45. by Alysha

26. října 2013 v 12:00 | Alysha |  Navždy uvězněná
Další kapitola. Sice se tam nic moc neděje. Ale mě se líbí. Hezký počtení.

Regulus Arcturus Black:
Měla položenou hlavu na mé hrudi a spokojeně oddechovala. Prstem jsem jí přejel po té jizvě na rameni a pokračoval na odhalená záda. Mírně sebou škubla. Už jsou to tři měsíce, co konečně spí normálně. Už sebou nemele a neusíná nad ránem. Když si představím, že jsem mohl mít syna, kterého jsem si tak přál a já mou hloupostí, jsem si ho zabil. Byl jsem naprostý kretén a neuvědomil si, že byla těhotná. Bohužel čas už nešel vrátit a hrozně jsem toho litoval.Když si představím, že jsem ho mohl třeba učit létat na koštěti a dělat takové ty věci, co dělá otec se synem. Musím to hodit za hlavu, musím se toho zbavit a hlavně, musím ty emoce v sobě ututlat a nevšímat si jich. Odsunul jsem Alyshu na její půlku postele, vstal jsem a hůlkou se oblékl. Už jsem byl pomalu u schodiště, že se půjdu nasnídat.
"Tatí!" zakřičela Annabel a běžela za mnou. Vzal jsem jí do náruče a šel s ní do jídelny.
"Mám hlad a kde je maminka?" zeptala se a zkoumala mě těma svýma očima.
"Půjdeme se najíst a maminka ještě spí."Řekl jsem a posadil jí do její židličky.

Snídaně už byla připravená, nandal jsem Ann ovesnou kaši, která se do ní s radostí pustila, sám jsem si připravil toasty a zapíjel je kávou. Když jsem se podíval na mou dceru, musel jsem se pousmát. Jak kdyby mi z oka vypadla, až na ten nos, ten měla po Alyshe. Uměla i ty výrazy, které občas dělala Alysha, kterým nešlo odolat.
Měl jsem překrásnou dceru, sice nemám toho vysněného kluka, ale jsem rád, že vůbec mám dítě. Když si uvědomím, že za pár let jí budu muset hledat nějakého manžela a proti její vůli ji provdat. Když se podívám zpátky, jak Alysha byla na pokraji zhroucení, že ji rodiče sebrali všechnu svobodu a její právo rozhodování, nechtěl jsem, aby to naše dcera musela podstoupit také.
Ale bude muset. Jednou se narodila v čistokrevném rodě, tak za to bohužel musí nést následky. I za tu cenu, že mě bude nenávidět. Ale třeba mě překvapí a najde si nějakého, který bude splňovat má kritéria. Ale jediné, co vím je, že má dcera musí být v bezpečí. Kdokoliv, kdo jí ublíží, zabiju ho. A to slibuju na hrob mého otce. Kdyby jí zkřivil jediný vlásek, neznám se. Ten šmejd by radši zemřel sám. To samé Alysha. Sám jsem jí několikrát ublížil a možná toho lituju, ale několikrát si zahrávala s mými nervy.
Když si vybavím, jak jsem vešel do toho pokoje a viděl, jak se jí Nott snaží znásilnit, vjede mi do žil takový vztek. I když za to vlastně můžu já, že jsem jí tady nechal samotnou a utekl jak zbabělec, jen kvůli tomu, že mám dceru. Anebo jak jí na tom večírku ochmatával Lucius, neměl jsem jí nechávat samotnou. Ano, ona si měla uvědomit, že je vdaná a že jí můžu vidět. A možná proto to udělala, asi v tom viděla jakýsi adrenalin. Že mě tím může vyburcovat do nepříčetnosti a porvat se s ním. Možná se jí líbilo, že se za ni peru, že si jí tím chráním.
Musel jsem se nad tím pousmát. Moc dobře věděla, co udělám. Je chytrá a silná. Když se nad tím zamyslím, co všechno musela obětovat kvůli rodině. Že je smrtijedka a musí na příkaz zabíjet. Jak musela zabít ty dvě děti, musela se hodně přemáhat. Ale věděla, že když to neudělá, Pán Zla jí zabije a to si nemohla dovolit. Jak vůči mně, tak hlavně vůči Annabel.
Že má na těle pár jizev, které už nezmizí a i ty, které má na duši. Že má některé jizvy ode mě, to si neodpustím, ale že těch pár, má od té krvezrádkyně, tak vidím černě.
Už se těším, až se někdy objeví a chcípne. Nemusí chcípnout pod mou rukou, ale těším se, až naposledy vydechne. Když nad tím tak přemýšlím, proč jsem se s ní vyspal? Vždyť nebylo o co stát! Jen jsem se stal dalším zářezem na její pažbě.
Byla jen obyčejná děvka. Jsem v té chvíli asi neměl mozek, když jsem šel s ní do postele. Si myslela, že sex s ní je neobyčejný, ale nebyl. Bylo to rychlé, rychle to oddřít, a aby rychle vypadla. Jak se zaplacenou šlapkou. Zašukat, zaplatit a vyhodit jí. Tak nějak to platilo u ní. Ale není nad sex, s někým, kdo vás dokáže rozpálit. To, co jsme dělali s Alyshou a vzpomenu si na to, jsem v pozoru hned. A když si vezme to prádélko, přestává mi mozek fungovat.
"Mám žízeň." Žadonila Annabel a tím mě probudila. Podal jsem jí hrníček, pomalu celý ho vypila a dál se pustila do kaše. Měla upatlané triko, zapomněl jsem jí dát bryndák, Alysha mě zabije.
"Denní Věštec, pane." Podala mi noviny skřítka a zmizela. Hned na titulní stránce se psalo, jak jsme pozabíjeli pomalu celou vesnici těch špinavých mudlů.
A na nebi bylo Znamení zla, které vyčarovala má manželka. Jsem na ní pyšný. Když jsem dál pročítal text, tak nejvtipnější je, že celé Ministerstvo a Anglie se bojí Pána Zla. Neříkají mu radši ani jménem. Buď to Vy-víte-kdo a nebo Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Ještě by chtělo, zbavit se Řádu a budu spokojený.
"Musíš jí občas kontrolovat, ona je schopná si to dát i do vlasů." Usmála se Alysha a opírala se o práh. Ten úsměv! Konečně! Pomalu jsem se modlil, abych ten úsměv ještě viděl. Byl na kolena padající. Hůlkou Annabel převlékla do čistého, dala pryč prázdnou misku a sedla si mi na klín. Opřela se o mě a já jí dal ruce na břicho.
"Proč si mě nevzbudil?" zeptala se.
"Nechtěl jsem tě budit." Začal jsem se věnovat jejímu krku. Byla tak sladká. Otočila se, zuby mi přejela po krku, a když jsem ucítil její jazyk v mé puse, měl jsem co dělat, abych se udržel. Byla tak žhavá. Zajela rukou k mému rozkroku, ucítila mé vzrušení a uchechtla se.
"Já ci taky!" zakřičela Annabel a Aly se rozesmála.
Slezla ze mě, vzala Ann do náruče a začala jí pusinkovat. Annabel vřískala radostí. Když jsem viděl ty dvě šťastné, jak se spolu radují, musel jsem se usmát. Najednou jsem pocítil známou pálivou bolest. Pán Zla nás volal. Alysha dala Annabel na starost skřítce a na mě pozvedla obočí. Měl jsem stále ten svůj problém. Přišla ke mně, políbila mě a rukou mi po něm přejela.
"Vzpomeň si na svou matku." Zašeptala a v tu chvíli mě to úplně zchladila.
Rozesmála se. Chytla mě a přemístili jsme se do Malfoy manor. Už tu byli pomalu všichni, sedli jsme si na svá místa a čekali. Pán Zla se posadil na svou honosnou židli a nad něčím přemýšlel. Alysha mi stiskla stehno a soudě podle jejího výrazu, by se raději věnovala něčemu záživnějšímu.
"Řád se rozrostl o další členy. Je jich víc než nás! Takhle to nemůžeme nechat!"zařval Pán.
Bratříček s tou jeho partou si našli více kamarádíčků. Jak krásné. Už se těším, až každý z nich postupně zemře. Pomalu a bolestivě. To bude tak vzrušující pohled.
"Ginnara se vrátila do Anglie." Řekl o něco klidněji. Tak naše milá Angie se vrátila. Zajímavé.
"Ale nemám teďka náladu řešit Ginnaru. Chci po vás, abyste našli další stoupence!" řekl tvrdě a zmizel.
Alysha zafuněla. "Fakt nemám náladu někoho hledat! Já mám na rozdíl tady od všech doma dítě!" řekla podrážděně Alysha. Měla pravdu.
"Nech to na mě Alysho. Moc dobře vím, kam jít. První zastávka, Příčnalice!" zasmála se Bellatrix a s Lukrécií se přemístily. Bellatrix jsme mohli věřit. Jestli uměla přesvědčovat, tak Lukrécie to uměla lépe. Alysha už se chtěla přemístit domů.
"Přece bys nepospíchala domů. Něco popijeme a pobavíme se." Mrkl na Alyshu Lucius a já měl co dělat, abych po něm neskočil. Jak se opovažuje?! To mu to minule nestačilo?!
"Luciusi, pořád mi nedochází, co si o sobě myslíš? Ty se budeš divit, až dostaneš přes držku. Vlastně, Regulus se o to postaral. Ale já mám důležitější věci na práci. Popřát mé dceři dobrou noc a plnit manželské povinnosti." Ukázala na něj prostředníček a přemístili jsme se domů. A jak řekla, tak i učinila.

Uběhly tři měsíce a připravovali jsme se na Rodolfusovu a Bellininu svatbu. Další svatba a doufám, že poslední. Alyshy rodiče vzali Annabel a přemístili se k její babičce do Irska. Měli jsme celý den pro sebe. Uvázal jsem si tmavě zelenou kravatu kolem krku, vyšel z koupelny do pokoje, kde Alysha upravovala poslední detaily před zrcadlem. Zezadu jsem jí objal, položil si hlavu na její rameno a sledoval, jak si upravuje šaty. Byla překrásná. Vlasy, které měla už k ramenům, navlnila a sčesala dozadu. V ruce si prohlížela Bellinin snubní prstýnek. Byl stříbrný s černými kamínky. Nasadila si ho nad ten svůj. Natáhla ruku dopředu a naklonila hlavu.
"Já mám hezčí. Ten spíše vypadá jak pro vdovu. Ale známe Bellu, černá barva je její." Usmála se a sundala ho. Políbila mě a přemístili jsme se do kostela. Tam už byli všichni, seřadili jsme se a čekali. My jsme šli první, za námi Lukrécie s Joshem a za nimi Lucius s Narcisou.

Dveře se otevřely, prošli jsme uličkou a u oltáře jsme se postavili naproti sobě a mezi námi stál Rodolfus. Začal hrát svatební pochod a ze dveří vyšla Bellatrix v bohatých zelených šatech. Když přišla k Rodolfusovi, tak jsem si všiml, že se Bella usmívá. Žádný úškleb, hysterický škleb, ale normální šťastný úsměv. I Alysha koukala jak na dárek. Ale to je i naposledy, co to vidíme. Kněz začal říkat tu svou básničku, kterou jsem snad znal nazpaměť. Pořádně jsem si prohlédl mou manželku. Byla tak krásná, tak strašně moje. Zadíval jsem se jí do těch nevinných očí.
"Vyměňte si snubní prsteny." Řekl kněz a my jsme je podali. Políbili se, vyšli jsme všichni společně před kostel a přemístili se na velkou zahradu Bellininého a Rodolfusova domu.

Sedli jsme si ke stolu a začali jíst. Všichni se skvěle bavili. Po jídle jsme šli tančit. Alysha si užívala, asi proto, že je o Annabel postaráno.
Už byla pomalu půlnoc. Stál jsem u parketu, popíjel koňak a sledoval Alyshu, jak tancuje s Lukrécií. Pořád se něčemu smály. Všimla si mě a šla pomalu ke mně. Byla opilá a to totálně, oči jí prozradily. Když byla pomalu u mě, tak se jí zamotaly nohy a upadla. Odložil jsem sklenku, zvedl jí do náruče a přemístil se s ní domů.
"P-p-proč jsme doma? Vrátíme se tam? Já se s-s-skvěle bavila!" škytla a u toho se rozesmála. Byla k sežrání.
"Jsi opilá, půjdeme spát."
"Já n-n-nejsem opilá!" namítla. Prudce se na mě otočila a kecla si na zadek. Zvedl jsem jí na nohy, svlékl ze šatů a uložil do postele. Nemusel jsem počítat ani do deseti, byla hned tuhá. Přikryl jsem jí, šel se vykoupat a uložil jsem se vedle ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moony Moony | Web | 26. října 2013 v 13:54 | Reagovat

Alysho ty se fakt nezdáš, to je dokonalost!!!! boží

2 Lola Lola | 10. srpna 2015 v 12:18 | Reagovat

Ta povídka je best :33333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama