33. Jak Sirius přišel o kus nohy

27. dubna 2010 v 20:00 | Alysha a Aňulka |  Navždy uvězněná
NU
Tak tato kapitola je jen od Angie. Je vážně povedená a já jí tleskám!!! Snad taky napíšu kapču jen s mého pohledu!








Sirius Orion Black:
Bylo to už týden, co jsme s Angie vypadli z toho odporného domu. A taky týden, kdy jsme otravovali Lilly a Jamese, kteří tvrdili, že jim to vůbec nevadí, v jejich novém domečku v Godrigově Dole. Angie si to místo úplně zamilovala a já začal vážně uvažovat o tom, že bych tady mohl koupit nějaký dům.
"Siriusi, přemístím se do Londýna, půjdeme s holkami nakupovat, " oznamovala mi, když ráno vyšla z koupelny. Svoje plány na dnešek jsem už měl a nechtěl jsem, aby o nich věděla, tak mi to přišlo vhod.
"Jasně, jen běž, zlato." usmál jsem se na ni.
"Jo, a pak ještě půjdu za Moreen a vezmu Tarjušku na procházku a bude tady s námi dneska přes noc." U toho jsem ale z nějakého důvodu chtěl být. Navíc, Tarja si nás všechny obmotala kolem prstu, který si tak ráda často žužlala.
"Vážně? Tak víš co? Pošli patrona a vezmeme ji na procházku spolu, co ty na to?"
"Jak chceš. Tak se měj, zatím!" zamávala mi.
"Stůj!" křikl jsem na ni. Zarazila se. "Něco jsi zapomněla."
Nechápavě se na mě podívala, ale pak jí to došlo a usmála se. "Miluju tě!"
Já ji miloval taky. Měli jsme to mezi sebou zařízené dobře. Já dával svobodu jí, ona ji dávala mě. Byli jsme šťastní a spokojení.
Angie asi musela být multifunkční. Nejenže pracovala na mém uspokojování celou noc, ona ještě k tomu brzy vstala, pomohla Lilly se snídaní a zatímco já se válel a říkal, že dneska nebudu moc ani chodit, ona už byla připravená na nakupování. Angie Blacková - moje superžena.
Nakonec jsem se přemohl a vstal. Došel jsem do kuchyně, kde seděl James a četl Denního Věštce. Nadšeně se netvářil.
"Co se stalo?" zeptal jsem se a nalil jsem si sklenici dýňové šťávy. Za ty roky jsem ho znal jako své boty.
"Smrtijedi včera napadli nějaké mudlovské centrum, zemřelo pět lidí, dalších dvacet bojuje o život, " oznámil mi James. Dýňovou šťávou jsem se vyprskl z pusy.
"Ty zasrané hovada! Nejradši bych je pozabíjel všechny! Poslalo tam Ministerstvo někoho?"
"Poslalo, ale když už bylo po všem. Nikdo to nečekal. Každopádně ve Věštci se píše, že takové útoky Ministerstvo očekává stále častěji a pro příště už bude připraveno, takže v překladu: pro příště už bychom měli být připraveni my."
"Chápu." přikývl jsem a přestávalo se mi líbit, že Angie je pryč. Přestože se o sebe dokáže postarat sama, to jsem sám viděl na té poušti, měl jsem o ni strach.
"Jamesi, potřeboval bych od tebe pomoc…"
"Jasně, cokoliv. Povídej, " A tak jsem mu vylíčil svůj plán.

Angie Aurora Black:
"V kolik Hope říkala, že dorazí?" ptala jsem se Lilly. Podívala se na hodinky.
"Měla by tu být za pět minut."
"Fajn, a Karol jde taky?"
"Ne, ne, říkala, že dneska má s tím svým přítelem výročí seznámení, tak to musí řádně oslavit."
"Jo, takhle, " zasmála jsem se. "A kde všude jsi chtěla jít?"
"Nejprve jsem přemýšlela o nějakých těch nákupních střediscích, ale ve Věštci jsem četla o tom útoku, tak jsem si řekla, že takové ty menší obchůdky budou lepší, přece jen tam tolik lidí není, tak je to nebude příliš lákat, " vysvětlovala mi Lilly a mezitím jsme spatřili Hope, jak celá udýchaná míří k nám.
"Moreen nepřijde?" zeptala se, sotva došla do vzdálenosti, kdy jsme ji mohly slyšet.
"Ne, někam se večer s Tobiasem chystají. Teď si nejsem jistá, ale myslím, že mluvila cosi o Whitesnake, "
"Jo, za to můžu já. Nabídla jsem se, že si dneska Tarjulku vezmu k sobě, tak vyrazí na koncert." usmála jsem se. Na to miminko jsem se tak těšila.
"Aha. Tak kam vyrazíme nejdřív? Chtěla jsem nakoupit nějaké věci do domácnosti, ale to by bylo nejlepší v Příčné Ulici, tam mají ty kouzelnické, " řekla Hope a pomalu jsme vyrazily.
"Vidíte toho kluka, holky?!" ukázala jsem prstem na kluka, který se proháněl na botách s kolečky.
"Jo, co s ním?" zeptala se Lilly.
"To, na čem jezdí chci i já. Pro sebe a taky pro Siriuse." řekla jsem. Byla jsem pevně rozhodnutá se na tom naučit. "Takže asi to bude chtít nějaký mudlovský obchod se sportovními potřebami."
"Tak jdeme!" usmála se Hope, z každé strany do nás zavěsila ruku a šlo se.

"Když já nevím, jakou velikost Sirius má…aby mu pak ty - jakže to bylo? Frysle?" podívala jsem na Lilly. Ta se rozesmála a Hope taky.
"Ne, brusle, in-liny…" opravila mě Hope.
"Jo, jo, brusle…aby mu pak nebyly malé." řekla jsem a skepticky se dívala na černé brusle s gumovými kolečky.
"Znám jedno takové kouzlo….Sirius asi nebude dvakrát nadšený, ale mohlo by ti to pomoct, " nadhodila Lily a já se zaposlouchala do toho, co mi řekla.

Sirius Orion Black:
Některé mudlovské sporty nejsou vůbec k zahození. Třeba taková kopaná. Je to sice na hlavu, běhat bezúčelně za takovým míčem anebo s účelem trefit ho jen do sítě. Stupidní, ale pro ty se slabším IQ to stačí.
Zrovna jsem napřahoval nohu, že kopnu, když najednou…zmizela!!!!!!!! Zmizel mi kus nohy, přesněji řečeno od kolene dolů a James se klátil smíchy. Mě to ale vůbec vtipné nepřišlo, musel jsem skákat po jedné noze.
"Brácho, promiň, ale to se nedá!" smál se James a musel se posadit do zahradního křesla. Seděl jsem naproti němu a díval se na místo, kde jsme ještě před pěti minutami měl lýtko. Bylo to deprimující.
Hlavě ať ho dostanu zpět. Abych pak někoho mohl nakopnout do zadku.

Angie Aurora Black:
"Hmm, nevěděla jsem, že má Sirius tak namakané lýtkové svaly, " říkala Lilly, zatímco držela kus Siriovy nohy v ruce a já vybírala brusle. Naštěstí obchod až na nás a starou senilní prodavačku byl prázdný. A ta si četla Cosmopolitan a absolutně nevnímala, co se v obchodě děje.
"Hele, neosahávej mu nohy!" zamračila jsem se na ni a vzala Siriovi nohu do ruky. Pak jsem ji strčila do brusle.
Když jsem ji vytáhla, zakývala prsty na znamení ano. Ale jo, tohle by šlo.
"Sirius ale asi nebude nadšený." Hope musela potlačit záchvat smíchu. Nedivila jsem se. Když jsem si ho představila, jak teď asi nadává a je bez kousku nohy…
"Tak už jsi nějaké vybrala?" zeptala se Lilly a prohlížela si lyže.
"Jo, vezmu tyhle!" zvedla jsem černé brusle. Líbily se m nejvíc. Sobě jsem vzala ty samé. Pak jsem ještě přihodila do košíku chrániče, poprvé to asi nebude žádný med. A pak jsme vyrazily k pokladně.

"Jsem tak utahaná!" zívla si Hope a svezla se na židli v jedné kavárně. V Příčné Ulici jsme nakonec strávily nejvíce času.
"Co to tady mají?" Lilly už studovala jídelní lístek jako by se dívala do koule na věštění. "Prý: žabí stehýnka." zkřivila obličej. "Asi to vypadá, že si dám jen vodu."
"Ale no tak, holky, třeba takové palačinky neznějí špatně! Já to zkusím, " řekla jsem, odložila jídelní lístek a objednala si u číšnice, která k nám přišla.
"Jo, palačinky ti budou chutnat, mamka vždycky dělala výborné!" přikývla Hope a sama si objednala řízek.
Po půl hodině jsme si daly ještě dezert a pak jsme si dlouho povídaly. O našich plánech do budoucna, probraly jsme ten útok Smrtijedů, mluvily o práci a její náplni, ale taky o svých partnerech, vzpomínaly jsme na Bradavice a skončily jsme u vaření, které šlo jaksi mimo mě.
Pořád to byly ty samé holky, pořád jsme to byli my. Jenže teď už to všechno kolem nebylo to samé. Nechtělo se mi věřit, že ještě před dvěmi měsíci jsem se staraly o to,kdy a kde bude mejdan, kdo se do koho zamiloval, jestli je ta sukně dost krátká a jestli si Malfoy opravdu barví vlasy nebo ne. Najednou mi tyto věci připadaly jako nedůležité hlouposti, protože teďka jsme měli všichni závažnější problémy. A já na nás všech zpozorovala jeden důležitý fakt: dospěli jsme.
Navždycky jsme překročili ten most, který dělil dětství od dospělost. A já se ani neohlédla. Stali se z nás dospělí lidé s opravdovými dospělými starostmi.
"Holky, už budu muset, za chvíli mám vyzvednout Tarju." řekla jsem při pohledu na hodinky. Ten čas letěl. Ale to s přáteli vždycky.
"Tak se měj, Angie. Zase se někdy domluvíme, " řekla Hope a vstala, aby mě objala.
"Jasně, měj se a pozdravuj Deana!" usmála jsem se a vystřelila z kavárny.

Moreenin a Tobiasův byt jsem našla bez problému. Zazvonila jsem na zvonek a za chvíli mi přišla Moreen otevřít.
"Čau, Angie. Jsi si jistá, že ji opravdu na dnešek chceš?" ptala se. Nevypadala dvakrát odvázaná z toho, že bude bez Tarji.
"Jo, jsem. Taky by jste si měli udělat čas na sebe. Už má můj miláček pokojíček?" zeptala jsem se, když jsem vlezla dovnitř. Byt byl úžasně prostorný a moderně zařízený.
"Jo, támhle!" ukázala Moreen na jedny dřevěné dveře. Rozešla jsem se k nim.
Když jsem je otevřela, spatřila jsem nádherné skoro dvouměsíční miminko.
"Ááá, ahoj broučínku!" pozdravila jsem ji, když jsem k postýlce došla. "Tetička Angie tě dneska vezme na výlet, lásko…a půjde i strejda Sirius, už se na tebe moc těší…však ho znáš, co se týče opačného pohlaví, těší se vždycky, " šveholila jsem a lechtala ji na bříšku. Při posledně větě začala mávat ručičkami a usmívat se. Byla chytrá. "Jen klid, Moreen, postarám se ti o ni. Žádný strach, " otočila jsem se na kamarádku, která stála ve dveřích a opírala se bokem o futra.
"Věřím ti." usmála se. "Všechno jsem ti připravila. Plínky, dudlík, mlíčko, hračky, náhradní oblečení, knížečku…" říkala mi. Trochu jsem se v tom návalu, kdy mi cpala tašky do ruky, ztrácela, ale měla jsem pocit, že slyším dobře.
"Fajn, fajn a kdy naposledy papala?" ptala jsem se. Měla super batůžek. Takového plyšového fénixe. Moreen tam nacpala všechny věci díky zmenšovacímu kouzlu. Dala jsem si ho na záda a pak ji opatrně vyndala z postýlky.
Jenže Moreen vypadala, že mi ji každou chvíli vyrve z rukou a zabije mě. Naštěstí přišel Tobias a odtahoval ji pomalu ode mě. Ruce jí dal kolem pasu.
"Ale no tak, nebere ti ji napořád…mamko, " dobíral si ji s úsměvem.
Změřila si pohledem. "No jak myslíš, taťko!" odsekla. "A Angie? Když ti nebude chtít usnout, což ona nerada dělá, když je noc, protože si chce povídat, tak jí zazpívej od Aerosmith I don´t want to miss a thing, při tady té písničce vždycky usne. Anebo jí přečti pohádku O zlém trollovi, ta je její nejoblíbenější, ano?" Wow, tolik rad. Bylo vidět, že je na ní úplně závislá.
"Jasně, jasně, takže Aerosmith…" přikyvovala jsem a pomalu se s Tarjou blížila ke dveřím, u kterých stál kočárek.
"Dál už ani krok!" zakřičela Moreen, že jsem poskočila. "Musím se s ní ještě rozloučit." řekla a hnala se ke mně. Pak malou zasypala polibky, říkala jí, že jí strašně moc miluje a že nemá tetu Angie pozvracet. To nebyl tak špatný nápad.
"Tak se mějte, holky…a Angie, kdyby něco pošli patrona, ano? Na koncertě si ho stejně nikdo nevšimne, "
"Rozkaz, mamko!" řekla jsem a dala Tarju do kočárku. "Tak si to užijte. Zítra ji tady máš jako na koni. Někdy kolem jedenácti s ní dorazím." Pak jsem s Tarjou vyjela. A Siriovi jsem poslala patrona, že se může přemístit. Snad jsem mu tu nohu přičarovala dobře.
Zanedlouho už stál vedle mě a hněvivě si mě měřil. Ne, hněvivě je málo. Takový bůh pomsty, to už je lepší. Andělsky jsem se na něj usmála a vzala Tarju do náruče. Na ženu s malým dítětem si nedovolí.
"Tarjuš, řekni strejdovi ahoj." dala jsem ji pusinku na tvářičku a její ručičku, kterou jsem mu zamávala, jsem vzala do své ruky.
"Angie, polož to bezbranné dítě zpět do kočárku a zachovej se statečně, " pomalu artikuloval.Udělala jsem, co chtěl.
"Než se rozhodneš mě zabít, chci ti něco říct!" Ruce jsem dala před sebe, abych ho při případném útoku alespoň na chvíli zastavila.
"Co?" zvedl obočí a už se ke mně blížil.
"Koupila jsem si prádlo s podvazky a plánovala jsem, že až Tarja usne, ukázala bych ti ho!" vyhrkla jsem a doufala, že to zabere.
Zabralo.
"Možná ti to pro jednou odpustím, " řekl nakonec. "Ale naposled!" změřil si mě, když viděl, jak se usmívám. "Budeš se muset sakra snažit! A jak se máš ty, beruško? Už dlooouho jsem tě neviděl, moc se mi po tobě stýskalo, " začal se usmívat na Tarju. Tss, na mě se takhle sladce nikdy neusmál.

S kočárkem jsme jezdili asi dvě hodiny. Tarja někdy usnula,
jindy jsme zase seděli na lavičce a já jí dávala pít z láhve mléko, pak jsme zase měnili plínku, teda spíš jsem ji měnila já, Sirius to odmítl absolvovat. Pak nás zase sledovala svýma nádhernýma velkýma očima a chtěla si povídat. (doufám, že všichni tomu výrazu rozumíte, je jasné, že mluvit neuměla, ale malé mimina si prostě chtějí "povídat")
"Angie, přišel nám dopis od Brumbála." oznámil mi.
"Cože, od Brumbála? Proč?" Opravdu mě to zajímalo.
"Potřebuje si s námi všemi promluvit…tím všemi myslím opravdu všechny, celou partu."
"Aha, a proč?" zeptala jsem se a dívala se, abych nevyjela na patník.
"To nevím, nechtěl se o tom zmiňovat v dopise. Prý se k nám zítra dopoledne přemístí a vše nám vysvětlí, " řekl Sirius zamyšleně. Zajímalo ho to stejně jako mě.
"Myslím, že bychom měli jít. Asi bude potřeba vyměnit další plínku," usmála jsem na to sluníčko.
"Tak dobře, zajeď tam, za ty keře, přemístíme se domů." řekl a pousmál se.

Přistáli jsme…ehm, co to bylo?
"Siriusi! Tys nás přemístil někam jinam!" začala jsem hysterčit. Co když tu bydlí mudlové? Pane Bože! "Dělej, rychle, musíme vypadnout!"
Siriuse to ale očividně pobavilo. Začal se smát. "Ne, Angie, tohle je náš dům, jen a jen náš!"
"Co prosím? Zopakuj to!" pobídla jsem ho a rozhlížela se po luxusním domečku. Byl nádherný. Tenhle jsem si zamilovala na první pohled. Kuchyň od jídelny odděloval kamenný krb, byla tam parketová podlaha a když jsme prolezli takovým obloukem, ocitla jsem se v obrovské síni, vhodné pro večírky, jupí a když jsme vzhlédla, uviděla jsem vnitřní balkón, který byl po celém vrchu a tvořil prázdný kruh. V jednom místě k němu vedly schody.
"Vítej v našem novém domě!"

Tarja byla kouzelná. Sirius mi pomáhal s koupáním a já přemítala, kdo z nich dvou je vlastně kouzelnější víc. Když dělal různé blbosti, třeba i za pomocí hůlky, aby ji rozesmál, bylo to úžasné. Nový pocit. Nový Sirius.
Po koupání jsem ji uložila do kolébky, kterou jsem jí vystlala plyšáky, které jsem jí nakoupila. Nejvíc ji asi zaujal plyšový hypogrif.
Moreen ale měla pravdu. Naspala toho spoustu přes odpoledne a tak si večer chtěla povídat. Na písničku od Aerosmith ale zabrala ihned.
"Je to nejúžasnější miminko na světě!" řekla jsem Siriovi, když jsem si lehala do postele.
"Máš pravdu. Půjdu se ještě projet na motorce, " řekl a zmizel. Zkontrolovala jsem, jestli mám u sebe láhev s mlíčkem, která se plnila sama. Dost to usnadňovalo práci. Pak jsem se začetla do knihy. Když nechce trávit čas se mnou, já ho s ním taky trávit nebudu, až přijede…

Seděla jsem na posteli a opírala se o kupu polštářů, když přijel...v ruce jsem měla pořád tu knihu a doslova hltala její obsah. Otáčela jsem jednu stránku za druhou a zapšklého Siriuse, snažícího se upoutat mou pozornost, si vůbec nevšímala. Jo, jo, byl zapšklý, protože jsem se mu nevěnovala. Ale to neví, že mám i jiné věci na práci, než mu skákat kolem zadku, třebaže ho má neskutečně pěkný? Navíc, když on se nevěnoval mě, ale své motorce…???
Cítila jsem na sobě jeho bouřkové oči, věděla jsem, že mě celou tu dobu sleduje. Ale ignorovala jsem ho, děj knihy mě totiž naprosto pohltil.
Pomalu se postavil a šel k té obrovské posteli. Začal se usmívat tím svým nevinným úsměvem, ale já věděla, že nevinný není ani zdaleka. Jakýkoli jiný jeho úsměv, ale ne tenhle.
Sedl si na postel a já jsem se křečovitě snažila se na něj nedívat. Pak po čtyřech došel až k místu, kde jsem seděla. Pořád se sladce, Blackovsky, usmíval. Ha, ha! Já moc dobře věděla, co to znamená. Co přijde po tom. Vždycky.
"Angie, zlato, mám nápad..." usmíval se dvěma prstem mi odvázal šnůrku u kraťásků na spaní. Pobaveně jsem se na něj podívala. Snaží se, no.
"A jaký?" usmála jsem se. Ale nepřipadalo nic v úvahu. Spala tu Tarja.
"Co kdybychom dneska zapracovali na miminku?" Pořád se tak sladce usmíval a odepnul mi zip. Tarja na něj měla podivuhodné účinky…když ona ale byla tak sladká!!! A roztomilá…
Ale tohle nikdy! I když byla sebekouzelnější, já odmítala otěhotnět.
"Zbláznil jsi se?!" vyštěkla jsem, hodila knihu na polštář a vyskočila na nohy. Ještě jsem u toho stačila máchat rukama, div jsem ho nesejmula.
Dobrá…Moreenino dítě ano, já jako jeho chůva a milovaná tetička taky ano, ale moje dítě to NE! Ač jsem Tarju milovala, dítě jsem opravdu nechtěla.
Měla jsem pocit, že vyletím z kůže. Copak bude devět měsíců trpět on?! Ne!!!! Budu to já!!!!!!!! On mi tak maximálně bude nosit zavařené okurky ve sklence, když si pro ně nebudu moct dojít sama kvůli otokům na nohou a bolesti v zádech. Je to blázen...!!!
"Ale Regulus -" pokusil se, ale neměl sebemenší šanci.
"Ale Regulus, ale Regulus...!!!!" pitvořila jsem se po něm a rozhazovala rukama. "Tady nejde o Reguluse! To Alysha se nechala zbouchnout hned poprvé, co s ním spala! To ona si za to může!" křičela jsem polohlasem, abych nevzbudila Tarju.
Upřela jsem na něj oči a viděla na něm tu touhu po dětech.
Už nebylo nic, co bych pro něj neudělala. Ale tohle vážně nešlo. Já děti nechtěla. Ještě ne. Ztišila jsem se z křiku a přešla do bolestného šepotu.
"Siriusi, miláčku...já ještě děti nechci, je to moc brzo." Naklonila jsem se a pohladila jsem ho po tváři. "My dva zrovna nejsme nejzodpovědnější, to víš. A já se taky často chovám, jako dítě, tak jak bych mohla za někoho nést zodpovědnost, když mám problém zodpovídat sama za sebe? Chci si užívat života, prozatím jen s tebou a motorkami. Na děti jsme moc mladí, moc lehkomyslní a moc nezodpovědní..." Svůj monolog jsem zakončila dramatickým tónem a celou dobu jsem se mu nepřetržitě dívala do očí.
Zasténal a tvář skroutil do mučednického výrazu. Chytil mě za zápěstí a stáhl mě k sobě do postele.
"Tak fajn, když je to tvoje přání. Počkám, " slíbil mi a položil mi hlavu na břicho. Ještě že tak. Spadl mi kámen ze srdce, ale to jsem mu říkat nechtěla.
"Děkuju ti, " zašeptala jsem. Pak jsem si všimla, že je duchem mimo. "Siriusi?" usmála jsem se a zvýšila hlasitost. Trhl sebou. "O čem přemýšlíš?" zeptala jsem se.
"Představuji si to. Obrovský dům na útesu, zelenou trávu, děti pobíhající se psem u zahradního domečku, nás dva, jak sedíme na zastřešené terase a večeříme, oceán máme na dlani a zapadající slunce nám hřeje tváře..." odmlčel se a když mi to takhle šeptem vypravoval, dokázala jsem si to živě představit i já. A na malou chvíli jsem po tom zatoužila taky. Zatoužila jsem po tom dát mu, oč mě žádá.
Ale nakonec jsem se z toho nádherného snu probudila zpátky do reality a vzpomněla si, že na to máme celý život. Že já mám celý život na to, abych mu to všechno splnila.
"Jednou to přestane být sen, zlato." zašeptala jsem a pak se nechala unášet hlubokou procítěností jeho polibku.
Byla jsem si téměř jistá, že mě miluje.

Noc nebyla ani tak strašná, jak jsem si zprvu představovala. Tarja se dvakrát vzbudila kvůli hladu a když jsem ji dokrmila a ona mi pomalinku usínala, stačila jsem ji ještě přebalit.
Měla jsem ale nachozeny kilometry. Pořád jsem ji nosila na rukou, držela bryndáček, dokud si nebrkla. Střídala jsem se Siriem, protože po půl hodině mě začínaly bolet ruce.

Ráno byla vzhůru už brzy a tak jsem ji hned nakrmila, přebalila a převlékla z dupaček na spaní do malinkých pohodlných tepláčků a halenky.
"Za chvíli dorazí James s Lilly o chvíli později dorazí Tobias s Moreen." hlásil Sirius. Málem bych na tu Brumbálovu návštěvu zapomněla! Měla jsem plnou hlavu Tarji, pak toho, jak se mi Sirius svěřil se svou touhou po dětech…
"Dobře. Vzal bys Tarju ven? Já tady mezitím všechno nachystám, " požádala jsem ho a podala mu největší zlato náš všech.
"Dobře. Kdyby něco, budeme na zahradě." Vzal několik hraček z její postýlky, deku a knížku, kterou nám dala Moreen. A já se mohla dát do připravování.
S jídelnou jsem si pěkně pohrála. Oválný stůl jsem zvětšila, abychom se za něj všichni vešli, přičarovala pár židlí…pak mi s hrůzou došlo, že bych měla asi cosi uvařit…nebo alespoň postavit na čaj.
Největší průšvih byl v tom, že mě doma nenutili dělat vůbec nic a kdybych se sem tam z nudy nemotala v kuchyni a nesledovala Alex, asi bych ani nevěděla, co je to hrnec. Třeba moje matka to netušila.
"Siriusi?" vykoukla jsem ze zadních prosklených dveří na zahradu. Seděl na dece, Tarju měl v náručí a četl jí z knihy. Oba byli tak roztomilí.
"No?"
"Jak se vař…ehm, vyskytl se takový poněkud závažnější problém." začala jsem zlehka. Bože, to je trapas…hlavně, že jsem věděla, že Judas Priest (což mi stejně přijde mnohem důležitější) mají nového zpěváka. Ááá!!!!
"A to?" podíval se na mě.
Sklopila jsem oči a skousla si spodní ret. "Já neumím vůbec vařit. Jestli víš, jak udělat čaj, vezmi si to na starost, prosím."
Neovladatelně, ale opravdu neovladatelně se rozesmál. Chudák Tarja musela být vyděšená.
"Slyšíš to, beruško?" smál se. "Teta se ptá, jak postavit na čaj." No to snad ne! Tarja se začala smát taky. Tak teď jsem byla opravdu v depresi. Má na to dítě špatný vliv.
"Tak to jsem opravdu netušil, že budu dělat hospodyni místo mé ženy, " smál se a vstal. Podal mi Tarju v vzal si kuchyň na starost.
Hanbou jsem se div nepropadla.

Nebylo to poprvé, kdy měl Sirius oproti mě navrch. Když jsem po hodině vešla s Tarjou v náručí do domu, vonělo to tam úžasně. Na stole stály bábovky a konvice s pitím.
"Jak jsi to udělal?" zajíkala jsem se a ukázala na tři do zlatova upečené bábovky polité čokoládou.
"Upekl." pokrčil rameny a ruce měl nonšalantně v kapsách. Bylo toho asi hodně, co jsem o něm nevěděla. "Někdy tě to naučím, ať neumřeme hlady." rýpl si. Bylo mi jasné, že tohle budu mít na talíři ještě hodně dlouho. A beztak mě nabonzuje i ostatním. To víte, proč by se nepodělil o humorný zážitek?

Sirius Orion Black:
Stála naproti mně a dívala se po kuchyni tak bezradně a bezmocně až jsem se musel rozesmát. Uraženě se na mě podívala. Jako bych snad něco provedl. Ale já jen chránil její pověst…ne, houby, byla to legrace!!!!
"Angie, netvař se tak…" požádal jsem ji v záchvatech smíchu. Nevypadala na to, že by mi hodlala v brzké době odpustit.
"Bože, překrásný dům!" Otočil jsem se a uviděl z krbu vylézat Lilly. Za ní James. Prokrista, začalo jich vylézat nějak moc…Tobias, Moreen, Hope, Dean, Remus, Karol, dokonce i Claire a David, kteří pravděpodobně přicestovali krbem z Evropy. Neuběhly ani dvě minuty a naše jídelna se zaplnila.
Někteří se posadili ke stolu, jiní šli obdivovat dům a zahradu.
"Máš to tu pěkné, brácho, " poplácal mě po rameni James. "Taky jsi měl dobrého rádce při výběru, co?" mrkl na mě a pokračoval. "Nevíš, co nám Brumbál chce, že nás tak narychlo všechny svolal?"
"To netuším, snad se to brzy dozvíme, " pokrčil jsem rameny, sám jsem byl zvědavý jako stará bába.
Zanedlouho jsme si všichni povídali. Plánovali jsme taky zajít se někam večer pobavit, přece jen není na škodu zahodit na chvíli starosti za hlavu a pobavit se.
Všichni se taky mohli pominout z Tarji. Stejně jako na naší druhé svatbě.
V krbu to zapraskalo a všichni s sebou trhli. Polovina z nás instinktivně vyskočila s hůlkou připravenou. Nedalo se zas stoprocentně spoléhat na Fideliovo zaklínadlo Z krbu vylezl Brumbál.
"Zdravíčko, vespolek. Rád vás opět všechny vidím. Nebudu chodit kolem horké kaše, řeknu vám to na rovinu, dvěmi slovy. " řekl a nabídl si kousek bábovky.
Všichni jsme ho nepřetržitě sledovali a čekali. Když dožvýkal, podíval se po nás všech.
"Fénixův řád."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nat Nat | Web | 28. dubna 2010 v 19:25 | Reagovat

holky holky vy me jednou tim svym bezchybnym psanim zabijete!!! pisete obe naprosto uzasne.... :)

2 Peťka Peťka | E-mail | 29. dubna 2010 v 15:35 | Reagovat

aaa, no konečně :D už sem se nemohla dočkat, až zase přidáte pokráčko :-) ta zkouška na bystrozory...to bylo docela dost drsný...v životě by mě nenapadlo, že musela Ang bojovat se svejma přátelama... taky se mi líbila ta část v obchodě- frysle :D:D:D to s tou nohou, to bylo teda něco:D a taky sem zvědavá, s čim přišel Brumbál ohledně Řádu...
jinak k Alyshině části- tak ona to bude holčička jo? no tak to chci vidět Reguluse, co udělá, až se to dozví...asi z toho nebude zrovna dvakrát vodvařenej...

3 Lucy-y Lucy-y | 30. dubna 2010 v 11:32 | Reagovat

pěkná kapitola

4 Neliss Neliss | E-mail | Web | 30. dubna 2010 v 19:45 | Reagovat

Frysle.:D Uspávanka od Aerosmith.:D
Ale bacha na priamu reč. Keď je priama reč a uv. veta za tým, nepíše sa bodka. Aj keď to boli najskôr preklepy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama