28.A žili šťasně až do smrti...a nebo ne?

7. února 2010 v 17:39 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Jojo, až za týden!!! To je moc dlouhá doba!!! U téhle kapči jsem se dost rozepsala!!! I Aňulka koukala!!! Myslím si, že se určitě povedla!!
Aňulka: A je to tady, konečně se NU začíná hýbat ku předu a od další kapitoly už začne být opravdu o něčem...možná budete překvapení, možná zklamaní...uvidíte samiJinak, další část očekávajete za týden..

Regulus Arcturus Black:
Tak ateď to bylo všechno v prdeli! Když vyštěkla to svoje PROČ, tak mě zalila vlna potu a to se mi nikdy nestávalo!!! Když jsem s tou holkou v jedné místnosti sám, tak se chovám úplně jinak!! Musel jsem dát do vysvětlování, protože stála jako skála a pronikavě se na mě dívala.
,,Když se Sirius dostal do Nebelvíru, tak mě začali přesvědčovat, abych se k němu přidal. Neodmítal jsem, to bylo jediné, co jsem mohl."
,,A co z toho vyplývá?" vyprskla na mě. Takhle jsem jí neznal.
,,Mysleli si, že se Sirius k němu přidá, ale když zradil zůstal jsem na řadě já. A já jsem jim slíbil, že po mých sedmnáctinách se k němu přidám. Kdybych odmítl, tak by mě zabili." vysvětlil jsem jí jak jsem mohl, aby to pochopila. Byla to pro mě dost složitá situace, chtěl jsem jí to říct sám. Nechápal jsem, jak na to mohla přijít??!! Tak na to by přišel i debil, když pomalu každou noc někam mizím.
,,Pochybuji, že jsi se k němu přidal až po tvých sedmnáctinách, "
Buď se mi to zdálo, ale měla mě asi prokouknutého. Už jsem začal s ní ztrácet nervy, pomalu jsem se k ní blížil a ona couvala. Byl v její očích vidět strach, který měla ze mě. Silně jsem jí chytl za paži a ledově jsem se jí koukal do očí.
,,Přestaň s tím vřeštěním!! Mám toho dost!!! Prostě jsem Smrtijed a ty se s tím musíš smířit!! Nic jiného ti nezbývá!" zařval jsem na ní a surově jí políbil.
Bránila se, nechtěla mě pustit dál a nakonec jsem ucítil její slzy na mé tváři. Pár jsem jich ochutnal, byly slané a plné strachu, který teď cítila. Pustil jsem jí. Nenávistně se na mě podívala a odešla pryč. Možná jsem to přehnal, ale na mě nikdo řvát nebude! Ani ona!!! Byl jsem tak nasraný a ještě k tomu mě srala ta debilní sova za oknem!
Sova?? Podíval jsem se na ní a držela v zobáčku dopis. Pomalu jsem to otevřel, ale nepoznal jsem písmo matky.
Regule,
tento pátek si tebe a Alyshu vezmeme
domů, protože se koná vaše svatba.
Čekejte ve tři hodiny u brány.
S pozdravem Patrick Fionn
Na svatbu jsem úplně zapomněl. Ten dopis přišel v nevhodnou chvíli, zrovna když jsme se jakože pohádali.
Musel jsem za ní do ložnicea oznámit jí to. Když jsem vešel do její ložnice, tak se na mě ani nepodívala. Vlezl jsem do jejího pole vidění a všiml si, že hodně brečela. Měla rudé oči, rozmazané malování a začala se jí vytvářet modřina na paži. Podal jsem jí dopis a jen ho přelétla očima.
,,Hm..." zabručela.
,,Jestli se takhle budeš chovat po svatbě! Tak budeš trestaná!!" vyštěkl jsem a odešel. Tu větu jsem myslel vážně!! Ale podle mě věděla, že se tak chovat nebude!!! Co nebude?? Nesmí!!!!Věděla když bude odporovat, čeká ji trest. Vlezl jsem do ložnice a už tam byl Lucius a Rodolfus.
,,Proč tak nasraně?" zeptal se Lucius a dál se válel na posteli.
,,Alysha už ví, že jsem Smrtijed, " oznámil jsem jim a Lucius málem spadl z postele.
,,To si děláš prdel!!! Tys jí to řekl?" vyjel a strčil do mě. Už se napřahoval, že mi dá pěstí, ale ruku jsem mu zadržel.
,,Neřekl!! Přišla na to sama!! Došlo jí to, když jsme dneska v noci byli pryč!!" vyštěkl jsem. Ona mě nasrala a ještě k tomuhle ten debil!! A to ještě bude patřit do naší rodiny. Chudák Narcisa.
,,Nevím proč to řešíte!! Stejně se s tím bude muset Alysha smířit!" uklidňoval nás Rodolfus. Měl pravdu. Já a Lucius jsme se na sebe podívali a začali si hledět svého. Do ložnice vešel Rabastan a my tři se na sebe podívali. Tohohle člověka jsme právě potřebovali.
,,Rabastane, sedni si, " požádal ho Lucius a ukázal na křesílko u stolečku. Rabastan se s neklidem posadil. My tři jsme se okolo něj postavili.
,,Jsi starší než my, " začal Lucius.
,,Už je ten pravý čas…" pokračoval jsem.
,,Aby ses přidal k Pánovi Zla!" skončil to Rodolfus. Nevěřícně se na nás podíval a rychle se postavil. Vytáhli jsme hůlky.
,,Tak na to zapomeňte!!" vyštěkl na nás. Stejně mu to nebude platné. Musí se k němu přidat jako já, jinak ho zabijí.
,,Nedělej scény! Nebo napíšu domů a otec si to s tebou vyřídí!" začal mu vyhrožovat Rodolfus. Bylo vidět, že se Rabastan stáhnul. On byl silná osobnost, ale věděl, kdy není dobré provokovat.
,,Dneska v noci půjdeš s námi k Pánovi Zla!! A čeká tě zkouška - zabití mudly." oznámil jsem mu. Vyděšeně se na mě podíval. Taky jsem myslel, že to nezvládnu, ale nakonec jsem zjistil, že je to velmi jednoduchá věc. A hlavně zábavná!
,,Dneska ve dvanáct vyrážíme, " řekl Rodolfus a odešli jsme na oběd. Alysha tam seděla s holkama a ani koutkem oka se na mě nepodívala. Ani jsem se jí nedivil. Prostě se musí smířit s tím, jak se chovám a jaké mám vlastnosti.
Namyšlený, arogantní, pyšný a dalších mnoho vlastností, které vlastním. A nejsou to zrovna hezké vlastnosti. Ty dobré sebral Sirius a dobře toho využívá. Ale on je ta černá ovce rodiny, to mě mají zase všichni rádi.
Teda všichni ne až na rodinu. Matka, ta by mě nejradši sežrala. Aby se malému Regulusovi nic nestalo. Už jsem nechtěl řešit mou matku, kterou stejně uvidím o víkendu. Moc jsem s toho radost neměl, ale co se dá dělat. Zjistil jsem, že se na mě Alysha pronikavě dívá a drží v ruce Denního věštce. Věděl jsem, o čem se tam píše. Byl to další náš útok na vesničku a vyčarovali jsme Znamení Zla.
Gestem ruky ukázala na Znamení a pak na mě. Já to pochopil tak, že jsem to vyčaroval já a pochopil jsem to dobře. Přikývl jsem a ona se začala dál věnovat jídlu. Bylo na ní vidět, že už je v pohodě. Nevěděl jsem ale co si myslí uvnitř.
Je taková splachovací, takže za chvíli to bude v pohodě. Uvědomil jsem si, že ponese vznešené jméno Black. Některé holky by po tomhle příjmení zabíjely, ale ona ne. Ona si zatím nosila své Fionn, které bylo hned za Black. Čtyři jména, kterých se všichni báli, Black, Fionn, Ginnara a Malfoy.
Když se řeklo nějaké tohle jméno všichni se začali bát. Děti si vždy přáli být dětmi někoho z těch rodin.
Alysha to měla v rodině nejlepší, sice jí mlátili, ale stěžovat si nemohla. Ta kurva to měla dobré do té doby, než se dostala do Nebelvíru. Já jsem vyrůstal ve stínu svého bratra do té doby, než se také dostal do Nebelvíru.
Pak jsem to byl já, ta chlouba rodiny. Všichni říkali, že s toho kluka nic nebude a teď?
Jsem bohatý, jsem Smrtijed, budu otec a hlavně mám tu nejkrásnější dívku, za chvíli ženu pod sluncem. Přestal jsem myslet na budoucnost a přítomnost.
Netušil jsem, co budu celý den budu dělat. Tak večer máme akci, takže budu odpočívat.
Alysha už vstala a šla do společenky a já jí následoval, ale vzal jsem si ještě jablko. Když jsem vešel do společenky, seděla na sedačce a okolo sebe měla ty svatební katalogy. Pár jsem jich zvednul a podíval se do nich. Už měla zakroužkovanou výzdobu do kostela, závoj, boty, výzdobu na hostinu a jídlo.
Jediné, co jsem nemohl najít byli šaty. Ten katalog si pořád ještě prohlížela. Sedl jsem si vedle ní, opřel si hlavu a zavřel oči. Cítil jsem jak vzala mou levou ruku a zvedla jí do výšky. Opřela se o můj bok a mou ruku si dala na břicho.
Dál si vybírala šaty. Chtěl jsem se podívat, které vybrala, ale nedovolila mi to.
,,Ty nevíš, že to přináší smůlu?" zeptala se mě a povytáhla obočí. Měla pravdu, ale nějak jsem si to neuvědomil.
,,Vím, ale podle mě my snad budeme mít štěstí pořád, " oznámil jsem jí a chtěl jí políbit. Otočila hlavu a dál se věnovala šatům.
,,Jdete dneska večer někam?" zeptala se ze zoufalstvím v hlase.
,,Jo... a bereme i Rabastana." oznámil jsem jí. Slyšel jsem hluboké povzdechnutí.
,,Rabastana?"
,,Musí se k němu přidat, jinak ho zabijou, " pověděl jsem jí a dál bylo ticho.
Alysha Alexandra Fionn:
Byl pátek, dvě hodiny odpoledne. Za hodinu už jsme měli stát u hlavní brány. Balila jsem si některé věci, které už potřebovat nebudu. Třeba některé šaty a zimní oblečení. Našla jsem tam šaty, které jsem měla na Valentýn. Jejich úžasná bílá barva byla zalitá mou krví. Nemohla jsem uvěřit, že jsem ztratila tolik krve!! Nechtěla jsem na to vzpomínat a tak jsem je narvala do tašky. Všechno jsem měla zabalené a navrch jsem dala ještě ty blbé katalogy. Už bylo půl třetí a Regulus si pro mě přišel. Taky měl dost velkou tašku.
Vzala jsem ho a ruku a vyšli jsme. Konečně vypadnu na víkend s tohohle ústavu. Sice se mi bude stýskat až odsud vypadnu úplně, ale to je život. Než jsme zahnuli na chodbu, kde je brána tak mě začal Regulus líbat.
Oba jsme pustili své tašky a já to nemohla vydržet. Trochu jsem nadskočila, chytil mě pod zadkem a jí své nohy omotala okolo pasu. Museli jsme se líbat dobrých pět minut a já mu udělala cucflek za uchem. Nechápala jsem se!! Nejdřív jsem byla na něj nasraná, ale teď? Teď ho tady líbám na chodbě a užívám si to.
Slyšeli jsme, že se k mým rodičům přidali i pan a paní Ginnarovi. Radši jsme toho nechali a šli za nimi. Když jsme vyšli zpoza rohu, tak se matka usmívala jako měsíček na hnoji. Přišli jsme k nim a všichni jsme se pozdravili.
,,Můžeme už vyrazit?" zeptala jsem se a těšila se na Teu.
,,Čeká se na mou dceru a na Siriuse, " informoval mě pan Ginnara otráveně.
Tak to tady budeme čekat hodně dlouho.
Taky jsem měla pravdu!! Čekali jsme tady dobrou půl hodinu. Už mě to nebavilo, tak jsem si sedla na tašku a opřela se o Regulovy nohy.
,,Kde je to zatracenédítě?!!!" vyjekla paní Ginnara. Byla to doba!
Uslyšeli jsme nějaký smích za rohem a hned jsme věděli, komu ten smích patří. Být jimi tak sem vůbec nechodím, ten obličej Ginnarů stál za to.
Když si Angie všimla jak se tváří její rodiče trochu se zarazila, ale Sirius jí pevně chytl za ruku a hrdě jí chránil.
,,Kde jste!! Měli jste tady být ve tři!!! A ne ve čtyři!!" okamžitě vyjel Ginnara. My ostatní jen přihlíželi.
,,Klídek, tati jen jsme se trochu zpozdili." řekl Sirius s humorem v hlase a Angie div nevybuchla smíchy.
Kéž by dostal přes hubu. Ginnara už to nevydřel a vrhl se na něj. Naštěstí ho můj otec s společně s Regulusem zastavili.
,,On ti za to nestojí, miláčku, " uklidňovala ho paní Ginnara.
Konečně jsme se mohli přemístit. Všichni jsme se chytli a já byla poslední. Sirius a Angie nevěděli koho se chytnout, tak se Sirius chytl mého zápěstí.

Konečně jsme stáli před naším úžasným domem. Milovala jsem ten dům. Zahrada byla jako vždy opečovávaná, žádný sníh a svítilo sluníčko.
Byl úžasný, hlavně kvůli té fasádě. Byl světle fialový a rámy oken byly bílé. Když jsem vlezla do uvítací haly, tak jsem ucítila známou vůni máty. Pro mou tašku si přišla Tea a pro Regovu Sandy. Regulus musel mít jiný pokoj.
,,Alysho, odveď ty dva do pokoje, " řekla mi matka ukázala na ně jako na hmyz.
,,Pojďte, " pobídla jsem je a šlapali jsme schody. Věděla jsem do jakého pokoje je mám dát.
,,Ahoj, Aly." pozdravila mě Luky a objaly jsme se. Podívala jsem se na Joshe do jejich pokoje a byl jen v trenýrkách.
,,Nevyrušila jsem vás?" usmála jsem se. Luky zavrtěla hlavou a šla jsem dál.
Zastavila jsem se u jednoho pokoje, který byl výjimečně namalovaný do bíločervené. Nevím proč ve zmijozelské rodince byl jeden pokoj červený, ale zabývat jsem se tím nechtěla.
,,Tady je váš pokoj, " ukázala jsem s hraným úsměvem, který jim neušel. Zapadli dovnitř a já konečně mohla jít do svého úžasného pokoje. Jediné, co v tom pokoji přibylo byly zrcadla do půlkruhu na zkoušení šatů. Usmála jsem se, rozeběhla jsem se a skočila do postele s takovou radostí.
,,Madam,Tea to právě srovnala." řekla smutně.
,,Promiň! Jsem ráda, že tě vidím." objala jsem jí.
..Na vás se nikdy zlobit nebudu..." usmála se. ,,A volá vás vaše matka, že si mate jít vyzkoušet šaty." upozornila mě a přemístila se pryč.
Vzala jsem si na sebe takové lehce oblíkatelné modré šaty a šla dolů. Tím pádem jsem ukázala mou novou modřinu. Dole u dveří na mě čekala matka, paní Blacková a Ginnara, Bella, Cissa a nakonec Luky. Takové procesí kvůli blbým šatům???
Tak vtěchto rodinách to tak bývalo. Rozhodla jsem se, že i Luky vezmu jako svou družičku.
Přemístily jsme se do krámku, uprostřed Londýna. Podle výzdoby jsem usoudila, že to bude kouzelnický krámek. Byly tu stovky svatebních šatů. Takže tady zkysneme hodně dlouho. Bella a Cissa se koukaly na šaty a mě napadlo jim říct pravdu.
,,Celou dobu jsem si z vás dělala prdel, " oznámila jsem jim to. Divně se na mě podívaly.
,,Jak to myslíš?" zeptala se mě Bella.
,,Jen jsem si z vás utahovala. Beru vás obě za družičky." Bylo vidět jak Bella rudne a pitomá Cissa se tomu jen směje.
,,Byl to dost debilní vtip, " Měla pravdu, ale ty jejich hádky mě bavily.
,,Holky!Přestaňte se vybavovat, paní Blacková a Ginnara vám pomůžou vybrat šaty družičkám a já Alyshe svatební šaty." začala to organizovat moje matka. Holky odešly někam dozadu a já tady zůstala s matkou a nějakou paní. Ta si mě prohlídla. Měla jsem dobré šaty, které obepínaly mou postavu.
,,Tmavé krátké vlasy, dokonalá postava a skvělá ramena. K vám se hodí jen šaty bez ramínek." přemýšlela nahlas prodavačka a hned vytáhla patery šaty, které by mi padly a dokonce tam byli ty, co jsem si vybrala v katalogu.
První šaty byly moc úplé!! Druhé měli moc zvednutou sukni!! U třetích se mi nelíbil korzet!! Čtvrté měli na zadku mašli!!!
Páté, ty byly nejlepší a byli zrovna z toho katalogu!! Byly naprosto úchvatné!!! Měli delší vlečku, na sukni takové stříbrné ornamentíky, na břichu se táhl široký pás ornamentu a na prsou to byla taková harmonika!! Hned jsem si ty šaty zamilovala. Budu si připadat jako princezna, ale já už tenhle titul nosila!!!
Byla jsem Zmijozelská princezna a ten titul mi zůstane do smrti!! Šla jsem zaplatit šaty a rovnou i závoj, boty a podvazek!! Všechno jsem si dala to pytle na šaty a šli jsme hledat holky. Všechny tři měli na sobě šedostříbrné šaty a vypadaly božsky.
Na prsou byli srolované a od levého boku vedl pásek s kytkami k pravému ramenu. K tomu měli boty stejné barvy, na menším podpatku. Holky se převlékly, zaplatily a přemístily jsme se domů.
Akorát byl čas na večeři a já už umírala hlady. Jsem se divila, že se k večeři dostavila Angie se Siriusem.
Podívala jsem se po všech. Všichni okolo mě byli plnoletí!!! Teda až na Narcisu. Jsem si připadala jako malý harant. Cpala jsem se, jak kdybych týden nejedla.
,,Ještě půjdeme ozdobit kostel, " oznámila matka a já protočila oči. Ať mě nechá v klidu se najíst!!
,,Až přijedete z kostela, tak Alysho půjdeš s Angie do jejího pokoje a vyberete její šaty na zítra." dál organizovala paní Ginnara. To snad nemyslí vážně!! Angie se v tu chvíli začala dávit kusem jídla.
,,Cože!!" vykřikly jsme unisono. Asi spadla z jahody!!! Ale pak jsme si uvědomily, co jsme to udělaly. Napadl mě docela dobrý nápad a Angie jak bylo vidět taky. Nepatrně jsme na sebe kývly.
,,Alysha mi pomůže vybrat ty nejlepší šaty, které mám!" zašveholila Angie a objaly jsme se okolo ramen.
Já na ní šáhla!!! Bože!!! Krásně jsme se usmívali!! Bylo vidět, že nám to baští.
,,Jistě! Přece své kamarádce pomůžu, " ujistila jsem všechny okolo sebe. Josh, Luky, Sirius a Regulus na nás koukali jako kdyby nám přeskočilo. Podle mě nám opravdu přeskočilo!!! Začali jsme se zase věnovat jídlu.
,,Výborně!!" řekl spokojeně můj otec. Asi ještě nevědí, že mi dvě nejsme kamarádky, ale podle toho souboje na Valentýna to museli zjistit.
Čekala jsem až se matka nají, abychom mohly jít do toho kostela. Konečně jsme se přemístily.
Angie Aurora Ginnara:
Už někdy v pět ráno jsem se vzbudila, jelikož mě šíleně bolelo břicho, o hlavě ani nemluvě. Asi hodinu a půl jsem se dívala střídavě do stropu a na Siriuse.
Spokojeně oddychoval, černé vlasy mu padaly do obličeje, pusu měl mírně pootevřenou a pravou ruku měl pod hlavou.Z chlastu nám asi bylo horko a tak nebyl ani přikrytý.Na sobě měl jen černé trenky a jinak byl zcela obnažený. A mě to ani trochu nevadilo.
"Do prdele!" zaklela jsem potichu, když mě natáhlo.Vystřelila jsem z postele tak rychle, jak jen to šlo a už mířila ke koupelně, abych ze sebe všechno to, co jsem včera zkonzumovala dostala ven.
Když jsem měla hlavu v míse, děkovala jsem Bohu, že ještě všichni spí a nikdo mě takhle nevidí. Pohled to asi nebyl příliš líbivý.
Sotva jsem si to představila, znova mě natáhlo a začala jsem zvracet.Oproti bolestem hlavy ale byly zvratky ještě procházka růžovou zahradou.
Po půl hodině strávené v míse jsem se upocená posadila na předložky před sprchou a zhluboka dýchala.O tomhle se nikdo nesmí dozvědět!!!
Taky bych si měla nějak uklidnit můj rozdrážděný žaludek a dát se celá dohromady.
Svlékla jsem si, no vlastně jen kalhotky a vlezla jsem do sprchy, kde jsem na sebe pustila vlažnou vodu, která mě příjemně osvěžila.
Zregenerovaná a s úsměvem jsem vylezla ven, utřela se, ale nějak mě nenapadlo, co si obleču.Hůlku pro přičarování oblečení jsem neměla, takže jsem si musela půjčit něco od kluků.Na koši tam leželo tričko, mě velmi povědomé a vůně mi už najisto prozradila, čí je.Oblékla jsem si ho a šla zpátky do ložnice.
Remus si už stlal postel, James se pomalu probouzel a jen Sirius spinkal. Remus ke mně vzhlédl, James mi věnoval jedno otevřené oko.Kývla jsem jim na pozdrav a oni mi ho oplatili.
Přešla jsem k Siriově posteli a sedla si na ni.Odhrnula jsem mu vlasy z obličeje a začala ho zasypávat po tvářích polibky.
Zamžoural a pak otevřel oči."Není ti blbě?" To byla jeho první otázka.
"Blázníš?!" odfrkla jsem si. "Sis myslel, že to nesnesu či co?To mě opravdu uráží, Siriusi!" založila jsem si ruce na prsou.
"Popravdě?Už po deseti půlkách jsem tě po ránu viděl někde nad mísou, jak zvracíš, " zasmál se a dal si ruce za hlavu. A já cítila, jak rudnu.
"Škoda, že ti to nevyšlo, že?" ušklíbla jsem se a vstala. "Já jdu, tak za chvíli na snídani." kývla jsem na kluky a odešla.
"A tričko vrátit!" uslyšela jsem ještě než jsem stačila zabouchnout dveře.

"Tak co bylo?" usmála se na mě Hope, když jsem vešla do ložnice.
"Víš, že ti ani nevím?Má docela slušné okno, " zasmála jsem se, opravdu jsem ho měla.
"Po tom, co jsi vypila se ani nedivím, " přizvukovala Claire.
"Zvracela jsi?" ptala se Moreen. Otázky na mě padaly hlava nehlava.
"Jo, ale vy o tom pomlčíte, " řekla jsem sladce.
"Se uvidí, " začala provokovat Lilly.
"Jestli klukům cekneš, piš si epitaf!" upozornila jsem ji a převlékla se do nebelvírské školní uniformy.
"Ááá!!!!!!" bylo slyšet z koupelny a já si ruce přirazila na uši, protože mi začalo tak třeštit v hlavě. "Holky, sorry za budíček, ale uklouzla jsem, " omlouvala se Karol, ale nic to neměnilo na tom, že jsem ji měla chuť zabít. Bolesti hlavy byly příšerné!!! "Asi mám modřinu na zadku, " konstatovala a vytáčela se na stranu, aby se mohla podívat.
"Tak řekni Justinovi, on ti bebínko pofouká, " zazubila se Hope, která byla očividně v dobrém rozpoložení.
"Nechci vám kazit zábavu, ale na snídani máme dvacet minut, " řekla Claire a všechny jsme vyrazily na snídani.

Od šestého ročníku a výš byli studenti Nebelvíru skoro mrtví. Jen Poberti se vesele smáli a rozdávali oslnivé úsměvy na všechny strany. A ostatním nezbylo nic jiného, než je obdivovat, že s nimi takové množství chlastu nic nedělá. A já byla mezi obdivovateli.
"Hele, kotě, nebolí tě hlavinka?" zeptal se Sirius vesele, když viděl můj trpící výraz.
"Hlava jo, " přiznala jsem a on mi před oči dal malý flakonek s nějakou jasně oranžovou barvou. "Co to je?" vyzvídala jsem a on se tajemně usmál.
"Nalij si to do dýňového džusu a bude ti líp, " mrkl na mě a já jsem ho poslechla. Sice jsem na chvíli váhala, znala jsem ty jejich pobertovské lektvary, zvláště ten, který mi nalil do pití minulý rok a já jsem celý den proležela v posteli a prozvracela ho.
Neuběhlo ani pět minut a bylo mi docela fajn."Máš těch flakonků víc, že?" udělala jsem na něj psí oči a on se rozesmál.Tím svým krásný, ovšem mírně arogantním a pobaveným smíchem…a mě z toho nebolela ani hlava. Zázračná, ta oranžová tekutina.
"To si piš, že mám, ale víc nedostaneš, " Svině!!!Tohle si přece nezasloužím, když jsem na něj tak hodná…moment!
"Ty, Siriusi?Ty ses se mnou včera vyspal?" optala jsem se pro jistotu. Připadalo mi, že jsme spolu teď někdy zase spali, ale nebyla jsem si jistá, jestli včeranebo někdy jindy anebo to taky mohl být sen…ale sny tak opředené fantazií nemám, takovou fantazii má jen Sirius v posteli.
"Já věděl, že si to budeš pamatovat!" políbil mě na tvář. "Šikulka!" pochválil mě. Aha, takže spali…hmm, kdoví, co jsem zase kecala za kidy.Nicméně pátrat jsem po tom nechtěla.
Polkla jsem. "No, tak to jsem ráda, že máš radost."
"Jo, to teda mám. Ale na druhou stranu zase zkaženou.Než jsem odešel z ložnice, přišel mi dopis, že v pátek si nás vyzvednou tví rodiče, protože se koná ta svatba mého bratříčka a té h…olky!" řekl naštvaně a ten pocit mnou při sdělování této zprávy projel taky.
"Hmm, a v kolik?" ptala jsem se, když jsme pomalu mířili na Lektvary.
"Ve tři, " řekl a propletl si prsty s mými.
"Super, tak to možná stihnu vlak, který bude přijíždět do Prasinek."
"Proč vlak?" nechápal.
"Abych pod něj mohla skočit, " utrousila jsem a Sirius mě se smíchem objal kolem ramen.
"Tak mi dej vědět, skočím s tebou."

V pátek jsem seděla ve společence a nohy jsem měla na stole.Bylo za deset minut tři.
"Co tu děláš, lásko?Máš už sbaleno?" ptal se Sirius, když se svou taškou vešel do společenky.
"Ne, " usmála jsem se a dál si jen tak seděla a koukala do hořícího krbu. Kolem nás pobíhalo plno studentů, kteří byli tak nadšení, že byl konečně pátek. A já výjimečně to nadšení nesdílela.
"Je za deset tři!" upozornil mě a sedl si na křeslo.
"Já vím, " přitakala jsem se sladkým úsměvem.
"Co zase chystáš?" zašklebil se a rozvalil se do křesla.
"Malé zpoždění…" oznámila mu a provokativně mrkla. "Za půlhodiny se toho dá stihnout hodně, " Načež jsem se zvedla a zmizela na schodišti. Netrvalo dlouho a Sirius se s úsměvem zvedl a následoval mě.

Sirius Orion Black:
Pomalu jsme se loudali k hlavní bráně, kde jsme měli být už před půl hodinou.
"Baví tě to?Myslím jako to je takhle štvát, " zajímalo mě.
"Nejlepší forma odreagování, " usmála se.
"Nesouhlasím, pro mě je to spíše - "
Přirazila mě k rohu zdi. "Pššt!" dala mi ukazováček na ústa a pak ukázala prstem směrem za roh. Byly tam slyšet hlasy…pořádně otrávené hlasy.
,,Kde je to zatracenédítě?!!!" slyšeli jsme vyjeknout její matku.
Angie to nevydržela a zasmála se. Přidal jsem se k ní a pak jsme se zase dali do chůze.
,,Kde jste!! Měli jste tady být ve tři!!! A ne ve čtyři!!" okamžitě vyjel Ginnara, když jsme se tam objevili.
Angie se sekla v půli kroku, ale rychle se vzpamatovala. Chytil jsem ji za ruku.
,,Klídek, tati, jen jsme se trochu zpozdili." zažertoval jsem a Ang taktně otočila hlavu na stranu, aby neviděli, jak se směje.
Její prchlivý otec se na mě sice vrhl a vypadal u toho jako zuřivý býk, ale já už jsem tiskl nenápadně v ruce hůlku, připravený zaútočit.
Fionn s mým bratříčkem ho ale zastavili.
,,On ti za to nestojí, miláčku, " uklidňovala ho Angieina matka a pak jsme se konečně přemístili.
Fionnovi měli "domek" celkem pěkný.Sice jsem fialovou opravdu nemusel, nebylo nad černou, ale ten dům nebyl zas tak špatný. Uvnitř byl luxusně zařízený, tak jako u každé rodinky jejich typu. Zkrátka všichni chtěli dávat najevo, co všechno si mohou dovolit.
,,Alysho, odveď ty dva do pokoje, " nakázala jí její matka takovým tónem, jako by bylo pod její úrovní se s námi zahazovat. Popravdě to bylo naopak.
,,Pojďte, " řekla nám a vedla nás po schodech do patra. Ang se kolem sebe rozhlížela stejně nevraživě, jako já.
,,Ahoj, Aly." pozdravila bráchovu snoubenku Angieina sestra a objaly se.
Angie si s ní vyměnila opovržlivý pohled.
,,Nevyrušila jsem vás?" zeptala se bráchova snoubenka, když viděla svého bratrance jen v trenkách. Ze srdce jsem ho nesnášel..
Ne, po Valentýnu jsem ji už nemohl říkat jménem.Ta odporná blondýna zavrtěla hlavou a šli jsme o pár pokojů dál.
,,Tady je váš pokoj, "usmála se falešně.
Byl to hezký pokoj, bíločervený.Stěny byly bílé a táhly se přes ně červené čáry.Doplňky byly červené, jinak vše bílé…alespoň něco, no.
"Já to tady s nimi nepřežiju!" zafňukala Angiea svalila se na postel, která měla červené povlečení.
"Je to předposlední pitomá sešlost, která nás čeká.Pak už jen naše svatba a máme to za sebou, " pokoušel jsem se jí zvednou náladu.
"Nenávidím je všechny, do posledního, " syčela zlostně a já jsem ji chápal.
Věděl jsem, že jako dar dostane Regulus dům, kde by se vešla armáda a taky jsem věděl, že tam budeme žít i my. Ale to jsem já nechtěl, ale nechtěla to ani Angie. Takže při nejvhodnější příležitosti vypadneme.
"Do posledního?" zopakoval jsem a ona pochopila, že narážím na Lestrange.
"O Stanovi se bavit nebudu!" štěkla a zalezla do koupelny.
Sedl jsem si na postel a vracel se do té chvíle, kdy jsem jí říkal, že chápu její citový vztah k němu…ale teď jsem ji chtěl jen pro sebe a už jsem si svým chápáním nebyl tak jistý.
Zavřel jsem oči a sliboval si, že ji dám nebo se pokusím utvořit kolem ní tu volnost, kterou tak miluje a po které touží.A už nikdy s ní nebudu mluvit ani se zmiňovat o Rabastanu Lestragei…to je můj recept na bezkonfliktní vztah.
"Hej, Siriusi, vstávej!!!" třásla se mnou. "Máme jít na večeři…nemáš flakonek s jedem, který bych mohla všem přimíchat do pití?" ptala se. Ne, tak ten jsem fakt neměl.
"I mě co?" zazubil jsem se na ni.
"A ty sis někdy myslel něco jiného?" podivila se s úšklebkem.
"Raději půjdeme na tu večeři, " vstal jsem. Hádat se bylo to poslední, co jsem chtěl, i když mi to docela chybělo.

,,Ještě půjdeme ozdobit kostel, " řekla matka snoubenky mého bratra.
,,Až přijedete kostela, tak Alysho půjdeš s Angie do jejího pokoje a vyberete její šaty na zítra." řekla Angieina matka a ona se chudák zakuckala, protože jí zaskočilo. Komu by taky nezaskočilo, že? Já bych spíš ale zvracel.
,,Cože!!" vykřikly jednohlasně
,,Alysha mi pomůže vybrat ty nejlepší šaty, kterémám!" usmála se sladce Angie a objaly se. Asi mi něco uniklo, ne?Co to…co to sakra má být?!!!
Chudáček Angieska, miláček můj…ono jí ten chlast asi nějak otupil smysly a rozum…anebo upadla v koupelně…nebo…CO KDYŽ JÍ NĚKDO NĚCO UDĚLAL????????????A ona se chová, jako šílenec…
,,Jistě! Přece své kamarádce pomůžu, " řekla bráchova snoubenka. Měl jsem chuť jí skočit do úsměvu a rozsápat ji na cucky…jak se vůbec opovažuje nazývat Ang svou kamarádkou??? Jednou ji zabiju!
,,Výborně!!"ozval se otec snoubenky mého bratra. Tak to výborné nebylo ani náhodu…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Neliss Neliss | E-mail | Web | 7. února 2010 v 18:04 | Reagovat

Dokonalé. ;) Som zvedavá, prečo ich to napadlo... Teším sa na ďalšiu kapitolu.

2 Kiki Kiki | 7. února 2010 v 19:28 | Reagovat

Je to nádherný! Ta zvědavost...copak to asi Alyshu a Angie napadlo? :) Týden?! To nevydržím!!! :-/

3 Flammea Flammea | Web | 7. února 2010 v 20:30 | Reagovat

no páni super, teda vážně bych chtěla vidět ten výraz Angieina táty, když mu Sirius řekl tati :D jen by mě zajímalo co to ty holky maj v plánu, že byly dokonce ochotný se takhle rychle schodnout a klamat rodiče :-)

4 Moreen Moreen | Web | 7. února 2010 v 21:24 | Reagovat

nj, regulus je regulus.. a vybarvuje se.. ale co jsme od něj taky mohli čekat, že? nemůžem z něj udělat milýho romantickýho kluka, alespoň ne napořád. jinak šaty jsou krásný! a alysha je fakt divná, jak může tak rychle měnit nálady to nechápu.. teda když jsem v pohodě, dokážu být hned naštvaná, ale opačně to tak rychle nejde.. skvělá část kapitoly, těším se na tu další.. jen by mě zajímalo, co ty holky plánujou, bitku v pokoji? navzájem si roztrhají nejlepší šaty? no necháme se překvapit

5 Hope Hope | Web | 7. února 2010 v 23:18 | Reagovat

teda Regulus se zachoval pěkně hnusně...grrr...grázl, na tohle já prostě nemám slov...
Rabastana je mi líto, hrozně moc, chudák =o(
jsem zvědavá na ALyshynu svatbu a mimochodem, moc krásné šaty ;o)
"Jestli klukům cekneš, piš si epitaf!"
z toho jsem nemohla :-D

6 Lucy-y Lucy-y | Web | 12. února 2010 v 11:41 | Reagovat

kapitola opět zcela úžasná  :-) Regulus mě celkem štve,ale co se s ním nadělá?on se nikdy nezmění,ani kvůli Alyshe,ten závěr byl skvělý,jdu číst dál

7 Drow Drow | Web | 26. března 2011 v 23:49 | Reagovat

Je úžasný jak strašně...realisticky na mě působí tahle povídka. Jako kdybych prostě četla internetovej přepis nějakého bestselleru.

Musim se pousmát myšlence, že na začátku jsem si myslela, že Alysha a Angie budou kamarádky :D....ikdyž, kdo ví? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama