak jsem ho málo kousla do hrudi. Konečně se probudil. Vylezl z postele a šel se omýt.
Ani se na mě nepodíval!!! Mizera jeden. Měla jsem toho dost a tak jsem se převlékla hůlkou. Měla jsem krátkou červenou sukni a černou košili. Založila jsem si ruce na prsa, nohou začala poklepávat na zemi a čekala na něj až vyleze. Když mě viděl, zarazil se, protože věděl, že ho něco čeká.
,,Že si se k němu přidal?" zeptala jsem se ho.
,,O čem to mluvíš?" zeptal se. Jak kdybych to nevěděla!! Uhýbal od toho. Měla jsem toho dost, přešla jsem k němu a vzala jsem si do ruky jeho levou ruku. Vyhrnula jsem košili a to tetování tam vystupovalo jako svině.
Smutně jsem se na něj podívala. Hned si to zase zakryl.
,,Já jsem musel, " začal hned vysvětlovat. Jenže já chtěla vědět jen jedno, odpověď na jednu jedinou otázku.
,,Proč??!!" vyštěkla jsem.

Sirius Orion Black:
Zažil jsem už hodně hrůzných věcí, které mě děsily, ale oproti tomuhle se mi zdály být úplně nepodstatné.
Jakpak by taky ne, když se vám krvelačně do očí dívá ještě krvelačnější vlkodlak a tiše se k vám blíží?
Neslyšně jsem zakňučel a přál si, aby James mohl tak skákat a běhat, jako kdyby zlomenou ruku neměl.
Jo, přesně.Jimy už to od Remuse schytal, teď jsem byl na řadě já.A tenhle úplněk byl horší, než ty předešlé, akce "ničení Jamese Pottera a Siriuse Blacka" trvala už několik hodin a bylo to vyčerpávající.Remus nás nešetřil.
Ucouvl jsem o půl kroku, když se jeho obličej ocitl pár centimetrů od toho mého.Kdyby se mi zakousl do čumáku, dostal by mě, bylo to moje nejzranitelnější místo.
Opět se pomalu začal přibližovat a mě bylo nad slunce jasné, že jakýkoli rychlý pohyb a zbude ze mě pár chlupů.
Stejně pomalu jsem začal couvat z mýtinky někde to hlubin Zapovězeného lesa a prosil Boha, aby se tu objevilo něco, co by odlákalo jeho pozornost ode mě.
Někdo zahvízdal, ale vlkodlak se na mě nepřestával dívat, ten zvuk s ním ani nehnul.
Hvízdnutí se ozvalo znova, silnější a intenzivnější.Pomalu jsem otočil hlavu a uviděl Jamese, jak se opírá o strom a ruku má ovázanou šátkem.
Sebevrah, prolétlo mi v tu chvíli hlavou.
O to horší to bylo, když se vlkodlak, který s naším Remem opravdu neměl nic společného, otočil na něj a začal mu věnovat pozornost.
V té chvíli si to asi James taky uvědomil a začal zdrhat, jako střelený.Když vlkodlak vyrazil za ním, využil jsem situace a skočil na chudáka Rema ze zadu.Zní to fakt divně, navíc jsem byl v psí podobě.
Vidět nás Angie, ukázala by na nás svým prstíkem a zasmála by se - Jé, hele, pes znásilňuje vlkodlaka!Svět se zbláznil!- asi tohle by řekla.
Zakousl jsem se Removi do krku a on zavyl.Ohnal se po mě, ale uskočil jsem.James se mezitím přemístil do hradu, bídák!Nechal mě tam s Remem samotného!
Vlkodlak se po mě oháněl tak dlouho, dokud se netrefil.A já bych nikdy do našeho Rema neřekl, že má takovou páru…odletěl jsem asi pár metrů do lesa a tam jsem narazil do stromu, který mě odmrštil a já dopadl na zem.
Cítil jsem, že mám něco se zády, bolelo to teda ukrutně.Začal jsem kňučet a výt jako nějaký starý psíček chcípáček a za chvíli jsem měl za zády vlkodlaka.
Nemohl jsem se ani pohnout, takže bylo dosti nepravděpodobné, že bych utekl. To sotva!
Jestli se James do minuty neobjeví, budu ho strašit ze záhrobí! Protože jako duch se s Angie asi těžko vyspím…povrchní, že?
Myslet pár minut před smrtí na sex…ale co už, můžu alespoň vzpomínat na to, jak jsme to spolu dělali a zpříjemnit si tak umírání.
Zavřel jsem oči a vzpomínal.A náhle mě do zavřených víček udeřil vycházející sluneční paprsek.
Tomuhle zatraceně říkám štěstí!S nadšením jsem otevřel oči a viděl Rema a jeho poslední zbytek přeměny v člověka.Vypadal dost zuboženě, ten kousanec na krku měl teda parádní, ale nebylo to nic, co by Madame Pomfreyová nedokázala dát během patnácti minut do pořádku.
Z posledních sil jsem se proměnil a Remus ke mně pomalu vyčerpaně došel.
"V pohodě?" zeptal se při shlédnutí mého výrazu největšího utrpení.
Takhle jsem se tvářil, jen když mi některá holka odmítla dát nebo to pořád zbytečně prodlužovala.
"Už mi bylo líp, " zabručel jsem. "Asi to bude chtít nosítka, nemůžu se ani hnout, mám něco se zády." informoval jsem Rema a mezitím se u nás objevil James s ošetřovatelkou za zády.
"Prokrista, pane Blacku!" spráskla ruce. "Že vy jste to zase příliš prožíval?" změřila si mě, když mě prohlédla. "Pan Potter má jen zlomenou ruku, to se spraví za chvíli, ale vy máte naštíplou lopatku a tu druhou máte zlomenou." řekla mi. "Chvíli si na zádech nepoležíte, " dodala a já protočil otráveně oči.
To mi tak ještě chybělo.Teď budu spát na břiše, tudíž bych se neměl moc přežírat.
"Pane Pottere, vyčarujte nosítka, odneseme ho na ošetřovnu.Den dva si tam pobude, " organizovala ošetřovatelka a kriticky se na mě dívala. "Vy, pane Lupine si běžte odpočinout a až se vyspíte, přijďte si pro povzbuzovací lektvar."

Angie Aurora Ginnara:
S holkama jsme opět trénovaly v Komnatě Nejvyšší potřeby, zkoušky se neúprosně blížily a konec března taky.
Což taky znamenalo, že mě taky čekají narozeniny!Ach, konečně sladkých sedmnáct!
"Hej!" křikla na mě zapáleně Claire, ale to už jsem letěla přes celou místnost.Vezmu si z toho pro příště poučení, že přemýšlet se u soubojů nemá.
"Už půjdeme, ne?Mimi má hlad, navíc jsme tady už dvě hodiny." ozvala se Moreen.Ale ona stejně nic nedělala, jen jedla a koukala na nás.Na druhou stranu sedět a dívat se dvě hodiny by se mi taky nechtělo.
"Jdeme, za chvíli stejně bude oběd, " řekla Lilly a tak jsme opustily komnatu a vydaly se do naší ložnice, abychom se převlékly.
"Angie?" oslovil mě James u oběda, když jsem si na vidličku napichovala brambory a opravdu jsem se na to soustředila. Všechny jsme si všimly, že James má něco s rukou, ale ani jedna z nás nevěděla, co. Ani Lilly.
Moment!James tu je, Remus taky, Tobias, Justin, David…ale někdo mi tu chybí!!!
"Kde je Sirius?!" vypálila jsem a rozmáchla se rukou, takže brambora kdesi odletěla.
Sklopil oči. To nebylo dobré… "O tom jsem s tebou chtěl právě mluvit, " zahuhlal.
"No, tak to nezdržuj a vymáčkni se, Jimy!" naléhala jsem a radši jsem vidličku odložila.
Nadechl se. "Sirius je na ošetřovně, " řekl a já víc nepotřebovala slyšet.
Vyskočila jsem od stolu a zahájila běh alá blesku, nedohoníš mě.
"Madame, madame Pomfreyová?!" klepala jsem na dveře kanceláře ošetřovatelky.
"Slečno, co potřebujete?" zeptala se přísně.
"Potřebuju jít hned za Siriem!" naléhala jsem na ni, ale ona mě gestem zastavila.
"Ne, slečno, je mi líto, ale pak Black potřebuje klid, " odmítla.
"Okamžitě, ale okamžitě mě za ním pusťte nebo vás zakleju!" přešla jsem do zuřivého šepotu.
Viděla, že se asi nehodlám jen tak vzdát.Dala si ale pekelně na čas, než mě pustila dovnitř.
Sirius ležel na břiše a oči měl zavřené.Sedla jsem si k němu na kraj postele.
"Spíš?" zeptala jsem se a pohladila ho po vlasech.
"Ne, " odpověděl a otevřel oči. Ztěžka se usmál. "Ahoj, zlato…rád tě vidím."
"Já zase ráda vidím, že žiješ, " zamračila jsem se. "Co jsi dělal a co ti vůbec je?" dožadovala jsem se vysvětlení.
"To je nadlouho…mám jednu naštíplou a druhou zlomenou lopatku, takže musím ležet na břiše."
"Proč mi nechceš říct, co jsi dělal?Já to stejně zjistím, Siriusi." ujistila jsem ho.
"Neřeš to, prosím…budu rád, až mě odsud pustí a budu se moct vyspat hezky na zádech, leží se mi dost špatně a na záda si jen tak brzy nelehnu, takže se nechci hádat ještě s tebou.Už tak mám dost posranou náladu."
"Fajn, " přikývla jsem. Zjistím si to jinde, jeho rozrušovat nebudu. "Ale tak špatně se ti zas ležet nebude, " zašklebila jsem se.
Tázavě zvedl obočí. "Proč myslíš?"
"Když budu já pod tebou…" nechala jsem větu otevřenou.
"Miluju tě, " usmál se. Bylo něco jedinečného a nádherného to od něj slyšet.
"Já tebe taky, " přitakala jsem a stvrdila to polibkem.

"Angie, můžeš na chvíli?" uslyšela jsem za zády Remův hlas.
"Jistě, " přikývla jsem a sedli jsme si na lavičku na chodbě.Zadíval se mi do očí.
"To, co se stalo Siriovi je moje vina, " začal a já jsem na něj vytřeštila mé šokované bulvy. "Je tu jedna, spíše dvě věci, které spolu souvisejí a nikdo, kromě mě, Jamese, Siria, Brumbála a Madame Pomfreyové o nich neví."
"A to?"
"Jsem vlkodlak, Ang, vlkodlak, který se mění za každého úplňku a stává se z něj nekontrolovatelná krvelačná bestie, " osvětlil mi to.
Nevzmohla jsem se ani na jedno slovo, potřebovala jsem si ujasnit a utřídit myšlenky.
"V noci, ze včerejška na dnešek, byl se mnou James a Sirius v lese, jako každý měsíc, pomáhali mi s proměnou a sebekontrolou, ale tento úplněk byl příliš silný a já jsem kontrolu ztratil a napadl je."
Teď jsem už skoro ani nedýchala. "Ty-ty mi chceš říct, že Sirius s Jimym si jednou za měsíc zajdou ven vyvenčit vlkodlaka?A když je napadneš tak co?To si mezi sebou rozdáváte pravý hák, levý hák?" ptala jsem se, ale nebyla v tom žádná ironie.
"Ne, kluci jsou neregistrovaní zvěromágové. Naučili se to kvůli mně, aby mi mohli pomáhat, což pro mne mnoho znamená, "
"Chceš mi říct, že tehdy - "
"Ano, ta zvířata tehdy v lese jsme byli mi tři, přesně, " skočil mi do řeči a já jsem na jeho obličeji zaregistrovala slabý úsměv.
"A pes je Sirius, že?" chtěla jsem se ujistit.
"Chytrá holka, " pochválil mě.
To mi mohlo být jasné!Jedině Black se na vás vrhne neočekávaně ze zadu.
"Takže v na Valentýna jsem ze sebe u vás v ložnici udělala parádního debila, co?" naštvala jsem se a založila jsem si ruce na prsou.
"Ne, to ne, " usmíval se. Ne, on v sobě zadržoval přímo záchvat smíchu!!!
Super, už podruhé jsem za hlupačku a opět v tom figuruje Sirius…asi si s ním budu muset promluvit.
"Lhát neumíš, Reme…" odfrkla jsem si nad jeho marnými pokusy nerozesmát se a mávnutím ruku jsem mu dala najevo, že se klidně může posmát. A to taky udělal. "Když jste to teda byli vy, určitě taky víte, kdo byly ty postavy a co tam dělaly, že?" ušklíbla jsem se.
"Ztratili jsme je, " upřel na mě oči.
"To určitě, " souhlasila jsem ironicky. "Jeden pes s vynikajícím čichem a jeden vlk…je nad slunce jasné, že jste je ztratili."
"Přemístili se dřív, než jsme stačili zjistit, kdo to je. Dále jsme tam už nečekali, museli jsme do hradu…sama to víš, protože když jsi přišla, leželi jsme v postelích." řekl a na to jsem opravdu argument neměla. "A prosím tě, Angie, nikomu to neříkej, ani holkám, ani Siriovi a Jimymu.Nevědí, že jsem ti to řekl."
"Jak chceš, " řekla jsem a vstala z lavičky. "A díky, Reme, žes mi to řekl."

"Mě to učení nebaví, " stěžovala si Moreen. Nebavilo ani jednu z nás, ale ten úkol do Dějin Čar a kouzel jsme opravdu udělat musely…a nezbývalo nic jiného, než navštívit knihovnu.
Na chodbě jsme potkaly Alyshu…hned jsem se dívala, jestli schytala nějaké jizvy…na obličeji měla pár škrábanců, jako já, jinak největší jizvu měla po té pecce, kterou dostala od Reguluse.
Mou jizvu nemohla vidět, můj obličej nic nehyzdilo. Škrábance se zahojí.
Oči mi sklouzly na to, co držela v ruce. Byly to katalogy s šaty na svatbu, s obleky a vším možným. Oni zmijozeláci z těch svých svateb tolik nadělají, až jsem měla chuť se rozesmát.
,,Už se připravuješ na svatbu?" ukázala jsem na katalogy.
,,Jo...a abych ti řekla pravdu, tak se i docela těším." sykla. Ani mě to nepřekvapuje, jim zkrátka nestačí malý obřádek na zahradě. A popravdě, netěšila bych se, Reguluse nepotřebuji znát na to, abych věděla, jaký je.
,,Být tebou se těším na svatební noc. Regulus je vážně skvělý, ale na Siriuse nemá." usmála jsem se, prostě jsem si rýpnout musela. A ano, na to jediné se opravdu těšit mohla…to je fakt.
Ale Sirius, je Sirius.
,,To posoudím sama. Ale udělala jsi chybu, když ses nenechala přefiknout Malfoyem." vrátila mi to, ale v tuhle chvíli mě to už nijak netížilo.
Sirius byl výkonnější, než jsem očekávala a až ve vztahu s ním se mince obrátila. Tentokrát jsem to byla já, kdo prosil, aby přestal…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majuš Majuš | Web | 31. ledna 2010 v 10:05 | Reagovat

Alysha by mohla chvíli na truc ignorovat Reguluse a ten by si ji pak mohl usmiřovat, i když on asi těžko. :)  Jste skvělé holky, že přidáváte kapitolky tak rychle a ke všemu takové skvělé. :) :)

2 Moreen Moreen | Web | 31. ledna 2010 v 10:26 | Reagovat

juch juch taková rychlost, to se mi hned marodí líp, děkuju bohu za notebooky a wifi :-) ta alyshy část... přišla mi taková ne moc zmijozelská pro změnu :-) i když to jak si užívala hádku narcissy a belly, na tom něco zákeřnýho bylo :-D jsem zvědavá, co odpoví reg na tu poslední otázku, i když z těch řečí mám stejně pocit, že mu to projde a vše bude odpuštěno.. no a těším se, jaký si alysha vybere šaty, doufám, že hodíš do galerie obrázek! :-)

3 Peťka Peťka | E-mail | 31. ledna 2010 v 15:43 | Reagovat

panejo, to je tempo teda :-) pomalu ani nestíham komentovat!
docela se těšim, jak zereaguje Bella a Cissa na to, že si z nich Alysha kvůli tomu sporu o družičky dělá celou dobu prdel :D

4 Hope Hope | Web | 31. ledna 2010 v 21:58 | Reagovat

kapitolu jsem přečetla už v noici, ale opravdu jsem neměla náladu na komentář...
bavilo mě číst, jak Alysha nechává hádat Nacissu s Belatrix =oD ony si zaslouží chvilku nevědět na čem jsou =oD jsem potvora, já vím =oP
taky mě zajímá, a hodně!, jaké bude mít Alysha nakonec šaty =o) ale hádám to na nějaké honosné, i když se nejspíš pletu =o) mno, nechám se překvapit =o)
u Angiiny části mě pro změnu pobavil Rem =oD chudák Angie, já být na jejím místě, tak se asi hanbou propadnu, i když o tom moc lidí nevědělo =oD

5 Neliss Neliss | E-mail | Web | 1. února 2010 v 9:43 | Reagovat

:D Táto kapitola bol zaujímavá. :D Pobavila ma výmena názorov na chodbe. :D A yop, chudák Ang.

6 Andy Andy | Web | 23. října 2012 v 14:43 | Reagovat

Super blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama