31.Kouzelná Angie a nešťastná Alysha 2/2

30. března 2010 v 8:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
NU
Alysha: Nevím proč, ale s téhle kapitoly mám velkou radost!!
Aňulka: Dáreček!! Na tu další kapitolku si ale asi chvíli počkáte, jelikož nestíhám. Budou ale prázdniny, takže vám slibuju, že ji tady budete mít!!!




Alysha Alexandra Black:
Dnešek nějak rychle utekl a já s Regulusem jsme se dívali na západ slunce. Podle mě to Reguluse moc nezajímalo, ale já ho držela za ruku a tak tu musel zůstat. Začal mě vášnivě líbat a já mu ta začala s radostí oplácet.
Jen škoda, že si to nemůžeme rozdat, určitě jsme to chtěli oba dva!! Rega jsem kousla do jazyka, protože jsem se lekla. Něco mě koplo na nebo v břiše!! A já věděla hned, co to je!! Byl to neuvěřitelný pocit!!
Regulus si držel ruku na puse, asi ho to bolelo, ale já jsem to neřešila. Vzala jsem jeho ruku a přiložila jsem si jí na bříško.
Najednou koplo a Regulus se usmál. Nebyl to ten jeho obvyklý namyšlený, ale plný radosti. Klekl si a začal poslouchat, jak se to mrně sebou vrtí a kope svou maminku.
Radostí mě vyzdvihl do výšky, zaklonila jsem hlavu a začala jsem se smát. Už jsem to nemohla v sobě dusit, prostě to muselo ven!!
Věděla jsem, když mu to řeknu, tak získá to, co chtěl dokázat. Ale mě to vážně bylo jedno!
,,Já tě miluju!" vřískla jsem a čekala co to s ním udělá. Když to zjistil, tak se semnou zatočil a pak mě položil na zem. Políbil mě a zase nahodil ten arogantní úsměv, který k němu pasoval. Řekla jsem mu to, co chtěl slyšet, ale já to od něj asi nikdy neuslyším.
Do porodu bude milý, romantický a já ještě nevím co. Ale po porodu začne vojna. Mlácení a řvaní za to, že neposlechnu.
S takovými myšlenkami jsem se převlékala do pyžama. Na spaní jsem musela nosit jen pyžamové šortky a podprsenku. Lehla jsem si vedle Reguluse a po tak úžasném dni jsem usnula.

Už uběhly dva dny od mého milostného vyznání, ale nějak jsem toho nelitovala, že jsem mu to řekla. Regulus zase zmizel na ty smrtijedské dýchánky a já si užívala celý den sama pro sebe.
Určitě bude celý den v prdeli a já se můžu jít projít do města. Když jsem vylezla z bazénu a viděla to sluníčku, šla jsem se stejně ještě opalovat. Sedla jsem si na lehátko, nandala jsem si sluneční brýle a uviděla jsem, že ke mně jde nejistým krokem Sirius.
Měl výraz jak kdyby ho mučili, ne, jako by ho zaživa pálili, nejistě se drbal ve vlasech a pokoušel se nahodit jakýsi falešný úsměv. Když se zastavil u mě, tak nohou hrabal v písku a konečně otevřel hubu.
,,Mám na tebe malou prosbu." začal nervózně a přitom bez okolků a rázně. Bylo z jeho hlasu poznat, jak se musí přemáhat, aby se mnou vůbec mluvil. Nenávist až za hrob, tak bych to nazvala.
Sundala jsem si brýle, aby jsme si viděli do očí a dokonce jsem si i stoupla, ale musela jsem si podepřít záda rukama.
,,Povídej, Regulus tu nebude celý den, " řekla jsem s úsměvem. Nevypadal nadšeně a přestože jsem se usmála upřímně, bylo vidět to podezření v jeho obličeji. Smířila jsem se s tím, že mě bude asi do konce života nenávidět za to, že jsem mu málem zabila snoubenku. Docela jsem ho i chápala, čemuž jsem se sama divila.
,,Chci Angie udělat svatbu při západu slunce, svatbu s lidmi, které má ráda a pokusit se jí ten odporný zážitek vynahradit a potřebuju, aby Angie někdo zabavil."
Povytáhla jsem obočí. ,,A to chceš jako ode mně, když se nesnášíme?" zeptala jsem se s podivem.
,,Já to moc dobře vím, ale její kamarádky mi budou pomáhat, " Pomalu to vypadalo, že mě začne za chvíli prosit, ale s jeho povahou to nehrozilo.
,,Co jiného mi zbývá? Tak jí řekni, že si chci koupit něco pro prcka a potřebuju pomoct vybrat, " usmála jsem se a on úsečně kývl na znamení díku. Bylo mi jasné, že i kdybych se rozkrájela, mu se nezavděčím. A to jsem ani nechtěla. Jeho i ji jsem nesnášela stejně, jako oni dva mě a Rega.
,,Tímhle se nás vztah nějak nezlepšil, nepočítej s tím, ale i tak dík, " usmál se, ne příliš pěkně, uměl to lépe, to jsem viděla ve škole a pomalu odcházel.
,,Nepočítám s tím!" řekla jsem a čekala až za mnou pošle Angie. Omotala jsem si okolo pasu šátek a už jsem viděla jak ke mně přichází.
Na sobě měla jen minisukni a podprsenku od plavek. Já jsem si zapíchla brýle do vlasů, připravená vyjít. A kurva, o čem si s ní mám jako povídat??!!
,,Prý potřebuješ koupit pár věcí pro mrně?" zeptala se Angie s nehraným úsměvem. Ona byla dokonalá, to já taky, ale kazilo mi to těhotenství.
,,Jo...šla bych s Regulusem, ale ten je někde v prdeli, " sklouzla mi slza a ta jí určitě neunikla. Nechtěla jsem hned vytrubovat, že šel jako Smrtijed na nějakou akci. ,,Tak už vyrazíme, ne?" zeptala jsem se a ona jen přikývla. Město odsud bylo asi jen padesát metrů, takže jsme tam byly za chviličku.
,,A už jsi přemýšlela nad jménem?" zeptala se, jenže já byla asi o metr za ní a držela jsem se za břicho.
,,Alysho! Nemám tě přemístit do nemocnice?" zeptala jsem se a já s úsměvem zavrtěla hlavou.
,,Jen kope, " Byla jsem opravdu šťastná, že jsem těhotná.
,,Můžu si sáhnout?" zeptala se a mě to dost překvapilo!! Zrovna ona??!! Tak chování si nikdy netipneme dobře.
,,Jak chceš, " pokrčila jsem rameny a už mi ochmatávala břicho. Když ucítila jak koplo, rychle dala ruku dolů.
,,Bolí to?" upřela na mě své oči. Asi se chystá si pořídit vlastní děti, tak proč ne jí něco poradit.
,,Nebolí,je to šťastná chvilka." usmála jsem se a ona pochopila jak to myslím. Konečně jsme byli u nějakého krámku pro děti.
Vlezli jsme dovnitř a na mě to bylo moc růžovo. Ale takové malé oblečky, botičky a to všechno bylo roztomilé!!! Kočárky byly úžasné a postýlky taky. Už jsem věděla pohlaví dítěte, ale zatím budu kupovat neutrální barvy, které se hodí jak pro chlapečka, tak i pro holčičku.
Taky jsem koupila jsem pár oblečků v bílozelené barvě, aby se neřeklo, pak červené a nakonec bíločerné.
Zaplatila jsem a všimla jsem si, že je pravý čas se vrátit na pláž. Už jsme byli kousek od domova a už jsem zahlédla mé oblíbené lehátko.
,,Co to bude? Holčička nebo chlapeček?" Opravdu byla zvědavá, ale mě to bylo jedno. Pošeptala jsem jí to a ona se usmála.
,,To bude mít Regulus určitě radost."
,,Určitě, " nahodila jsem upřímný úsměv.
Pak odešla do svého domu a já byla nějaká utahaná. Když jsem vlezla do domů, v křesle seděl Regulus a dost hnusně se tvářil, až jsem se ho bála.
,,Kde jsi byla s tou krávou?" vyjel a stoupl si. Prý krávou…ale když s ní píchal, tak mu nevadilo, že je kráva. Teď jsem z něj měla ještě větší strach.
,,Jen ve městě." pípla jsem. Dostala jsem takovou facku, že jsem byla ráda, že jsem to ustála.
,,AU!!!" vykřikla jsem, že to muselo slyšet až ven, protože jsme měli otevřené všechny okna. Začaly mi téct slzy a cítila jsem jak mi hoří tvář.
,,To bylo naposledy, kdy jsi byla s tou čubkou!!!!" zařval na mě jak na psa. Mě nezbývalo nic, než ho poslechnout. Byla jsem zfackovaná a unavená, tak jsem si šla lehnout.

Už byla neděla a my jsme se balili domů. S Regulusem od té facky moc nemluvila a litovala jsem toho, že jsem mu řekla, že ho miluji. Sbalila jsem se pomocí hůlky, Regulus na mě asi hodinu čekal a taky se konečně dočkal. Naposledy jsem se podívala na to krásně nevinné moře a přemístili jsme se domů. Přemístili jsme se k mým rodičům, protože jsem je chtěla vidět.
,,Aly!Tak ráda tě vidím!!" vykřikla mamka a objala mě. Vzala jsem její ruku a dala jsem si jí na břicho. Byla nadšená stejně jako já, když jsem to ucítila poprvé. Pak si samozřejmě musel šáhnout i táta a taky se usmál.
,,Regulusi, staráš se o ní?" zeptal se podezřívavě táta.
,,Samozřejmě, Patricku, co si o mě myslíš?" usmál se. Škoda, že táta neviděl to facku, co mi dal. Určitě by ho za to zabil a ještě když jsem těhotná. Ale byla jsem ráda, že už jsem doma, ale bohužel tady tomu už domov říkat nemůžu.
,,Všechny věci už máš ve svém domě, " řekla mamka se slzami v očích.
,,Dobře, " políbila jsem jí na tvář a přemístili jsme se do nového domova.


Angie Aurora Black:
Sešlo se mnoho lidí. Mnoho jich také chtělo být bystrozory, jenže ta práce byla jen pro ty nejlepší. Několik lidí to už vzdalo jen při pohledu na Alastora Moodyho a další tlupa poté, co si vyslechli jaké nároky se po nás chtějí.
Nejdříve jsme skládali teoretické zkoušky. Bylo nesmyslné se na ně učit, protože tady nešlo o vědomosti, ale o rychlé přemýšlenínad vyřešením nastalé situace a o zachování si chladné hlavy.
Otázky převážně tvořily určité situace, co a jak a my jsme měli napsat, popř. zakroužkovat správné řešení.Samozřejmě se nedalo podvádět, Alastor Moody a jeho oko měli v merku celou místnost, nehledě na zabezpečení kouzly.
Když jsme testy napsali, vyhnali nás čekat na chodbu, kde jsme měli čekat půl hodiny, než vyhodnotí teoretické testy. Ty určí, zda jsme postoupili k praktické zkoušce. A pokud zvládneme i tu, tak je to naše!
"Viděli jste tu bystrozorku?" zeptala se náš Lilly. Všichni jsme přikývli.
"Je to manželka Franka Logbottoma, Alice, před třemi roky dostudovali v Bradavicích a prý jsou jedni z nejlepších bystrozorů, které Ministerstvo Kouzel má, " informovala nás. A já si říkala, odkud je mi povědomá.
Sirius se o něčem bavil s holkama a s klukama a já si mezitím prohlížela konkurenty. Poznala jsem několik studentů od nás, samozřejmě jsem většinu znala, protože jsem se s tou většinou taky vyspala. Ale nic, čeho bych se měla obávat tam nesedělo.
Dvě vteřiny na to nám oznámili, kdo postoupil a kdo nikoliv. Samozřejmě, že já, Sirius, James, Lilly, Tobias i Moreen jsme byli mezi postupujícími. Nikdo z nás nervózní nebyl, všichni jsme věděli, že jsme to napsali dobře a že postoupíme a navíc jsme měli obrovskou podporu v podobě holek.
"Během tohoto týdne vám rozešleme sovy s oznámením, kdy se máte dostavit na praktickou zkoušku, pro dnešek je to všechno, " usmála se Alice Longbottomová a my se začali sbírat.
"Takže teď k vám, Moreen, " připomněla jsem jí hned.
"Angie, promiň, ale zrovna jsem si vzpomněla, že si ještě potřebujeme s Tobiasem zařídit něco ohledně bytu v Londýně, opravdu to dneska nevyjde, " podívala se na mě lítostivě.
"Umírám, " chytila jsem se za srdce. Tak moc jsem se na to miminečko těšila. Musela být nádherná.
"Domluvíme se na jindy, co ty na to, kmotřenko?" chytil mě kolem ramen Tobias.
"Nemysli si, že si mě tím koupíš!" ušklíbla jsem se.
"Tak to máš v tom případě smůlu, budete to vy všichni…jo, Tája, bude mít hodně kmotrů a kmotřiček, " řekl a já se na něj podívala s neskrývaným nadšením v očích. O, bude ze mě kmotra, to je prostě paráda!!!! Budu jí moct kupovat hračky a sladkosti, budu ji krást rodičům na odpolední výlety s kočárkem.
"Tak vám to protentokrát odpustím…a pak mi ještě musíš říct, kdy budou křtiny, " otočila jsem se na Moreen. "Doufám ale, že ne tento týden, odjíždíme se Siriem na svatební cestu na Havaj, " řekla jsem ne příliš nadšeně. Nebylajsem nadšená…ne, když jeli i oni dva. Ti poslední lidi, které bych tam chtěla.
"Tak to doufám, že pošleš alespoň pohled!" zamračil se na mě James.
"No jo, ona už je Blacková, ta má život…z jedněch prachů se převalila do dalších, " sekundovala mu Karol a šklebila se na mě..
Věděla, že můj život stál do mé svatby za velké kulové. Teď mám alespoň Siriuse a můžeme spolu vypadnout. Sice bych vypadla i sama, ale ve dvou se to lépe táhne.
Paradox, že? Sama sobě si připadám směšná…nejdříve bych nejraději někam zalezla a nikdy nevylezla, abych se nemusela vdávat a teď tady vykládám, jak to není super…jsem šílenec, jupí!!!
Nakonec se rodičům podařilo ze mě udělat to, co chtěli. Tajně jsem tomu věřila. A ani kouzla k tomu nepotřebovali.
"Tak si to tam užijte, ano? A nemysli na nic jiného, než na odpočinek, slib mi to! Starosti za hlavu!" objímala mě Hope.
"Pokusím se, " zamumlala jsem a zvláště každou objala. Vůbec, ale vůbec se mi z Anglie nechtělo.

"Alespoň, že nás nestrčili do nějaké chatky, " komentovala jsem náš dům u moře, když jsme se po přemístění ocitli v jeho ložnici.
"Vidím, že jsi nadšením bez sebe, " podotkl jízlivě Sirius. "Angie, já chápu, že tě ta cesta s nimi štve, ale nemohla bys mi udělat radost a přehlížet je? Nebudou bydlet ani s námi, mají dům vedle, "
Radost…radost….a kdo udělá radost mě? Nebylo nic, nevím z jakého citu a důvodu, ale opravdu nic, co bych Siriovi odmítla.
"Dobře, pokusím se si všímat delfínů, " povzdechla jsem si a začala si tašku s minimem věcí vybalovat. Ten dům byl luxusně zařízený, byl to ale bungalov. S nejhezčím výhledem na oceán, jaký jsem kdy viděla. Mohla jsem se na moře dívat přímo z postele a stačilo mi deset krůčků a byla jsem u vody. Dokonalost…to se musí nechat.
"Jednou už jsem tady byl. Poblíž pláže je skvělá restaurace, zajdeme si na nějaké speciální kouzelnické jídlo, co ty na to? Mají tam ale i mudlovské speciality, "
"Cože? Jak to myslíš kouzelnické?" nechápala jsem.
"Jsme na kouzelné části ostrova. Pro obyčejné lidí tady nic není, myslí si, že je to tady neobydlené, neúrodná půda, časté tsunami…všechno je iluze, " usmál se.
Pane Bože! Neobydlené??? Když jsem se rozhlédla po tom komplexu nejrůznějších hotelů, obchůdků, restaurací a barů, nechtělo se mi věřit, že si někdo myslí, že je to tady neobydlené.
"Aha, " polkla jsem překvapeně. "Ty, Siriusi? Moc se mi ale nezamlouvá, že nám každý vidí z pláže přímo do ložnice, " přiznala jsem. Fakt jsem nepotřebovala, aby mě někdo zastihl in flagranti.
"Klid, jsme na kouzelné části…do ložnice nám nikdo neuvidí a dokonce máme i svůj kus pláže vyhrazený jen a jen pro nás, kde nás nikdo nejenže neuvidí, ale ani tam nikdo nevstoupí. A kdyby něco, máš tady rolety, "
"Pohádka!" usmála jsem se.

Další den už se na pláži slunila ona. Z profilu měla fakt už takový bubínek. Cítila jsem se nefér. Ne proto, že bych jí záviděla těhotenství, to ať si všichni strčí někam, ale proto, že jsem litovala to dítě…nenarozené dítě lidí, jenž nenávidím jsem litovala. Nenarodí se zrovna do nejpříjemnějšího prostředí.
Uběhly dva dny a Sirius mě nepřestával překvapovat. Pokaždé v jiném ohledu.
"Kam jdeš?" zeptala jsem se Siriuse ostražitě.
"Potřebuju něco od, ehm…švagrové, " vymáčkl se. Aha, super…!!!
"Hmm, " zabručela jsem, moc se mi to nelíbilo. Ne! Nelíbilo se mi to VŮBEC!
Za chvíli se vrátil. "Ptá se tě, jestli bys s ní nezašla do nějakého obchůdku, chce něco koupit miminku, " oznámil mi, zrovna když jsem vybírala z písku mušličky a kamínky. Byly krásné, hladké…různobarevné.
"Děláš si ze mě prdel?" podívala jsem se na něj. "Siriusi, promiň, ale odkud jsi spadl? Z vesmíru? Ani mě nehne, nejdu!" řekla jsem a vrátila se ke kamínkům a mušlím.
"Angie, prosím tě…ona tě nežádá o to, abys ji nosila na rukou, aby ses s ní Bůh ví jak vybavovala, aby jste se staly nejlepšími kamarádkami, chápeš? Řekněme, že je to v zájmu toho prcka, kdybych byl těhotný já, taky by se mi nechtělo samotnému trmácet po obchodech…sama jsi viděla, co se může stát. Prostě má strach jít sama, " přesvědčoval mě.
"Jo? A kde má Reguluse? Kam ten dupák zmizel, hm? A víš co, když ti na tom tak záleží, jdi s ní ty, " štěkla jsem. A okamžitě se mi ta myšlenka znelíbila. Sirius, ona, sami…nikdy!
Už už jsem se chystala vyhrknout, že půjdu, když řekl. "Copak se vyznám v takových těch malých věcech pro mimina? Já maximálně vím, co je dudlík, "
"Tak fajn, půjdu, " řekla jsem "jakoby z donucení". "Určitě bude fantastický taťulda, " neodpustila jsem si uštěpačnou poznámku a utekla raději rychleji, než se rozhodl se pomstít.
,,Prý potřebuješ koupit pár věcí pro mrně?"usmála jsem se, protože mě napadlo, že bych mohla koupit něco i Moreen, Rozpustila jsem si vlasy z culíku a potřepala jimi. Co kdyby se na tam objevili nějací pěkní Angličané? Ne, dělám si legraci. Já už jednoho měla a někdy jsem ho dokonce měla i po krk. Ale s láskou…
,Jo...šla bych s Regulusem, ale ten je někde v prdeli, " řekla smutně. Nechápala jsem, co ji na tom mrzí, já být jí a nemít u sebe Reguluse, skáču metr dvacet do výšky. ,,Tak už vyrazíme, ne?"
Přikývla jsem ,,A už jsi přemýšlela nad jménem?"zeptala jsem se. Musela jsem nějak prolomit to ticho, začínalo to být dost trapné. Jenže…proboha, kde je??? S tím břichem leze jako hlemýžď. Musela jsem se otočit.,,Alysho! Nemám tě přemístit do nemocnice?" Popadá se tam za břicho a ani necekne, hrůza.
,,Jen kope, " Hmm…Tarja Moreen taky dost často kopala, proč mi to nedošlo? Teď jsem byla za hysterku.
,,Můžu si sáhnout?" zeptala jsem se. Bylo neskutečné vědět, v tom, nač saháte se někdo, někdo ŽIVÝ, schovává…Moreen nám taky dávala sem tam sáhnout na břicho a bylo to úžasné. Mám dojem, že jsem měla asi stejně šťastný pocit jako ona. To vědomí, toho malého človíčka…
,,Jak chceš, " řekla. Opatrně jsem dala ruku na její břicho a…sakra!!!!!To byl ale výkop!!!Dokonce tak nečekaný až jsem se vylekala,
,,Bolí to?" zeptala jsem se. Spoustu věci nám Moreen říkala a tohle taky. Sem tam ano, sem tam ne, ale tohle byl vážně profesionální kop, tak mě to zajímalo.
"Nebolí, je to šťastná chvilka." řekla celá šťastná. Docela jsem chápala, proč je tak šťastná. I přestože byla manželka Reguluse, měla se na co těšit. A vlastně…to měla v obou směrech.
Zanedlouho jsme došly do obchůdku, kde si vybrala několik věcía já taky. Za chvíli jsme se už pomalu sunuly po pláži. Už mi jaksi došly slova.
,,Co to bude? Holčička nebo chlapeček?" To bylo vážně to poslední, co mě napadlo. Konec, šmytec, víc nic. Nahnula se ke mně a pošeptala mi to.
,,To bude mít Regulus určitě radost." poznamenala jsem…ale kdoví?
,,Určitě, " usmála se a odešla. Byla jsem vděčná za tu chvíli.
Když jsem došla k našemu bungalovu, okamžitě mi začalo docházet, že tady něco nehraje. Že se stalo něco, o čem nevím.
Na pláži byl bílý oblouk porostly keřem, červený kobereček a, abych byla úplně přesná, deset bílých židlí. A jinak nikde nikdo.
No jistě…Sirius po tu dobu, kdy jsem tady nebyla, nevěděl co s roupy a tak zase vymyslel nějakou kravinu. To bylo pro něj typické.
"Angie?" Otočila jsem se, připravená mu od plic říct, že mu s úklidem pomáhat nebudu. Jenže jeho poloha mě překvapila. Klečel na jednou koleni a díval se na mě. Měla jsem neblahé tušení, že vím, co bude následovat. "Vezmeš si mě?" zeptal se. Nejprve jsem si myslela, že si ze mě dělá legraci, to by byl celý on, ale pronesl to s takovou vážností a naléháním v hlase, že mi bylo jasné, že to asi jeden z jeho šprýmů nebude.
Jelikož jsem za něj byla vdaná, bylo by zvláštní odpovědět ne. A já ani ne odpovědět nechtěla.
"Si piš!" vrhla jsem se na něj. Stačil se ještě rychle postavit a chytil mě do náruče. "Šíleně tě miluju!!!!!" ječela jsem na celé kolo, sama překvapená tím, jakým štěstím mě nabídka k sňatku naplnila.
Možná jsem tušila, proč tomu tak je. Nebylo to z donucení, bylo to spontánní, nič kýčovitého. Prostě takové jaké to má být. Bez rodičů, nevlastních sourozenců a hromadou Smrtijedů a jiných maniaků.
Uslyšela jsem tleskání. A v těch dvou vteřinách, kdy jsem se otočila se seběhlo několik věcí najednou. Zaprvé: odněkud se objevil kněz, mile vyhlížející děda, připravený nás oddat, zadruhé: všech deset křesílek se zaplnilo a zatřetí: zaplnilo se všemi mými přáteli!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
To na tom asi bylo to nejlepší. Byli tu, na mé svatbě a já jsem nemohla být šťastnější.
"Děkuju ti." usmála jsem se na Siriuse, když jsem už podruhé šli k oltáři.
Mohlo být něco krásnějšího než svatba při zapadajícím slunci s lidmi, které miluji??? Ne!
A navíc, z čehož jsem byla totálně vedle, tam byla i Tarja. Tohle miminko si člověk musí zamilovat. Byla tak kouzelná, že jsem se spíš dívala na ni, než na Siriuse. Spokojeně si tam spinkala v Tobiasově náručí a nic horšího, než hlad a plná plína to stvořeníčko trápit nemohlo.
Po obřadu, jsme se přesunuli do jedné restaurace na pláži. Bylo to úžasné zakončení dne.
"Ukaž mi ji! Rychle!" natahovala jsem se po holčičce, jejíž kukadla sledovala veškeré dění okolo. Tobias mi ji opatrně podal. "Ahoj, miláčku…já jsem tetička Angie a už teď bych tě láskou nejradši spapala, ham, ham, " dala jsem jí pusu na každé líčko. Usmála se.
Neskutečně povznášející pocit. Byla jsem, cítila jsem se jako v nebi. Bude velmi těžké se od toho prcka jen na chvíli odpoutat. Byla tak nádherná, tak kouzelná…když mi věnovala svůj bezzubý úsměv, srdce mi plesalo neskutečnou radostí.
"Taky jsem měla problém udržet své chutě na uzdě, " svěřila se Hope a pohladila holčičku po líčku. Tarja si mezitím dala do pusy palec a soustředěně ho ožužlávala.
"Opravdu kouzelné miminko, " přidala se Lilly a Moreen s Tobiasem se jen nadýmali pýchou. Nedivila jsem se jim. Tahle holka - už od pohledu - bude velikou lamačkou chlapeckých srdcí…chytroučká, hezoučká…dokonalá!
Nakonec to dopadlo tak, že se Tarja stala středem zájmů každého z nás. Podmanila si nás všechny.
"Jsem tak ráda, že jste tady, " řekla jsem holkám, když mi maličká usnula v náručí. "Fakt vám děkuju, že jste přijeli, "
"Přece bychom si to nenechali ujít, navíc to prostředí." rozhlédla se po pláži Claire.
"A co jinak, holky? Claire, jedeš teda za Davidem? A co ten váš byt, Moreen?" vyzvídala jsem a chovala Tarju. Na sobě jsem stále cítila Siriusův zkoumavý pohled, přestože si povídal s Jamesem a Remem.
"To víš, že pojedu…dnes na Havaji, pozítří v Evropě, vypadá to, že se jen tak nezastavím." povzdechla si, ale i přesto vypadala natěšeně.
"Ten byt byl tak trochu zástěrka, už týden bydlíme v Londýně, " přiznal Tobias. To tak nebylo fér!!!! Kdyby to bylo kvůli něčeho jiného, podala bych si je.
"Vážení, můžu vám ji ukrást?" zeptal se Sirius, který se znenadání ocitl za mou židlí. "To víte, někdo ty manželské povinnosti plnit musí a moje pravačka už toho má plné zuby, " zašklebil se a všichni se rozesmáli. Probůh! Měla jsem pocit, že se červenám.
"Siriusi!" okřikla jsem ho. "Je tady dítě!" upozornila jsem a kývla na malou Tarju.
"Ona to zvládne, " usmál se a už si mě nesl z plážové restaurace do postele.
Anebo jsem si to možná jen myslela.
"Dáreček pro tebe, miláčku, " řekl a já spatřila menší, ale luxusní jachtu.
"To si nechám líbit, " uculila jsem se a políbila ho.
"A tohle si zase nechám líbit já." rozesmál se, vešel i se mnou do moře a šel k jachtě. Byl už po prsa ve vodě, když jsme k ní došli. Na jachtu jsem vlezla po schodech a nestačila zírat. Byla úžasná…tak prostorná!
"Tak líbí se ti?" zajímal se Sirius. Docházela mi slova.
"Líbí je slabé slovo, " Neušlo mi, jak se pousmál. A neuběhlo dlouho a ocitla jsem se opět v jeho náručí. Tentokrát jsem si ale byla jistá, že míříme do nějaké naší kajuty. A nemýlila jsem se.
Opatrně mě položil na měkoučkou postel se saténovým povlečením a zadíval se na mě tak jinak, než obvykle. Nevěděla jsem, jakými slovy to popsat, byl to takový zvláštní, ale i nic neříkající pohled. Neměla jsem potuchy, nač asi myslí.
Neměli jsme na sobě toho mnoho, tudíž nebyl problém to i velmi rychle dát dolů.
"Siriusi - " chtěla jsem mu říct, že na lodi to asi nebude nejlepší, ale byla jsem zastavena jeho ukazováčkem.
"Pssst! A poslouchej mě!" zašeptal a abych nemohla už nic namítnout, políbil mě. Tak vášnivě, tak žhavě, tak jak to uměl jen on. Opravdu v tom, co dělal byl mistr.
Bylo to neuvěřitelně podmanivé…navíc ten šum oceánu, který mě velmi uklidňoval, ta atmosféra…úplně to vybízelo k noci plné neskutečného zuřivého sexu.
Teď by mě ani nenapadlo něco namítat nebo mluvit. Úplně bych tu chvíli zkazila. A Sirius se tak snažil, tak jsem se rozhodla mu s tím snažením pomoct a vyvinout taky trochu své vlastní iniciativy.
"A teď ty poslouchej mě!" zachraptěla jsem a převalila ho na záda. Nemusí být přece pokaždé nahoře. Začala jsem ho líbat na hrudi, na vypracovaných prsou, břichu a pak jsem zničehonic přestala.
"Půjdu se napít." oznámila jsem mu bez náznaku touhy v hlase. Nebylo to snad proto, že bych s ním spát nechtěla, ale takhle to bylo lepší. Nechat ho trpět, alespoň chvíli. Vzrušení se tak stupňovalo a většinou opačné pohlaví dosahovalo výkonů, kterých by za normálních okolností nebyli ani schopni.
U Siriuse to ale znamenalo, že to budeme dělat celou noc. Začala jsem přemýšlet, jestli tady není nějaký mudlovský energy drink. Bude se mi hodit.
Z baru jsem vytáhla značkové šampaňské, dvě broušené skleničky a jahody.
Lokla jsem si na posílení a pak s tím zamířila zpět do kajuty.
"Děláš to schválně, lásko?" ptal se, rozvalený uprostřed veliké postele, plachtou zakryté jen to nejdůležitější místo a ruce ležérně za hlavou. Hladově si mě prohlížel.
"Přesně, jsi chytrý manžel, drahoušku." pochválila jsem ho a vlezla jsem s šampaňským a jahodami do postele. "Dáš si?" zeptala jsem se dráždivě a dvojsmyslně.
"Ne, díky, už nemám chuť." odbyl mě. Pochopila jsem, na co nemá chuť.
"Tak si naser!" štěkla jsem a spláchla mu obličej skleničkou šampaňského. Byla jsem rozzuřená, že mi nevyšel můj prvotní plán. Vyskočila jsem z postele a rozběhla se pryč. Potřebovala jsem nutně něčím uklidnit.
Vylezla jsem ven na vzduch. Jachta byla od břehu hodně daleko a já poprvé neměla kam utéct. Ne že bych utíkala často. Teď bych to ale uvítala.
Po půlhodince, kdy jsem pozorovala oceán, jachta vplula do nějaké zátoky, blízko pevniny. Odvázala jsem si šátek, který se stal mými svatebními šaty a odhodila ho. Skočila jsem do vody a užívala si ten pocit náhlé volnosti…noc, teplá voda, rychlé tempo a já…nádhera!!!!
Když jsem doplavala ke břehu, posadila jsem se kousek od vody, při silnější vlně voda dosáhla na mé nohy. Tohle místo bylo naprosto opuštěné.
Lehla jsem si do písku, ruce dala za hlavu a sledovala hvězdy, které jasně zářily.
Tady na Havaji byly krásné noci, obloha plná hvězd. Dokonce tam byly i nějaké blikající, ale to jsem netušila, co to může být. Ale i tak to bylo kouzelné…
Šum vody mě uklidňoval, zahlcoval mě vnitřním klidem a já jsem měla chvilku, kdy jsem si mohla všechno promyslet. Mrzelo mě to. Bylo to strašné, ale bylo to tak. Nedokážu s ním být dlouho rozhádaná, to mi bylo jasné. Protože já jsem ho potřebovala k životu…milovalajsem ho!
A usoudila jsem, že mé chovaní bylo, vzhledem k tomu, co pro mě dneska udělal, hnusné. Omluvím se! Neměla jsem to ve zvyku, ale udělám to…a pak se s ním pomiluju, klidně stokrát, dokud mi neodpustí.
Voda zašplouchala hlasitěji, než bylo obvyklé. Zvedla jsem hlavu a spatřila Siriuse, jak vychází z vody…pomalu, sebejistě, dravě…měla jsem chuť na něj skočit, ale zůstala jsem ležet.
"Angie, " zašeptal a kapky vody z něj stékaly. Měsíc ho osvětloval dostatečně, abych ho viděla. A nemohla jsem ani dýchat. Tak dokonalý byl.
"Ne, Siriusi, teď mlč! Chci se ti omluvit, přehnala jsem to." řekla jsem. A měla jsem dobrý pocit. Udělala jsem správnou věc.
"Je to jedno, zapomeň na to, ok?" zeptal se a sedl si vedle mě. Nohy skrčil a lokty si dal na kolena. A ta zatracená voda z něj pořád stékala…ach Bože, se mnou to dělalo věci! "Nebudeme si dnešek kazit, co ty na to?" otočil hlavu mým směrem, protože doposud se díval na oceán.
"Souhlas. Mám pocit, že si ho můžeme ještě zpříjemnit." usmála jsem se a vrhla se na něj. Nebránil se. A pokud by ano…tak by se neubránil.
Povalila jsem ho do písku a začala líbat. Rukama mě chvíli hladil po zádech a pak mi rozvázal vrchní díl plavek a hodil ho někam do písku. Bylo mi to jedno. Tady stejně nikdo nebyl.
Ale zakázala bych kraťasy na plavání pro chlapy, opravdu. To jde tak blbě sundat, že to snad není ani možné…a hurá! Konečně!
Sirius nebyl vůbec pozadu s mým spodním dílem plavek. A tak jsme se tam na pláži ve tmě během pár vteřin, plných elektrických výbojů a jiskření, ocitli úplně nazí…
A i kdyby, Sirius mě úplně zalehl, jako ten pes tehdy v lese, takže by dotyčný, který by se tam ocitl viděl tak akorát jeho zadek. A že by měl na co koukat. Siriusův zadek - to byl formát. A nejen zadek, jak jsem věděla…
Chudáka jsem ho parádně poškrábala, když se do mě zanořil a já ho chytila za záda. Byla jsem si ale téměř jistá, že už mi je dávno odpuštěno.
"Miluju tě." zachraptěl a hlavu mi zabořil do ramene. Jistě, to mi říkali všichni, zvláště v takovéto situaci. Ale on to myslel upřímně.
"Já tebe víc, " zašeptala jsem a dál už se nevzmohla ani na slovo, protože to začínalo nabírat na obrátkách. Měla jsem za manžela boha sexu. A nepřeháním, bylo to tak. Vždycky jsem měla u svých partnerů k něčemu výhrady, něco mi vadilo, ale se Siriem jsem nikdy ani nepípla. Nebyl důvod.
A ať jsem si říkala, co jsem chtěla, zdálo se mi to jiné. Pořád ta samá melodie, ale jiný text, o hodně jiný. Že by tohle snad byla píseň manželského sexu? Jestli ano, dalo se na ni trsat docela dost dobře. Protančíme určitě celou noc.
Intenzivní, prudké, žádoucí…nesnesitelné!!!!!!!!!!Oba jsme cítili, že to co nevidět přijde. Ta vytoužená chvíle.
"U Merlina!" zakřičel Sirius a překřičel tak můj sten. Nejlepší na tom všem bylo, že jsme byli v takové souhře, že jsme vyvrcholení dosáhli ve stejné chvíli. Jestli se bude takhle snažit u dělání dětí, možná se nechám ukecat. Tohle bylo…zkrátka…
"Vyčerpávající, co?" zeptal se, když se ode mě oddělil. Ano, přesně!!!
"Ještě jedno kolečko bych zvládla." svěřila jsem se mu, když mě objímal v náručí.
"I dvě, " přikývl a láskyplně mě kousnul do ucha. "Co říkáš?"
"Není problém!" zasmála jsem se a dali jsme se repete. Dvakrát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neliss Neliss | E-mail | Web | 30. března 2010 v 14:17 | Reagovat

Že na krtiny.:D
Zaujímavý nápad. Tarja mi je sympatická.:D

2 Moreen Moreen | Web | 30. března 2010 v 19:25 | Reagovat

no tak tahle část se mi líbila víc než ta první! takový ty šatičky na mimina, jé, to bych mohla, vybírat pro něčí jiný :-D ale to jak na alyshu regulus vyjel už se mi nelíbilo ani náhodou, on je vážně hroznej, v jednu chvíli hodnej romantik, pak zas takovej tyran.. chudák alysha, aspoň že se má na co těšit (teda myslim to mimčo) :-)

3 Lucy-y Lucy-y | 1. dubna 2010 v 10:57 | Reagovat

Od Reguluse byla ta facka dost hnusná :-( ale co se dá dělat,on už se nezmění.Ta svatba jako překvapení byla nádherná.Moc se těším na pokračování.

4 Peťka Peťka | E-mail | 2. dubna 2010 v 14:09 | Reagovat

Uplně si představuju Siriuse, jak jde Alyshu prosit, aby vytáhla Angie do města :D a podle těch náznaků sem pochopila, že Alysha bude mít asi kluka ne?:-) jestli sem to teda pochopila správně :D jinak musim souhlasit s tim, že to Regulusovo chování vůči Alyshe je teda dost...hnusně je slabý slovo...těšim se na pokráčko:-)

5 Alex Alex | 2. dubna 2010 v 19:44 | Reagovat

Nechtěla jsem sem napsat,ale nakonec jsem neodolala!
Už jednou jsem sem psala kritiku a dneska to nebude jiné..bohužel.¨
Víte,řekněme si to na rovinu.Vaše psaní není dokonalé,ani nijak užasné.Nápad však dobrý byl.
V tomhle a předchozím díle,mi něco hrozně vadí.
Zaprvé - Změny nálad hrdinů.Alysha v předchozím díle napsala,jak není Regulus rostomilý,ale vzápětí na něj "nasraně vyštěkne"?Už to solovo nasraně ničí celkový dojem.
Za druhé - mnoho sprostých slov. Alyshino "Do piče"..bylo příšerné.Musela jsem se hrůzou otřást.Se sprostými slovy v psaní neuspěješ.Navíc Alysha je z čistokrevné rodině,slušně vychovaná a navíc se to do téhle situace absolutně nehodilo.
Za třetí - Alysha málem potratila,byla unavená a ona se bude nabourávat do mysli?Tak tomuhle říkám nedomyšlený děj.A navíc je to moc kýč.
Za čtvrté - Angie,v jednu chvíli Alyshu nenávidí v druhé jí zas rozumí a chce si šáhnout na břicho?

6 Aňulka Aňulka | Web | 2. dubna 2010 v 22:56 | Reagovat

Alex: Chápu tě. S těmi sprostými slovy už to tak holt bude, na začátku povídky jsme na to upozorňovaly a chci říct, že s tímhle nikde žádný úspěch neočekáváme, takže nám ta slova vůbec nevadí.
Taky bych ráda řekla, že není člověk, který by psal dokonale. Nikdo takový není, ani ti světoznámí a oblíbení autoři. Záleží na tom, jak člověku kniha sedne. Vždycky tady budou kritici.
A nakonec, ráda bych ti vysvětlila náš systém psaní. Jak vidíš, každá z nás máme svou část. Jednou je první ta Alyshyna, podruhé moje. A tak to taky píšeme. Alysha napíše svou část a pošle mi ji. A jestliže v ní je napsané, že si Angie sáhla na břicho, tak se tomu musím přizpůsobit já, přizpůsobit se všem jejím dialogům a napsat to tam taky. Snad teď už chápeš některé ty výkyvy. Tady tímto ale pomalu končí éra toho, kdy zažívají společné situace, zanedlouho bude každá mít vlastní život.
Nicméně, díky moc za názor:-)

7 Elin7 Elin7 | E-mail | Web | 2. dubna 2010 v 23:53 | Reagovat

Alex:Tuhle povídku čtu od začátku a jsem ochotná se za ni rvát. Zas na druhou stranu chápu, že každý má svůj názor a neberu ti ho jenom bych se k němu také ráda s dovolením vyjádřila.
Říkáš, že ti nepřijde psaní Aňulky a Alyshy úžasné, ani dokonalé. Fajn to beru, jak Aňulka říká nikdo nepíše dokonale, záleží na tom jak někomu kniha sedne atd...dobře, dá se pochopit, že tobě se tenhle styl psaní nelíbí, mně se nelíbí spouta jiných knížek, každý jsme jiný. Spíš mám námitky k tvým konkrétním připomínkám, takže:Změny nálad hrdinů-nevím jestli jsi četla celou povídku, ale vzhledem k povaze postav je to docela logické: Když někdo vyrůstá ve cvok-hausu tak trpí jistými záchvaty vzteku, nebo naopak záblesky touhy po romantice. Regulus, Alysha i všichni ostatní byli od dětství mučeni a rodiče jim vymývali mozky těmi kravinami o čisté krvi. Nikdo po takovém traumatu není tak úplně schopný sebeovládání a vyrovnanosti.
Sprostá slova:Možná člověk se psaním sprostých slov neuspěje, ale na druhou stranu podívej se na to realisticky. V dnešním světě i těm nejvychovanějším lidem uklouzne nějaké to sprosté slovo a opět tě odkazuji na Alyshynu i Angieninu výchovu. Jejich myšlenky a tiché nadávky na jejich život byly to jediné co měly.
Za třetí: No, Alysha sice byla unavená, ale to neznamená, že nebyla zvědavá. Ve spoustě literatur jelidem úplně jedno že jsou navení, když najdou způsob jak získat informace a Alysha tu schopnost ovládá naprosto dokonale, takže si nemyslím, že ji to zas tak unavilo.
Agie a její náklonnost a odpor k Alyshe:Tady asi zas tak o tu Alyshu a jejich vztah nešlo, ymslím že i Angie by někde ve skrytu své černé duše toužila po dítěti a tak je přirozené, že občas je v přitomnosti těhotných lidí senilní. Navíc, nemyslím, že by se zas tak nenáviděly, spíš jsou obě hodně inpusivní a výsledkem jsou časté promněny v jejich vztahu.
Na závěr říkám ještě jednou: máš plné právo, aby se ti ta povídka nelíbila, jsme demokratiký stát. Ale moc tě prosím, aby jsi to tady nedávala tak okatě najevo, protože nejen že to dost sráží sebedůvěru autorek a možná dokonce i jejich chuť k psaní, ale pobuřuje to i věrné čtenáře a to poslední co bychm všichni chtěli je, aby tu někdo někomu nadával,nebo byly hádky. Jestli ale někdy budeš mít čas, byla bych ráda, kdyby jsi navštívila můj blog a napsala mi svůj upřímný názor k mým povídkám, myslím, že je toho rozhodně hodně a ráda bych na ně slyšela tvůj názor.

8 Alex Alex | 3. dubna 2010 v 16:40 | Reagovat

Víte,já jsem nechtěla nějak čtenáře pobuřovat nebo srážet sebedůvěru,to vážně ne.Ale já jsem dost složitý člověk a také velmi..dá se říct,že jsem příliš velký detailista.
Povídku jsem četla od začátku a už jednou jsem psala,že jsem k ní přilnula a mám jí ráda,protože je to vlastně první povídka na toto téma,na kterou jsem narazila.A to,že holky nepíšou užasně a dokonale..nemyslela jsem to tak,že by mi jejich styl třeba vadil,je jasné,že nikdo na světe nemůže psát bez chyby :)...Takže jsem nikoho nechtěla urazit,je to pouze můj názor,ale i tak se omlouvám,pokud jsem snížila autorkám sebedůvěru.
Chci říct jen,že pište dál holky a nic si nedělejte z komentářů,které si mým podobají.Mým učelem nebylo pobuřovat,ale dát holkám nějakou radu.Já sama jsem měla web 2 roky,plný povídek,příběhů apod.
A Elin7 ráda kouknu na Tvůj blog a napíšu ti komentář :)

9 Aňulka Aňulka | Web | 3. dubna 2010 v 23:14 | Reagovat

:-D:-D:-D
Probůh, snížila sebedůvěru?:-D Dobrý vtip, protože já sama mám ego tak velké, že se s ním do domu nevejdu, takže u mě to určitě nehrozí, to v žádném případě!:-D
Nevím, jak Alyshe, ale mě to nevadí, to k tomu prostě patří, tečka. Směju se, život jde dál. Nechtěla bys mi dát třeba ICQ?

10 Alex Alex | 4. dubna 2010 v 13:10 | Reagovat

Tak to se mi ulevilo :D
Pokud chceš,ICQ ti ráda dám :)
483-164-464

11 Hope Hope | Web | 4. dubna 2010 v 21:15 | Reagovat

je fakt, že mně se vždycky víc líbí Aňulčina část, ale to už od začátku, prostě nedokážu nějak Alyshe přijít na chuť...jasně, tahle povídka je o obou a bez Alyshy by to jednoduše nešlo, ale bohužel ji nemám ráda tak jako Angie =o( Alyshy mi bylo líto...myslím toho, co všechno jí provedl Regulus, to, že Regulus je Smrtijed jí asi taky moc nepřidá...
kapitola se mi líbila a těším se na další =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama