30.Blackovi

12. března 2010 v 16:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
Alysha: Jste se určitě nemohli dočkat, co?? Takovou dlouhou pauzu jsme neudělaly.
Aňulka: Dneska je to bez komentáře....


Angie Aurora Ginnara:
Nasrat všem!!!! To si snad ze mě dělá prdel, ne? V žádném případě!!!!
"Je to moje svatba, hudbu si vyberu sama. Na klasiku ti kašlu!" řekla jsem pevně. A de facto jsem měla pravdu…bylato moje svatba.
Pitomá, posraná, zkurvená svatba!
"A šaty si taky vyberu sama, vůbec tě nebudu potřebovat, vystačím si sama, " dodala jsem hned, aby mi zas pod nos nezačala cpát ty svoje záclony, kterým říkala šaty.
"Šaty jsem ti už vybrala, máš je v pokoji na posteli, " procedila mezi zuby a odkráčela, jako nějaká velká panička pryč.
V první chvíli jsem měla pocit, že vybouchnu vzteky.Ale pak jsem se ušklíbla. Mrknu se, jestli by se s nimi nedalo něco udělat.
Samozřejmě, sotva jsem přišla, bylo jasné, že matka mi opravdu vybrala záclonu. Dlouhou až na půdu.
Nesouhlasím, zkrátit. Zavolala jsem svou skřitku a přesně jí řekla, co má udělat, kde a jak šaty zkrátit, kde naopak něco přidat.
A mezitím jsem si zašla do sprchy. Přípravy byly v plném proudu a já jsem pořád myslela na Siriuse. Teď byl někde v Londýně, u své matky a zkoušel si oblek…fakt bomba, ani tady nemohl být se mnou, aby mě přivedl na jiné myšlenky.
Prý aby svatební noc neproběhla dříve, jak před obřadem. Takhle mi to otec řekl a já jsem ho poprvé v životě považovala za vtipného. O to vtipnější byl ten jeho nechápavý výraz, když jsem se před ním rozesmála tak, až se mi kolena podlamovala. Přece si nemysleli, že jsem panna…sami tomu nevěřili, určitě ne, tak co je to za kecy?
"Píchala jsem skoro s celou školou a se Siriusem jsme si to rozdávali už nesčetněkrát, " oznámila jsem v té chvíli otci. Ten jeho výraz stál za všechny prachy. "Vyjma holek," A tak, tak jsem uhnula jeho dlani. I přesto jsem se ale cestou do pokoje musela smát…
Přiznala jsem sama sobě, už dávno, že Siriuse miluju, to nebyla novinka, ale ani tak jsem se na svatbu netěšila. Nemohla jsem. Neuměla jsem se přinutit k radosti, to nešlo.
Ztráta svobody byla příliš hořká, než abych se mohla těšit. Připraví mě o všechno….všechno, na čem mi záleží. O svobodu.
Nechtěla jsem plakat, ale stalo se to. Po tvářích se mi kutálely slané slzy a mísily se s kapkami vody.
Neměla jsem ponětí, jestli to, co svatbou získám někdy vykompenzuje to, co svatbou ztratím. Tušila jsem ale, že ne.
Vlažná voda mi stékala po těle a já se začala vzteky třást při pomyšlení, že zítra v tuto dobu půjdu uličkou v kostele, všichni se budou falešně usmívat jako by to byl nejšťastnější den mého života…
Hodlala jsem ale rodiče naštvat na nejvyšší míru. Dokud to jde.
Z šatů si udělám minišaty, místo té jejich pitomé hudby si vyberu glam rock a tvářit se budu jako ztělesnění nevinnosti.
A nejopojnější pocit na tom je, že mi už nebudou moct nic udělat. Už nebudu jejich…je to ale smutné. Už tady není nikdo další, kdo by zachoval náš rod…proto také otec dlouho nemohl přežít to, že matka porodila dceru.
Nesnášel matku, nesnášel mě…se mnou mu to ale vydrželo.
Komu by ale záleželo na jméně? To mám svým potomkům říkat, že jejich děda měl vážené jméno…ne, nikdy jim to nepovím, není to jméno, kterým by bylo hodno se chlubit. Je to jméno Smrtijeda, úplné nuly, člověka, který nedokázal nic jiného, než zabíjet…to dokáže každý hlupák, ale darovat a chránit život je něco jiného.
Vždycky a navždy mi otec v paměti utkví jako někdo, kdo neměl dost odvahy a síly postavit se smrtijedství. Jako někdo, kdo si myslel, že být na Voldemortově straně je výhra…hloupost!
Tak moc jsem je nenáviděla. Tak moc za to, že mi nedali opravdové dětství. Že jsem se stala po nástupu do školy někým cizím, někým, kým opovrhovali a ze srdce ho nesnášeli. Nepovažovali za vlastní krev.
Na druhou stranu jsem si uvědomila, že tohle manželství bude jakýmsi i vysvobozením. Z tohoto domu, od těchto lidí, od jména…ale vzpomínky zůstanou napořád.
"Slečno?" uslyšela jsem skřítčín hlas a řekla jsem si, že melancholie bylo pro dnešek už dost.
"Už jdu, " zavolala jsem a vylezla ze sprchy. Obmotala jsem kolem sebe ručník a vešla do pokoje.
No páni!!! Tak takhle nějak jsem si to představovala! Dokonale přešité…
"Děkuju, Alex…vypadá to, no prostě já nemám slov…" prohlížela jsem si s úžasem šaty. Musela jsem si je hned vyzkoušet.
"Alex vám děkuje, " sklopila oči k zemi. Ne, ne, Alex, já děkuju tobě…
Mávla jsem hůlkou a místo ručníku jsem na sobě měla ty šaty.
"Nejkrásnější nevěsta, jakou kdy Alex viděla!" vykřikla vyjeveně a zírala na mě. Pomocí hůlky jsem si vysušila vlasy, vzadu je navlnila a dva pramínky, které lemovaly obličej jsem spojila k sobě a vzadu pomocí hůlky spletla. S nějakým líčením a jinými sračkami jsem se neobtěžovala. Neměla jsem to ráda.
"Děkuji, co říkáš tomuhle?" zeptala jsem se a zatočila se s rozpaženýma rukama dokola. Alex udělala výmluvné gesto. Zvedla palec nahoru. "Taky si myslím, " přikývla jsem, ale při pomyšlení, že to nejsou jen tak nějaké šaty, ale šaty na mou svatbu se mi chtělo zvracet.
Prostě jsem se nechtěla vdát a nehodlala jsem se s tím smířit. Mohla jsem doufat v nějaký zázrak, ale ty se nedějí.
Zase jsem se potopila do svých sžíravých myšlenek na svatbu, manželství a ty kravinky okolo…fuj! Jak mohou existovat lidé, kteří se do svateb hrnou? Copak jim ani trochu nezáleží na jejich svobodné existenci? Opravdu ještě ženy nejsou natolik emancipované a přijímají jméno manžela, čímž se stávají upípanými a nevrlými husičkami u plotny snažíc se nevěrnému manželovi zavděčit a dělají mu proto služku. Samozřejmě až po tom, co uspí dětičky, které si nechaly nadělat?
Takový život vést nehodlám…ať to stojí, co to stojí!
Celý den jsem se prohrabovala svými deskami, až jsem konečně našla tu, kterou jsem hledala. Už jsem se těšila, co mi naši řeknou až nám bude hrát písnička Milostná zbraň a Lízat ji!
Vzala jsem si tenkou mikinu a sportovní tepláky.Venku se oteplilo, na červenec bylo nádherně, i na Anglii. Sice se už stmívalo, ale to nevadilo…
Celým domem probíhaly přípravy, což jsem stejně nechápala, když oslava bude v mém novém domě, ale já jsem s tím nechtěla mít nic společného. Cítila jsem k té svatbě takovou averzi, brala jsem to jako zradu…od všech.
Rozhlédla jsem se po zahradě, kde byly už stovky kulatých stolů…dokonce i taneční parket tam byl…hmm, takže se sem asi vrátím.
Znechuceně jsem odvrátila hlavu a podívala se obrovské zahradě. Kousek od našeho mauzolea na samotce byl les. Stal se pro mě, když jsem byla dítě, útočištěm. Nikdy mě tam nenašli.
Rozběhla jsem se k němu. Trocha pohybu přeci neuškodí. Běhala jsem tak každé léto, vždycky jsem si uspořádala myšlenky a uvolnila se. Navíc jsem si tak přes léto udržovala postavu, protože jsem jedla, jako nezřízená.
Po setmění to tam nevypadalo příliš líbivě, ten les mi naháněl strach. Když ke mně začal doléhat šum křovin a stromů, napadlo mě, že je čas už jít.
"Angie?" zašeptal mi někdo těsně u ucha. Áááááááááááááááá!!!!!!Do prdele, do prdele, do prdele!!!!!
Pomalu, ale velmi pomalu jsem se otočila. "Můžeš mi říct, co tady děláš?" zeptala jsem se, snažíc zachovat klid.
"Remus ti už řekl o tom, co s kluky jsme, že?" optal se.
"Ano, ale to nemění nic na tom, že jsem se málem podělala a na to, že ty tady vůbec nemáš být!" zamračila jsem se a založila ruce na prsou.
"Chtěl jsem se podívat, jak se ti daří, " řekl a prohlížel si mě, jako by na mě něco hledal.
"To je super, fakt díky za tvou starost…a nechceš mi příště i utřít zadek, protože já to sama nezvládnu, " řekla jsem sarkasticky.
"Co ti zase přelétlo přes nos? Máš špatnou náladu kvůli zítřku, co?Ale můžu tě ujistit, že já taky a pokud máš zlost, nevylívej si ji na mě, jasné?!"
Uraženě jsem se na něj podívala. Na mě hlas zvyšovat nebude!
"Nebavím se s tebou, " oznámila jsem mu a se založenýma rukama povýšeně odvrátila hlavu.
"Nebav!" štěkl.
"Nebavím!" odsekla jsem.
"To jsem jenom rád!" řekl už taky povýšeně. Moc mi připomínal malé dítě, které se cítí příliš cenné a myslí si, že má každého zmáknutého.
"Já taky!" přikývla jsem.
"Říkalas, že se se mnou nebavíš!" připomněl mi. Jako bych to nevěděla…
"Však taky že ne!" odtušila jsem.
"Vlez mi na záda, Ang…jestli budeš mít pořád takové nálady, asi tě uškrtím!"
"Nechci si tě vzít!" vrhla jsem se na něj se slzami v očích. Nebylo nic lepšího, než když mě objal. I když…
"Díky, to fakt potěší, " utrousil a tiskl mě k sobě. "A nenamlouváš si to? Většinou holky se do vdavek hrnou…"
"Děláš si legraci?!" podívala jsem se na něj s uslzenýma očima. "Není nic horšího, než manželství, Siriusi…to je prostě vězení, takhle budu navždy uvězněná!"
"Já budu dobrý věznitel, " řekl a políbil mě na čelo. "Ale už budu muset jít, zlato, James asi potřebuje helpnout…uvidíme se zítra, " pohladil mě po tváři a pak se přede mnou proměnil v černého psa. Vzpomněla jsem si na tu noc, kdy mě zavalil do sněhu.
Byl roztomilý, až na to, že byl obrovský. A fakt tlustý.

Když jsem běžela lesem zpátky domů, přemýšlela jsem, jestli mi ten rozhovor něco přinesl, jestli jsem třeba změnila názor, ale pořád to bylo stejné. Ne, nechtěla jsem se vdávat.
Zaslechla jsem hlasy. A jelikož jsem ženská, jsem taky od přírody zvědavá…kdybych poslechla rozum, který mi našeptával: padej pryč, a to rychle! bylo by to asi lepší.
"Uděláš to ty, Rabe, " Ne. Zabolelo mě u srdce.
"Regulusi, zapomeň na to, " odmítl rázně. Co tady dělá Regulus? Prokrista, on už je taky Smrtijed!Ale ne, já se Smrtijedem bydlet nemůžu!
A proč je tady i Rabastan? Mají přijít až zítra.
Ale co jsem čekala? Že na něj budu mít takový vliv a nepřidá se k němu:? To jsem asi byla hodně naivní.
Že by měli nějakou sešlost Smrtijedů u nás?
"Pitomče!Mělo by ti být ctí, že sloužíš Pánovi Zla!" vyštěkl Regulus. Sice jsem na ně neviděla, ale slyšet mi je stačilo. A bylo to tady, všichni začínali být stejní. Važ si toho, že máš naše jméno, buď ráda, že patříš do tak vznešeného čistokrevného rodu, měla bys být pyšná na to, že jsi čistokrevná, co by jiní dali za to, aby mohli být na tvém místě??? A co bych dala já, za to, abych mohla být na jejich místě? Odpověď byla jednoduchá: úplně všechno!!!
"Podívej se, Regulusi…ty jsi takový malý sráč a od tebe si rozkazovat a nadávat nenechám, takže ustup, odcházím nebo budeš mít problém s mou pěstí na tvém oku!" Stan mluvil tlumeně, ale i přesto mi z toho podtóny běhal mráz po zádech.To jsem u něj jakživ neslyšela…neskutečný zlověstný šepot. Šepot zabijáka.
Bylo mi to okamžitě jasné. Jelikož otec i matka byli u Smrtijedů, věděla jsem, jak to tam chodí. Musíš někoho - nejlépe mudlu - zabít, aby tě přijali mezi sebe. A čím krutější budeš, tím víc si tě budou vážit a brát mezi sebe. A Rabastan už někoho zabil, tím jsem si byla jistá.
Regulus už neřekl nic a já slyšela, jak se ke mně blíží něčí kroky. Srdce mi začalo mít strašně rychle a polilo mě horko. Jestli mě najdou…
Našli! Nebo přesněji našel.
"An - " Stan ovšem nedostal žádnou šanci, protože jsem mu zacpala pusu a ukazováček druhé ruky jsem si přiložila k ústům. Pochopil a přikývl.
Když jsem dala ruku pryč, okamžitě jsem se natáhla po jeho levé ruce a vyhrnula mu rukáv. No jistě, bylo tam.
"Přestaň!" sykl na mě potichu a odtáhl ruku, jako by to bylo něco, za co se styděl. A taky že se bylo za co stydět! Znala jsem ale i také, kteří se se Znamením Zla chlubili a ukazovali. Nicméně, bylo mi to líto, tak strašně líto, že se k němu přidal.
"S čím?" otázala jsem se a zpříma ho spalovala očima.
"Přestaň se tak na mě dívat…a tvářit se tak. Vědělas, že to udělám, tak si ty vyčítavé a lítostivě pohledy odpusť, " řekl a díval se bokem.
"Rabastane…" Nevěděla jsem, co mu mám říct. Pořád byl tak krásný, tak tajemný, tak moc můj a pořád to tam uvnitř byl někdo jiný, než za koho ho měli ostatní. On se minul kolejí.
"Co?!" vyhrkl a upřel na mě svoje oči. Nebezpečně se mu v nich zablesklo, chtěla jsem ho políbit…tak strašně moc.
"Nejlepší bude, když se už nikdy neuvidíme, " řekla jsem chladně a sama jsem nechápala, jak jsem to mohla udělat. Kde jsem na to vzala tu sílu? Anebo spíš krutost?
"Jsem stejného názoru, " řekl bryskně. "Žij šťastně!" popřál mi a zmizel kdesi v lese. A já věděla, že mám na svatbě o jednoho hosta méně.

Seděla jsem na posteli a tupě zírala před sebe. Nemohla jsem přinutit nohy, aby mě odnesly do koupelny. Nešlo to.
Potřebovala jsem, aby mě někdo píchnul jehlou do zadku, jinak se prostě nezvednu…
"Dělej!!!!Za chvíli se přemisťujeme!!!!" zabušilo mi na dveře to primitivní blond stvoření. Hmm, tak možná zvednu, no…
Došourala jsem se do koupelny, osprchovala se a pak jsem se navlékla do šatů.
Pomocí hůlky jsem si vytvořila účes, který jsem zkoušela včera, rty jsem si přetřela bezbarvou rtěnkou, protože jsem rtěnky zkrátka nepotřebovala. Rty byly plné a rudé, takže jsem je jen trochu oživila. Nazula jsem si boty, na krk si dala svého draka, mou poslední věc, která symbolizovala svobodu, o kterou zanedlouho přijdu, ten poslední symbol, který mi zbyl a vyšla jsem.
Když jsem se uviděla v zrcadle, musela jsem se na sebe zašklebit. Z tohohle je raní mrtvice…abych tomu dodala ještě na ostrosti, kouzlem jsem si na lýtko vyčarovala něco jako "tetování", na kterém bych zdvižený prostředníček.
"Angie, co to - " Matka ani neměla slova na to, aby to dopověděla. Tím líp.
"Všechno je v pohodě!Mám všechno pod kontrolou…necháš mě být, já si ho vezmu? Výhodný obchod, ne?" zeptala jsem se a sešla ze schodů.
Otcova ruka se začala značně třást a viděla jsem, jak stiskl zuby. Notnou chvíli stál a uklidňoval se, to blond stvoření mě očividně odsuzovalo a matka vypadala, že omdlí.
Upravila jsem si podvazek, který šel vidět v celé své kráse a andělsky se usmála.
"Tak můžeme vyrazit?" optala jsem se a nečekajíc na odpověď jsem se sama přemístila. V tom kostele jsem už byla, takže jsem věděla…

Alysha Alexandra Black:
Divila jsem se, že už nejsem v našem novém domě. Ale v mém pokoji to bylo stejně nejlepší. Všechno jsem si mohla konečně přičarovat a taky jsem to využívala. Hrozně se mi stýskalo po Bradavicích. Školní uniformu jsem si schovala, určitě tu sukni a nebo košili využiji. Vzpomněla jsem si, že se zítra koná svatba Angie a docela se na ní těším.
Josh mě zavolal na večeři, jenže jsem nechtěla, aby viděli, že jsem těhotná a tak jsem přehodila přes sebe deku a vyšla .
Ale jsem ráda, že jsem jeden den bez Reguluse.Jeden den klidu.
Když jsem vešla do jídelny, všichni se divně koukali. Sedla jsem si a začala večeřet.
,,Proč máš tu deku?" zeptala se matka.
,,Je mi zima, " řekla jsem. Bylo divné, že mi je zima když je červenec, ale neřešila jsem to. Veškerá konverzace se týkala zítřejší svatby.
,,Alysho, nahoře jsem ti připravila šaty na zítřek." To jsem fakt zvědavá jaké.
,,Jsou to ty, které sis přivezla z Ameriky. Ty úplé bíločerné, " Sakra! Vždyť se do nich nevejdu!!! Stejně jí dneska musím říct, že jsem v tom.
Kdyby to zjistila až na svatbě, tak by tam zahrála pěkné divadélko a to já vážně nechci. Konečně všichni dovečeřeli a v jídelně jsem zbyla jen já a matka. Musela jsem začít normální konverzaci.
,,Tak jaké šaty si bereš?" zeptala jsem se jí a ona na mě upřela své oči.
,,Takové ty černé s modrými kytkami, proč se ptáš?" Klasika. Tyhle šaty si vždy brala, když tam byl někdo, na kom jí nezáleželo. Já měla to štěstí, že si na mou svatbu vzala ty nejlepší a nejluxusnější šaty, které měla.
,,To se nemůžu ani zeptat? Jsem už dospělá, vdaná a tak si můžeme normálně popovídat jako dva dospělí lidé!! Vím, že se ti mé chování nelíbí, ale už nejsem vaše!" vyklopila jsem na ní jako básničku a matka na mě koukala jako na svatý obrázek.
,,Dobře a o čem si chceš popovídat?" zeptala se klidně. Vyvalila jsem na ní oči. Takhle se nikdy nechovala!
,,Já si ty šaty nemůžu vzít, "
,,Proč?" zeptala se.
,,Radši se posaď, " Neposlechla. Její problém. Když jsem odhodila deku, postavila se z profilu, tak málem omdlela. Několikrát mi ukázala na břicho a nemohla popadnout hlas. Ukázala prstem, abych šla k ní a tak jsem šla.
,,V kolikátém měsíci jsi?" zeptala se a já začala počítat. Duben, květen, červen, červenec, takže jsem ve 4 měsíci!!
,,Ve čtvrtém měsíci, " oznámila jsem jí a usmála jsem se.
,,Já takhle ve čtvrtém měsíci zakulacená nebyla, ale hlavní je, že budu babička!!!" začala se radovat matka a začala mi hladit bříško. Chytla mě za ramena a pronikavě se podívala do mých očí.
,,Tohle jsem ti nikdy neměla říct, měla jsem to zakázané! Já tě miluji jako svou jedinou dceru, Aly." rozplakala se a já se k ní přidala. Objaly jsme se a brečeli dohromady.
,,Taky tě mám ráda, mami." Věděla jsem, že takový vztah už nám vydrží do smrti.Ale ještě jsem zvědavá jak zareaguje otec.
,,Modli se, aby to byl syn. Jestli budeš mít dceru zažiješ neuvěřitelné peklo jako já a Ginnara, " Věděla jsem, když se v čistokrevné rodině porodí dcera, manžel zuří a svou ženu pár dní nenávidí, že mu porodila dceru. Jenže já jsem dceru chtěla mít!!!
,,Co tady obě řvete?" zeptal se otec podezřívavě a opíral se o futra dveří. Věděla jsem, že otec nechtěl, abych otěhotněla takhle brzo, ale to už má smůlu. Mamka mě zase začala hladit po bříšku.
,,Alysho! Otoč se!" přikázal mi a mě nic jiného nezbývalo. Otočila jsem a otci spadl doutník na zem.
,,Vždyť jsi slíbila, že otěhotníš až ti bude přes dvacet??!!" Sakra! Měl pravdu! Já mu to tenkrát slíbila.
,,Já vím, ale teď už jsem Regulova a my se s tím nějak popereme, " usmála jsem se a lá můj americký úsměv. Stiskl ruku v pěst.
,,Patricku, má pravdu." uklidňovala ho matka a bylo vidět, že vychladl. Jako matka ukázal, abych šla za ním a tak jsem i udělala. Zvedl mou pravou ruku do výšky a prohlídl si mě.
,,Victorie, tys byla hubenější, " konstatoval otec. Zamračila jsem se. Já za to nemůžu, asi to bude velký Blackoušek.
,,Ale stejně je to naše jediná nejkrásnější dcera!" řekl a objal mě. Věděla jsem, že jsem je začala poprvé za život doopravdy milovat!! Jenže oni tu lásku ke mě projevili pozdě!! Když se od nich mám stěhovat!!! Začaly mi téct slzy.
,,Proč bulíš?" zeptal se s úsměvem táta.
,,Asi hormony, " Trochu jsem se pousmála.
,,Aly, jdeme ti koupit nové šaty, " nařídila mamka a já souhlasila. Hůlkou jsem se převlékla a přemístili jsme se někam do Londýna. Byl to nějaký luxusní krámek v centru Londýna. Když jsem viděla ty úžasné šaty, chtělo se mi brečet. Teď jsem chtěla, aby byl Regulus těhotný a ne já!!
Na ty šaty bych se mohla dívat celý den, ale mamka mě odtáhla do uličky pro těhotné. Musela jsem uznat, že ty těhotenské šaty byly taky překrásné.
Některé na mě byly ještě velké, ale našla jsem, které mi byli akorát a ani nebylo vidět, že jsem v tom.
Na prsou byly černé, sukně byla světle růžová s nějakými kytkami a byly zakončené černým pruhem. Hned jsem je brala a mamka souhlasila. Vyšly jsme do rušného Londýna.
Mudlové pořád někam pospíchali, hulákali na sebe a nebo se zamilovaně drželi za ruce. Taky bych se chtěla s Regulusem chytit za ruku, projít se a na nic nemyslet. Prošly jsme několika uličkami, až jsme stáli před domem Blackových. Mamka byla už u dveří, že zaklepe, ale já stále stála za vrátky.
,,Musíme to Blackovým říct, " usmála se a já k ní přišla. Zaklepala a otevřel nám ten hnusný skřítek Krátura.
,,Vy jste tu vždy vítané, " uklonil se a pustil nás dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neliss Neliss | E-mail | Web | 12. března 2010 v 20:26 | Reagovat

Som zvedavá na Anginu svatbu. :)
To s tými rodičmi bolo peknéé. :)))
"Teď jsem chtěla, aby byl Regulus těhotný a ne já!!" - :D Great.
Super kapča, rýchlo ďalšiu.

2 Moreen Moreen | Web | 12. března 2010 v 21:02 | Reagovat

takže druhá svatba už je tu.. no jsem zvědavá, pravděpodobni to bude víc rebelský než u alyshy, ale uvidíme :-) jsem ráda za alyshu, že to má konečně doma dobrý, a to jak to fionnovi vzali bylo milý, čekala bych větší humbuk.. ale asi je neznám, že :-D

3 Hope Hope | Web | 12. března 2010 v 21:13 | Reagovat

já bych řekla, že Alysha nebude čekat jenom jedno malé Regulátko :-D
co Angie provedla se šatama a sebou samotnou, to nemělo chybu, opravdu :-D

4 Neliss Neliss | E-mail | Web | 13. března 2010 v 19:06 | Reagovat

Prosím, dajte pokráčko už dnes!;)

5 Peťka Peťka | E-mail | 16. března 2010 v 18:08 | Reagovat

no tedaaa...:-) já tu povídku prostě žeru! :-) Angie je mi docela líto, ale musim souhlasit s Hope, že to co provedla s těma svejma šatama, to nemělo chybu :D a když sem četla tu pasáž- rozhovor Angie a její otec- málem sem smíchy umřela :D:D:D a Alysha...na co máš tu deku? je mi zima... :-) kapitola super, honem přidejte pokráčko prosim! :)

6 Lucy-y Lucy-y | 20. března 2010 v 10:40 | Reagovat

lituju Angie,ale udělala si parádní šaty,moc dobře ví,jak rodiče naštvat  přeju Alyshe,aby měla syna,myslím,že to pro ni bude jednodušší

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama