30. Blackovi 2/2

17. března 2010 v 18:08 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
NU
Alysha: Po dlouhé době tady máme další část. A pokud nebudete komentovat, tak si počkáte hodně dlouho. :-)
Aňulka: Alysha má pravdu...dlooooouhatánsky dlouho!!!!! Samozřejmě nechci, aby jste si to brali nějak osobně vy, kteří komentujete...věřte, vždycky to potěší.


Sirius Orion Black:
Na mě to tu bylo až moc bílo. Všude samé bílé kytky, potahy a další takové ty serepetičky.
Na tenhle den nikdy nebudu vzpomínat rád, to mi bylo jasné hned ve chvíli, kdy jsem tady vstoupil. A teď tu stojím jako pitomec a za chvíli uvidím vycházet Angie, asi tak stejně nadšenou jako jsem já.
O chvíli později začala místo piana a svatebního pochodu hrát písnička od KISS Lick It Up. Musel jsem se pousmát, tohle určitě měla na svědomí moje budoucí žena. Dveře kostela se otevřely a vyšla Angie s uslzenýma očima, v bílých minišatech bez ramínek, s podvazkem a rozpuštěnými vlasy. Zkrátka andílek, rebelský andílek.
Všichni vypadali neskutečně pohoršeně, Angieina matka se na všechny dívala omluvným pohledem a ovívala se kapesníčkem.
Pokusila se na mě usmát, ale vyšel z toho jakýsi škleb. Chtěla mi udělat radost, ale já jsem o to nestál. Nestál jsem o to, aby se přede mnou přetvařovala. Aby předstírala, že něco cítí jinak, než tomu bylo ve skutečnosti.

Angie Aurora Ginnara:
Bývaly časy, kdy jsem si o sobě myslela, že jsem silná osobnost. Ty ale s oznámením mého zasnoubení skončily. Byla jsem slabá a ubohá.
Vykročila jsem vstříc svému vlastnímu funusu.
Přemohly mě i vlastní slzy a já jsem nebyla schopna dostat je pod kontrolu. Tekly proudem…jedna, druhá, pořád další a další. S každým krokem, kterým jsem se přibližovala k Siriovi jsem cítila že brečím víc a víc a doslova mi krvácelo srdce.
Můj marný pokus o úsměv se nezamlouval ani mě. Nakonec jsem se stejně opět rozbrečela, takže jsem žádnou lidskou sílu neměla. A to jsem se na tuhle chvíli tolik připravovala. Tisíckrát jsem si říkala, že neukážu svou slabost, ale hrdost…neustále jsem si opakovala větu, že největší lidská síla je, když se člověk dokáže usmát ve chvíli, kdy by brečel. Ale já to nedokázala.
Právě teď jsem se vzdávala všeho. Všeho, o čem jsem kdy snila, po čem jsem toužila. Všechno mi vzali, doslova vyrvali z rukou…a svobodu, kterou jsem si tak schraňovala teď jedním slovem zabiji.
A k tomu ještě ty potěšené výrazy zmijozelských. Ne, na tohle nemám.
Roztěkaně jsem se začala rozhlížet kolem sebe a hledat nějaké dveře, kterými bych mohla uniknout. Jedny byly napravo, docela blízko, ale kostel jsem nijak detailně nezkoumala, abych věděla, co je za nimi. Možná tam Smrtijedi hrají Black Jack.
Samotnou mě překvapilo, jakou ironií oplývám, zvláště ve stavu, kdy mám pocit, že se z té těžkosti v srdci asi zhroutím.
Netušila jsem, co by se stalo, kdybych se rozhodla utéct. Jedno bylo ale jasné. Ukázala bych všem, jak se bojím, jak jsem slabá…a to mi hrdost nedovolovala. Navíc by se všichni nesmáli jen mě, ale i Siriovi a to jsem mu nemohla udělat. Nemohla jsem ho ponížit a znemožnit. Zas tak tolik si to nezasloužil.
Hrdě jsem zvedla hlavu a podala mu ruku. Vyšla jsem dva schody a postavila se naproti němu. Jestli někdo čekal nějaký můj zkrat, měl smůlu. Protentokrát.
A pak to začalo. Nejhorší chvíle mého života, při kterých jsem se nepřítomně dívala na barevné mozaiky kostela, ohlížela si výzdobu a nakonec si prohlížela Ježíše na kříži. Nějak tak jsem se taky cítila. A prosila jsem ho, aby mi dal sílu.
Cítila jsem slzu, která mi stékala po tváři a také to, jak mi Siriovi horké prsty nasazují studený prstýnek. Děsila jsem se pohledu na tu věc. Znamenala všechno, jen ne svobodu. Už byl se mnou Amen.
"Táži se vás, Angie Auroro Ginnaro, berete si zde přítomného Siriuse Oriona Blacka za svého právoplatného manžela a slibujete před Bohem, že ho budete milovat a ctít v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě dokud vás smrt nerozdělí?" zeptal se ten podplacený kněz. Protože žádný jiný, který by viděl to zjevnou neochotu by nás neoddal. Navíc se mi tak nestydatě díval na prsa.
"Ano, " odpověděla jsem nepřítomně a chytila Siriovu ruku. Blond stvoření mi podalo prstýnek, který jsem mu nasadila.
"Prohlašuji vás za muže a ženu! Můžete políbit nevěstu, " vyzval Siriuse kněz. Fuj, nevěsta!Tak neuvěřitelně hnusné slovo, tak nenávidění hodné…všechno jsem nenáviděla! V tuhle chvíli úplně všechno!!!!
Ani holky tady nemohly být, nikdo na kom mi záleželo…
Sirius mě nelíbal moc dlouho. Ale i krátkou chvíli jsme si užili a já si uvědomila, že žiji…že jsem přežila vlastní smrt.
Část mě už byla nenávratně pryč a já litovala, že jsem se s ní nerozloučila. Ale přežila jsem, jsem živá, žiji!!!
Příjemný pocit. Ne úžasný, ale příjemný…měla jsem dojem, že teď už mě nesrazí na kolena nic.
Bylo možné, aby se mi s jedním polibkem navrátila životní síla a elán? Ano, asi ano…a já jsem měla obrovskou chuť žít, i s vědomím, že už to nejsem já. Žádná Angie Aurora Ginnara…už jsem Angie Aurora Blacková a asi je na čase se s tím smířit. Pro člověka, který má rád výzvy by to neměl být problém, ale přeci jen…tohle bylo na celý život. V lepším případě.
Nebyla jsem šťastná, k tomu mi několik lidí chybělo, ale pomyšlení na to, že příští týden je uvidím při skládání zkoušek na bystrozory, mi udrželo úsměv na tváři.
"Jsi v pohodě?" zeptal se Sirius, když jsme vycházeli z kostela, abychom se přemístili do mauzolea mých rodičů.
"Překvapivě ano, " řekla jsem vyrovnaně, i když ve mně hlodal červíček pochybností. Úplně v pohodě jsem nebyla, ale to snad po dni D nebyl nikdo.
"To jsem rád, " řekl a stiskl mi ruku za kterou mě držel. Jako důkaz podpory to stačilo. Laškovně se na mě usmál. "Ještě nás dneska něco čeká, "
Musela jsem se usmát. "Já vím…naše štěstí, že jsme se tak dobře a pilně připravovali, "
"Alespoň, že tě nepřechází humor, zlato…tak se mi líbíš, " usmál se.
Usilovně jsem se snažila myslet na to, co bude, až ta hloupá svatba skončí a já si pak budu moct dělat, co budu chtít…jestli budu moct.
Někdy během těchto dnů měla Moreen rodit a já jsem byla tak nervózní, jako by to snad byl můj porod…nechtěla jsem to propásnout, proto jsem si přála, ať to všechno co nejdříve skončí.
"Angie, pojď, budeme se přemisťovat, " řekl Sirius a chytil mě za ruku. Byla jsem trochu mimo, uznávám…asi to bude chtít něco tvrdého na zapití.

Kolikrát že jsem to se Siriem tančila a nebyla ani moc smutná? Desetkrát? Asi tak nějak. Dokud nepřišel Malfoy, který už měl cosi v žíle…
"Blacku, tobě nevadí, že si bereš děvku?" sjel mě očima. Neřekla jsem nic, neudělala jsem nic, dneska jsem už neměla sílu. "Jen se na ni podívej, jak je oblečená…jako by přišla z bordelu a tomu vypadá tak strhaná, jako by dala všem po dvakrát, " smál se mi. Tupě jsem na něj zírala, nehnula jsem ani brvou.
Sirius se něj vrhnul a nebylo moc těžké Malfoye zrazit k zemi, jelikož skoro sám málem padal, jak byl zlitý.
Ve tváři se mu zračila ta nenávist, kterou v sobě po celou dobu hromadil a teď ji začal konečně ventilovat ven, podle tím nejlepším způsobem. Neudělala jsem nic, jen jsem sledovala, jak se mlátí.
Na druhou stranu mi to zas nebylo tak příjemné, nechtěla jsem mít pomláceného Siriuse…navíc dneska v noci.
"Siriusi?" zašeptala jsem. Nikdo z hostů taky nic nedělal, všichni jen zírali. Jako by to snad byl nějaký bonus - divadlo gratis. "Prosím tě, Siriusi, " řekla jsem hlasitěji. Ještě chvíli se bili a pak přestali.
Narcisa mě málem svým pohledem přizabila. Jako bych za tu bitku mohla já.
"Ukaž, " řekla jsem a z brady jsem mu slízla tekoucí krev. Košili měl rozhalenou, vestu neměl vůbec a sako se válelo kdesi na židli. Z kapsy si vytáhl bílý kapesník a chtěl si ho přiložit na ret, ale já jsem ho předběhla. Vytrhla jsem mu ho z ruky a setřela mu krev. Pak až jsem mu ho přiložila na ret, abych zastavila krvácení.
Přepadl mě zvláštní pocit. Chtělo se mi začít strašně brečet…nechápala jsem proč. Možná se to všechno na mě zase sneslo, to vypětí, nervy…a k tomu ještě ta rvačka…
Všichni mlčeli a sledovali, co se bude dít dál. Ale pro mě už představení skončilo a hodlala jsem udělat cokoli, aby nepokračovalo. A v návalu emocí, když jsem se tam chtěla složit, jsem Siriuse pevně objala a hlavu mu zabořila do hrudi.
Taky mě pevně objal a políbil mě do vlasů. Pak mě vzal kolem ramen a odešli jsme pryč. A bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat.
"Měl jsi to nechat být, " řekla jsem při kartáčovaní vlasů, když už jsme byli v mém pokoji a Sirius si svlékal košili. Třebaže jsem nechtěla, musela jsem se na něj podívat…pro takové tělo bych vraždila.
"To tedy neměl! Už ho nemůžu ani cítit, nenávidím ho…z nich všech nejvíc jeho a Rodolfuse, " vrčel nenávistně, když jsem si sundávala šaty. Nebylo potřeba se ptát na důvod, ten jsme oba znali. A mě to velmi potěšilo.
Zjistila jsem, že vůbec není špatný pocit vědět, že někomu na vás záleží, že vždycky budete mít někoho, kdo vás podrží, kdo vám bude po celý život oporou, bude se o vás starat, milovat vás a chránit…s tímto vědomím jsem do kostela nešla, ale odešla jsem s ním. A bylo to hezké.
"Sprav mi náladu, " zadíval se na mě s přivřenýma očima. Bylo jasné jak.
Zasmála se. "I kdybys umíral, tak by sis chtěl naposledy za - ááá!!!" zakřičela jsem, když mě chytil za ruku a stáhl do postele. "Siriusi!" okřikla jsem ho se zamračeným výrazem a uraženě se posadila. Smutně jsem se zadívala na krajku kalhotek a přejela jsem po látce prstem. Byla tak heboučká. "Siriusi, promiň, ale dneska nemám náladu…mám ji asi tak špatnou jako ty a věř mi, že tohle by ji nespravilo. Tu mou určitě ne, takže si to vynahradíme jindy, ano?" otočila jsem se na něj a zvenku slyšela, že oslava je stále v plném proudu.
"Pojď sem, " řekl s trochou zklamání v hlase. Vlezla jsem si k němu a nechala jsem se obejmout za holé bříško. Přikryl mě peřinou, políbil na rameno a za chvíli jsem slyšela, jak oddechuje. Tolik jsem mu spánek záviděla…protože já jsem usnout nemohla.

Alysha Alexandra Black:
,,Dobrý den, Victorie. Siriusi!! Zítra si tu vestu vezmeš!!" zařvala Blacková nahoru do patra, kde měl Sirius pokoj.
,,Ahoj, Alysho! Ty si od svatby ještě krásnější, " pochválila mě. Bříško vidět nebylo, protože jsem měla pončo. Někdo scházel schody dolů.
,,Matko? Tady je Alysha?" zeptal se Regulus, když vešel do kuchyně. Já se schovala za skříň.
,,Dobrý den, madam Fionn, " řekl zkrouceně Regul a políbil jí na ruku. A poznala jsem i trochu smutku v jeho hlase.
,,Já jí tady nikde nevidím, " zalhala Blacková. Měla jsem štěstí, že byl otočený zády ke mně. Lehce jsem našlapovala a pak jsem ho objala okolo pasu. Věděla jsem, že lekl, ale nedal to najevo. Otočil se na mě a zas ten jeho úsměv!! Fakt ten jeho úsměv žeru!!! Chytl mě za bradu a políbil mě.
,,Už to vědí?" zeptal se a já věděla o čem mluví.
,,Moje matka to ví, ale tvoje ne, " ujasnila jsem mu to.
,,Co nevím??" okamžitě reagovala Blacková. Mamka jí řekla, aby se posadila a poslechla! Sundala jsem si pončo a Blacková spráskla ruce.
,,Jak? Kdy? Proč??" vyjekla tolik otázek najednou. Přece jí nebudu vyprávět nejlepší sex, co jsem zažila??!! Fakt to nešlo vydržet a tak jsem se začala smát. Regulus to chápal a arogantně se pousmál. Asi jsem se smála moc a tak mi začalo píchat v břiše. Udělala jsem typickou reakci, chytla jsem se za břicho a předklonila jsem se.
,,Aly!!! Co se děje!!" vyjekla mamka a pomohla mi si sednout.
,,Nějak mě píchá v břiše, " řekla jsem a když jsem seděla, vůbec to nebolelo.
,,Okamžitě se přemístíme k Mungovi, " rozhodla mamka a přemístila se semnou do nemocnice.
,,Dobrý den, dceru píchá v podbřišku a je těhotná." zastavila mamka nějakého lékouzelníka.
,,Tak pojďte okamžitě do ordinace." řekl lékouzelník a my šli za ním. Posadil mě do křesla a začal mi prohmatávat bříško. Pak mi udělal ultrazvuk.
,,Vaše dítě je naprosto v pořádku. To jen tělo se připravuje na porod." Cože???
Tak brzo?? Takže ty bolesti budu mít často! To umřu bolestí!! To jsem zvědavá na porod.
,,Ale už vám můžu říct pohlaví dítěte." Mám nebo nemám?? Já se nechám překvapit!!
,,Nechám se překvapit, " řekla jsem mu a chystala jsem se k odchodu.
,,Ještě vaše jméno, abych vám zařídil kartu na kontroly." vzal si papír a tužku.
,,Alysha Alexandra Fionn Black." řekla jsem a pousmála jsem se. Když jsem řekla to jméno, zarazil se, ale psal dál.
,,Kdybych věděl, že tu budeme mít takové lady, postaral bych se o vás lépe." Bylo vidět, že se začal potit a byl nervózní.
,,V pořádku. Nashledanou, " rozloučili jsme se s ním a přemístili jsme se domů.
,,Budeš do zítřka odpočívat, " rozhodla mamka a já s ní mile ráda souhlasila. Převlékla jsem se do krátkých džínových kraťásků a vzala jsem si k tomu červenou podprsenku s barevnými puntíky od plavek a ještě sluneční brýle. Lehla jsem si na sluníčko a opalovala jsem se. Popíjela jsem třešňový džus a usnula jsem.

Ráno jsem se probudila ve své posteli a ani nevím jak jsem se tam dostala. Svatba se konala ve dvanáct, ono bylo už půl jedenácté a mě se chtělo stále spát.
Do pokoje mi vlítl Josh a když viděl mé břicho dost se zarazil.
,,Ty si těhotná?" zašeptal. Asi mu to ještě neřekli.
,,Ano jsem. A rodiče to už vědí. Budeš strejda, " Sice bude, ale nepravý. Najednou se usmál, dál mi pusu na čelo a odešel. Nechápala jsem, proč všichni s toho těhotenství mají radost.
,,Máš se připravit a sbalit si pár věcí, protože budeme spát u Ginnarů." vrátil se a zase zmizel. Mávla jsem hůlkou a měla všechno, co jsem chtěla mít zabalené. Oblékla jsem se do šatů, černé střevíčky, účes jako vždycky a líčení bylo opravdu jemné. Někdo zaťukal na dveře a vešla mamka.
,,Zapomněla jsem ti říct, že po svatbě ráno odjíždíš s Regem a těma dvěma na svatební cestu. Takže řekni Tee, co chceš zabalit a ona ti ho přemístí k Ginnarům." oznámila mi jen tak. To si snad dělá prdel!!! Já nikam jet nechci!!! Chci užívat sluníčka doma a ne být někde v prdeli!!
,,Teo!!" zavolala jsem a mžiku byla u mě.
,,Co si přeje má paní?" uklonila se.
,,Prosím tě, zabalíš mi nějaké věci na tu cestu?" položila jsem řečnickou otázku. Začala jsem jí vyjmenovávat věcí, snad si to zapamatuje. Začala jsem spodním prádlem a končila krémem na ruce.
,,Pamatuješ si?" zeptala jsem se jí.
,,Samozřejmě, " usmála se a já jí pohladila po hlavě.
,,Skvělé! Pak mi ten kufr přemísti k Ginnarům. Děkuju." řekla jsem a odešla. Všichni už čekali pod schody a rodiče se na mě usmáli.
,,Kdes nechala bříško?" zeptal se táta. Aspoň, že to není poznat.
,,Schovala jsem ho, " usmála jsem se přemístili jsme se rovnou do kostela.
Byl překrásně vyzdobený. Bílou barvu jsem milovala.
Posadili jsme se do první řady. Přemístili jsme se mezi posledními hosty.
Sirius už stál u oltáře a spokojeně se vůbec netvářil. Vůbec jsem se mu nedivila. Koukali jsme si do očí a pak naznačil bříško. Vyvalila jsem na něj oči, usmál se a pokrčil rameny.
Chtěla jsem si s ním promluvit než ztratí svou cenou svobodu.
,,Ahojky, švagře. Budeš strýček, " usmála jsem se.
,,Jsem fakt nadšený, jak vidím Regulus je stále hnusný i když jsi těhotná." ukázal na levé zápěstí. Podívala jsem se na své a byla tam modřina, které jsem si nevšimla!!!
,,Ale co nadělám, když něco namítnu, dostanu akorát přes držku, " řekla jsem smutně, ale už jsem se nenapojila, protože začala hrát hudba. Každý si myslel, že bude hrát klasický svatební pochod. Jenže místo toho hrála nějaká rocková hudba. Ze dveří vyšla Angie v minišatech a musela jsem uznat, že jí to opravdu slušelo. Jenže všechno nemůže být bezchybné…její oči byly plné slz, což jí na kráse ubíralo. Soucítila jsem sní, jenže já jsem se na svatbu docela těšila.
Kněz začal říkat ty samé sračky co říkal mě a Regovi.
Přisedla si ke mně Luky a objaly jsme se. Tahle holka byla pro mě jako druhá sestra.
,,Gratuluji, " pohladila mi břicho.
,,Děkuji, " usmála jsem se. Naklonila jsem se k Joshovi.
,,Ty jsi vážně slepičí prdelka." Dělal uraženého a to mě vážně pobavilo. Konečně se kněz dostal do té pasáže ANO nebo NE.
,,Ano, " odpověděl hrdě Sirius. Odpověděl jako Regulus. Oba totiž věděli, že budou mít doma takové kočky jako jsem byla já a Angie.
,,Ano, " uslyšeli jsme druhé ano a bylo moc smutné. Mě se dokonce chtělo i brečet!!! Vyměnili si prstýnky a políbili se. Sice nikdo nebyl z oblečení nevěsty nadšený, ale zatleskali jim.
Všichni se postavili a sledovali jak ti dva odchází s kostela a pak se přemístili k Ginnarům. A my jsme je hned následovali.
U Ginnarů to bylo skoro stejně ozdobené jako na mě svatbě, ale moc se mi to líbilo. Jsem si uvědomila, že jsem Reguluse moc na obřadu nevnímala, protože jsem koukala celou dobu na smutnou Angie. Nechtěla jsem sedět na židli a tak jsem Rega vytáhla na tanec. Na to, že jsem přibrala nějakých deset kilo jsem se pohybovala jako předtím. Některé druhy tance jsme radši nezkoušeli, protože s tím břichem by to mohlo dopadnout špatně.
Po chvíli jsem byla nějak unavená a tak jsem si šla radši sednout. Nevěřila bych, že ten čas tak letí!! Bylo několik přípitků, ale já jen chlastala džusy a dost mě to sralo!! Když jsem Regulusovi seděla na klíně, začal si mnout levé zápěstí. Věděla jsem to, ale i tak jsem mu ten rukáv vyhrnula. Znamení bylo rudé jak zapadající slunce a úplně vystupovalo.
,,Běž, když musíš, " řekla jsem a slezla jsem z něho. Začali mi téct slzy. Otřel mi slzy a políbil mě.
,,Na dlouho to určitě nebude, " řekl a odešel.
Takže jsem tu zůstala sama jako kůl v plotě. Sedla jsem si na prdel a čuměla na ostatní jak se baví.
,,Aly, co se děje?" zeptala se babička, asi musela jsem mít zarudlé oči.
,,Reg odešel za tím Pánem a já se nudím." upřela jsem na ní své uplakané oči. Uvědomila jsem si, že začínám být na Regovi závislá!!! Ale vůbec mi to nevadilo!!
,,Justine!" zařvala babička a ten ihned přišel. Byl to můj vzdálený brátránek, ale rodina ho moc nebrala.
,,Ano, babi?" zeptal se mile.
,,Zatancuj si tady se svojí sestřenkou, " oznámila mu a já v tu ráno s ním tancovala na parketu.
,,Jak se vůbec máš?" zeptala jsem se a usmála jsem se.
,,Skvěle!" řekl nadšeně.
,,Aspoň někdo, ale snad si najdeš nějakou nevěstu." oznámila jsem mu a šla si sednou, protože mě začali bolet nohy a hlavně záda. Začaly mi znova téct slzy, protože jsem tady neměla Regula a uvědomila jsem si, že ho mám ještě víc ráda. Je ze mě závislačka na manžílkovi. Bezva!!!
,,Co brečíš?" zeptala se mamka.
,,Reg odešel za Voldemortem a já jsem tady sama." rozbrečela jsem se ještě víc!! Už jsem věděla, kdo to má na svědomí!! Zasrané hormony!!!
,,Holčičko, taky jsem si musela zvyknout." pohladila mě po vlasech. Dala jsem si hlavu na její rameno a začala brečet. Musela ode mě odejít, protože jí nějaký chlap vyzval k tanci. Najednou mě někdo přikryl sakem a já se otočila. Byl to Regulus. Vyskočila jsem na nohy a objala ho. A políbila.
,,Už ode mě nikdy neodcházej, " polykala jsem svoje slané slzy. Debilní hormony!!!
,,Neboj se, " odvedl do našeho pokoje u Ginnarů. Položil mě na postel, přikryl mě a políbil mě. Ihned jsem usnula.
Probudilo mě nějaké bouchnutí dveří.
Zdál se mi sen, že jsem šla do nemocnice a zeptala jsem se na pohlaví dítěte. Slyšela jsem, že oslava je v plném proudu a tak jsem se mohla přemístit do nemocnice. S hlasitým PRÁSK jsem se přemístila k Mungovi. Toho lékouzelníka jsem nemohla nikde najít a ani jeho jméno jsem neznala!!! Sakra!!! Já kráva si nepamatuji jméno ošetřujícího lékouzelníka.
,,Paní Blacková, co tady děláte?" zeptal se mě udiveně.
,,Chci se zeptat na pohlaví mého děťátka, " řekla jsem mu a už jsem šla do jeho ordinace. Sedla jsem si do křesílka a poslouchala.
,,Tak co je to?" Byla jsem celá natěšená a když mi oznámil pohlaví, vyvalila jsem jen oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neliss Neliss | E-mail | Web | 17. března 2010 v 21:09 | Reagovat

Tak to bol sen?
Kapča dobrá, akurát tá Alyshina časť na začiatku mi prišla nejako príliš zrýchlená.

2 Hope Hope | Web | 19. března 2010 v 20:17 | Reagovat

dneska se v komentu rozepisovat nebudu, protože nějak nemám náladu, bohužel...kapitola byla pěkná...moc hezky popsané Angeiiny pocity při svatbě, akorát se mi zdálo, že tam bylo víc překlepů (chybějících slov a chyby ve spojkách s/z) než jindy, ovšem na zážitku to neubralo...Alyshy mi bylo líot =o( chudák, ale je hezké, jak se Sirius zajímal =o)

3 Majuš Majuš | Web | 20. března 2010 v 9:10 | Reagovat

Úžasné!! Jsem zvědavá jestli to mimčo bude holka nebo kluk. Osobně jsem pro holku. Angie je, ale taky pořádný chudák! U svatby jsem se málem rozbrečela. Ale myslím si, že se Siriem bude šťastná. :-)

4 Lucy-y Lucy-y | 20. března 2010 v 10:41 | Reagovat

opravdu nádherné,přeju Angie,aby byla alespon trošku se Siriem štastná

5 Moreen Moreen | Web | 20. března 2010 v 13:00 | Reagovat

a zase se musím stydět, na kapitolu jsem přišla hned druhý den, ale protože jsem od tý doby trávila veškerý svůj čas úkolama, tak jsem se k ní dostala až teď.. díky bohu za záložky! nebo spíš mozille :-D kapitola sice trošku kratší (nebo mi to jen přišlo? vždycky to čtení tak hrozně rychle uteče!) ale pěkná jako vždycky.. koukám že si alysha to těhotenství teda řádně užívá, samý bolesti.. ale zas na druhou stranu jsou k ní všichni povětšinou milí :-) teď jsem napnutá, co jí v tý nemocnici řekli!! že by dvojčata? nebo to bude holka nebo kluk.. to je hrozný takhle to useknout!

6 Peťka Peťka | E-mail | 20. března 2010 v 17:18 | Reagovat

ehm...no sem na tom stejně jako Moreen, kapitolu už mam taky přečtenou pár dní, ale komentuju až teď...
takže...jak si to jako představuješ?! takhle to useknout! :D ...a když mi oznámil pohlaví, vyvalila jsem jen oči... tak co to teda bude, že vyvalila oči? :-) kdyby to byla holka, tak by měla bejt šťastná, protože Alysha si přece holčičku přála, ale zase...Regulus by jí asi moc "nepochválil"... no a kdyby jí ten doktor řekl, že je to kluk, tak...no to by se přece netvářila takle ne? ta její reakce mě docela plete...rodu středního to dítě nejspíš nebude takže...:D no necham se překvapit, co my víme:D jinak, líbila se mi i Angiina svatba, ikdyž to bylo tak trochu smutný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama